ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.7.2010:53
sp. zn. 9 As 7/2010 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Z. J., zastoupený JUDr. Vladimírem Bartošem, advokátem se sídlem
Lucemburská 4, Praha 3, adresa pro doručování Emy Destinové 1858/26, Ústí nad
Labem, proti žalovanému: Magistrát města Teplice, se sídlem Nám. Svobody 2/2,
Teplice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2009, č. j. MgMT-SČ
025295/PŘ/761/2009/Pd, o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2009, č. j. 75 Ca 7/2009 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), kterým
byla odmítnuta jeho žaloba ve věci přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 7. 2009, č. j. MgMT-SČ 025295/PŘ/761/2009/Pd. Tímto rozhodnutím byl stěžovatel
uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že napadené usnesení krajského
soudu, v němž byl stěžovatel řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů od doručení
jeho písemného vyhotovení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně,
bylo doručováno jeho zplnomocněnému zástupci – advokátu JUDr. Vladimíru
Bartošovi na adresu pro doručování Emy Destinové 1858/26, Ústí nad Labem. Tuto
adresu jmenovaný advokát označil jako adresu pro doručování na první straně podané
žaloby.
K doručení tohoto usnesení, jak vyplývá z doručenky připojené u č. l. 27
soudního spisu, došlo ve smyslu ustanovení §46b a §50 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“),
ve spojení s ustanovením §42 odst. 2 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vhozením do domovní
nebo jiné adresátem užívané schránky adresáta dne 3. 12. 2009 v 9 hod. 20min.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí, zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze
prominout. Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí dle
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem,
který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního
dne tohoto měsíce.
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného
vyhotovení rozsudku krajského soudu, tj. čtvrtek 3. 12. 2009. Konec lhůty pro podání
kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl
na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty,
tj. čtvrtek 17. 12. 2009. Tento den byl posledním dnem pro podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence (nyní
provozovatele poštovních služeb), popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu,
který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla provozovateli poštovních
služeb předána k poštovní přepravě až dne 21. 12. 2009. Nejvyšší správní soud proto
dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, přestože zástupce stěžovatele
ke kasační stížnosti připojil svou žádost adresovanou krajskému soudu ze dne
11. 11. 2009 o dočasné nedoručování pošty v období od 15. 11. 2009 do 13. 12. 2009
včetně pozvání k nástupu na komplexní lázeňskou péči z Priessnitzových léčebných
lázní a. s., která se uskutečnila ve dnech 16. 11. 2009 až 14. 12. 2009. V této souvislosti
se stěžovatel, resp. jeho zástupce, v kasační stížnosti mylně domnívá, že mu dvoutýdenní
lhůta pro podání kasační stížnosti započala běžet až ode dne 15. 12. 2009, tj. po návratu
z lázeňské péče.
Důvody, pro které Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost stěžovatele
jako opožděnou, jsou následující:
Podle §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
zástupce, doručuje se pouze zástupci, vyjma případů, kdy má účastník řízení nebo
osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat. Tehdy soud doručuje nejenom
zástupci, ale také účastníku řízení nebo osobě zúčastněné na řízení. Podle odst. 5
tohoto ustanovení, nestanoví-li soudní řád správní jinak, užijí se pro způsob
doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení,
tj. občanský soudní řád.
Dle §49 odst. 1 o. s. ř. se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak
stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Soudní řád správní výslovně stanoví,
že do vlastních rukou účastníků se doručuje rozsudek (§54 od st. 3 zákona). Pokud jde
o doručení usnesení, jímž se rozhoduje o věci samé (§53 odst. 1 s. ř. s.) a usnesení,
jímž se řízení končí, zde výslovná úprava doručování do vlastních rukou chybí.
Ustanovení §55 odst. 3 s. ř. s. toliko uvádí, že písemné vyhotovení usnesení
se doručuje účastníkům a osobám zúčastněným na řízení jen tehdy, končí- li se jím
řízení, jinak jen tomu, komu se jím ukládá povinnost nebo je -li to nutné pro vedení
řízení. Ustanovení §55 odst. 5 s. ř. s. se na doručování usnesení do vlastníc h rukou
nevztahuje, je proto třeba vycházet z úpravy v občanském soudním řádu,
kde se doručování usnesení do vlastních rukou odvíjí od rozhodnutí předsedy senátu.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud z obsahu předloženého spisu krajského
soudu ověřil, že na č. l. 28 je obsažen pokyn ve věci rozhodujícího samosoudce,
že usnesení má být doručeno zástupci žalobce a žalovanému přednostně
prostřednictvím datových schránek, nebude-li to možné, pak prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb obálkou typu III., tj. obálkou vztahující
se k doručování jiných písemností nedoručovaných do vlastních rukou adresáta
(k tomu srovnej instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 5. 2009,
č. j. 58/2009-OD-Org, jíž byly vydány vzory obálek pro doručování písemností
v občanském soudním řízení, vzory výzvy a sdělení pro vyvěšení na úřední desce
soudu a potvrzení o přijetí).
Způsob doručování těchto písemností, tedy všech písemností, které není nutno
doručovat do vlastních rukou, je upraven v §50 o. s. ř. Doručující orgán (§48 odst. 1
o. s. ř.) písemnost doručuje adresátu na adresu pro doručování, avšak k doručení může
dojít také na kterémkoli jiném místě, na němž je adresát zastižen. Jestliže o to adresát
požádá, soud doručuje na jinou nebo elektronickou adresu, kter ou mu sdělil,
nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může -li to přispět k urychlení řízení.
Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování (§46a odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V případě, že adresát nebyl zastižen a nebyla mu písemnost odevzdána ani
jinde, liší se následný postup doručujícího orgánu podle toho, zda je či není možné
adresátu vhodit písemnost do domovní nebo jiné jím užívané schránky. Má -li adresát
v místě doručování domovní nebo jinou schránku, kterou podle zevního označení
užívá, doručující orgán mu písemnost doručí vhozením do této schránky. Vhozením
se písemnost považuje bez dalšího za doručenou (§50 odst. 1 o. s. ř.). Listina se tedy
již neukládá v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u soudu a adresátu
se nezanechává výzva k vyzvednutí uložené zásilky. Oproti stávající právní úpravě
(účinné do 30. 6. 2009) taktéž nelze předmětnou písemnost doručit jiné vhodné osobě
bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta
zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá.
Vhodil-li doručující orgán písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané
schránky, musí na ní předtím vyznačit datum vhození. Pokud by takový údaj
na vhozené písemnosti chyběl nebo by byl vyznačen nesprávně, účinky doručení
nemohou nastat. V případě, že adresát nemá na své adrese k doručování domovní
nebo jinou schránku, do níž by bylo možné písemnost vhodit, pak doručující orgán
vrátí písemnost odesílajícímu soudu a je-li to možné, zanechá o tom v místě adresy
pro doručování písemné oznámení.
Ke zmírnění nové právní úpravy doručování písemností náhradním způsobem
občanský soudní řád v ustanovení §50d upravuje tzv. neúčinnost doručení,
tj. možnost prohlásit doručení soudní písemnosti za neúčinné při splnění zákonem
stanovených podmínek.
Na tomto místě je nutno připomenout, že postup při prohlašování doručení
písemnosti za neúčinné se výrazně liší od pravidel upravujících tento institut
v občanském soudním řádu do 30. 6. 2009, kdy k prohlášení neúčinnosti postačovalo
prokázat, že se adresát v době doručování na adrese pro doručování (v místě
doručování) nezdržoval. Koncepci, podle které se adresát může s doručovanou
listinou seznámit vždy, zdržuje-li se v místě, kde mu bylo náhradně doručeno, právní
úprava doručování účinná od 1. 7. 2009 opustila. Namísto toho vychází z přesvědčení,
že pro doručení není významné, kde se adresát skutečně zdržuje, a nastoluje zásadu,
že každý adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních
zájmů a že je povinen si zajistit přijímání listin na adrese pro doručování bez ohledu
na to, kde se skutečně zdržuje.
Další změnou v právní úpravě je ta skutečnost, že k prohlášení doručení
písemnosti za neúčinné se předpokládá aktivita adresáta v podobě podání návrhu
na prohlášení doručení konkrétní soudní písemnosti za neúčinné (§50d odst. 1
o. s. ř.). Soud tak není oprávněn ani povinen tuto neúčinnost posuzovat z úřední
povinnosti s výjimkou případů nesporných řízení v občanském soudním řízení dle
§120 odst. 2 o. s. ř. (§50d odst. 2 o. s. ř.). Návrh na prohlášení doručení písemnosti
za neúčinné je možno podat pouze tehdy, nemohl- li se účastník nebo jeho zástupce
s písemností z omluvitelného důvodu seznámit, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne,
kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být
vedle obecných náležitostí podání uveden údaj o tom, kdy se adresát s doručovanou
listinou seznámil, jakými důkazy má být prokázána včasnost a důvodnost návrhu
a nepochybně i údaj o tom, z jakého důvodu se adresát nemohl s listinou seznámit.
Ačkoli občanský soudní řád posledně uváděnou náležitost v §50d odst. 1 výslovně
nestanoví, tato nepochybně vyplývá z povahy věci.
V souzené věci však ke zpochybnění účinnosti doručení shora popsaným
způsobem nedošlo. Za návrh na prohlášení neúčinnosti doručení ve smyslu §50d
odst. 1 o. s. ř. zcela jistě nelze považovat žádost zástupce stěžovatele o dočasné
nedoručování pošty krajským soudem ani pozvání k nástupu na komplexní lázeňskou
péči, přiložené ke kasační stížnosti, v níž stěžovatel mylně uvádí, že mu dvoutýdenní
lhůta pro podání kasační stížnosti započala běžet až ode dne 15. 12. 2009, tj. po jeho
návratu z lázeňské péče.
I kdyby však došlo ke zpochybnění účinnosti doručení postupem dle §50d
o. s. ř., je nutno konstatovat, že soud může žádosti vyhovět pouze tehdy, pokud
navrhovatel prokáže existenci omluvitelného důvodu, pro který se nemohl
s písemností seznámit. Co se rozumí omluvitelným důvodem, zákon výslovně
nevymezuje. Pouze v §50d odst. 4 o. s. ř. stanoví, že omluvitelným důvodem není
u adresáta, který je fyzickou osobou, skutečnost, že se na adrese pro doručení trvale
nezdržoval, a u adresáta, který je podnikající fyzickou osobou nebo právnickou osobou,
skutečnost, že se na adrese pro doručování nikdo nezdržoval.
Jak již bylo uvedeno výše, adresou pro doručování se v §50d odst. 4 o. s. ř.
rozumí adresa, kterou adresát uvedl ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči
soudu jako adresu místa, na kterou mu mají neb o mohou být doručovány písemnosti,
ale také adresa (nebyla-li stanovena tímto způsobem) určená podle hledisek uvedených
v §46b o. s. ř.
Ze znění ustanovení §50d odst. 4 o. s. ř. není zcela zřejmé, zda se podnikající
fyzickou osobou rozumí pouze podnikající fyzická osoba, jejíž adresa pro doručování
(nebyla-li stanovena podle adresy uvedené v podání nebo jiném úkonu) se určuje podle
§46b písm. b) o. s. ř., nebo zda se touto osobou rozumějí také fyzické osoby, u nichž
se adresy pro doručování vymezují podle §46b písm. f) až j) o. s. ř., tzn. advokát,
notář, soudní exekutor, patentový zástupce a insolvenční správce. I když dikce §50d
odst. 4 spíše svědčí pro „užší“ výklad, logika věci napovídá spíše „širšímu“ vymezení
tohoto pojmu (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol.; Občanský soudní řád I, II Komentář;
1. vydání; Praha : C. H. Beck; 2009; str. 353).
Širšímu vymezení uvedeného pojmu pak nasvědčuje také předchozí právní
úprava doručování včetně soudní judikatury, která stála na stanovisku, že „je věcí
řádného výkonu advokacie, aby v místě svého sídla byla v době doručování zásadně přítomna osoba
oprávněná písemnost převzít“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005,
sp. zn. I. ÚS 42/05, dostupný na http://nalus.usoud.cz). V případě kvalifikovaných
osob, tzn. také advokátů, byla odpovědnost adresáta za řádné přebírání písemností
koncipována téměř jako absolutní. I zde ovšem existovaly případy, kdy mohlo dojít
ke zpochybnění doručení písemnosti uložením, jak je patrné např. z rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1649/98, dostupného
na www.nsoud.cz: „Nebyla-li písemnost určená do rukou advokáta doručena osobám oprávněným
ji za advokáta přijmout proto, že soud adresáta písemnosti neoznačil jako advokáta, pak nebyly
splněny předpoklady pro postup vedoucí […] k doručení písemnosti uložením na poště.“ Stejně tak
z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 703/06, dostupného
na http://nalus.usoud.cz, vyplývá, že „řádně provedené uložení nemůže být v případě
doručování advokátu prohlášeno za neúčinné; jestliže je zásilka doručována na adresu sídla
advokáta, není ani rozhodné, že doručující orgán zjistil, že se adresát odstěhoval, resp. že není
v místě doručení znám (§50a odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. – pozn. ve znění účinném
do 30. 6. 2009). […] Neúčinným by mohlo být doručení advokátu jen tehdy, pokud by vedlejší
účastnice prokázala, že její zástupkyně o doručování na „jinou adresu v České republice“ než jejího
sídla zapsaného v seznamu advokátů (§48 odst. 1 o. s. ř.) soud požádala“.
Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že ve vztahu k zástupci stěžovatele,
advokátu JUDr. Vladimíru Bartošovi, došlo k účinnému doručení napadeného usnesení
krajského soudu již dne 3. 12. 2009 a tuto skutečnost nemůže nikterak zvrátit skutečnost,
že v době doručování předmětné písemnosti se jmenovaný advokát podroboval lázeňské
péči.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána
opožděně, a z tohoto důvodu ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b), ve spojení s §120
s. ř. s., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu