ECLI:CZ:NSS:2010:7.APS.6.2009:77
sp. zn. 7 Aps 6/2009 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: F. O., proti
žalovanému: Finanční úřad v Kyjově, se sídlem tř. Komenského 1360/18, Kyjov, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2009, č. j. 31 Ca
1/2008 – 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říz ení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2009, č. j. 31 Ca 1/2008 - 59, kterým byla zamítnuta jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků a současně i návrh na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2008,
č. j. 31 Ca 1/2008 - 37.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost meritorně projednána.
Protože kasační stížnost neobsahovala všechny náležitosti podle ust. §37 odst. 3 a §106
odst. 1 s. ř. s., byl stěžovatel usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2009,
č. j. 31 Ca 1/2008 - 64 vyzván, aby ji ve lhůtě jednoho měsíce doplnil tak, že uvede v jakém
rozsahu usnesení krajského soudu napadá a co navrhuje. Současně byl poučen, že nebude-li výzvě
ve stanovené lhůtě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 25. 8. 2009.
Podle ust. §37 odst. 3 věta první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje a musí být podepsáno a datováno.
Podle ust. §106 odst. 1 a 3 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ust. §37 platí obdobně.
Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této
lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody.
Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však
o další měsíc.
Stěžovatel v kasační stížnosti sice uvedl, že ji podává proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 7. 7. 2009, č. j. 31 Ca 1/2008 - 59 z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., ale neuvedl, jaké konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká a co navrhuje,
tj. jak má Nejvyšší správní soud rozhodnout. Skutečnost, že podání neobsahuje zákonem
požadované náležitosti, brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Stěžovatel byl proto v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. vyzván k odstranění vad kasační
stížnosti, byla mu k tomu stanovena lhůta a byl poučen o následcích nevyhovění této výzvě.
Stěžovatel však na výzvu krajského soudu ve stanovené lhůtě nereagoval.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ust. §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel ne zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost a že není zastoupen advokátem. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení
řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost,
by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce
povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77).
Právní názor vyslovený v citovaném rozsudku lze bezpochyby aplikovat také v dané věci,
neboť i zde by striktní trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti způsobilo jen řetězení téhož problému, případně by mohlo vést
k nepřípustnému odepření přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem
na tuto skutečnost netrval Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku,
ani na zastoupení stěžovatele ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu