ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.30.2010:33
sp. zn. 3 Ads 30/2010 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: E. D., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o návrhu
žalobce ze dne 3. 6. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 11. 2. 2010, č.j. 44 Ca 83/2009 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že se žádost žalobce o ustanovení právního
zástupce se zamítá.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
2. 11. 2009, č. j. 44 Ca 83/2009 - 11, kterým byla odmítnuta jeho žaloba, poněvadž z ní nebylo
možno zjistit, čeho se žalobce domáhá a proti jakému rozhodnutí jeho žaloba směřuje. V žalobě
žalobce uváděl, že „nesouhlasí s rozhodnutím, že mu nebyla vydána poskytnutá peněžní částka
podle §8 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. ze dne 22. 6. 2009 a tímto žádá o zvýšení příspěvku
z důchodu“. V kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu, která byla
krajskému soudu doručena dne 10. 11. 2009, požádal žalobce o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
Krajský soud vyzval žalobce k doložení majetkových poměrů, jež by odůvodňovaly
jeho žádost, vyplněním potvrzení o majetkových poměrech ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení.
Toto potvrzení žalobce ve lhůtě doložil. Majetkové poměry však ustanovení právního zástupce
neodůvodňovaly, proto soud návrh zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasač ní
stížností. Stěžovatel zopakoval žalobní argumentaci a uvedl, že nesouhlasí s výrokem soudu,
neboť vše ve stanovené lhůtě soudu doložil. Podle stěžovatele „měsíční příjem 10 000 Kč není
žádný velký majetek“ a dle jeho názoru soud nevzal v úvahu, že také musí přispívat na bydlení,
topení, vodu, energie, popelnice, léky a dopravu k lékaři.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření ke kasační stížnosti nebylo žalovanou podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Praze v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po posouzení věci dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že podle jeho konstantní judikatury v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajsk ého soudu o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
www.nssoud.cz.).
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Takové nedostatky či vady Nejvyšší správní soud v posuzované věci nezjistil.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zák onů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ustanovení §35 odst. 8 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. věty první účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků.
Z citace ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. tak plyne, že účastníku lze ustanovit usnesením
zástupce tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho zájmů. Jak vyplývá z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., je v řízení o kasační stížnosti zastoupení
advokátem povinné. Při posuzování zákonné podmínky „je-li to třeba k ochraně jeho práv“ –
uvedené v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., lze jistě dospět k závěru, že ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti bude vždy třeba k ochraně práv stěžovatelů. V posuzované věci
tedy ochrana práv stěžovatele vyžadovala ustanovení advokáta, a byla tak splněna jedna
z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Současně však nutno konstatovat,
že splnění pouze jedné z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. nepostačuje
pro závěr o povinnosti soudu ustanovit advokáta v řízení o kasační stížnosti. Je totiž třeba,
aby byla zároveň splněna další v tomto ustanovení uvedená podmínka, tj. že jde o navrhovatele,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků.
Krajský soud v Praze se, ve spojení s obsahem §105 odst. 2 s. ř. s., z něhož vyplývá
požadavek povinného zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti advokátem, blíže
splněním druhé zákonné podmínky nezabýval, a výslovně posuzoval jen splnění podmínky prvé,
přičemž shledal, že vzhledem k doloženým majetkovým poměrům stěžovatele, tato podmínka
splněna není. Nejvyšší správní soud se s tímto posouzením věci Krajským soudem v Praze
ztotožňuje.
Při zkoumání existence podmínky, zda stěžovatel nemá dostatečné prostředky, nutno
nejprve zdůraznit, že účastníka řízení „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní.
To znamená, že pokud chce být účastník úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj
nedostatek prostředků, ale musí i takové tvrzení prokázat.
V tomto ohledu je třeba odmítnout tvrzení stěžovatele, že vše doložil soudu ve stanovené
lhůtě. Stěžovatel toliko doložil, že disponuje finančními prostředky, respektive ve vyplněném
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pouze uvedl, že pobírá starobní
důchod ve výši 10 162 Kč, jeho manželka ve výši 6522 Kč , přičemž jí náleží též příspěvek na péči
2000 Kč.
Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá soudu
povinnost, aby sám za stěžovatele vyhledával skutečnosti, které by měly charakterizovat
nedostatek stěžovatelových prostředků. Proto je nesprávná výtka stěžovatele, ostatně podávaná
až v kasační stížnosti, že soud měl zvážit jeho další náklady.
Na tomto místě Nejvyšší správní soud uvádí, že jakkoli nelze přehlédnout, že od ůvodnění
krajského soudu je velmi strohé, lze si přeci jenom učinit úsudek, na základě jakých skutečností
dospěl krajský soud k závěru, že majetkové poměry stěžovatele ustanovení zástupce neopravňují.
V posuzované věci krajský soud zkoumal a hodnotil osobní a majetkové poměry
stěžovatele, a zjistil jakými disponuje peněžními prostředky, resp. příjmy. Takto zjištěné osobní
a majetkové poměry vzal za východisko pro hodnocení a úvahy (byť se o nich výslovně
v napadeném usnesení nezmínil), zda žadatel má či ne má dostatečné prostředky (jak to má
na mysli §36 odst. 3 s. ř. s.) k tomu, aby mohl uplatnit svá práva u soudu.
Krajský soud tak postupoval správně, neboť objektivně zjistil předpoklady na straně
žadatele pro osvobození od soudních poplatků, a na základ ě učiněných zjištění ve věci rozhodl.
Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že osvobození od soudních poplatků je věcí úvahy soudu.
Při rozhodování o něm soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadate le, k výši soudního poplatku,
k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným
okolnostem. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 - 148,
www.nssoud.cz.
Stěžovatel v posuzované věci zákonné předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků nesplnil a nelze mu podle dikce ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. ustanovit
zástupce - advokáta v řízení o kasační stížnosti. Na tomto hodnocení a závěru nic nemění
ani námitky stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, že rovněž přispívá na bydlení, topení, vodu,
energie, popelnice, léky a dopravu k lékaři.
Výše uvedený závěr pro stěžovatele tedy znamená, že hodlá -li pokračovat v řízení
o kasační stížnosti, podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, č. j. 44 Ca
83/2009 - 11, bude třeba, aby si advokáta sám zvolil.
Kasační stížnost stěžovatele podanou z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení neshledal tudíž Nejvyšší
správní soud za této situace důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaná, která v řízení úspěch
měla, žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné vzniklé náklady ze spisu
nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu