ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.65.2009:61
sp. zn. 9 As 65/2009 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsed y JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobce:
Ing. Z. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem
Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2008,
č. j. JMK 128622/2008, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, č. j. 57 Ca 15/2009 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, č. j. 57 Ca 15/2009 - 28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen stěžovatel) domáhal zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, č. j. 57 Ca 15/2009 - 28, kterým
bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 2. 12. 2008, č. j. JMK 128622/2008, a věc stěžovateli
vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru dopravy, ze dne 9. 9. 2008,
č. j. OD/44599-08/4820/2008/TYL, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním
správním rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle §22
odst. 1 písm. f) bodu 3 zák ona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, za který
mu byla uložena pokuta ve výši 3750 Kč.
Jako právní důvody kasační stížnosti uvedl stěžovatel důvody obsažené v §103
odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném
znění (dále jen s. ř. s.). Stěžovatel namítal, že doručení předvolání k ústnímu jednání
na den 21. 5. 2008 bylo žalobci dostatečně prokázáno doručenkou připojenou ve spise
k písemnosti oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání
ze dne 23. 4. 2008. Doručenka obsahuje veškeré náležitosti stanovené poštovními
podmínkami České pošty, s.p., včetně uvedení jména a příjemce zásilky a jeho podpisu.
Z doručenky vyplývá, že adresátem zásilky je žalobce. Žalobce je označen správně
a dostatečně identifikačními údaji, a to nejen jménem a příjmením, ale navíc i datem
narození tak, aby při doručování nemohlo dojít k záměně osob, například mezi otcem
a synem. Ze zásilky bylo na první pohled zjevné, že byla určena pro žalobce a nikoli
pro jeho otce, který se podle žalobce jmenoval stejně a rovněž měl stejný titul.
Z doručenky dále vyplývá, že příjemcem zásilky byl Z. V. Z doručenky, která má červený
pruh, je zřejmé, že byla odesílatelem zvolena doplňková služba dodání do vlastních rukou
adresáta. Podle poštovních podmínek v případě této doplňkové služby pošta dodá zásilku
výhradně adresátovi. Převzetí zásilky dne 24. 4. 2008 je na doručence stvrzeno podpisem
příjemce. Na doručence je dále kromě vydávacího razítka, jména a příjmení poštovní
doručovatelky, která zásilku vydala, také její podpis potvrzující, že poštovní zásilku
příjemci předala.
Stěžovatel dále uvedl, že judikatura již v minulosti opakovaně dovodila,
že doručenka je za předpokladu, že je řádně vyplněna, veřejnou listinou potvrzující
pravdivost toho, co je v ní osvědčeno, není-li prokázán opak. Stěžovatel odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 17/2005 - 53.
K tomu, aby byla vyvrácena správnost údajů o doručení, musí účastník řízení tvrdit
a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že údaje na doručence nejsou pravdivé. Žalobce
nejen, že neoznačil žádné důkazy k prokázání, že obsah doručenky není v souladu
s objektivní pravdou, ale ani neuváděl žádné konkrétní skutečnosti, které by vzbuzovaly
zcela důvodnou pochybnost o pravdivosti doručenky. Žalobce v odvolání proti
rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu ze dne 21. 5. 2008 pouze uvedl,
že předvolání nikdy neobdržel. Za této situace měl stěžovatel tuto námitku vyvrácenou
předmětnou doručenkou. V této souvislosti je nedůvodný požadavek soudu, aby již v této
fázi řízení měl stěžovatel sám z moci úřední, aniž by to žalobce namítal, doručenku
za vyvrácenou s ohledem na odlišný podpis žalobce od jeho ostatních podpisů
obsažených ve spise. Žalobce sice v odvolání proti prvoinstančnímu správnímu
rozhodnutí poukázal na odlišnost podpisu, avšak pouhé poukázání na tuto skutečnost nic
neznamená, neboť nikde není stanoveno, jak má podpis na do ručence vypadat. Právní
úprava nevyžaduje podpis odpovídající podpisovému vzoru. Je tedy zcela na libovůli
adresáta, jak se na doručenku podepíše. Skutečnost, že podpis byl odlišný, nic nemění
na tom, že doručenka podpis příjemce obsahuje a prokazuje, že písemnost byla žalobci
předána. Žalobce v řízení o přestupku výslovně nenamítal, že na doručence není jeho
podpis. Rovněž neoznačil důkazy, které by tuto skutečnost měly prokázat. Odvolací
námitka žalobce, ve které poukázal na odlišnost podpisu, vzbuzuje pochybnost
o její věrohodnosti, neboť, jak žalobce uvedl u soudního jednání, doručenku viděl poprvé
zde. Přesto však v odvolání tvrdil, že podpis na doručence je odlišný natolik, že to pozná
i průměrnou inteligencí vybavený laik. Ani tvrzení žalobce uvedené v odvolání, že mezi
9 až 10 hodinou nebývá většinou v místě svého bydliště, nevypovídá nic o tom,
že žalobce dne 24. 4. 2008 nebyl v době doručování doma a že by mu nebylo předvolání
k ústnímu jednání doručeno. Z ničeho nevyplývá, že by poštovní doručovatelka
doručovala předvolání dne 24. 4. 2008 v žalobcem uváděné době, a žalobce netvrdil,
že právě tento den v uvedenou dobu nebyl doma. Žalobcem užitá formulace „většinou“
naopak připouští, že některé dny žalobce v uvedenou dobu doma bývá. Rovněž odvolací
námitka žalobce, že identifikace podle data narození něco naznačuje, nebyla zjevně
důvodná, neboť adresát byl na doručence správně a zcela dostatečně označen
identifikačními údaji, a to nejen datem narození, ale především jménem a příjmením.
Stěžovatel dále uvedl, že žalobcem ve správním řízení namítané skutečnosti nebyly
způsobilé zpochybnit doručenku mající váhu veřejné listiny a odůvodnit doplnění
dokazování z iniciativy správního orgánu za účelem prověření správnosti doručenky.
Jednalo se o skutečnosti, k teré nevypovídaly o tom, že žalobce zásilku nepřevzal.
Stěžovatel se s námitkami žalobce vypořádal na straně 4 svého rozhodnutí. Není tudíž
důvodnou výtka soudu o tom, že stěžovatel na námitky žalobce nereagoval. Žalobce
teprve v žalobě popřel autentičnost svého podpisu, rovněž uvedl, že zásilku měla převzít
jeho matka, a navrhl k prokázání svého tvrzení důkazy. Žalobce tak neučinil ve správním
řízení, a proto správní orgány nemohly k tvrzení a důkazům žalobce přihlédnout. Pokud
žalobcem nově tvrzené skutečnosti vzbudily u soudu vážné pochybnosti, měly být
žalobcem navržené důkazy provedeny v soudním řízení. Požadavek soudu na to, aby tyto
důkazy provedl správní orgán po zrušení rozhodnutí stěžovatele , není oprávněný.
Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti a uvedl, že krajský soud se nedopustil
vady, která by mohla mít vliv na zákonnost rozsudku. Námitku nedoručení předvolání
žalobce namítal již v odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního rozhodnutí
ze dne 21. 5. 2008. Žalobce konstatoval, že pokud nebyl řádně předvolán, nebylo možné
přikročit k projednání přestupku v jeho nepřítomnosti.
II.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 7. 2009, č. j. 57 Ca 15/2009 - 28, zrušil
rozhodnutí stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve výroku rozsudku uvedl,
že tak učinil z důvodu vad řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl,
že již z prvního odstavce odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního
rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008 vyplynulo, že žalobce neobdržel předvolání na ústní
projednání přestupku, a proto se nemohl dostavit, neboť o jednání nevěděl. Krajský soud
dospěl k závěru, že již na základě prvního odvolání žalobce měl stěžovatel,
který rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008 zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu správnímu orgánu
k novému projednání, zavázat správní orgán také zjišťováním, zda žalobci bylo řádně
doručeno předvolání na ústní jednání, neboť doručenka, která je ve spise založena,
všechny zákonem stanovené náležitosti měla, nicméně již pouhým pohledem na podpis na
této doručence je evidentní, že tento podpis je zcela jiný, než podpis na odvolání či podpis
na doručence, kdy žalobce přebíral rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008. Nic takového
se nestalo a ač žalobce po vydání prvoinstančního správního rozhodnutí znovu
poukazoval na skutečnost, že předvolání neobdržel a nemohl se proto ústního jednání
zúčastnit, na námitku žalobce nijak nereagoval. Krajský soud konstatoval, že má vážné
pochybnosti o tom, zda předvolání k ústnímu jednání bylo řádné, v souladu se zákonem,
a to z toho důvodu, že podpis na doručence je zcela jiný než podpisy žalobce na všech
dokladech a doručenkách, které jsou ve správním spise založeny, zvláště když žalobce
uváděl, že podle jeho názoru tuto předvolánku k ústnímu projednání přestupku podepsala
za žalobce jeho jménem jeho matka, neboť se to stalo již v dřívější době v několika
případech, když tvrdil, že předvolánku k jednání na den 21. 5. 2008 on v žádném případě
nepodepisoval, při pohledu na doručenku uvedl, že to není jeho písmo, takže tvrdil,
že řádně v souladu se správním řádem doručováno nebylo. Krajský soud uvedl,
že má za to, že podpis na předvolánce, která byla doručena dne 24. 4. 2008, s ohledem
na písmo a skutečnosti, které uvedl žalobce, vzbuzuje pochybnosti soudu o řádném
doručení (§19, §20 odst. 1, 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění).
Pokud by nebylo žalobci doručováno předvolání k ústnímu projednání přestupku
v souladu s citovanými ustanoveními správního řádu, jednalo by se o vadu řízení,
neboť by nebyl zákonným způsobem předvolán k projednání přestupku a takováto vada
by způsobila nezákonnost vydaných rozhodnutí. Krajský soud uvedl, že zavazuje
žalovaného, aby zrušil rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, tj. prvostupňového
správního orgánu, a tento zavázal, aby bylo zjišťováno, zda žalobci bylo doručeno
oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání na den 21. 5. 2008
v souladu s §19 a §20 správního řádu, a to již výslechem poštovní doručovatelky,
která v té době doručovala (N. H.), případně vypracováním znaleckého posudku znalce z
oboru grafologie, a v případě, že by bylo zjištěno, že předvolání k jednání na den
21. 5. 2008 nebylo prováděno poštovní doručovatelkou v souladu s citovanými
ustanoveními správního řádu, bude potřeba žalobci znovu oznámení o zahájení řízení o
přestupku a předvolání k ústnímu jednání zaslat tak, aby byla respektována příslušná
ustanovení správního řádu, znovu obvinění z přestupku se žalobcem při ústním jednání
projednat a teprve po ústním jednání ve věci přestupku, k němuž bude žalobce řádně
předvolán, znovu ve věci vydat rozhodnutí.
III.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen podle §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal
napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů a zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda žalobci byla doručena listina označená
jako oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání ze dne
23. 4. 2008 (dále jen předvolání). Rozhodnou otázkou bylo, zda se správním orgánům
podařilo prokázat doručení předvolání žalobci, nebo zda se jim to s ohledem na tvrzení
žalobce prokázat nepodařilo a bylo nutné k prokázání jeho doručení provést důkazy další,
tj. důkazy navržené žalobcem v žalobě.
Podle §74 odst. 1 zák ona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, o přestupku koná
správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku
lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání
dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Významem
ustanovení §74 odst. 1 zákona o přestupcích v přestupkovém řízení a otázkou
prokazování doručení předvolání obviněného k ústnímu jednání se zabýval Ústavní soud
v nálezu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II. ÚS 788/02 (dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud v nálezu jednak uvedl, že pokud by se ústní jednání konalo v nepřítomnosti
obviněného, aniž by byly splněny podmínky §74 zákona o přestupcích, doš lo
by k porušení jeho základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jednak dopěl k závěru,
pochybnosti stran řádného předvolání obviněného z přestupku nutně musí vést k závěru, že řádně
předvolán nebyl. I v oblasti správního trestání platí princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada
rozhodování v pochybnostech ve prospěch obviněného. Vedle toho pochybnosti o tom, zda byl obviněný
k ústnímu projednání přestupku řádně předvolán, tj. zda měl možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem,
které se mu kladou za vinu, k důkazům o nich, a možnost navrhovat důkazy na svou obhajobu,
postihují ve svém důsledku i zjištěný skutkový stav věci, který se stal podkladem pro správní rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se se závěry Ústavního soudu zcela ztotožňuje.
V případě žalobce bylo předvolání doručováno prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb, přičemž dokladem o jeho doručení byla doručenka ze dne 24. 4. 2008.
Tato byla vyhotovena provozovatelem poštovních služeb a založena ve správním spise.
Nejprve je potřebné konstatovat, že není důvodná námitka stěžovatele, že doručenku
ze dne 24. 4. 2008, kterou správní orgány dokládaly doručení předmětné listiny žalobci ,
bylo nutné považovat za veřejnou listinu. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne
27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 158/2005 - 82 (dostupný na www.nssoud.cz), uvedl, že veřejnou
listinou byla poštovní doručenka pouze do 1. 7. 2000, kdy byl poštovní řád zrušen
zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Po tomto datu přestaly být poštovní
doručenky veřejnou listinou a staly se toliko listinou soukromou, neboť zde nebylo
žádného právního předpisu, který by doručenku v daňovém řízení za veřejnou listinu
prohlašoval. Skutečnost, že předmětná doručenka nebyla v případě žalobce veřejnou
listinou, však neznamená, že by neměla žádnou důkazní sílu, tj. že by vůbec nebyla
způsobilá prokázat doručení. Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku dospěl
k závěru, se kterým se i v nyní souzené věci ztotožňuje, že i v případě, že doručenka nemá
náležitosti veřejné listiny, má i tak důkazní váhu, ovšem k tomu, aby stěžovatel (pozn. správní
orgán) důkazní břemeno neunesl, postačí, že žalobce údaje v doručence zpochybní (znevěrohodní)
předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné verze reality, tj. nemusí nezbytně – na rozdíl od varianty,
kdy je doručenka veřejnou listinou – prokázat opak toho, co plyne z doručenky. Nejvyšší správní
soud zároveň uvedl, že ne každá adresátem vznesená námitka proti doručení musí být relevantní
a jako taková hodnocena a dále skutkově a důkazně ověřována – za irelevantní by bylo nutno pokládat
kupříkladu námitku adresáta, že sice v době doručování byl přítomen v domě, do něhož se doručovalo,
avšak spal, takže neslyšel domovní zvonek; touto námitkou by se správce daně vůbec nemusel
ze skutkových hledisek zabývat, neboť by nemohla přivodit změnu závěru o tom, zda bylo či nebylo
účinně doručeno. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou aplikovatelné nejen na daňové
řízení, nýbrž také na jakékoli řízení správní, neboť i ve správním řízení leží břemeno
důkazní ohledně doručení písemností účastníkům správního řízení na správních orgánech.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat tím, zda žalobce v průběhu správního
řízení či v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele předestřel věrohodnou skutkovou
verzi reality, která byla způsobilá zpochybnit údaje uvedené na doručence a tím ji zbavit
její důkazní síly. Jinými slovy, zda zde, ve smyslu citovaného nálezu Ústavního soudu, byly
objektivní pochybnosti o řádném předvolání žalobce k nařízenému ústnímu jednání
o přestupku.
Žalobce v průběhu celého správního řízení věrohodnou skutkovou verzi reality,
která by se ze strany správních orgánů měla stát předmětem dokazování , nepředestřel.
V odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008 žalobce,
kromě věcných námitek zpochybňujících zákonnost prvoinstančního správního
rozhodnutí, k nedoručení předvolání pouze uvedl, že nikdy neobdržel předvolání na ústní
projednání na den 21. 5. 2008. Proto se také nemohl dostavit, neboť o tomto jednání nevěděl .
Stěžovatel byl povinen se s touto námitkou žalobce vypořádat, což také učinil
v rozhodnutí ze dne 23. 7. 2008. Stěžovatel nijak nepochybil, když tvrzení žalobce
považoval za vyvrácené doručenkou ze dne 24. 4. 2008. Žalobce v odvolání konkrétně
nepředestřel věrohodnou skutkovou verzi reality, která by byla způsobilá vyvrátit některý
z údajů uvedených na doručence, a proto stěžovatel nebyl povinen provádět dokazování
za účelem dalšího ověření doručení předvolání. V této fázi správního řízení existoval
toliko jediný důkaz, tj. doručenka, prokazující, že předvolání bylo žalobci doručeno,
a tento důkaz nebyl nijakým konkrétním způsobem zpochybněn.
V odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí ze dne 9. 9. 2008
žalobce, kromě věcných námitek zpochybňujících zákonnost prvoinstančního správního
rozhodnutí, k nedoručení předvolání uvedl, že znovu tvrdí, že předvolání nikdy neobdržel.
I průměrnou inteligencí vybavený laik pozná, že podpis na doručence je zcela odlišný od standardního
podpisu žalobce, taktéž identifikace pouze podle data narození něco naznačuje a žalobce většinou mezi
9 až 10 hodinou dopoledne již nebývá v místě bydliště. Možná pracovníci správních orgánů mají jinou
pracovní dobu, takže jim to divné nepřipadá. Je pravda, že předvolání nikdy neobdržel, tudíž se nemohl
na jednání o přestupku dostavit, což je zjevné porušení jeho práv. Ani toto tvrzení žalobce nebylo
způsobilé zbavit doručenku její důkazní síly. Žalobce opět žádným konkrétním způsobem
nezpochybnil údaje uvedené na doručence. Pokud chtěl žalobce zvrátit důkazní sílu
doručenky, nemohl tak učinit strohými a nekonkrétními námitkami. Mohl tak učinit pouze
konkrétním a jednoznačným tvrzením o tom, kde se dne 24. 4. 2008 zdržoval a z jakých
konkrétních důvodů nemohl doručenku podepsat a zásilku převzít. Teprve takto
předestřená skutková verze žalobce se mohla stát předmětem dokazování ze strany
správních orgánů, neboť pouze takováto skutková verze byla způsobilá vnést objektivní
pochybnosti o řádném předvolání žalobce. Doručenka ze dne 24. 4. 2008 obsahuje
podpis. Pouhý poukaz na to, že se tento podpis není totožný s jinými podpisy žalobce,
bez uvedení dalších skutečností, neznamená, že doručenku žalobce ve skutečnosti
nepodepsal. Pokud by tomu tak bylo, bylo by možné naprosto kdykoli zmař it jakékoli
doručení, a to pouhým pozměněním vlastního podpisu na doručence. Holé tvrzení
o odlišnosti podpisu tudíž samo o sobě nevylučuje, že žalobce doručenku podepsal. Zcela
bez vlivu na důkazní sílu doručenky bylo tvrzení žalobce o tom, že identifikace pouze
podle data narození něco naznačuje. Žalobce byl na doručence označen svým titulem,
jménem, příjmením a datem narození. Žalobce tedy nebyl identifikován pouze podle data
narození, naopak datum narození bylo dalším údajem označujícím žalobce zcela
nezaměnitelným způsobem od jiné osoby. Uvedení data narození nesnižuje důkazní sílu
doručenky, tuto naopak zvyšuje, když zásadním způsobem snižuje možnost záměny
žalobce při doručování za jinou osobu. Ani tvrzení žalobce o tom, že většinou mezi
9 až 10 hodinou dopoledne již nebývá v místě bydliště, není způsobilé vyvrátit údaj na
doručence, že žalobce zásilku převzal dne 24. 4. 2008. Obecné tvrzení žalobce totiž
neznamená, že se žalobce nezdržoval v místě bydliště dne 24. 4. 2008, tudíž ani prokázání
pravdivosti tvrzení žalobce by nijak nevyloučilo možnost, že žalobce dne 24. 4. 2008
doručenku podepsal. Nelze pominout ani tu skutečnost, že z doručenky nevyplývá,
že by zásilka měla být doručována právě mezi 9 až 10 hodinou. Ze shora uvedeného
je zcela zřejmé, že žalobce nepředestřel věrohodnou skutkovou verzi reality, kterou
by stěžovatel byl povinen učinit předmětem dokazování. Správní orgány tudíž
nepochybily, když za doklad o doručení předvolání považovaly uvedenou doručenku, jejíž
důkazní síla nebyla v průběhu správního řízení jakkoli relevantně zpochybněna. Stěžovatel
se s odvolací námitkou žalobce vypořádal na straně 4 svého rozhodnutí a dospěl
k obdobným závěrům jako shora Nejvyšší správní soud.
Žalobce teprve v žalobě konkrétním způsobem předestřel svoji skutkovou verzi
reality, když uvedl, že doručenku podepsala jeho matka. K důkazu žalobce navrhl výslech
poštovní doručovatelky, své matky a provedení znaleckého posudku majícího ověřit
autenticitu podpisu žalobce na doručence. Ani tato skutková verze reality se však nemohla
stát předmětem dokazování v soudním řízení. Ani ona nebyla skutkovou verzí reality,
která by byla věrohodná a jako taková způsobilá zbavit doručenku její důkazní síly,
a do řízení vnést objektivní pochybnosti o řádném předvolání žalobce k nařízenému
ústnímu jednání o přestupku. Klíčovým pro posouzení věrohodnosti skutkové verze
žalobce se stalo soudní jednání, které proběhlo dne 29. 7. 2009. Žalobce při jednání, poté,
kdy mu bylo předloženo předvolání a k němu připojená doručenka, uvedl, že dnes poprvé
vidí oznámení o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání a také k ní připojenou
doručenku. V další části jednání žalobce uvedl, že zdůrazňuje, že doručenku, která je mu
předložena k nahlédnutí soudem s datem převzetí zásilky 24. 4. 2008, skutečně nikdy neviděl, vidí
ji dnes poprvé, předvolání k jednání na den 21. 5. 2008 neobdržel. Žalobce při soudním jednání
dvakrát uvedl, že doručenku vidí poprvé teprve při soudním jednání dne 29. 7. 2009.
Přesto žalobce již v odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí ze dne
9. 9. 2008 uvedl, že i průměrnou inteligencí vybavený laik pozná, že podpis na doručence je zcela
odlišný od standardního podpisu žalobce, dále, že identifikace pouze podle data narození něco naznačuje
a že většinou mezi 9 až 10 hodinou dopoledne již nebývá v místě bydliště. Pokud žalobce viděl
doručenku poprvé teprve při soudním jednání dne 29. 7. 2009, což vyplývá i z obsahu
správních spisů, když v nich není doklad o tom, že by žalobce v průběhu správního řízení
do správních spisů nahlížel, nemohl v odvolání namítat, že podpis uvedený na doručence
je naprosto odlišný od jeho standardního podpisu. Aniž by žalobce viděl doručenku,
nemohl ani namítat, že je na ní označen také datem narození. Námitka žalobce,
že se obvykle mezi 9 až 10 hodinou dopoledne nezdržuje doma , je také zavádějící, neboť
z ničeho nevyplývá, že k doručení došlo právě v tomto časovém rozmezí a nikoli před
či po tomto časovém úseku. S ohledem na tyto okolnosti není možné tvrzení žalobce
o tom, že doručenku nepodepsal on, nýbrž jeho matka, považovat za tvrzení věrohodné,
které by vneslo objektivní pochybnosti o řádném doručení předvolání žalobci. Jedná
se toliko o čistě účelové tvrzení žalobce s cílem zmařit doručení předvolání. Samotná
tvrzení žalobce nasvědčují tomu, že žalobce musel znát obsah doručenky již v průběhu
správního řízení. Vzhledem k tomu, že doručenka byla po doručení předvolání předána
provozovatelem poštovních služeb prvoinstančnímu správnímu orgánu a žalobce
v průběhu správního řízení nenahlížel do spisového materiálu, je zřejmé, že žalobce musel
být osobně přítomen při doručení předvolání. Nevěrohodné tvrzení žalobce se tudíž
nemohlo stát předmětem dokazování ani v řízení správním ani v řízení soudním.
Nevěrohodné tvrzení žalobce nebylo vůbec způsobilé vyvrátit správnost údajů
na doručence, tj. zbavit doručenku její důkazní síly. Je nutné uzavřít, že oznámení
o zahájení řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání ze dne 2 3. 4. 2008 bylo
žalobci doručeno dne 24. 4. 2008, a proto námitky žalobce o nedoručení této listiny
nebyly důvodné.
Krajský soud tudíž pochybil, když rozhodnutí stěžovatele zrušil s tím, že jsou
správní orgány povinny provést žalobcem v žalobě navržené důkazy. Pochybení krajského
soudu však nespočívá pouze v rovině nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení, nýbrž také v porušení procesních
ustanovení. Podle §78 odst. 1 s. ř. s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené
rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Krajský soud sice ve výroku rozsudku
uvedl, že rozhodnutí stěžovatele zrušuje pro vady řízení, v odůvodnění rozsudku však
neuvedl, o zjištění jaké procesní vady ze strany správních orgánů svůj výrok opřel. Krajský
soud neuvedl, jaké konkrétní ustanovení jakého konkrétního procesního předpisu správní
orgány porušily, současně s tím se nezabýval ani vlivem pochybení správních orgánů
na zákonnost jejich rozhodnutí. Krajský soud pouze v hypotetické rovině uvedl, že pokud
by nebylo žalobci doručováno předvolání k ústnímu projednání přestupku v souladu s citovanými
ustanoveními správního řádu, jednalo by se o vadu řízení, neboť by nebyl zákonným způsobem předvolán
k projednání přestupku a takováto vada by způsobila nezákonnost vydaných rozhodnutí. Pokud
je rozhodnutí správního orgánu zrušováno pro vady řízení, je nezbytné, aby bylo
jednoznačně prokázáno, k jakému procesnímu pochybení došlo, stejně tak odůvodněno,
že toto procesní pochybení mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud
tak soud neučiní, nelze napadené rozhodnutí zrušit. Podle §78 odst. 3 s. ř. s. zrušuje-li
soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího
stupně, které mu předcházelo. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím
rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§78 odst. 5 s. ř. s.). Soudní řád správní
neumožňuje postup, který zvolil krajský soud, když v závěru rozsudku zavázal stěžovatele
zrušením prvoinstančního správního rozhodnutí. Pokud má krajský soud
za to, že je nezbytné zrušit i prvoinstanční správní rozhodnutí, musí tak učinit sám
ve výroku rozsudku, nikoli uložit zrušení prvoinstančního správního rozhodnutí
stěžovateli. Krajský soud pochybil také v tom, že vůbec neodůvodnil, proč neprovedl
žalobcem navržené důkazy, k jejichž provedení se při soudním jednání připojil také
stěžovatel. Vzhledem k tomu, že tyto důkazy provedeny být ani neměly, jak uvedl
Nejvyšší správní soud v předchozích pasážích rozsudku, neměla tato procesní vada
krajského soudu vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
IV.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského
soudu zrušil z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud v dalším řízení vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozsudku. O v ěci soud rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně
v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu