ECLI:CZ:NSS:2010:6.AZS.32.2010:63
sp. zn. 6 Azs 32/2010 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy , Ph.D.,
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: nezl. D. U., zastoupeného zákonnou zástupkyní R.
U., právně zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou, se sídlem V Jámě 1, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 317/VL - 18 - K01 - 2009,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
5. 5. 2010, č. j. 29 Az 15/2009 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 317/VL - 18 - K01 - 2009,
zamítl jeho žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii Če ské republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění napadá rozsudek krajského soudu
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně je přesvědčen, že mu měl být udělen humanitární azyl; soud
se nezabýval otázkou dopadu rozhodnutí na něj jakožto roční dítě. Upozorňuje, že dle ustálené
judikatury mají správní orgány respektovat články Úmluvy o právech dítěte v případě nuceného
vycestování jeho matky.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu a žalovaného spatřuje stěžovatel v tom,
že jejich rozhodnutí vychází z informací (podkladových materiálů), jež mají k dispozici,
avšak chybí jim osobní zkušenost s intenzitou sociálních rozbrojů ve vlasti. K tomu ještě dodává,
že se narodil na území České republiky, zde mu byl vystaven rodný list , a proto je občanem České
republiky; tuto skutečnost také krajský soud nezohlednil.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal k asační stížnosti odkladný účinek
podle §107 s. ř. s. a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k novému
rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadená správní i soudní
rozhodnutí za zákonná a kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Jako takovou ji navrhuje
zamítnout. Je toho názoru, že v důvodech uvedených v žádosti stěžovatele o mezinárodní
ochranu nelze spatřovat azylově relevantní důvody ve smyslu §12 zákona o azylu, proto není
třeba provádět důkazní řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnost i. Kasační
stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a st ěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody,
které lze podřadit ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné právní posouzení otázky
udělení humanitárního azylu s ohledem na věk stěžovatele a jeho narození na území České
republiky - a ust. 103 odst. 1 písm. d) - nedostatečnost informací o zemi původu. Stěžovatel
též splňuje podmínku povinného zastoupení advokátem ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s.
Kasační stížnost je tedy přípustná, avšak nikoliv v plném rozsahu.
Namítá-li stěžovatel, že mu měl být udělen alespoň humanitární azyl, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že takovou námitku nevznesl v žalobě, krajský soud se k ní tedy nemohl vyjádřit.
Takovou námitku je podle §104 odst. 4 s. ř. s. třeba považovat za nepřípustnou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti a vymezení jejího rozsahu se Nejvyšší
správní soud ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se
podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační
stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní
otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon;
(4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu sh ledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud (a) krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, (b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (k tomu srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu z 4. 5. 2006, č. j. 2 Azs 40/2006 - 57; všechna zde citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše,
v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatel v kasační stížnosti
však žádné takové důvody neuvedl a Nejvyšší správní soud též důvody pro přijat elnost kasační
stížnosti neshledal.
Předně Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný zamítl stěžovatelovu žádo st
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť stěžovatel v žádosti
neuvedl žádné důvody, pro které by mu bylo možno udělit azyl nebo doplňkovou ochranu
ve smyslu §12, resp. §14a cit. zákona. Stěžovatel, resp. jeho matka jako jeho zákonná zástupkyně
v řízení o udělení mezinárodní ochrany pouze uvedl, že chce zůstat na území České republiky,
neboť se zde narodil a spolu s matkou se mu zde lépe žije. Na území České republiky žije
též jeho otec, který však nemá žádný průkaz, že je otcem, neboť s matkou nejsou sezdáni.
Jeho otec pobývá na území na základě pracovního víza. Žalovaný neshledal,
že by tyto skutečnosti mohly vést k udělení azylu nebo doplňkové ochrany; upozornil stěžovatele
na možnost řešit otázku svého pobytu na území České republiky v režimu zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Krajský soud považoval rozhodnutí žalovaného
za zákonné, poněvadž shledal, že podmínky pro uplatnění §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu
byly naplněny.
Nejvyšší správní soud se k podmínkám pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné
vyslovil např. v rozsudku z 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008 - 48, nebo v usnesení z 27. 8. 2008,
č. j. 5 Azs 60/2008 - 69, ve kterém uvedl: „Institut zjevně nedůvodných žádostí zakotvený v §16 zákona
o azylu vztahuje na obě zákonem upravené formy mezinárodní ochrany, tj. azyl i doplňkovou ochranu,
o jejichž udělení žadatel usiluje jednotnou žádostí o mezinárodní ochranu. Jinými slovy, žádost musí být zjevně
nedůvodná, pokud jde o důvody pro udělení azylu, i zjevně nedůvodná, pokud jde o důvody pro udělení doplňkové
ochrany. Slovní spojení ‚uvádí pouze ekonomické důvody‘ v §16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu je tak nutné
vykládat jako ‚neuvádí ani důvody pro udělení azylu ani důvody pro udělení doplňkové ochrany, ale pouze důvody
ekonomické‘“.
Žalovaný v řízení těmto podmínkám dostál a jeho závěr, že ve skutečnostech uváděných
stěžovatelem nelze spatřovat důvodné obavy z pronásledování či riziko vážné újmy,
je opodstatněný. V takovém případě není třeba dokazování ve správním řízení,
zvláště pak za situace, kdy žalovaný hodnotil situaci v zemi původu k žádosti zákonné zástupkyně
stěžovatele (viz správní rozhodnutí ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 258/VL - 18 - K01 - 2009,
jež bylo předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Azs 33/2010).
Stěžovatelova námitka poukazující na nedostatečná skutková zjištění o zemi původu je t edy lichá,
neboť se míjí s druhem řízení, v němž bylo rozhodnuto.
Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající v tom,
že se krajský soud nevypořádal s tím, že stěžovatel je českým občanem. Nejvyšší správní soud
v prvé řadě připomíná, že skutečnost, že byl stěžovateli vystaven českým matričním úřadem
rodný list či jeho narození na území České republiky rozhodně nesvědčí nic o státním občanství
stěžovatele. Nabývání státního občanství České republiky je upraveno v části první zákona
č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky; ani jeden
ze stěžovatelem tvrzených důvodů nelze považovat za důvod nabytí státního občanství. Ostatně,
byl-li by stěžovatel občanem České republiky, nevedl by s ním žalovaný řízení o udělení
mezinárodní ochrany, neboť by stěžovatel nesplňoval základní podmínku k jeho zahájení,
a to být cizincem (§2 odst. 4 zákona o azylu).
Dále stěžovatel uvedl, že se krajský soud nezabýval otázkou dopadu vyhoštění z České
republiky (zřejmě jeho zákonné zástupkyně - pozn. NSS) na nezletilého stěžovatele; správní
orgán má dle ustálené judikatury respektovat ustanovení Úmluvy o právech dítěte do doby,
než bude postavena najisto otázka nuceného vycestování matky nezletilého. S tímto názorem
stěžovatele nelze než souhlasit; ostatně byl takto vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního
soudu z 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 - 57. Bude na žalovaném, aby ve smyslu tohoto právního
názoru jednal při případném vycestování matky stěžovatele, nicméně v dosavadním průběhu
řízení nic nenaznačuje tomu, že by měl být postup žalovaného odlišný. Námitka stěžovatele
tedy i pro svojí značnou obecnost nemůže být důvodná.
Pro úplnost ještě Nejvyšší správní soud uvádí, že o návrhu na přiznání odkladného
účinku nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a
s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu