ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.23.2009:103
sp. zn. 1 As 23/2009 - 103
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: E. P., zastoupené
JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem Opatovická 18, Praha 1, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 4. 2008, čj. 45810/2008/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, čj. 7 Ca 84/2008 - 61,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, čj. 7 Ca 84/2008 - 61
se zrušuje a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Městský úřad v Benešově vydal dne 29. 10. 2007 rozhodnutí
čj. Výst. 16530-1/2/2004/Ba, kterým nařídil žalobkyni odstranit stavbu kůlny na pozemku
257/66 v katastrálním území Lštění.
[2] Proti rozhodnutí městského úřadu podala žalobkyně odvolání. Krajský úřad
Středočeského kraje (žalovaný) rozhodnutím ze dne 4. 4. 2008, čj. 45810/2008/KUSK odvolání
žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu u Městského soudu
v Praze. Po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši 2000 Kč požádala žalobkyně
podáním ze dne 30. 5. 2008 městský soud o osvobození od soudních poplatků. V žádosti uvedla,
že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 7189 Kč měsíčně a že nutnost uhradit
soudní poplatek by pro ní znamenala velký zásah do její finanční situace, neboť by již nebyla
schopna uhradit běžné náklady spojené s bydlením a uspokojováním základních životních potřeb.
Soud žalobkyni vyzval, aby vyplnila formulář „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků“. To žalobkyně učinila dne 20. 9. 2008. V předepsaném formuláři
uvedla, že je rozvedená, je starobní důchodkyní a jejím jediným příjmem je důchod, zvýšený
od července 2008 na 7659 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má členská práva a povinnosti
ve stavebním bytovém družstvu a s tím spojený nájem družstevního bytu v Praze, v němž bydlí.
Družstevní podíl dosud splácí. Vlastní dvě rekreační chaty, z nichž jednu hodlá převést na syna.
V části formuláře označené jako „X. Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození: (výdělkové
možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav, déletrvající nemoc v rodině, apod.)“ uvedla: „Letos jsem prodělala
těžkou operaci (odejmutí ledviny), která mi pravděpodobně znemožní si v budoucnu přivydělávat“.
[4] Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že žalobkyni osvobození
od soudních poplatků nepřiznává. V odůvodnění uvedl, že ačkoli má žalobkyně nízký příjem,
nemajetnost nelze vykládat úzce pouze ve smyslu nedostatku finančních prostředků,
nýbrž je nutné vycházet z celkových majetkových poměrů. Žalobkyně vlastní dvě chaty
a má družstevní byt, z čehož vyplývá, že její majetkové poměry jsou dobré a nevylučují úhradu
soudního poplatku. O majetkových poměrech žalobkyně svědčí i to, že si mohla dovolit nechat
se zastupovat advokátem již v řízení před správním orgánem, a to ve věci bagatelní (předmětem
sporu je dřevěná kůlna). Zdravotní stav žalobkyně je nerozhodnou skutečností.
[5] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. V ní uvedla,
že soud má při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků posuzovat komplexně
celkové (majetkové a sociální) poměry účastníka, včetně věku, zdravotního stavu a rodinné
situace. Soud nevzal v úvahu především nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky a s tím spojené
nutné výdaje. Soud měl zohlednit i to, že žalobkyně žije osaměle a sama musí hradit veškeré
náklady na domácnost. Při posouzení celkových poměrů stěžovatelky měl soud dojít k závěru,
že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků jsou splněny.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II.
Postup soudu
[7] První senát Nejvyššího správního soudu došel při předběžné poradě k právnímu názoru
odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
a to v rozsudku ze dne 24. 6. 2004, čj. 6 Ads 44/2003 - 63. V citované věci šestý senát rozhodl,
že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě měl
žalobce příjem z částečného invalidního důchodu 4621 Kč měsíčně a další příjem 8200 Kč ročně.
Byl vlastníkem garsoniéry, v níž bydlel, a rekreačního domku. Na obou nemovitostech vázlo
zástavní právo ve výši celkem 500 000 Kč. Šestý senát uvedl, že ačkoli má žalobce příjem,
který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, vlastnictví dvou nemovitostí,
byť zatížených zástavou, takovýto závěr vylučuje. První senát vyjádřil názor, že při rozhodování
o osvobození od soudních poplatků by soud měl vycházet především z příjmů popř. jiných
finančních prostředků žalobce ; k jinému majetku žalobce, především k nemovitostem, by soud
měl přihlížet spíše ve výjimečných případech. Vlastnictví (dvou) nemovitostí by nemělo být
bez dalšího překážkou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Věc proto v souladu
s ustanovením §17 odst. 1 s. ř. s. postoupil rozšířenému senátu.
[8] Rozšířený senát usnesením ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95, rozhodl,
že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s.
vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové
majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou
osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění rozšířený senát uvedl, že osvobozování
od soudních poplatků na základě žádosti v soudním řízení správním podle §36 odst. 3 s. ř. s.
by se mělo řídit obdobnými kritérii jako v občanském soudním řízení podle §138 odst. 1 o. s. ř.,
a to i přesto, že používají odlišné pojmy („prostředky“ vs. „poměry“). Rozšířený senát
rovněž aproboval zohlednění skutečností uvedených v „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Co se týče vlastnictví nemovitostí, rozšířený senát
uvedl, že ačkoli je soud má v rámci posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků jistě zohlednit, skutečnost, že účastník nemovitost(i) vlastní, nemůže sama o sobě
odůvodnit závěr, že je schopen soudní poplatek uhradit. Soud může nemovitosti zohlednit
např. tehdy, pokud účastníku z nich plynou nějaké příjmy (v případě komerčních nemovitostí
vlastněných za účelem obchodování s nimi nebo jejich pronájmu) nebo pokud z jejich vlastnictví
lze usoudit na neúplnost údajů uvedených účastníkem v „potvrzení“ (pokud účastník musí
disponovat finančními prostředky na jejich pořízení či údržbu). Pokud však jde o nemovitosti
vlastněné za účelem přiměřeného bydlení či rodinné rekreace, nelze od účastníka spravedlivě
žádat, aby prostřednictvím jejich zpeněžení získal prostředky na úhradu soudního poplatku.
Rozšířený senát nakonec poukázal i na možnost rozložení splatnosti soudního poplatku v čase
tak, aby bylo jeho uhrazení pro účastníka řízení s ohledem na jeho poměry přijatelné,
a na možnost přiznat osvobození pouze částečné.
[9] Rozšířený senát věc vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí prvnímu senátu.
III.
Posouzení věci
[10] Vázán vysloveným závěrem rozšířeného senátu, posoudil první senát věc samu a došel
k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Stěžovatelka namítla nesprávné posouzení právní otázky
městským soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to nesprávný výklad a aplikaci §36
odst. 3 s. ř. s. při posouzení žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků.
[11] Městský soud v napadeném usnesení sám konstatoval, že majetkové poměry ve smyslu
příjmovém jsou nepříznivé. Jako důvody, které přesto vylučují osvobození stěžovatelky
od soudních poplatků, městský soud uvedl: (i) práva k družstevnímu bytu a vlastnictví
rekreačních chat, (ii) skutečnost, že se stěžovatelka nechala zastoupit již ve správním řízení
advokátem, přestože předmětem sporu byla věc nízké hodnoty, zatímco (iii) zdravotní stav
žalobkyně je pro osvobození od soudního poplatku nerozhodnou okolností.
[12] Jak uvedl ve svém výše uvedeném usnesení rozšířený senát, ačkoli vlastnictví nemovitostí
lze jistě při posuzování zohlednit, pokud jde o nemovitosti k bydlení či k rodinné rekreaci,
nepostačuje zjištění vlastnictví takových nemovitostí k závěru, že podmínky pro osvobození
od soudních poplatků nejsou dány. V případě stěžovatelky je třeba vyjít z toho, že se jedná
o nemovitosti užívané k bydlení resp. k rekreaci členů rodiny stěžovatelky. Práva stěžovatelky
k družstevnímu bytu je přitom třeba posuzovat analogicky jako nemovitost k bydlení.
V každém případě toto zjištění může být pouze jedním z faktorů, které je třeba při posuzování
stěžovatelky vzít v úvahu, nikoli však faktorem rozhodujícím.
[13] Skutečnost, že stěžovatelka se nechala již v řízení před správním orgánem zastoupit,
pak nemůže být stěžovatelce nijakým způsobem na újmu. Jde o realizaci základního práva
zaručeného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je třeba zdůraznit, že jednotlivec je
ve vztahu k orgánu veřejné moci ve znevýhodněném vztahu, neboť orgány veřejné moci
disponují kvalifikovanými odborníky, zpravidla specializovanými na konkrétní oblast státní
správy. Pokud se jednotlivec brání zásahu do svých práv ze strany orgánu veřejné moci,
je zcela namístě, že využije pomoci osoby rovněž kvalifikované, tedy advokáta. Úvaha směřující
k tomu, že stěžovatelka si může dovolit nechat se zastoupit advokátem, a proto má i prostředky
k uhrazení soudního poplatku, je tedy nesprávná. Zda je hodnota věci, o níž je spor veden,
vysoká či nízká, to rovněž nemůže být zohledněno při posuzování podmínek pro osvobození
od soudního poplatku. Zákon pouze v §36 odst. 3 třetí větě s. ř. s. umožňuje zamítnout žádost
o osvobození od soudního poplatku, pokud soud dojde k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný. Takovou úvahu ovšem městský soud neučinil.
[14] Za nesprávný považuje Nejvyšší správní soud i názor městského soudu, že zdravotní stav
stěžovatelky je okolnost, která nemůže mít žádný vliv na posouzení žádosti o osvobození
od soudních poplatků. Jak uvedl i rozšířený senát ve svém usnesení v této věci, vyzývá-li soud
žadatele k uvedení všech skutečností dle formuláře „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků“, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny
pro jeho rozhodnutí podstatné. Součástí uvedeného formuláře je pak i výše citovaný bod „X.
Jiné okolnosti, které by mohly mít vliv na osvobození: (výdělkové možnosti žadatele, nepříznivý zdravotní stav,
déletrvající nemoc v rodině, apod.)“. Mezi skutečnostmi uváděnými do formuláře je tedy i údaj
o případném nepříznivém zdravotním stavu žadatele. Je totiž zřejmé, že nepříznivý zdravotní stav
může mít vliv i na majetkové a výdělkové schopnosti žadatele. Na jedné straně totiž jsou
zpravidla se závažnou nemocí spojeny určité výdaje, které je žadatel nucen vynakládat nad rámec
uspokojování běžných životních potřeb (léčba, dieta apod.), navíc je třeba zohlednit i to,
že nepříznivý zdravotní stav žadateli může vlastní výdělečnou činnost znemožnit. V tomto směru
je údaj stěžovatelky uvedený ve formuláři, že v důsledku nedávno prodělaného zákroku (odebrání
ledviny) si nemůže přivydělat k důchodu, zcela relevantní a městský soud jej měl při vyhodnocení
celkových poměrů stěžovatelky zohlednit (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008 - 34). Městský soud měl zohlednit ostatně i další skutečnosti
uvedené ve formuláři, které hovoří ve prospěch osvobození stěžovatelky od soudních poplatků:
pokročilý věk stěžovatelky i to, že jako rozvedená žije osaměle a musí sama hradit veškeré
náklady spojené s bydlením a dalšími životními potřebami.
[15] Při vyhodnocení celkových poměrů stěžovatelky ze skutečností uvedených ve formuláři
pak je zřejmé, že pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků svědčí celá řada okolností:
nízký příjem, nepříznivý zdravotní stav, pokročilý věk a to, že jako rozvedená žije v jednočlenné
domácnosti a nemůže své náklady na bydlení a uspokojování jiných základních potřeb s nikým
sdílet. Proti osvobození stěžovatelky pak hovoří pouze jedna skutečnost, totiž vlastnictví
nemovitostí k rodinné rekreaci a k bydlení. Jak bylo uvedeno rozšířeným senátem, samotná
tato okolnost nevede k závěru, že u stěžovatelky nejsou splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků. Úvaha městského soudu, že stěžovatelku nelze od soudních poplatků
osvobodit i proto, že se nechává v řízení zastoupit advokátem, je rovněž nesprávná. Jak bylo výše
odůvodněno, nelze skutečnost, že se žadatel nechává zastoupit advokátem, přičítat
při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků k tíži žadatele.
[16] Z uvedeného jasně vyplývá, že závěr městského soudu o tom, že stěžovatelka nesplňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, je nesprávný. Proto Nejvyšší správní soud
napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud
rovněž rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu