ECLI:CZ:NSS:2010:7.ANS.3.2009:184
sp. zn. 7 Ans 3/2009 - 184
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, se sídlem
Na Sadech 26 - 27, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2009, č. j. 10 Ca 24/2008 – 127,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2009,
č. j. 10 Ca 24/2008 – 127, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce P. Č. domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 19. 8. 2009, č. j. 10 Ca 24/2008 - 127, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) usnesením ze dne
19. 8. 2009, č. j. 10 Ca 24/2008 - 127, zamítl žádost žalobce P. Č. ze dne 4. 2. 2009 o osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobce po podání
žaloby na ochranu proti nečinnosti Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích (stran
žádosti o poskytnutí informací) požádal dne 13. 2. 2008 o osvobození od soudních poplatků.
Tato žádost byla usnesením krajského soudu ze dne 3. 3. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008 – 15,
zamítnuta a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 7 Ans 2/2008 – 33,
byla zamítnuta i kasační stížnost žalobce směřující proti citovanému usnesení krajského soudu.
Usnesením krajského soudu ze dne 28. 8. 2008, č. j. 10 Ca 24/2008 - 49, byla zamítnuta i další
žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 11. 8. 2008 a rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 12. 2008, č. j. 7 Ans 4/2008 – 66, byla rovněž zamítnuta kasační
stížnost žalobce směřující proti uvedenému usnesení krajského soudu. Usnesením ze dne
21. 1. 2009 vyzval krajský soud žalobce, aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2000 Kč (toto usnesení bylo adresátovi doručeno dne
27. 1. 2009). Žalobce v podání ze dne 4. 2. 2009 opětovně požádal o osvobození od soudních
poplatků. Na podporu své žádosti předložil krajskému soudu kopii oznámení Městského úřadu
v Poličce ze dne 4. 5. 2007, že mu byl přiznán příspěvek na živobytí ve výši 3126 Kč měsíčně
počínaje měsícem květnem 2007, kopii oznámení téhož úřadu ze dne 7. 1. 2008, že mu byla
přiznána dávka doplatek na bydlení ve výši 2900 Kč měsíčně od ledna 2008 a posléze předložil i
kopii potvrzení Městského úřadu v Poličce ze dne 28. 1. 2009 o poskytování dávky pomoci
v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí (toto potvrzení bylo vydáno pro zdravotnická zařízení,
kterým se hradí regulační poplatky). Usnesením krajského soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. 10 Ca
24/2008 - 79, byla žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 4. 2. 2009
zamítnuta. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 – 100,
bylo toto usnesení krajského soudu zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu
řízení. Krajský soud si v tomto řízení nejprve ujasnil, že žaloba, kterou se žalobce domáhá
ochrany proti nečinnosti, podléhá soudnímu poplatku ve výši 1000 Kč (položka 14a bod 2 písm.
d/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). V dalším řízení
pak již musel vycházet pouze z písemností připojených žalobcem k žádosti ze dne 4. 2. 2009
(kopie oznámení Městského úřadu v Poličce ze dne 4. 5. 2007, že byl žalobci přiznán příspěvek
na živobytí ve výši 3126 Kč měsíčně počínaje měsícem květnem 2007, kopie oznámení téhož
úřadu ze dne 7. 1. 2008, že byl žalobci přiznán doplatek na bydlení ve výši 2900 Kč měsíčně od
ledna 2008, kopie potvrzení Městského úřadu v Poličce ze dne 28. 1. 2009 o poskytování pomoci
žalobci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí, byť vůbec nedokazuje konkrétní výši dávky (toto
potvrzení bylo vydáno pro zdravotnická zařízení, kterým se hradí regulační poplatky). Nadto jsou
i pochybnosti o aktuálnosti předložených kopií veřejných listin. Tento postup byl zvolen proto,
že žalobce - přes rozsáhlé a podrobné poučení ze dne 14. 7. 2009 o optimálním postupu -
nevyhověl krajskému soudu a nedodal mu vyplněný formulář vzor 060 o. s. ř., ani žádnou jinou
listinu dokládající jeho nemajetnost a nemožnost opatřit si finanční prostředky jinak. Krajský
soud z těchto skutečností dovodil, že ze žalobcem předložených, byť neaktuálních písemností,
lze usuzovat jen na otázku dostatku prostředků, nikoliv však již na druhou podstatnou složku,
kterou je možnost opatřit si prostředky vlastním přičiněním žadatele. Tento stav však nevznikl
v důsledku nedostatečně aktivního postupu krajského soudu, ale proto, že žalobce v uvedeném
směru neunesl své důkazní břemeno. Již tyto skutečnosti jsou samy o sobě důvodem pro to, aby
žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno. Jisté je jen to, že celková
částka se kterou může žalobce disponovat činí, podle předložených kopií veřejných listin,
minimálně částku kolem 6026 Kč. Přestože celkové disponibilní měsíční prostředky žalobce,
které se pohybují v úrovni kolem 6000 Kč, nelze považovat za jednoznačně prokázané (nehledě
na to, že v důsledku nečinnosti žalobce nemohly být ani posouzeny jeho možnosti opatřit
si vlastním přičiněním jiné prostředky) nečiní výše soudního poplatku (1000 Kč) tak
nepřiměřenou částku, aby ji nemohl žalobce uhradit. Žalobce tedy nesplnil svou zákonnou
povinnost doložit, že nemá dostatečné prostředky, a krajský soud proto nemohl vyhovět ani jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále
jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou obsahově opřel o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s.
Stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s výkladem právních norem, který zaujal Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 - 100. Nadále proto zastává právní názor,
který shrnul v řízení před orgánem veřejné moci, jež je vedeno pod sp. zn. 10 Ca 49/2008.
Krajský soud pak postupoval nesprávně, když zahájil čtvrté kolo řízení o soudních poplatcích,
včetně požadavku na dokázání nemožnosti opatřit si finanční prostředky, v němž ho vyzýval
k doložení nedostatku prostředků novým prohlášením na tiskopisu 060. Závěr krajského soudu
je též vadný a nesmyslný, pokud v nevyčíslení výše dávek spatřuje nedostatečnost potvrzení
ze dne 28. 1. 2009, i když toto potvrzení odkazuje implicitně na ona dvě rozhodnutí. Totéž platí
o závěrech krajského soudu stran toho, že v důsledku neaktuálnosti veřejných listin neunesl
důkazní břemeno. Nemůže také souhlasit se závěrem krajského soudu o disponibilních
prostředcích, který je odtržen od sociální reality a od ustálené judikatury (sp. zn. 3 Aps 1/2009).
Nelze také pominout to, že krajský soud mu v předchozích řízeních zakazoval alternativní způsob
dokládání nedostatku prostředků a projevu vůle předkládáním listin v kanceláři soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109
odst. 2, 3 s. ř. s.), a jelikož i sám shledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž musel
přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu je třeba
zrušit, a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud především opět netrval, pokud jde o podmínky řízení o kasační
stížnosti, na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, ani na povinném zastoupení
stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení
se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za
situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož
problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení,
by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Konstantní judikatura Ústavního soudu vyslovila závěr, že „rozhodnutí o tom, zda jsou
splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá
výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip
nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat
závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Přiznané
osvobození od soudního poplatku navíc může být kdykoliv za řízení, případně i se zpětnou
účinností odejmuto, pokud se prokáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují nebo
neodůvodňovaly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 271/2000).
Nejvyšší správní soud proto opětovně zdůrazňuje, že musí trvat na svých závěrech, které
vyslovil v této věci již v předchozích rozsudcích, a jež znovu opakuje pro větší instruktivnost
a přehlednost.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno, že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků se ale, mimo ustanovení §36 odst. 3
s. ř. s., též aplikuje - za použití ustanovení §64 s. ř. s. - i ustanovení §138 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle tohoto zákonného
ustanovení lze přiznat účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat
věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků pak soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši
soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze
uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Při hodnocení majetkových poměrů
žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních
prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí
vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat
tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat
nebo bránit své právo. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě,
která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci
svých práv než cestou soudního řízení. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem
žadatele finanční prostředky si opatřit. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele,
resp. jejich tíživosti, v současné době nejsou v platném právu vyjádřeny. Soudy jsou proto nuceny
překlenout tento nedostatek v každém konkrétním případě interpretací. Vyhodnocení všech
okolností, které v této věci vypovídají o poměrech žadatele je tak věcí úvahy soudu a promítá
se do závěru, zda je žadatel, s ohledem na své poměry, schopen zaplatit soudní poplatky. Jestliže
mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození
od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.
Předmětem napadeného usnesení krajského soudu je posouzení opodstatněnosti žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 4. 2. 2009.
Z dikce ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může
být osvobozen od soudních poplatků při splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků.
Ve spise Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 24/2008 je založena
stěžovatelova žaloba ze dne 13. 2. 2008 a žádost stěžovatele ze dne 4. 2. 2009 jako žalobce
o osvobození od soudních poplatků (předpoklad a/). Ze stejného soudního spisu nevyplývá,
že by žaloba stěžovatele byla zjevně neúspěšná (například opožděná), a je tedy splněn
i předpoklad pod písmenem b). Při zkoumání existence předpokladu c) je potřebné nejprve
zdůraznit, že účastníka „zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno,
pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně
úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede
k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale současně musí i takové tvrzení řádně doložit.
Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
krajskému soudu povinnost, aby sám za stěžovatele jako žalobce vyhledával skutečnosti, které
by měly charakterizovat nedostatek stěžovatelových prostředků k uhrazení soudního poplatku.
Krajský soud také nemůže presumovat finanční potíže stěžovatele, stejně jako existenci dluhů,
byť by jinak tyto okolnosti mohly objektivně naplňovat podmínky k úplnému nebo částečnému
osvobození od soudních poplatků. V tomto směru by proto ani námitka stěžovatele nemohla
mít v řízení o kasační stížnosti naději na procesní úspěch.
Stěžovatel jako žalobce a současně i jako žadatel o osvobození od soudních poplatků -
podle obsahu spisu - uvedl v žádosti ze dne 4. 2. 2009, že nemá prostředky k tomu, aby mohl
dostát svým poplatkovým povinnostem, což dokládá listinami obsaženými již ve spise, včetně
čestného prohlášení, a nyní listinami Městského úřadu v Poličce, které uložil u krajského soudu.
Ve spise jsou poté založeny xerokopie oznámení Městského úřadu v Poličce ze dne 4. 5. 2007,
č. j. 4961/2007/POL, o tom, že P. Č. byl přiznán příspěvek na živobytí ve výši 3126 Kč měsíčně
počínaje květnem 2007, xerokopie oznámení téhož úřadu ze dne 7. 1. 2008, č. j. 73/2008/POL,
že P. Č. byl přiznán doplatek na bydlení ve výši 2900 Kč měsíčně od ledna 2008 a xerokopie
potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí Městského úřadu
v Poličce ze dne 28. 1. 2009, č. j. 681/2009/POL, o tom, že P. Č. je od 28. 1. 2009 příjemcem
příspěvku na živobytí (toto potvrzení bylo vydáno pro zdravotnická zařízení, kterým se hradí
regulační poplatky a lze ho uplatnit pro uvedený účel po dobu 30 dnů od data jeho vydání).
Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, jenž nesouhlasí s výkladem
právních norem, který zaujal kasační soud v rozsudku ze dne 20. 5. 2009,
č. j. 7 Ans 1/2009 - 100, a že krajský soud postupoval nesprávně, když stěžovatele vyzýval
k doložení nedostatku prostředků novým prohlášením na tiskopisu 060 o. s. ř. (zákonodárce jasně
vyjadřuje zákonnou podmínku osvobození od soudních poplatků, kterou je jen nedostatek
prostředků bez zvýraznění aktivní činnost žadatele).
Účelem osvobození od soudních poplatků je mimo jiné ochrana účastníka, který
se nachází v tíživých poměrech bez vlastního zavinění zejména pro objektivní důvody (např.
pracovní nezpůsobilost z důvodu zdravotního omezení, ztráta zaměstnání v důsledku
propouštění zaměstnanců, apod.), před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních
poplatcích. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě, která
objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci svých
práv než cestou soudního řízení. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem
žadatele finanční prostředky si opatřit. Tyto okolnosti musí soud rozhodující o žádosti
o osvobození od soudních poplatků zkoumat v rámci celkových poměrů účastníka řízení, které
odůvodňují úplné nebo částečné přiznání osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř. za
použití ustanovení §64 s. ř. s.). Aktivita žadatele o osvobození od soudních poplatků a jeho
možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním má tedy podstatný význam při rozhodování
o uvedené žádosti. K prokázání takové aktivity byl stěžovatel vyzván dopisem krajského soudu
ze dne 14. 7. 2009. Kasační soud proto obecně nemůže souhlasit s námitkou stěžovatele,
že zákonodárce jasně vyjadřuje zákonnou podmínku osvobození od soudních poplatků
tak, že rozhodující je jen nedostatek prostředků. Velmi důležitým a zcela běžným podkladem
pro rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků je vyplněný a potvrzený vzor
č. 060 o. s. ř. (Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), který je instruktivním materiálem,
v němž žadateli postačí jen vyplnit předepsané kolonky k jednotlivým otázkám, případně některé
údaje nechat potvrdit a doložit potřebné přílohy. Krajský soud současně s poučením
o optimálním postupu zaslal stěžovateli k vyplnění - současně s dopisem ze dne 14. 7. 2009 –
formulář vzor 060 o. s. ř. Stěžovatel potvrdil přijetí formuláře dnem 27. 7. 2009, ale ve stanovené
lhůtě 14 dnů tento formulář krajskému soudu nezaslal. Dopisem ze dne 27. 7. 2009
pak krajskému soudu sdělil, že formulář nevyplní a vyjádřil přesvědčení, že jediným vodítkem
při posuzování žádosti o osvobození od soudního poplatku je otázka nedostatku prostředků,
a nikoliv nemožnost opatřit si prostředky na vedení řízení. Krajský soud tak rozhodl
jen na základě písemností Městského úřadu v Poličce (bez vzoru 060 o. s. ř.), aniž měl jakýkoliv
jiný podklad o stěžovatelových poměrech osobních a rodinných, příjmech z pracovního -
obdobného poměru, příjmech z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmech
z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, o příjmech z hmotného a sociálního
zabezpečení, dalších příjmech, o osobním majetku stěžovatele, případných výdělkových
a majetkových poměrech manžela stěžovatele, o jeho závazcích a jiných okolnostech, které
by mohly mít vliv na osvobození. Přitom obsahem tohoto vzoru nejsou jen čestná prohlášení
žadatele o pravdivosti všeho, co je tam uvedeno. Tak např. k bodům II. a III., pokud je žadatel
vyplňuje, je třeba i potvrzení zaměstnavatele, a k bodům IV. až VI. je třeba doložit přílohy,
kterými jsou rozhodnutí daňová a rozhodnutí o přiznání dávky z hmotného a sociálního
zabezpečení (právě ty byly v případě stěžovatele aktuální, neboť by tak byly odstraněny
pochybnosti stran věrohodnosti předložených listin). Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud
nepochybil, pokud stěžovateli zaslal k vyplnění zpětnému odevzdání vzor 060 o. s. ř., aby měl
k dispozici aktuální údaje.
Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl námitku, že jsou vadné závěry krajského soudu
o neunesení důkazního břemene v důsledku neaktuálnosti veřejných listin a o disponibilních
prostředcích, který je navíc odtržen od sociální reality a od ustálené judikatury
(sp. zn. 3 Aps 1/2009).
V tomto směru je třeba připomenout závěry vyslovené ve zrušovacím rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 - 100, v němž kasační soud
obecně souhlasil se stěžovatelem v tom, že krajský soud věcně nevyhodnotil listiny vydané
Městským úřadem v Poličce s přihlédnutím k vázanosti příspěvku na živobytí v částce 3126 Kč
měsíčně na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb stěžovatele a doplatku
na bydlení v částce 2900 Kč měsíčně na použití k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení
stěžovatele (nikoliv tedy k úhradě soudního poplatku, jehož zaplacení si nelze z těchto prostředků
ani představit, vzhledem k výši uvedených příjmů). Kasační soud uzavřel, že bez tohoto
vyhodnocení by potom byla velmi problematická úvaha krajského soudu, že výše soudního
poplatku 2000 Kč se nejeví natolik nepřiměřená ve srovnání s částkou, s níž může stěžovatel
disponovat, aby ji nebylo možné v této jedné věci uhradit.
Krajský soud po zrušení usnesení ze dne 11. 2. 2009, č. j. 10 Ca 24/2008 - 79, rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Ans 1/2009 - 100, si v kasační stížností
napadeném usnesení nejprve ujasnil, že žaloba, kterou se stěžovatel domáhá ochrany proti
nečinnosti, podléhá soudnímu poplatku ve výši 1000 Kč (položka 14a bod 2 písm. d/ zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Aniž by ovšem provedl
v uvedeném směru věcné vyhodnocení listin vydaných Městským úřadem v Poličce z hlediska
vázanosti příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, bez dalšího dovodil, že stěžovatel může
na základě těchto listin disponovat s částkou kolem 6000 Kč měsíčně a že za tohoto stavu
se nejeví výše soudního poplatku 1000 Kč natolik nepřiměřenou, aby ji stěžovatel nemohl
zaplatit.
Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku neukládá
krajskému soudu povinnost, aby sám za stěžovatele jako žalobce vyhledával skutečnosti, které
by měly charakterizovat nedostatek stěžovatelových prostředků k uhrazení soudního poplatku.
To platí i pokud jde o dílčí závěr krajského soudu, že stěžovatel nedoložil nic, co by dokládalo
vyloučení možnosti zvýšení příjmu vlastním přičiněním (např. z důvodů zdravotních či z důvodu
jiných omezení). Právě stěžovatelem předložené listiny o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi
naznačují možnosti získat v uvedeném směru jisté informace. Podle §11 odst. 1 zákona
č. 111/2006, Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen „zákon o pomoci
v hmotné nouzi“), při posuzování nároku na příspěvek na živobytí se zjišťuje, s výjimkami
uvedenými v odstavcích 3 až 7, zda mají osoba a společně s ní posuzované osoby možnost zvýšit
si příjem vlastním přičiněním. Jelikož stěžovateli byl přiznán jak příspěvek na živobytí,
tak i doplatek na bydlení, ale z předložených xerokopií nelze seznat do jaké míry se zabýval
správní orgán možnostmi zvýšit si příjem vlastním přičiněním, nebránilo nic krajskému soudu
vyžádat si od Městského úřadu v Poličce, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, příslušný
spisový materiál a získat z něho informace o možnostech stěžovatele zvýšit si příjem vlastním
přičiněním. Zde nejde o to, že krajský soud vyhledával za stěžovatele skutečnosti, které by měly
charakterizovat nedostatek stěžovatelových prostředků k uhrazení soudního poplatku. V tomto
případě jde pouze o ověřování toho, co stěžovatel sám předložil.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů zrušil napadené usnesení krajského
soudu (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.).
V dalším řízení bude na krajském soudu, aby se znovu zabýval všemi skutečnostmi
a námitkami stěžovatele vyslovenými v žádosti o osvobození od soudních poplatků, ve smyslu
odůvodnění tohoto rozsudku znovu zaslal stěžovateli k vyplnění vzor 060 o. s. ř., vyzval
stěžovatele k aktualizaci příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení, případně jiné dávky, ověřil
tvrzení stěžovatele vyžádaným spisovým materiálem správního orgánu, který rozhodl o přiznání
uvedených dávek, věcně vyhodnotil všechny získané důkazy z hlediska existence důvodů
pro osvobození od soudních poplatků i listiny vydané Městským úřadem v Poličce či jiným
správním orgánem z pohledu vázanosti příspěvku na živobytí k zabezpečení výživy stěžovatele
a jeho základních osobních potřeb a doplatku na bydlení k úhradě odůvodněných nákladů
na bydlení (nikoliv tedy k úhradě soudního poplatku), porovnal na jedné straně majetkové
poměry dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s předmětným řízením před soudem, a podle výsledku
a vyhodnocení zjištěných skutečností vydal rozhodnutí, které bude odpovídat zákonu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu