ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.57.2010:51
sp. zn. 6 Ads 57/2010 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: E. B.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2009, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2010, č. j. 43 Cad 264/2009 - 31, o návrhu žalované na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2010,
č. j. 43 Cad 264/2009 - 31, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované ze dne
2. 11. 2009, č. X, a věc jí vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že rozhodnutí žalované je
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Napadeným rozhodnutím žalovaná (dále jen
„stěžovatelka“) zamítla žádost žalobkyně o sirotčí důchod pro nezletilého D. B., nar. X pro
nesplnění podmínek ustanovení §52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí citovala ustanovení §52 odst.
1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a uzavřela, že nezletilý nebyl převážně odkázán
výživou na zemřelého J. B., a proto mu nárok na sirotčí důchod nevznikl.
V kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Uvedla, že v případě, pokud by Nevyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc do stadia nového posouzení
žaloby. Krajský soud by mohl, jsa vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu,
rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku čehož by došlo k „obživnutí“
původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by však
nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového rozhodnutí stěžovatelky. Nastala by tak situace,
kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Výsledek je zcela nežádoucí,
neboť takovou situaci není možné podle stěžovatelky existujícími procesními instituty prakticky
řešit.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích
osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, tak budou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude
na straně žalobce. [Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze
spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem
uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani
apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či usnesení ze dne 5. 1. 2005,
č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)].
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností. Podle usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního
orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného názoru rozšířeného senátu dospěl k závěru,
že tento nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem
právní jistoty, a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
V posuzování věci tak Nejvyšší správní soud učinil především s ohledem na rozsáhlý právní
názor krajského soudu obsažený v odůvodnění rozsudku, třebaže určujícím důvodem pro zrušení
rozhodnutí stěžovatelky byla nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Současně usoudil,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu