ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.79.2010:137
sp. zn. 4 Ads 79/2010 - 137
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. V.,
zast. JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Sokolská třída 1263/24,
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3.
2010, č. j. 20 Cad 4/2008 - 108,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Petru Langerovi, Ph.D., LL.M.
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 960 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 11. 2007, č. X, zamítla žádost žalobkyně o částečný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek uvedených v §43 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 7. 11. 2007 není částečně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 10 %, přičemž podle §44 zákona o důchodovém pojištění
je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované a v průběhu řízení před krajským soudem
žalobkyně namítla, že v současné době není schopna kvůli hyperhidróze nikde pracovat.
Po oboustranné operaci hrudníku se přitom její zdravotní stav ještě zhoršil, ne boť se potí
po celém těle v daleko větší míře. Na pooperační kontrole jí bylo sděleno, že hyperhidróza
je neovlivnitelná a bude u ní přetrvávat po celý život. Kromě toho má cystickou fibrózu obou
prsou a problémy s dýcháním. Navíc správní orgán nevzal v úvahu, že již od osmi let věku trpí
skoliózou páteře, což je možné doložit několika lékařskými zprávami.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 4. 2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52, žalobu
proti rozhodnutí žalované zamítl.
V jeho odůvodnění krajský soud uvedl, že posudkový lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení v Přerově hodnotil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně
podle kapitoly V, položky 4, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí
zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), a jeho míru stanovil
na 10 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková
komise“) v posudku ze dne 5. 8. 2008 dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je simplexní porucha osobnosti - lehká duševní
porucha, která odpovídá kapitole V, položce 5, písm. a) P řílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
přičemž míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila také na 10 %.
Podle posudkové komise sice žalobkyni nejvíce obtěžuje celková hyperhidróza - nadměrné
pocení, nicméně v daném případě se nejedná o onemocnění kůže či kožních adnex,
nýbrž o nerovnováhu v oblasti vegetativního nervového zásobení kožních adnex s vyšší produkcí
potu, což také není samo o sobě chorobou. Navíc nadměrné pocení na horních končetinách
se zlepšilo po oboustranné horní hrudní sympatektomii. U žalobkyně se podle posudkové komise
nejedná ani o zdravotní postižení uvedené v příloze č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Podle závěru posudku posudkové komise tedy žalobkyně nebyla ke dni vydání rozhodnutí
žalované plně ani částečně invalidní. Posudková komise přitom zasedala v řádném složení
za účasti odborné internistky, vycházela z příslušné zdravotní dokumentace žalobkyně,
v diagnostickém souhrnu specifikovala její zdravotní postižení, uvedla, jaké lékařské nálezy
hodnotila a jaká zjištění z nich učinila, a určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně. Posudek posudkové komise ze dne 5. 8. 2008 je proto možné
považovat za úplný, odborný a přesvědčivý. Na základě něho lze tedy podle názoru krajského
soudu dospět k závěru, že žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí žalované nesplňovala podmínky
částečné invalidity vymezené v §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů obsažených v §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka namítla, že členky posudkové komise
byly podjaté, a to zejména s ohledem na způsob chování vůči ní během jednání před komisí.
Obě členky, vůči nimž byla vznesena námitka podjatosti, jíž nebylo vyhověno, totiž zcela zřetelně
dávaly najevo, jak posudková komise rozhodne. Navíc se chova ly zcela neprofesionálně,
neboť její zdravotní stav zlehčovaly a subjektivně jej srovnávaly se svým zdravotním stavem.
Toto chování bylo tedy zjevně nepřátelské a již samo o sobě zakládá pochybnost o podjatosti
členek komise i přes absenci příbuzenského či jiného poměru. Na rozhodnutí v dané věci
se tedy podílely vyloučené osoby, takže její zdravotní stav nebyl zhodnocen objektivně.
Stěžovatelka dále namítla nesprávnost závěru krajského soudu o úplnosti, odbornosti
a přesvědčivosti posudku posudkové komise ze dne 5. 8. 2008, neboť ta nehodnotila její celkový
zdravotní stav, když kupříkladu pominula skoliózu páteře. Navíc v minulosti již částečný invalidní
důchod pobírala a od té doby se její zdravotní problémy zhoršily. Mezi zjištěními posudkové
komise a jejím skutečným zdravotním stavem je tedy nesoulad.
Konečně stěžovatelka namítla, že částečný invalidní důchod jí byl ode dne 24. 12. 2006
odňat bez ohledu na lékařskou zprávu vystavenou Fakultní nemocnicí v Olomouci,
přičemž i další lékařské zprávy považují její onemocnění za nevyléčitelné. Po odnětí částečného
invalidního důchodu nemá žádné vlastní příjmy a veškeré její potřeby hradí matka
ze svého podprůměrného starobního důchodu.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2009, č. j. 2 0 Cad 4/2008 - 52, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
O této kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2009,
č. j. 4 Ads 127/2009 - 78, v němž dospěl k následujícím závěrům:
V první námitce stěžovatelka poukázala na chování MUDr. Z. N. a MUDr. I. L. při jednání
posudkové komise, z něhož pak dovozovala podjatost těchto jejích členek. K tomu je nutné uvést, že podle §14
odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (úřední
osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich
zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech
úkonů v řízení, při jejichž provádění by moh la výsledek řízení ovlivnit. Za poměr k věci se považuje osobní zájem
úřední osoby na jejím výsledku (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1996, č. j. 6 A 21/95 -
29, č. 480/1999 Soudní judikatury ve věcech správních). Pro poměr k věci je vyloučena též úřední osoba, která o
ní získala poznatky jiným než procesně stanoveným způsobem. Žádné takové skutečnosti však ve vztahu
k uvedeným lékařkám nebyly zjištěny, neboť z protokolu o jednání posudkové komise ani ze spisové
dokumentace předložené žalovanou nikterak nevyplývá, že by členky posudkové komise měly osobní z ájem na
výsledku řízení nebo že by informace o věci získaly nepřípustným způsobem a v důsledku toho dávaly stěžovatelce
najevo, jak rozhodnou. Pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby pro její poměr k účastníkům či jejich zástupcům
pak kromě vztahů příbuzenských a obdobných mohou vzniknout i tehdy, je -li vztah úřední osoby k účastníkům,
případně zástupcům, přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne
5. 8. 2008, z vyjádření obou jejích členek ze dne 16. 10. 2008, ci tované v později zmíněném rozhodnutí
prvoinstančního správního orgánu o námitce podjatosti, ani z obsahu správního spisu však nebyla zjištěna jediná
skutečnost, která by vzbuzovala důvodné podezření o nepřátelském vztahu obou lékařek k stěžovatelce. Z ničeho
totiž nevyplývá, že by členky posudkové komise zlehčovaly zdravotní stav stěžovatelky či jej srovnávaly se svým
zdravotním stavem. Avšak i kdyby obě lékařky tímto nevhodným způsobem skutečně účastnici řízení daly najevo,
že stejné obtíže má i značná čás t jinak zdravé populace, nemohlo by to být pokládáno za projev jejich
nepřátelského vztahu k stěžovatelce, a to obzvláště za situace, kdy tuto neznaly, jak lze ze spisové dokumentace
dovodit. Obě lékařky se pak neúčastnily řízení v téže věci na jiném stupni, takže z projednávání a rozhodování
věci nejsou vyloučeny ani podle §14 odst. 5 správního řádu. Lze se tedy plně ztotožnit s výroky a odůvodněními
usnesení vedoucího oddělení organizace a řízení posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí ze d ne 22.
10. 2008. č. j. 2008/67241 - 23 a rozhodnutí o odvolání ředitele odboru posudkové služby Ministerstva práce a
sociálních věcí ze dne 20. 12. 2008, č. j. 2008/78838 - 23, podle nichž členky posudkové komise MUDr. Z.
N. a MUDr. I. L. nebyly vyloučeny z projednávání věci stěžovatelky, která se týkala posouzení jejího
zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního.
Se stížnostní námitkou o podjatosti uvedených členek posudkové komise se tedy Nejvyšší správní soud
neztotožnil.
Stížnostní námitkou o nesplnění podmínek pro odnětí částečného invalidního důchodu a o negativních
následcích tohoto rozhodnutí na majetkové poměry stěžovatelky se pak Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť tyto skutečnosti nemají žádný vliv na zákonnost rozhodnutí o nepřiznání částečného invalidního důchodu
na základě opětovné žádosti stěžovatelky, který byl toliko předmětem přezkumu v řízení před krajským soudem.
Naproti tomu však Nejvyšší správní soud musel přisvědčit stížnostní námitce, podle níž posudek
vypracovaný členkami posudkové komise dne 5. 8. 2008 není úplný a přesvědčivý.
V této souvislosti je nezbytné zdůraznit, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového
pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti,
a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost občanů posuzuje Ministerstvo
práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení
§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové
odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti
pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání.
Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné
erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek je však možné považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková komise
vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným potížím a své posudkové
závěry náležitě zdůvodní.
Takové kvality však posudek posudkové komise z dále zmíněných rozličných důvodů nedosahuje.
Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 7. 11. 2007 totiž za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky označil simp lexní poruchu osobnosti,
jež má charakter lehké duševní poruchy, přičemž toto zdravotní postižení podřadil pod kapitolu V, položku 4,
písm. a) přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, která upravuje neurotické, stresové
a somatomorfní poruchy, úzkostné a fobické por uchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na stres, poruchy
přizpůsobení a disociační poruchy, jež mají povahu lehké poruchy. Také posudková komise v posudku
ze dne 5. 8. 2008 považovala za posudkově rozhodující zdravotní postižení simple xní poruchu osobnosti s tím,
že se jedná o lehkou duševní poruchu, nicméně tu podřadila pod kapitolu V, položku 5, písm. a) přílohy č. 2
prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, která vymezuje poruchy osobnosti a poruchy chování
s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou výkonností organismu. Uvedené odlišné zařazení stejného
rozhodujícího zdravotního postižení však posudková komise vůbec nezdůvodnila a z jejího posudkového závěru
tak nelze zjistit, proč stěžovatelka nemůže trpět některou z poruch uvedených v kapitole V, položce 4 přílohy č. 2
prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění a jedná se tak pouze o podřazení správně zjištěné a označené
duševní poruchy pod nesprávné ustanovení tohoto právního předpisu. V této souvislosti je nutné zdůraznit,
že posudková komise se může od posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení odchýlit, avšak musí uvést
důvod, proč tak činí, neboť v opačném případě nelze odlišné určení rozhodného zdr avotního postižení považovat
za přesvědčivé. I když tedy lékař okresní správy sociálního zabezpečení i posudková komise shodně stanovili
desetiprocentní míru schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky, její rozhodné zdravotní postižení
podřadili pod kapitolu V přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění a duševní poruchy
či poruchy chování vyjmenované v její položce 4, písm. a) a položce 5 písm. a) mají stanoveno stejné rozpětí míry
poklesu schopnosti soustavné výděleční činnosti od 5 % do 10 %, není možné v tomto směru ze závěru posudkové
komise vycházet.
Dále poruchy osobnosti a poruchy chování, které jsou zakotveny v kapitole V, položce 5 přílohy č. 2
prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, se dělí na písmena:
a) s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou výkon ností organismu, u nichž je stanovena míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 5-10 %,
b) se středně těžkým narušením osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti organismu, u nichž je stanovena
míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 20-30 %,
c) s těžkým narušením osobnosti a s výrazným snížením celkové výkonnosti organismu, u nichž je stanovena míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 40-60 %,
d) zvlášť těžce narušené osobnosti, dezintegrované, u nichž je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti v rozpětí 70-90 %.
U tohoto typu duševní poruchy přitom musí funkční nález objektivizovat trvalé projevy maladaptivního chování
zakotvené ve struktuře osobnosti, míru a význa m odchylek od způsobů, kterými průměrný člověk v daném
sociokulturním prostředí vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým. Poruchy mohou přitom být provázeny také
problémy v adaptaci ve společenských aktivitách a dosahování žádoucích cílů. Proto při stan ovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je třeba zhodnotit rozsah a tíži odchylky od přijatelného průměru chování
dané společenské normy, přičemž tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné z následujících
oblastí - poznávání (způsoby vnímání a interpretace věcí, lidí a událostí, formování přístupů a představ), emotivity
(rozsah, intenzita a přiměřenost emočního vznětu a odpovědi), ovládání svých impulsů a uspokojování potřeb,
způsobu chování k ostatním a zvládání interpersonálních situací). Dekompenzace se pak projevuje především
akcentací rysů specifické poruchy osobnosti a zhoršenou sociální a pracovní přizpůsobivostí a u některých typů
poruch osobnosti může dojít i k rozvoji psychózy schizofrenního okruhu.
Takto vymezené posudkové hledisko však posudková komise nerespektovala a trvalé projevy chování
stěžovatelky ani v minimální míře nezobjektizovala. V posudku ze dne 5. 8. 2008 t otiž pouze uvedla,
že simplexní porucha osobnosti, jíž určila za rozhodující příčinu dlouhodobě nep říznivého zdravotního stavu
stěžovatelky, má charakter lehké duševní poruchy, aniž vysvětlila, proč zjištěné odchylky od přijatelného průměru
chování nasvědčují toliko lehkému narušení osobnosti stěžovatelky a proč tyto odchylky nemají vliv na celkovou
výkonnost organismu. Přitom podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2007
je simplexní porucha osobnosti doprovázena hyperhidrózou (nadměrným pocením ) a posudek posudkové komise
ze dne 5. 8. 2008 uvádí, že toto zdravotní postiž ení obtěžuje stěžovatelku nejvíce a kvůli němu je omezena
pro práci v horku a v silně znečištěném prostředí. Posudková komise dále citovala lékařskou zprávu kožní
ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci ze dne 23. 8. 2007, podle níž je u stěžovatelky vidit elná hyperhidróza
v dlaních, ploskách a podpaží, přičemž toto onemocnění je trvalého charakteru a jeho kauzální léčba neexistuje.
Navíc kvůli němu stěžovatelka dne 26. 11. 2007 podstoupila oboustrannou horní hrudní sympatektomii,
jak vyplývá z propouštěcí zprávy chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci ze dne 3. 12. 2007.
Po této operaci sice potivost na horních končetinách ustoupila, avšak stále přetrvává v oblasti trupu a dolních
končetin, což bylo konstatováno v lékařské zprávě kožní ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci. Nadměrné
pocení trvalé povahy, které se nepodařilo odstranit ani chirurgickým zákrokem a které omezuje stěžovatelku
v pracovní činnosti, by tedy mohlo svědčit o snížení celkové výkonnosti jejího organismu, a proto posudková komise
měla podrobně vysvětlit, na základě čeho nepovažuje poruchu osobnosti i přes tento doprovodný problém za středně
těžké či těžké narušení osobnosti s lehkým či výrazným snížením celkové výkonnosti organismu. Přitom podřazení
poruchy osobnosti pod jiné písmeno položky 5, kapitoly V přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění by mohlo, a to i za případného použití ustanovení §6 odst. 4 věty první téhož právního
předpisu, vést ke stanovení míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činno sti nejméně o 33 % a k závěru
o splnění podmínek pro přiznání částečného invalidního důchodu.
Navíc již v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 29. 10. 2003
byl v nadměrném pocení stěžovatelky shledán projev těžké duševn í poruchy, byť ta byla podřazena pod kapitolu
V, položku 4, písm. c) přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění. Na základě
tohoto posudku, který stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 40 %, přitom žalovaná
rozhodnutím ze dne 19. 12. 2003, č. X, přiznala stěžovatelce od 2. 9. 2003 částečný invalidní důchod. Uvedená
dávka důchodového pojištění byla stěžovatelce rozhodnutím žalované ze dne 10. 11. 2006 č. X, odňata od 24.
12. 2006 s tím, že již nadále není částečně invalidní, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v Přerově ze dne 31. 10. 2006 poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 10 %. S tímto závěrem se
pak ztotožnila i posudková komise, která v posudku ze dne 9. 2. 2007 vyhot oveném v přezkumném soudním
řízení dovodila, že uznání částečné invalidity v roce 2003 bylo posudkovým omylem, neboť lékař okresní správy
sociálního zabezpečení významně nadhodnotil zdravotní postižení posuzované. V projednávané věci sice žalovaná
posuzovala žádost stěžovatelky o opětovné přiznání částečného invalidního důchodu, takže nemusela řešit, zda v
uznání její částečné invalidity v minulosti lze spatřovat posudkový omyl, či nikoliv. Nicméně také vzhledem
k dřívější klasifikaci rozhodného zdravotního postižení stěžovatelky jako těžké duševní poruchy ve spojení
s poznatkem, že s ní související hyperhidróza byla nově řešena chirurgickým zákrokem, bylo třeba se kvůli
přesvědčivosti posudku povahou tohoto onemocnění zevrubněji zabývat.
Posudková komise tedy nikterak neobjasnila, na základě jakých skutečností dospěla k závěru,
že simplexní porucha osobnosti, jež byla určena za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky, má povahu jen lehké duševní poruchy. I v tomto směru je tedy nutné posudek ze dne 5. 8. 2008
považovat za nepřesvědčivý.
Rovněž v něm nebylo vůbec zdůvodněno, proč nadměrná potivost stěžovatelky je jen projevem její poruchy
osobnosti a nepředstavuje samostatné somatické onemocnění, které by bylo možné podřadit pod jinou kapitolu
přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění. V posudku posudkové komise ze dne
5. 8. 2008 se totiž pouze uvádí, že posuzovanou nejvíce obtěžuje celková hyperhidróza, avšak v tomto případě
se nejedná o onemocnění kůže či kožních adnex, nýbrž jde o nerovnováhu v oblasti vegetativního nervového
zásobení kožních adnex s vyšší produkcí potu, což také není samo o sobě chorobou, přičemž nelze ani provést
srovnání s nervovými a kožními chorobami. Také v posudkovém závěru lékaře okresní správy sociálního
zabezpečení ze dne 7. 11. 2007 je jen zmíněno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu posuzované je simplexní porucha osobnosti, která je plně kompenzovaná a má charakter l ehké duševní
poruchy s průvodní hyperhidrózou. Nadměrné pocení však bylo diagnostikováno odbornými dermatology,
jak vyplývá z již citovaných lékařských zpráv kožní ambulance Fakultní nem ocnice v Olomouci ze dne
23. 8. 2007 a 16. 1. 2008, jakož i z předchozích nálezů kožních lékařů. Kromě toho byla tato diagnóza
obsažena již jen v několika lékařských zprávách cévní a chirurgické ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci.
Naopak zpráva Psychosociálního centra Přerov ze dne 5. 10. 2006 se o hy perhidróze nikterak nezmiňuje
a předchozí zpráva ze dne 19. 9. 2006 toliko konstatuje, že psychogenní vliv na hyperhidrózu se nepotvrdil.
Navíc výstupní zpráva Psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 24. 10. 2002 výslovně konstatuje,
že u stěžovatelky během sedmnáctidenní ústavní léčby nebyly zjiště ny žádné známky duševní poruchy. Potvrdilo
se sice, že se skutečně nadměrně potí, avšak kvůli tomu není úzkostná ani depresivní. Samotné pocení pak není
psychogenní povahy, když snaha o ovlivnění jeho míry pomocí psychofarmak neb yla úspěšná. Problém
tedy podle této lékařské zprávy spadá do odbornosti dermatologů, eventuálně endokrinologů. Uvedené skutečnosti
tedy vzbuzují pochybnost o samotné správnosti kvalifikace rozhodného zdravotního postižení jakožto duševní
poruchy. Proto i z tohoto důvodu se posudek ze dne 5. 8. 2008 jeví jako nepřesvědčivý.
Konečně pak posudek ze dne 5. 8. 2008 ve svém diagnostickém souhrnu mezi zdravotní postižení
stěžovatelky zmiňuje simplexní poruchu osobnosti, hyperhidrózu, a cystickou mastopathii obou prsů. Při jednání
před krajským soudem dne 22. 4. 2009 však stěžovatelka předložila další lékařské zprávy, které nasvědčují
tomu, že trpí ještě skoliózou páteře a není schopna práce s potravinami. Část těchto lékařských zpráv
sice byla vyhotovena až po vydání rozhodnutí žalované o nepřiznání částečného invalidního důchodu ze dne
27. 11. 2007, nicméně nálezy ze dne 15. 2. 2000 a 1. 2. 2007 byly pořízeny ještě před tímto datem.
Za této situace měl tedy krajský soud trvat na tom, aby posudková komise k těmto dodatečně předložených
lékařským zprávám přihlédla, nemoci v nich uvedené zařadila do diagnostického souhrnu a následně určila
zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Uvedeným způsobem však krajský soud nepostupoval , v důsledku čehož je nutné posudek posudkové komise
považovat také za neúplný.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky je tedy nutné posudek posudkové komise ze dne 5. 8. 2008
označit za nepřesvědčivý a neúplný, takže krajský soud pochybil, když z jeho závěrů v nyní projednávané věci
vycházel. Toto pochybení přitom mohlo mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky ke dni vydání rozhodnutí žalované a v jeho důsledku i nesprávné posouzení
zákonných podmínek částečné invalidity ve smyslu §44 odst. 1 věty první zák ona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení nároku na částečný invalidní důchod, jehož přiznání se stěžovatelka
dovolává. V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 127/2009 - 78, k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 22. 4. 2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V něm podle §110 odst. 3 s. ř. s. uložil krajskému soudu pořízení doplňujícího posudku
od posudkové komise za účelem odstranění shora uvedených ned ostatků jejího posudku ze dne
5. 8. 2008 s tím, že s ohledem na dosavadní kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení
stěžovatelky jakožto duševní poruchy by bylo vhodnější, aby tento doplňující po sudek
byl vyhotoven za přítomnosti odborného psychiatra, přičemž krajský soud je oprávněn požádat
posudkovou komisi o doplnění posudku i v jiných, než naznačených směrech, či provést další
důkazy, pokud taková potřeba vyjde v dalším řízení najevo.
V dalším řízení si krajský soud v souladu s pokynem Nejvyššího správního soudu opatřil
doplnění posudku posudkové komise ze dne 5. 8. 2008. Tento doplněk posudku byl vypracován
dne 3. 2. 2010 za přítomnosti odborného psychiatra. Posudková komise v něm uvedla,
že do diagnostického souhrnu nemohla zařadit neschopnost práce s potravinami,
neboť se nejedná o chorobu. Na rentgenu páteře ani v klinickém nálezu pak není popisována
skolióza páteře, a proto není dán důvod zařadit do diagnostického souhrnu ani toto onemocnění.
Posudková komise v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 také uvedla, že generalizovaná
hyperhidróza je v Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů zařazena
v kapitole XVIII - Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené
jinde pod znakem R61.1 - nadměrné pocení - hyperhidróza - generalizovaná hyperhidróza.
Tento příznak není uveden mezi onemocněními ekkrinníc h potních žláz - L74
(pod touto položkou je přímo uvedeno, že mezi tato onemocnění nepatří). Mezi příznaky
pod značkou R23 jsou rovněž uvedeny jiné kožní změny, ja ko cyanóza, bledost,
zrudnutí - nadměrné zčervenání, samovolné ekchymózy, změny kožní struktury a jiné a neurčené
kožní změny. Také v Lékařském repetitoriu je hyperhidróza - nadměrné pocení hodnocena
jako příznak jiných stavů či onemocnění, nikoliv jako choroba. Potivost kůže je naprosto
individuální příznak, neboť někteří lidé se potí více a jiní méně, přičemž toto nemusí být závislé
na onemocnění potních žláz. Také pocity lidí jsou různé, někdo může snášet potivost
bez problému a někomu vadí. Obdobně někomu může vadit, že se nadměrně červená, že je bledý
apod. Tyto příznaky však nezpůsobují chorobu jako takovou a doposud ještě nečinily žádnou
osobu nezpůsobilou k výkonu jakékoliv práce. Stěžovatelka trpí nadměrným pocením
již od dětství, a přesto zvládla základní školní v zdělání i vyučení. K určitému zlepšení u ní došlo
po provedení oboustranné horní hrudní sympatektomii, kdy potivost ustoupila v rozsahu horních
končetin. Operační zákrok byl proveden na sympatických nervov ých strukturách, jeho efekt
byl hodnocen jako dobrý a více se od něho nedá očekávat. U stěžovatelky se tedy nejedná
o onemocnění kožních adnex nebo kožních struktur a ani nebylo diagnostikováno jednoznačné
onemocnění nervového vegetativního systému.
Dále se v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 uvádí , že posudkový lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení v Přerově dne 7. 11. 2007 označil za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky poruchu osobnosti, která je plně kompenzovaná
a má charakter lehké duševní poruchy s průvodní hyperhidrózou. Posouzení pak provedl
podle kapitoly V, položky 4, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., která se týká
neurotických, stresových a somatomorfních poruch, úzkostných a fobických poruch, poruch
přizpůsobení a disociačních poruch. Naproti tomu poruchy osobnosti jsou hodnoceny v položce
5 téže kapitoly. Přesto nelze toto posouzení hodnotit jako chybné, neboť subjektivní potíže
mohou vést a v tomto případě zřejmě vedou i k neurotizaci a některé symptomy mají až povahu
somatomorfní poruchy. Přesto tato diagnóza nebyla psychiatry do současné doby stanovena,
a proto je vhodnější vycházet z psychiatrického hodnocení. Proto simplexní porucha osobnosti
byla hodnocena podle kapitoly V, položky 5, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ,
přičemž se jedná o kompenzovanou poruchu osobnosti, která je simplexně strukturovaná
a má charakter lehké duševní poruchy, jak vyplývá z psychiatrického nálezu MUDr. M.
z října 2006. Podle psychologického vyšetření Mgr. Š. ze dne 19. 9. 2009 se u stěžova telky
nacházejí intelektové schopnosti v pásmu průměru - IQ = 107 a je u ní patrné zvýšené zaměření
na své tělesné fungování.
Posudková komise podle dalšího svého tvrzení obsaženého v doplnění posudku ze dne
3. 2. 2010 nikdy neuvedla, že nadměrná potivost je projevem poruchy osobnosti.
Ta je totiž vrozeně podmíněná, je rozvíjena prostředím, ve kterém jedinec vyrůstá a žije,
v průběhu věkového vývoje se může zhoršovat a často se výrazně manifestuje ve stáří.
K psychopatizaci osobnosti může také dojít vlivem nepříznivých životních faktorů,
se kterými se jedinec setkává. Psychiatrie rozlišuje řadu poruch osobnosti, z nichž některé mohou
být závažné pro život společnosti, jako kupříkladu dissociální osobnost. Porucha osobnosti může
významně ovlivnit život jedince i jeho okolí, přesto ale nemu sí jít o významnou překážku
pro výkon výdělečné činnosti. Simplexní osobnost je jednoduše strukturovaná, což ale významně
nesnižuje pracovní potenciál jedince, pokud ji například neprovází významný mentální defekt.
Ten u stěžovatelky není přítomen, neboť její intelekt je v mezích normy. Na osobnostních
předpokladech však může záviset vnímání nadměrného pocení, kdy ho jeden člověk může vnímat
jako normu, jiný jako nepříjemnost a jiný jako vážný tělesný handicap. Jde o příznak, který sice
může provázet jiná onemocnění, ale ta u stěžovatelky nebyla dosud zjištěna. Hyperhidróza
je definována jako lokalizovaná nebo generalizovaná zvýšená aktivita potníc h žláz
při nejrůznějších fyziologických a patologických stavech. Lze tedy akcept ovat, že psychogenní
vliv na hyperhidrózu se nepotvrdil, ale zřejmě ani nevyloučil. Stěžovatelka netrpí žádným
závažným duševním onemocněním či duševní poruchou, která by významně snižovala výkonnost
organismu. Přestože stěžovatelka trpí nadměrným pocením, které se zlepšilo po provedeném
operačním zákroku, nelze ani v tomto spatřovat významné snížení celkové výkonnosti organismu
a ani významné snížení pracovního potenciálu, a to i s přihlédnutím k jejím pracovním
omezením.
Podle dalšího závěru uvedeného v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 je stěžovatelka
léčena pro intermitentní páteřové potíže při vadném držení těla, svalové dysbalanci a počínajících
degenerativních změnách na páteři. Soustavně je v dispenzární péči pro fibrózní mastiopathii,
která je nezhoubným onemocněním. Opakovaně byl u ní naměřen vysoký krevní tlak.
Dne 30. 12. 2009 bylo provedeno interní vyšetření, při němž byla hodnocena přetlaková choroba,
hormonální dysbalance v rámci počínajících klimakterických potíží. V prosinci 2009
byla též vyšetřena neurologicky pro bolesti a křeče v oblasti levého ucha, mandibuly a trnutí levé
tváře, což bylo hodnoceno jako neuralgie trojklanného nervu. Popsaný neurologický nález
byl normální až na bolestivost výstupů trojklanného nervu vlevo.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
pak posudková komise v závěru doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 stanovila odborným
psychiatrickým vyšetřením zjištěný chorobný stav, byť lehkého stupně závažnosti, který má vliv
na pracovní potenciál mírného stupně. Jiné závažnější onemocnění nezjistila. Protože v případě
nadměrného pocení se jedná o příznak, nikoliv o samotnou chorobu, toto nevychází z choroby
kůže a nebylo zjištěno jiné závažné organické onemocnění, jehož průvodním projevem
by bylo nadměrné pocení, je nutné dojít k závěru o nemožnosti použití jiného zdravotního
postižení uvedeného v Příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
S ohledem na tyto skutečnosti posudková komise v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010
setrvala na posudkovém závěru, který uvedla v posudku ze dne 5. 8. 2008.
Následně Krajský soud v Ostravě vydal rozsudek ze dne 31. 3. 2010,
č. j. 20 Cad 4/2008 - 108, jímž opětovně žalobu proti rozhodnutí žalované o nepřiznání
částečného invalidního důchodu jako nedůvodnou zamítl.
V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že považuje doplnění posudku ze dne
3. 2. 2010 za úplné, odborné a přesvědčivé, neboť posudková komise uvedla, z jakých lékařských
nálezů vycházela a jaká zjištění z nich učinila. Posudková komise se vypořádala se všemi
námitkami stěžovatelky, prostudovala celou zdravotní dokumentaci, vycházela i z lékařských
zpráv předložených soudu, zhodnotila všechny stěžovatelčiny zdravotní problémy a zabývala
se veškerými požadavky uvedenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu. V původním řízení
nebyly zjištěny pochybnosti o nepodjatosti členek posudkové komise, takže není vadou řízení,
pokud jedna z nich byla přítomna při vypracování doplnění posudku. S ohledem na dosavadní
kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení stěžovatelky jakožto duševní poruchy a v souladu
s požadavkem Nejvyššího správního soudu bylo doplnění posudku vypracováno v přítomnosti
odborného psychiatra, a proto není možné přisvědčit námitce stěžovatelky, že o ní nerozhodovali
specialisté z kožního, neurologického nebo chirurgického oboru. Při posouzení invalidity
se nevychází ze subjektivního vnímání zdravotních obtíží, nýbrž ze zdravotního stavu
doloženého výsledky funkčních vyšetření. Podle závěru krajského soudu tedy stěžovatelka ke d ni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí nesplnila podmínky částečné invalidity .
Také proti druhému zamítavému rozsudku podala stěžovatelka v zákonem stanovené
lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
V ní a v jejím doplnění namítla, že se na rozhodování podílela podjatá lékařka,
která má vůči ní zjevně nepřátelský vztah, o čemž svědčí nejen její chování během jednání
před posudkovou komisi, ale i obsah doplnění posudku, v něm jsou zdravotní postižení
zlehčována a srovnávána s červenáním.
Podle další stížnostní námitky nelze posudek ani po vypracování jeho doplnění považovat
za úplný a přesvědčivý tak, aby z něho mohl soud při svém rozhodování vycházet. Lékařské
zprávy, z nichž posudková komise vycházela, totiž nebyly o bjektivně posouzeny a učiněné
posudkové závěry tak neodpovídají skutečnosti. Z lékařských zpráv zcela jednoznačně vyplývá,
že je v důsledku hyperhidrózy, (kterou trpí prakticky ve stále stejné intenzitě bez vlivu kupříkladu
stresu či fyzické námahy), výrazně omezena ve schopnosti jakékoliv práce, přičemž pocení
je mohutné a neovlivnitelné. Po celém těle má cysty naplněné tekutinou, která z něho odchází
formou potu. Neustále je v důsledku této tekutiny slitá a věč ně nachlazená. S ohledem
na tuto nemoc, která je nevyléčitelná, se měl na rozhodování posudkové komise podílet rovněž
lékař z oboru kožního lékařství a endokrinologie. Posudkovou komisí pak nebyly zohledněny
ani další choroby, zejména omezení dynamiky C páteře, tuhá Th kyfosa, blokáda ve středních
segmentech, omezenější rotace v pravé kyčli apod.
Konečně stěžovatelka namítla, že od přiznání částečného invalidního důchodu v roce
2003 se její zdravotní stav nezlepšil, nýbrž se postupně zhoršuje, a tudíž nebyl dán důvod
k odebrání této dávky. Také lékařští specialisté nedokáží pochopit, proč nepobírá
alespoň částečný invalidní důchod. Od sociálního úřadu nezískala žádné sociální dávky a místo
toho jí tam bylo doporučeno, aby si zažádala o invalidní důchod. V současné době nemá žádný
příjem a veškeré její potřeby musí hradit její matka ze svého podprůměrného starobního
důchodu.
Podle názoru stěžovatelky tedy došlo v řízení před krajským soudem k neúplnému
a nepřesvědčivému zhodnocení jejího rozhodujícího zdravotního postižení a v důsledku
toho i k nesprávnému posouzení zákonných podmínek invalidity. Proto stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010,
č. j. 20 Cad 4/2008 - 108, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla , že se v daném případě jedná
o nárok na dávku důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem, jehož posouzení jí nepřísluší. K provedenému důkaznímu řízení ani k samotnému
rozsudku krajského soudu nemá výhrady a za správné považuje i žalobou napadené rozhodnutí.
Nemá tedy žádný důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku
a s právním názorem v něm vyjádřeným se ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V nich totiž stěžovatelka namítla nesplnění podmínek
pro odnětí dříve přiznaného částečného invalidního důchodu, podjatost členky posudkové
komise, jakož i neúplnost a nepřesvědčivost posudku posudkové komise, čímž polemizovala
se závěrem krajského soudu o náležitém posouzení jejího zdravotního stavu. V této souvislosti
lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku
nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Stížnostní námitkou o nesplnění podmínek pro odnětí částečného invalidního důchodu
a z toho plynoucích negativních následcích na majetkové poměry stěžovatelky se Nejvyšší správní
soud již zabýval ve zrušujícím rozsudku ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 127/200 9 - 78. V řízení
o opětovné kasační stížnosti je pak vázán závazným právním názorem, který v předchozím
rozhodnutí o těchto otázkách vyslovil, neboť i přípustnost samotné další kasační stížnosti
je podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. omezena na důvody, které Nejvyšší správní soud v téže věci
dosud neřešil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008,
č. j. 9 Afs 59/2007 - 56, publikované pod č. 1723/2008 Sb. NSS). Z tohoto důvodu je zapotřebí
v řízení o opětovné kasační stížnosti nadále vycházet z toho, že stěžovatelkou tvrzené nesplnění
podmínek pro odnětí částečného důchodu v roce 2003 a důsledky tohoto předchozího
rozhodnutí do majetkové sféry stěžovatelky nemají žádný vliv na zákonnost následujícího
rozhodnutí žalované o nepřiznání částečného invalidního důchodu, jež bylo vydáno na základě
opětovné žádosti stěžovatelky a jež toliko bylo předmětem přezkumu v řízení před krajským
soudem. Stejný závěr o vázanosti závazným právním názorem vysloveným v zrušujícím rozsudku
ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 127/200 9 - 78, lze učinit i ve vztahu k stížnostní námitce
o podjatosti členky posudkové komise, neboť Nejvyšší správní soud v předchozím rozsudku
na základě shora uvedených skutečností učinil závěr, že MUDr. Z. N. a MUDr. I. L. nebyly
vyloučeny z projednávání věci stěžovatelky, která se týkala posouzení jejího zdravotního stavu
pro účely přezkumného řízení soudního. Lékařka MUDr. Z. N. se jakožto předsedkyně
posudkové komise podílela i na vypracování doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010, nicméně toto
jednání se uskutečnilo v nepřítomnosti stěžovatelky, a proto není zřejmé, jak se MUDr. Z . N.
mohla vůči ní při uvedeném úkonu nepřátelsky chovat. Ani doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010
neobsahuje žádné údaje, které by svědčily o nepřátelském vztahu této lékařky ke stěžovatelce . Ta
na něho ostatně usuzovala pouze ze zmínky o nadměrném červenání, která byla obsažena
v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010. Uvedená zmínka však není výrazem negativního vztahu
MUDr. Z. N. k stěžovatelce, neboť pomocí ní se doplnění posudku snažilo pouze objasnit, že
různí lidé mohou snášet nadměrné pocení naprosto odlišně, když někdo s tím nemá problém a
někomu jinému to může vadit, přičemž tuto situaci posudková komise připodobnila k tomu, že
někomu může vadit nadměrné červenání. Ani v průběhu dalšího řízení před krajským soudem
tedy Nejvyšší správní soud nezjistil žádné důvody podjatosti členky posudkové komise MUDr. Z.
N.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval kasační námitkou, podle níž je posudek posudkové
komise i po vypracování jeho doplnění neúplný a nepřesvědčivý.
Z obsahu doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 je zřejmé, že v něm posudková komise
v souladu s požadavkem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu
náležitě objasnila, proč oproti posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově
ze dne 7. 11. 2007 podřadila simplexní poruchu osobnosti pod kapitolu V, položku 5 písm. a)
Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Tuto odchylnou kvalifikaci rozhodného zdravotní postižení
stěžovatelky totiž posudková komise odůvodnila tím, že poruchy osobnosti jsou uvedeny
v kapitole V, položce 5 Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., zatímco položka 4 téže kapitoly,
kterou aplikoval lékař okresní správy sociálního zabezpečení, upravuje neurotické, stresové
a somatomorfní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, poruchy přizpůsobení a disociační
poruchy. Dále posudková komise připustila, že ani hodnocení provedené okresní správou
sociálního zabezpečení nelze považovat za chybné, neboť v daném případě subjektivní potíže
stěžovatelky zřejmě vedly k neurotizaci a některé symptomy měly až povahu somatomorfní
poruchy. Nicméně tato diagnóza nebyla do současné doby psychiatricky stanovena,
a proto je podle posudkové komise vhodnější podřadit duševní poruchu stěžovatelky
pod kapitolu V, položku 5 Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Po tomto vysvětlení
již tedy mezi posudkem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkem posudkové komise
nelze shledat žádný rozpor.
Podle zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu posudková komise v posudku
ze dne 5. 8. 2008 nikterak neobjasnila, na základě jakých s kutečností dospěla k závěru,
že simplexní porucha osobnosti stěžovatelky má povahu jen lehké duševní poruchy.
Tento nedostatek byl v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 odstraněn . V něm totiž posudková
komise, která zasedala za přítomnosti odborného psychiatra, s odkazem na konkrétní lékařské
zprávy objasnila, že u stěžovatelky se jedná o kompenzova nou poruchu osobnosti,
která je simplexně strukturovaná a má charakter lehké duševní poruchy, přičemž u ní není
přítomen mentální defekt, neboť její intelektové schopnosti se nacházejí v pásmu průměru.
Posudková komise také vysvětlila, že nadměrná potivost není projevem poruchy osobnosti
a toliko lze připustit závislost jejího vnímání na osobnostních předpokladech, přičemž v daném
případě se psychogenní vliv na hyperhidrózu nepotvrdil, ale ani nevyloučil. Z tohoto zjištění
pak posudková komise dovodila, že ačkoliv stěžovatelka trpí nadměrným pocením,
které se zlepšilo po provedeném operačním zákroku, tak v této skutečnosti nelze spatřovat
významné snížení celkové výkonnosti organismu stěžovatelky ani významné snížení
jejího pracovního potenciálu. Tyto závěry obsažené v doplnění posudku jsou plně v souladu
s lékařskými zprávami, které tvoří součást zdravotní dokumentace stěžovatelky. V psychiatrickém
nálezu MUDr. V. M. ze dne 5. 10. 2006 se totiž uvádí: „Orientována všemi směry správně, bez
psychotických projevů a bez poruch vědomí. V popředí jinak kompenzovaná poruchu osobnosti simplexně
strukturovaná. Porucha osobnosti má charakter jen lehké duševní poruchy.“. Psychologické vyšetření
provedené Mgr. R. Š. dne 19. 9. 2006 obsahuje tato zjištění: „Aktuální úroveň intelektových schopností
se orientačně nachází v pásmu průměru. Osobnost senzitivní až vztahovačná s infantilními rysy. Je patrné zvýšené
zaměření na své tělesné fungování. Nejsou přítomné známky depresivního onemocnění či jiné psychopatologie.“. O
správnosti závěru posudkové komise, podle něhož nebyl potvrzen psychogenní vliv na
hyperhidrózu, svědčí výstupní zpráva Psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 24. 10. 2002,
v níž se uvádí, že se „pacientka skutečně excesivně potí, není však kvůli tomu ani úzkostná ani depresivní.
Samotné pocení se nejeví psychogenní povahy. Snaha o ovlivnění mír y pocení pomocí psychofarmak nebyla
úspěšná.“.
Dále Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku posudkové komisi vytkl, že v posudku
ze dne 5. 8. 2008 vůbec nezdůvodnila, proč nadměrná potivost stěž ovatelky je pouze projevem
její poruchy osobnosti a nepředstavuje samostatné somatické onemocnění, které by bylo možné
podřadit pod jinou kapitolu Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Tento nedostatek posudková
komise v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 odstranila, neboť vysvětlila, že podle Mezinárodní
klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů i Lékařského repetitoria je hyperhidróza
hodnocena pouze jako příznak jiných stavů či onemocnění, a nikoliv jako samostatná choroba.
Rovněž tak posudková komise objasnila, že potivost kůže je naprosto in dividuální příznak
a nemusí být závislá na onemocnění potních žláz. Žádné samostatné kožní onemocnění
či onemocnění nervového vegetativního systému nebylo doposud diagnostikováno,
a proto již zde neexistují žádné pochybnosti o správnosti kvalifikace rozhodného zdravotního
postižení jakožto duševní poruchy. Za této situace nelze posudkové komisi vytýkat, že nezasedala
v přítomnosti lékařů z jiných oborů než psychiatrie.
Posudková komise v doplnění posudku rovněž zohlednila doposud opomenuté lékařské
zprávy, které stěžovatelka předložila při jednání před krajským soudem dne 22. 4. 2009.
S odkazem na konkrétní údaje v nich uvedené přitom dovodila, že neschopnost práce
s potravinami nelze považovat za chorobu. Dále poukázala na neurologický nález MUDr. S. B. ze
dne 15. 7. 2009, podle něhož není na rentgenu páteře ani v klinickém nálezu popisována skolióza
páteře, čímž vyvrátila oprávněnost údaje o existenci tohoto onemocnění, který byl uveden
v některých předchozích lékařských zprávách opatřených lékaři z jiných medicínských oborů.
Také závěr o nemožnosti zařazení těchto dalších stěžovatelkou zmíněných zdravotních obtíží do
diagnostického souhrnu byl tedy náležitě odůvodněn, a proto ani v tomto směru nelze
pochybovat o správnosti určení zdravotního postižení, jež bylo rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Konečně pak se posudková komise v doplnění posudku ze dne 3. 2. 2010 zabývala
i dalšími tvrzenými zdravotními postiženími stěžovatelky, jež byly zmíněny v kasační stížnosti.
V této souvislosti odkázala na neurologický nález MUDr. B . K. ze dne 24. 12. 2009, který byl
zcela v normě, a to s výjimkou posudkově zjevně málo významnou bolestivostí výstupů
trojklanného nervu vlevo.
Lze tedy shrnout, že doplněním posudku ze dne 3. 2. 2010 došlo k odstranění zmíněných
nedostatků předchozího posudku ze dne 5. 8. 2008, a proto závěry posudkové komise je možné
označit za úplné, přesvědčivé a náležitě zdůvodněné. Z tohoto důvodu krajský soud nepochybil,
když z nich v nyní projednávané věci vycházel a dovodil, že stěžovatelka ke dni vydání žalobou
napadeného rozhodnutí nebyla částečně invalidní a nesplnila tak zákonnou podmínku
pro přiznání částečného invalidního důchodu.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.
Stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu
zastoupena ustanoveným zástupcem z řad advokátů JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M.,
jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát, jak vyplývá z ustanovení §120 a §35
odst. 8 věty první s. ř. s. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci
stěžovatelky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 960 Kč,
která se skládá z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti podle §7,
§9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.), z částky 300 Kč
za s tím související režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky
č. 276/2006 Sb.) a z částky 160 Kč odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty, jíž je advokát
povinen podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrady,
jež byly vyjmenovány (§35 odst. 8 věty druhé s. ř. s.) . Odměnu za první poradu s klientkou
včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
však Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci nepřiznal, neboť ten zastupuje stěžovatelku
již od původního řízení o žalobě, takže s projednávanou věcí byl dostatečně obeznámen a první
poradu s klientkou nebylo zapotřebí konat. Navíc zástupce stěžovate lky uskutečnění
tohoto úkonu právní služby ničím nedoložil. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
bude ustanovenému zástupci stěžovatelky proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu