ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.113.2009:47
sp. zn. 3 Ads 113/2009 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. Z.,
zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2008,
č. j. KUOK 20148/2008, sp. zn. KÚOK/19065/2008/OSV-SP/481/SSP-27, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2008,
č. j. 38 Cad 10/2008 – 18,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2008, č. j. 38 Cad 10/2008 - 18,
se zrušuje a žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Zástupci žalobce Mgr. Antonínu Novákovi, advokátu, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1904 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 10. 11. 2008,
č. j. 38 Cad 10/2008 - 18, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2008, č. j. KUOK 20148/2008,
sp. zn. KÚOK/19065/2008/OSV-SP/481/SSP-27. Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání
stěžovatele zrušil rozhodnutí Úřadu práce v Olomouci, odboru státní sociální podpory
(dále jen „úřad práce“) ze dne 7. 1. 2008, č. j. 2974/7/OLE-1/6, kterým byla stěžovateli
podle §24, §25 odst. 3 v návaznosti na §53 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální
podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), odejmuta
dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2007 (protože nárok na dávku
k tomuto dni zanikl), a řízení zastavil. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí
ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že stěžovatel nemá od 1. 10. 2007 nárok
na příspěvek na bydlení a musí být rozhodnuto o odejmutí dávky. Přes uvedený závěr odvoláním
napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, protože ze spisové dokumentace zjistil, že daný
správní orgán žalobci neoznámil zahájení správního řízení ve věci odejmutí dávky příspěvek
na bydlení a porušil tak §67 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře a §46 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
neboť tímto nesprávným postupem byla stěžovateli odejmuta možnost uplatnit jeho práva a hájit
oprávněné zájmy během řízení před správním orgánem I. stupně.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel uvedl, že žalobu podává proto,
že se i přes zrušení napadeného rozhodnutí prakticky nedomohl toho, aby mu byla odejmutá
dávka přiznána. V doplnění žaloby na výzvu soudu rozporoval důvody, pro které mu byla dávka
odejmuta. Jmenovitě zejména rozporoval, že mu dávka neměla být odejmuta z důvodu vrácených
přeplatků na odběr plynu a elektrické energie, a poukazoval nesmyslnost započítávání přeplatků
záloh do nákladů.
O žalobě krajský soud rozhodl napadeným rozsudkem, kterým žalobu stěžovatele zamítl.
V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že ač žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně
rozebíral posouzení nároku na předmětnou dávku, o věcné správnosti rozhodnutí správního
orgánu I. stupně nerozhodl. Rozhodl o zrušení rozhodnutí a zastavení řízení z důvodu porušení
správního procesu správním orgánem I. stupně, jmenovitě porušení §67 odst. 2 zákona o státní
sociální podpoře a §46 správního řádu. Krajský soud se zcela ztotožnil s názorem žalovaného,
který z důvodu porušení procesního ustanovení rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil.
Současně uvedl, že jestliže (v důsledku zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zastavení
řízení) nebylo o odnětí dávky správním orgánem rozhodnuto, nemůže soud o jejím nároku
rozhodovat a tak nahrazovat rozhodnutí správního orgánu. Z uvedených důvodů krajský soud
žalobu zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel odkázal na §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a zároveň požádal o ustanovení
zástupce pro toto řízení. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel, prostřednictvím ustanoveného
advokáta, téměř shodně jako v doplnění žaloby rozporoval důvody, pro které mu byla dávka
odejmuta, a zejména rozporoval, že mu dávka neměla být odejmuta z důvodu vrácených
přeplatků na odběr plynu a elektrické energie, přičemž poukazoval na nelogičnost provedeného
započtení přeplatků záloh do nákladů. Závěrem navrhoval, aby N ejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvedl, že napadený rozsudek
považuje za správný a kasační stížnost pokládá za nedůvodnou. Z těchto důvodů navrhl
zamítnutí kasační stížnosti.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti:
Stěžovateli byla vyplácena dávka státní sociální podpory – příspěvek na bydlení na základě
žádosti ze dne 2. 7. 2007. Dne 26. 11. 2007 stěžovatel doložil správnímu orgánu I. stupně
prohlášení o příjmech rozhodných pro trvání nároku a vyplácení dávky po 30. 9. 2007. Přípisy
ze dne 3. 12. 2007 správní orgán I. stupně vyzval ČEZ Prodej, s.r.o., Praha a Severomoravskou
plynárenskou, a.s., Ostrava o potvrzení, zda bylo provedeno vyúčtování dodávek elektřiny
a dodávek plynu v období červenec – září 2007 osobě stěžovatele a s jakým výsledkem. Přípisem
ze dne 13. 12. 2007 správní orgán I. stupně vyzval stěžovatele k objasnění platby za elektřinu
v měsíci srpnu 2007, a přípisem ze dne 17. 12. 2007 daný orgán stěžovateli oznámil,
že dokazování ve věci odejmutí dávky státní sociální podpory - příspěvek na bydlení
č. j. 2974/7/OLE-1 bylo ukončeno, a že stěžovatel má možnost ve lhůtě 5 dnů od doručení
tohoto oznámení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí u níže podepsané oprávněné úřední osoby.
Návazně bylo vydáno rozhodnutí ze dne 7. 1. 2008, čj. 2974/7/OLE-1/6, jímž byla stěžovateli
podle §24, §25 odst. 3 v návaznosti na §53 odst. 3 zákona o státní sociální podpoře odejmuta
dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2007, protože nárok na dávku
k tomuto dni zanikl. K podanému odvolání stěžovatele bylo, jak je shora uvedeno,
toto rozhodnutí žalovaného zrušeno pro deklarované procesní pochybení, a řízení
bylo zastaveno.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Dříve, než se Nejvyšší správní soud mohl zabývat důvodností kasační stížnosti, musel
posoudit existenci podmínek řízení, k čemuž je zavázán ex offo.
Ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uvádí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle části třetí hlavy druhé dílu
prvního s. ř. s. má podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. žalobní legitimaci ten (tj. právnická
nebo fyzická osoba), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení
svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále „jen rozhodnutí“). Taková osoba
se pak žalobou může domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li s. ř. s. nebo zvláštní zákon jinak. Podle ustanovení §70 písm. a) s. ř. s. jsou naopak
výslovně vyloučeny ze soudního přezkoumávání ty úkony správního orgánu, které nejsou
rozhodnutími.
Je tedy zřejmé, že právní úprava soudního řízení ve správním soudnictví zavedla
legislativní zkratku rozhodnutí, kterou v §65 odst. 1 zákona vymezila pomoci definičních znaků,
podle nichž se musí jednat o úkon, jehož původcem je správní orgán a kterým dochází k založení,
změně, zrušení nebo autoritativnímu určení práv nebo povinností fyzických nebo právnických
osob. Pouze ty akty správních orgánů, které splňují uvedené znaky, mohou být ve správním
soudnictví předmětem přezkumu soudu. Naopak ty úkony správních orgánů, jež nejsou
rozhodnutími, jsou bez výjimky ze soudního přezkumu v režimu s. ř. s. vyloučeny.
V dané věci Krajský soud v Ostravě připustil k žalobě stěžovatele přezkum rozhodnutí
žalovaného, kterým zrušil napadené rozhodnutí a řízení, jež příslušelo zahájit ex offo, zastavil
proto, že ze spisové dokumentace zjistil, že daný správní orgán žalobci neoznámil zahájení
správního řízení. Důsledkem napadeného rozhodnutí žalovaného bylo, že věc byla vrácena
do stadia před rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vzhledem k zastavení řízení, dokonce
do stadia před zahájení dotčeného řízení o odejmutí dávky, zahajovaného ex offo
(a je či bylo na správním orgánu I. stupně, zda takovéto správní řízení znovu zahájí). Právně
vzato tak tímto rozhodnutím nebyla založena, změněna, zrušena či závazně určena žalobcova
práva nebo povinnosti, a v jeho případě tak nelze hovořit o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s.
Zde lze poukázat i na dosavadní principiálně příbuznou judikaturu Nejvyššího správního
soudu, např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2005, čj. 5 As 35/2004,
kde se uvádí: „Rozhodnutí správního orgánu II. stupně, jímž bylo podle §59 odst. 3 spr. ř. zrušeno rozhodnutí
I. stupně a věc vrácena k novému řízení, není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., neboť nezakládá,
nemění, neruší ani závazně neurčuje právo nebo povinnost účastníka řízení.“, nebo na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 4. 2003, čj. 5 A 170/2002 - 15, v němž se uvádí „Rozhodnutí,
jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení (§30 a §65
správního řádu), je úkonem správního orgánu, jímž nedošl o k založení, změně, zrušení
či závaznému určení práv a povinností účastníka říz ení. Takový úkon je vyloučen
ze soudního přezkoumání ve správním so udnictví podle §70 písm. a) s. ř. s., neboť není
rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.“ (obě rozhodnutí přístupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného
bylo úkonem správního orgánu, jenž není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Takové
úkony jsou přitom ze soudního přezkoumání podle §70 písm. a) s. ř. s. vyloučeny. V řízení
před Krajským soudem v Ostravě chyběly podmínky soudního řízení, přičemž z povahy věci
se jedná o nedostatek neodstranitelný. V takovém případě byly v projednávané věci splněny
důvody pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
V situaci, kdy žalobu podle uvedeného ustanovení neodmítl krajský soud, ukládá §110
odst. 1 s. ř. s., aby spolu se zrušením napadeného rozhodnutí krajského soudu žalobu odmítl
Nejvyšší správní soud. Učiní-li tak, je bezpředmětné, aby se zabýval důvodností jednotlivých
námitek obsažených v kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Antonínu Novákovi, advokátu,
byla stanovena za dva úkony právní služby ve výši 500 Kč podle §9 odst. 2 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů [převzetí a příprava zastoupení a písemné podání
soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) této vyhlášky] a režijní paušál
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon. Zástupce stěžovatele je plátcem
daně z přidané hodnoty, a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna zvyšuje o částku
odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 1600 Kč, tj. 304 Kč. Zástupci stěžovatele
bude vyplacena částka ve výši 1904 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu