ECLI:CZ:NSS:2010:NA.146.2010:5
sp. zn. Na 146/2010 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobce: J. V.,
proti žalované: Česká republika – Okresní soud v Břeclavi, se sídlem Břeclav, Národních
hrdinů 11, o náhradu škody,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 5. 2010 se žalobce domáhá po žalované
zaplacení náhrady škody ve výši 5 284 015 Kč spolu s „1% úrokem denně od roku 2002
do zaplacení“ a „jednorázového odškodnění“ ve výši 20 000 000 Kč, a to s odůvodněním,
že Zemědělské družstvo Šitbořice od roku 1992, kdy mu byly vráceny pozemky v restituci,
neoprávněně hospodaří bez jakéhokoli právního důvodu na těchto pozemcích, proto podal
v letech 1994, 1999, 2004 a 2005 opakovaně žaloby proti Zemědělskému družstvu Šitbořice
u Okresního soudu v Břeclavi, který však nemá zájem ve věci rozhodnout. „Liknavým
až arogantním jednáním státu“ mu vznikla škoda a současně ze stejného důvodu požaduje
i „jednorázové odškodnění“.
Nejvyšší správní soud úvodem připomíná, že podle §12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je jeho posláním zajišťovat jednotu
a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených
tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem. Podle §7 odst. 1 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně
příslušný krajský soud. V nyní posuzovaném případě je však nutné nejprve vážit, zda pro danou
věc jsou vůbec věcně příslušné soudy rozhodující ve správním soudnictví. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být žaloba odmítnuta podle §46 odst. 2 s. ř. s., podle něhož soud návrh
odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat
a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání
rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci.
Podle §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo zvláštním zákonem
a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž
tak stanoví tento zákon. Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou podle §6 s. ř. s.
vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem
je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
který v §7 odst. 1 stanoví, že v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory
a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodování soukromoprávních sporů náleží podle
platné právní úpravy soudům v občanském soudním řízení, nikoli soudům ve správním
soudnictví.
V posuzované věci se žalobce podle obsahu žaloby domáhá nároku na náhradu škody
a nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené mu při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“).
Podle ustálené judikatury (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2005,
č. j. Na 12/2005 – 8, publikované pod č. 671/2005 Sb. NSS) o těchto nárocích rozhodují soudy
v občanském soudním řízení, neboť zákon č. 82/1998 Sb. je součástí soukromého práva.
Odpovědnostní vztahy podléhající právní regulaci tohoto zákona jsou tak vztahy
soukromoprávními. Tento závěr plyne jak z teorie občanského práva, tak i z praktické aplikace
zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.4.2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01, publikovaný
pod N 53/26 SbNU 73). Právní vztahy vzniklé na základě zákona č. 82/1998 Sb. se subsidiárně
řídí občanským zákoníkem (§26 zákona č. 82/1998 Sb.). Vzhledem k právní povaze
předmětného právního vztahu (občanskoprávní odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci
soudů ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť
žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout
soud v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví
ukončeno a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých
práv u obecného soudu v občanském soudním řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Nejvyšší správní soud považuje na tomto místě za vhodné poučit žalobce o tom, že podle
§14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v §6
tohoto zákona, kterým je v daném případě Ministerstvo spravedlnosti. Uplatnění nároku
na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti je podmínkou pro případné uplatnění nároku
na náhradu škody u soudu v občanském soudním řízení, kdy domáhat se náhrady škody u tohoto
soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok
plně uspokojen (srov. §14 odst. 3 a §15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu
(obvodnímu) soudu; v takovém případě platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno
dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 31. května 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu