ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.61.2010:83
sp. zn. 7 As 61/2010 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Ing. V. A., MBA,
zastoupený JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 3,
Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje,
se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2010, č. j. 58 A 2/2010 – 48, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě zrušil rozsudkem ze dne 28. 5. 2010, č. j. 58 A 2/2010 – 48,
rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „stěžovatel“) ze dne 11. 11. 2009,
č. j. KUOK 106209/2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Lipník nad Bečvou ze dne 21. 8. 2009, č. j. MU/16901/2009/OD-DP, jímž byl
žalobce uznán vinným tím, že dne 6. 12. 2008 ve 14:58 hodin řídil v obci Lipník nad Bečvou
na silnici I/47 ve směru jízdy na obec Osek nad Bečvou osobní vozidlo zn. BMW 560, registrační
značky X a v místě, kde je stanovena dopravní značkou maximální rychlost na 70 km/h, bylo
hlídkou Městské policie Lipník nad Bečvou silničním laserovým rychloměrem zjištěno, že jel
rychlostí 86 km/h, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti plynulosti
provozu na pozemních komunikacích podle ust. §22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta
ve výši 2000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž navrhl,
aby jí byl přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že uhrazení nákladů řízení před
rozsudkem Nejvyššího správního soudu považuje za nehospodárné a pokud náklady řízení
neuhradí, vystavuje se exekučnímu řízení. Stěžovatel rovněž uvedl, že v případě zrušení rozsudku
krajského soudu Nejvyšším správním soudem a následného potvrzení napadeného rozhodnutí
by existovala dvě rozhodnutí v téže věci.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle odst. 3
citovaného ustanovení se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Při rozhodování o přiznání odkladného účinku soud zjišťuje splnění zákonných
předpokladů uvedených v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
nenahraditelné újmy má stěžovatel. Pokud jde o splnění zbývajících dvou zákonných
předpokladů, tj. že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a že není v rozporu s veřejným zájmem, vychází soud z obsahu soudního
a správního spisu, neboť zákon neukládá soudu provádět dokazování týkající se splnění těchto
předpokladů a jejich zjišťování z úřední povinnosti. K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání
odkladného účinku rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou nenahraditelnou újmu
by pro něho znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že skutečnosti odůvodňující přiznání
odkladného účinku jsou odlišné od důvodů kasační stížnosti. Zatímco v kasační stížnosti
stěžovatel uvádí, proč je rozhodnutí nezákonné, v žádosti o odkladný účinek zdůvodňuje,
proč by měl být účinek rozhodnutí krajského soudu odložen do meritorního rozhodnutí ve věci.
V případě přiznání odkladného účinku musí být vliv rozsudku krajského soudu na právní sféru
stěžovatele zcela mimořádný a jeho důsledky musí být spojeny s okamžitým výkonem
rozhodnutí, kterému je proto třeba předejít.
Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS,
podle kterého i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán
odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). S ohledem
na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje
slovy o nenahraditelné újmě. V daném případě zrušením správního rozhodnutí a vrácením věci
k dalšímu řízení nebyla stěžovateli stanovena žádná povinnost, jejíž výkon by pro něho mohl
znamenat nenahraditelnou újmu, ani zde nenastaly, a nemohou, nastat takové právní následky,
které by takovou újmu pro stěžovatele znamenaly. Je nepochybné, že respektování rozhodnutí
krajského soudu pro stěžovatele bude znamenat určité ekonomické náklady, neboť je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13 520 Kč, nicméně u státu reprezentovaného krajským
úřadem není představitelné, aby taková újma pohybující se v řádu desítek tisíc Kč
byla nenahraditelnou újmou ve smyslu ust. §73 odst. 2 s. ř. s. Zaplacení nákladů řízení v této výši
nemůže způsobit stěžovateli vznik nenahraditelné újmy (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, www.nssoud.cz). Komplikace
správního řízení, které se obává stěžovatel, není ničím mimořádným, protože v případě, kdy lze
rozhodnutí správních soudů přezkoumat na základě kasační stížnosti, se naopak jedná o poměrně
častou eventualitu. Zrušením správního rozhodnutí a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího
nehrozí správnímu orgánu nenahraditelná újma (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, publ. pod č. 46/2004 Sb. NSS). Za nenahraditelnou
újmu nelze považovat povinnost stěžovatele znovu rozhodnout, a to ani v situaci, kdy budoucí
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu může případně vést i tomu, že právní názor krajského
soudu bude korigován a v závislosti na tom bude třeba zpětně korigovat i postup správního
orgán na základě závazného právního názoru krajského soudu.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti
tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu