ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.139.2009:117
sp. zn. 6 Ads 139/2009 - 117
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: I. K.,
zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 15. 10. 2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 27. 5. 2009, č. j. 42 Cad 39/2008 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 15. 10. 2007, č. X, byl žalobkyni odňat plný invalidní
důchod podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném
znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) s odůvodněním, že podle posudku lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Berouně ze dne 2. 10. 2007 není žalobkyně plně
invalidní.
Proti zmíněnému rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu
v Praze, v níž vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím žalované z důvodu nesprávného posouzení
svého zdravotního stavu lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Berouně. Žalovaná
navrhla posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR. Krajský soud v Praze návrhu vyhověl a nechal vypracovat posudek
Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“). PK MPSV
dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně částečně
invalidní, nikoli však plně invalidní. Na základě námitek žalobkyně k závěrům neurologa
PK MPSV krajský soud vyžádal vypracování doplňujícího posudku PK MPSV za přítomnosti
jiného neurologa. I po přešetření jiným odborným neurologem PK MPSV dospěla k závěru,
že žalobkyně není plně invalidní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila ani s výsledky
doplňujícího posudku PK MPSV, soud ustanovil soudního znalce za účelem vypracování
znaleckého posudku. Ustanovený soudní znalec potvrdil závěry předchozích odborných
posouzení a zdůraznil, že výkon pravidelné pracovní činnosti by byl vhodnou součástí psychické,
fyzické i sociální rehabilitace žalobkyně a příznivě by působil i na její schopnosti abstrahovat
od statutu dlouhodobě nemocné a fixace na něj.
Na základě výše popsaného dokazování pak o žalobě rozhodl krajský soud rozsudkem
ze dne 27. 5. 2009, č. j. 42 Cad 39/2008 - 81, jímž žalobu jako nedůvodnou zamítl a konstatoval,
že pokud žalovaná napadeným rozhodnutím odňala žalobkyni plný invalidní důchod, byl
její postup správný a v souladu se zákonem.
Proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze podala žalobkyně (dále jen
„stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), namítá tedy nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem. Stěžovatelka zdůraznila,
že pobírala plný invalidní důchod nepřetržitě od roku 1981 a zásadně nesouhlasí se závěrem
žalované, že její zdravotní stav byl v době posuzování v roce 1998 nadhodnocen. Dále
stěžovatelka poukazuje na to, že mezi předsedkyní PK MPSV a stěžovatelkou panuje osobní
antipatie. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti polemizuje s odbornými závěry ustanoveného
znalce. Základní důvod nezákonnosti napadeného rozsudku spatřuje stěžovatelka v tom,
že ustanovený soudní znalec, posudkový lékař i posudkové komise nesprávně zhodnotily
skutečnost, že má těžkou poruchu statiky a dynamiky páteřního sloupce a parézy pažního
pletence a hlavního nervu vedoucího podél páteře. Dále pak stěžovatelka zdůrazňuje, že trpí
výraznými bolestmi a že tvrzená absence kořenového dráždění je v přímém rozporu s existujícími
lékařskými zprávami.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti,
neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podmínka povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. je také splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Stěžovatelka svou kasační stížností napadá pouze odborné závěry učiněné PK MPSV
a soudním znalcem, se kterými se neztotožňuje. Nejvyšší správní soud se již obdobnými případy
zabýval dříve a dospěl k závěru, že co se týče posudku PK MPSV, jedná se o důkaz provedený
v soudním řízení před krajským soudem, a proto musí být soudem hodnocen jako každý
jiný důkaz podle zásad uvedených v §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném
znění, se zřetelem k §64 s. ř. s. Pokud pak tento posudek zcela splňuje požadavek celistvosti,
úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Za úplný a přesvědčivý pak lze
považovat posudek, v němž se posudková komise zcela vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, především s těmi, které namítal účastník uplatňující nárok na invalidní důchod,
a současně obsahuje náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr
přesvědčivý také pro soud, který nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity
především závisí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 59/2009 - 64, a rozsudek ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, oba dostupné
na www.nssoud.cz). Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že všechny
zdravotní potíže, které stěžovatelka namítá v kasační stížnosti byly v posudcích PK MPSV vzaty
v potaz, hodnoceny a posuzovány. Pokud pak krajský soud k odstranění pochybností vznesených
stěžovatelkou doplnil dokazování i znaleckým posudkem soudního znalce, který potvrdil závěry
obou posudků PK MPSV i posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Berouně,
jeho postupu nelze nic vytknout. Stěžovatelka netvrdí, že by snad PK MPSV či ustanovený
soudní znalec pominuli nějaké její zdravotní obtíže, pouze nesouhlasí s jejich hodnocením.
Nejvyšší správní soud tedy v závěrech krajského soudu nenašel žádnou nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky napadeným soudním rozhodnutím,
a proto shledal kasační stížnost nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů však nenáleží ani žalované, ačkoliv měla
ve věci plný úspěch, neboť přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu