ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.3.2010:80
sp. zn. 3 Azs 3/2010 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Zdeňka Kühna a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobce: A. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou
3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2009, č. j. OAM-1203/VL-07-L07-PD-
2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 4. 1. 2010, č. j. 16 Az 4/2009 – 67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým nebylo vyhověno jeho návrhu, aby mu byl
ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 12. 10. 2009, č. j. 16 Az 4/2009 – 44, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2009, č. j. OAM–1203/VL-07-L07-PD-2007,
jímž bylo určeno, že se žádost o prodloužení doplňkové ochrany zamítá a doplňková ochrana
udělená podle §14a zákona č. 325/199 9 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici i
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) se neprodlužuje pro existenci
důvodu podle §17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu.
Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném usnesení, v němž rozhodl tak, že se žalobci
advokát neustanovuje, poukázal na ustanovení §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož může soud
ustanovit žalobci na jeho návrh zástupce (jímž může být i advokát) pouze tehdy, pokud splňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále, je-li to třeba k ochraně jeho práv.
Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že žalobce předpoklady pro osvobození
od soudního poplatku nesplňuje. K tomu krajský soud uvedl, že jak vyplynulo z potvrzení
zaměstnavatele žalobce, jeho průměrný čistý měsíční výdělek za 3. čtvrtletí r. 2009 činil 7990 Kč
a za listopad r. 2009 činila jeho čistá mzda 13 291 Kč. Jeho manželka pobírá dávky státní sociální
podpory měsíčně v celkové výši 6034 Kč, žalobce má vyživovací povinnost k jednomu
nezletilému dítěti. Krajský soud vyjádřil názor, že žalobce je vzhledem ke svým příjmům
a ostatním příjmům rodiny schopen zajistit si pro své zastupování advokáta z vlastních finančních
prostředků. To ostatně učinil již v řízení před krajským soudem.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti s tímto usnesením Krajského soudu v Ústí
nad Labem, s odkazem na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nesouhlasí a poukazuje na to, že kromě
zákonné vyživovací povinnosti k vlastnímu dítěti se také podílí na výživě syna své manželky,
narozeného v roce 2003 (i když zákonnou vyživovací povinnost nemá). Finanční prostředky,
kterými rodina disponuje sotva stačí na zajištění základních potřeb jeho s manželkou,
a jejich dvou dětí. Pokud jde o jeho zastoupení advokátem v řízení před krajským soudem,
všechny výdaje podle vyjádření stěžovatele uhradil jeho za městnavatel, neboť on sám
si to nemohl dovolit. Stěžovatel je toho názoru, že splňuje podmínku uvedenou v §35 odst. 8
s. ř. s. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že podle jeho konstantní judikatury v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajsk ého soudu o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
www.nssoud.cz.).
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Takové nedostatky či vady Nejvyšší správní s oud v posuzované věci nezjistil.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ustanovení §35 odst. 8 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. věty první účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků.
Z citace ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. tak plyne, že účastníku lze ustanovit
usnesením zástupce tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky: 1) jde o účastníka,
u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba
k ochraně jeho zájmů. Jak vyplývá z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., je v řízení o kasační stížnosti
zastoupení advokátem povinné. Při posuzování zákonné podmínky „je-li to třeba k ochraně
jeho práv“ – uvedené v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., lze jistě dospět k závěru, že ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti bude vždy třeba k ochraně práv stěžovatelů. V posuzované
věci tedy ochrana práv stěžovatele vyžadovala ustanovení advokáta, a byla tak splněna jedna
z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. Současně však nutno konstatovat,
že splnění pouze jedné z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. nepostačuje
pro závěr o povinnosti soudu ustanovit advokáta v řízení o kasační stížnosti. Je totiž třeba,
aby byla zároveň splněna další v tomto ustanovení uvedená podmínka, t. j. že jde o navrhovatele,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků.
Krajský soud v Ústí nad Labem se, ve spojení s obsahem §105 odst. 2 s. ř. s.,
z něhož vyplývá požadavek povinného zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
advokátem, blíže splněním druhé zákonné podmínky nezabýval, a výslovně posuzoval jen splnění
podmínky prvé, přičemž shledal, že vzhledem k doloženým majetkovým poměrům stěžovatele,
tato podmínka splněna není. Nejvyšší správní soud se s tímto posouzením věci Krajským soudem
v Ústí nad Labem ztotožňuje. Stěžovatel doložil, že disponuje dostatečnými finančními
prostředky, které jsou jeho pracovním příjmem a dalšími příjmy rodiny.
V posuzované věci krajský soud zkoumal a hodnotil osobní a majetkové poměry
stěžovatele, a zjistil jakými disponuje peněžními prostředky, resp. příjmy. Takto zjištěné osobní
a majetkové poměry vzal za východisko hodnocení a úvahy, zda žadatel má či nemá dostatečné
prostředky (jak to má na mysli §36 odst. 3 s. ř. s.) k tomu, aby mohl uplatnit svá práva u soudu.
Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl k názoru, že žalobce má dostatečné prostředky,
resp. příjmy, z nichž si může zajistit služby advokáta, aniž by tím byla ohrožena životní úroveň
jeho nebo členů rodiny.
Krajský soud v Ústí nad Labem tak i podle názoru Nejvyššího správního soudu
postupoval správně, neboť objektivně zjistil, odpovědně zhodnotil a uvážil předpoklady na straně
žadatele pro osvobození od soudních poplatků, a na základě učiněných zjištění ve věci rozhodl.
Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že osvobození od soudních poplatků je věcí úvahy soudu.
Při rozhodování o něm soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadate le, k výši soudního poplatku,
k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným
okolnostem. Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 - 148,
www.nssoud.cz.
Stěžovatel v posuzované věci zákonné předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků nesplnil a nelze mu podle dikce ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. ustanovit
zástupce - advokáta v řízení o kasační stížnosti. Na tomto hodnocení a závěru nic nemění
ani námitky stěžovatele uvedené v kasační stížnosti, že se rovněž podílí na výživě nezletilého syna
své manželky a dále, že veškeré výdaje spojené s jeho zastoupením advokátem v řízení
před krajským soudem nesl zaměstnavatel.
Výše uvedený závěr pro stěžovatele tedy znamená, že hodlá -li pokračovat v řízení
o kasační stížnosti, podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
12. 10. 2009, č. j. 16 Az 4/2009 – 44, bude třeba, aby si advokáta sám zvolil .
Kasační stížnost stěžovatele podanou z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení neshledal tudíž Nejvyšší
správní soud za této situace důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch
měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu
nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu