ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.16.2010:99
sp. zn. Nao 16/2010 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: BS DEALER,
a. s., se sídlem Motel GOLF START, Dostihová 520, Slušovice, zastoupen JUDr. Františkem
Novosadem, advokátem se sídlem Smetanova 1101, Vsetín, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 7. 2008, č. j. 11460/08-1500-706611, o námitce podjatosti uplatněné
žalobcem,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová, JUDr. Ing. Viera Horčicová
a JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 31 Af 6/2010.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 5. 2009, č. j. 31 Ca 144/2008 – 27, odmítl
žalobu podanou žalobcem, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně
ze dne 7. 7. 2008, č. j. 11460/08-1500-706611. Ke kasační stížnosti žalobce bylo toto usnesení
Krajského soudu v Brně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně poučil účastníky řízení o složení senátu s tím, že ve věci bude podle
rozvrhu práce rozhodovat senát 31 Ca ve složení JUDr. Jaroslava Skoumalová a JUDr. Ing. Viera
Horčicová a že z důvodu neobsazení senátu třetím soudcem, jakož i v případě nepřítomnosti
některého ze soudců uvedeného senátu, může být věc podle rozvrhu práce rozhodnuta za účasti
některého ze soudců senátu 29 Ca nebo 30 Ca.
Na uvedené poučení reagoval žalobce podáním, v němž namítl pojatost senátu složeného
z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové, soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Tomáše
Foltase, Ph.D., neboť podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou vyloučeni soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Žalobce uvedl, že podle poučení má být daná věc rozhodnuta senátem, který v tomto složení
rozhodoval o věci v předchozím řízení pod č. j. 31 Ca 144/2008.
K námitce podjatosti se vyjádřili soudci JUDr. Jaroslava Skoumalová, JUDr. Ing. Viera
Horčicová a JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D. a shodně uvedli, že k této věci nemají žádný vztah,
rovněž nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům a nikoho z nich neznají.
Věc byla v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. postoupena senátu Nejvyššího správního soudu
k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp.
soudci, jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně
brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, www.nssoud.cz).
Žalobce opírá námitku podjatosti zejména o skutečnost, že daná věc má být rozhodnuta
senátem, který v tomto složení rozhodoval o věci v předchozím řízení.
V ust. §8 odst. 1 věta druhá a třetí s. ř. s. je vyjádřen princip instanční oddělenosti řízení
před jednotlivými funkčně příslušnými soudy, a to jako záruku vnitřní nezávislosti soudní
soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. Jak v judikatuře Nejvyššího soudu
zabývající se institutem vyloučení soudců (např. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 74/99,
www.nsoud.cz) i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 – 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS)
je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné
pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi
řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho plyne, že není kladen důraz
na absolutní neznalost projednávaného případu soudcem, překážkou pro projednání a rozhodnutí
věci není jakékoliv dřívější poznání o dané věci. Ve správním soudnictví tak například v případě
žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku zrušujícího soudního
výroku) zpravidla rozhoduje tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již má.
V daném případě je třeba určit, zda se uvedení soudci podíleli na projednávání
a rozhodování věci v „předchozím soudním řízení“. Interpretací tohoto pojmu se přitom
již Nejvyšší správní soud zabýval (srov. zejména usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS a usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 1. 2005, č. j. Nao 56/2004 – 54, publ. pod č. 545/2005 Sb. NSS)
a uzavřel, že překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím
soudním řízení může být pouze skutečnost, že by na jiném stupni soudní hierarchie rozhodoval
o totožné věci (totožnost věci je dána totožností účastníků a předmětu řízení), na které se podílel
na odlišném stupni. To znamená, že tutéž věc nemůže stejný soudce projednávat a rozhodovat
u krajského soudu a poté v řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.
O takovou situaci se však v dané věci nejedná. Bude-li tedy senát Krajského soudu v Brně
znovu rozhodovat o žalobě po zrušení jeho usnesení Nejvyšším správním soudem, nebude užívat
k projednání a rozhodnutí věci žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti o vnitřní
nezávislosti soudních instancí. Nejde tu tudíž o „předchozí soudní řízení“; neboť takový případ
by mohl nastat jen tam, kde by soudce, který o věci rozhodoval u nižší instance, měl rozhodovat
také v řízení opravném prostředku.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
pro poměr uvedených soudců k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla.
Stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze bez dalšího
považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru uvedených soudců
k žalobci, žalovanému či k věci samé, pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud pochybnosti
o jejich nepodjatosti. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu