ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.14.2010:12
sp. zn. Vol 14/2010 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Lenky
Matyášové, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: ing. R. R., proti
odpůrcům: 1) Státní volební komise se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, 2) MUDr. J. Ch., 3)
prof. ing. dr. B. Š., CSc., o „I. návrhu na neplatnost voleb do Parlamentu České republiky konaných ve
dnech 28. a 29. května 2010 a II. o návrhu na neplatnost volby kandidáta MUDr. J. Ch. a prof. Ing. Dr. B.
Š., CSc.“,
takto:
I. Návrh na neplatnost volby kandidátů MUDr. J. Ch. a prof. Ing. Dr. B. Š., CSc.,
se zamítá .
II. Ve zbytku se návrh odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] V návrhu, doručenému Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 6. 2010, navrhovatel tvrdí,
že politická strana TOP 09 vznikla podvodně, a to proto, že její st anovy neuvádějí způsob
stanovení členských příspěvků. Dále namítá, že docházelo k podvodným změnám stanov
této strany a k podvodnému přijímání členů. a sestavování kandidátek. Jako nápravné opatření
je navrhováno zrušit stranu rozpuštěním a dát podnět pro orgány činné v trestním řízení
pro zahájení šetření trestného činu podvodu se škodou velkého rozsahu na neznámého pachatele.
[2.] Vzhledem k tomu, že návrh obsahoval vady, které bránily jeho věcnému projednání, vyzval
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), navrhovatele usnesením ze dne 9. 6. 2010,
č. j. Vol 14/2010-5, k odstranění vad podání, a to upřesněním, zda se domáhá neplatnosti volby
shora uvedených kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných
ve dnech 28. a 29. května 2010, a dále uvedením konkrétních skutečností, z nichž vyplývá
porušení zákona č. 247/1995 Sb. způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby kandidátů,
proti jejichž volbě navrhovatel brojí. Za účelem odstranění uvedených vad stanovil soud
navrhovateli lhůtu tří dnů od doručení tohoto usnesení.
Vol 14/2010 - 13
[3.] Soud navrhovatele současně poučil o tom, že podle ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), mj. platí, že podáním
návrhu na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana,
politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována. Návrh na neplatnost volby kandidáta může dle odst. 5
cit. ustanovení podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.
[4.] Soud v citovaném usnesení rovněž uvedl, že z podání navrhovatele by bylo možné dovodit,
že se domáhá neplatnosti volby jmenovaných kandidátů, kteří byli zvoleni do Poslanecké
sněmovny za Olomoucký volební kraj na kandidátní listině politické strany TOP 09, nicméně
zároveň ve svém podání uvádí jako navrhované „nápravné opatření“ zrušení politické s trany
TOP 09 jejím rozpuštěním a podnět pro orgány činné v trestním řízení pro zahájení
šetření trestného činu podvodu se škodou velkého rozsahu neznámého pachatele.
K tomu je třeba podotknout, že Nejvyšší správní soud není orgánem činným v trestním řízení
a nemá v této oblasti žádnou pravomoc a že zároveň navrhovatel není aktivně legitimován
k podání případného návrhu na rozpuštění politické strany ve smyslu §15 odst. 1 zákona
č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Navrhovatel
je tedy povinen již popsaným způsobem upřesnit, čeho se svým podáním vlastně domáhá.
Z podání navrhovatele rovněž není patrné, jaké konkrétní porušení volebního zákona
by z jeho tvrzení mělo vyplývat, a tudíž ani to, jak by takové případné poruš ení volebního zákona
mělo ovlivnit výsledek volby jím označených kandidátů. I v tomto směru proto soud
navrhovatele vyzval k doplnění podání.
[5.] Na tuto výzvu soudu, kterou navrhovatel obdržel dne 10. 6. 2010, zareagoval podáním
ze dne 11. 6. 2010. V něm zejména uvedl, že politická strana TOP 09 byla podvodně
zaregistrována, což ovlivnilo výsledek voleb a kandidátů. Podvodně registrovaná politická strana
totiž nemůže mít žádný název a nesmějí být vytištěny její hlasovací lístky a sčítány hlasy
pro ni odevzdané. Výslovně doplnil, že navrhuje neplatnost volby kandidátů MUDr. J . Ch. a prof.
Ing. Dr. B. Š., CSc.; kromě toho i nadále požaduje vyslovit neplatnost voleb do Parlamentu ČR.
[6.] Je tak zřejmé, že navrhovatel nevyhověl výzvě soudu a neodstranil vady té č ásti
svého návrhu, kterou požadoval vyslovení neplatnosti voleb do Parlamentu ČR, ačkoliv byl
na tyto vady citovaným usnesením zdejšího soudu upozorněn s poučením, že nebudou-li
ve stanovené lhůtě odstraněny, nelze v řízení dále pokračovat a soud návrh odmítne.
Proto Nejvyšší správní soud tuto část návrhu (sub I.) odmítl podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
[7.] Nad tento rámec poukazuje soud na skutečnost, že volební zákon diferencuje mezi aktivní
legitimací každého občana zapsaného do stálého seznamu „ve volebním okrsku, kde byl poslanec
volen“, a politickou stranou nebo koalicí, jejíž kandidátní listina „ ve volebním kraji byla pro volby
do Poslanecké sněmovny zaregistrována“. Této zákonné úpravě je nutno rozumět tak (viz usnesení NSS
ze dne 29. 6. 2006, s p. zn. Vol 50/2006, in: www.nssoud.cz), že zatímco občan může předmětný
návrh podat jen ve vztahu ke kandidátům, zvoleným ve volebním kraji tam, kde mohl vykonat
svoje aktivní volební právo; je politická strana aktivně legitimována k podání tohoto návrhu vůči
všem kandidátům, zvoleným v krajích, kde také kandidovala, což může v konečném
důsledku znamenat zpochybnění i všech zvolených kandidátů v celé republice. Výklad,
podle něhož by kterýkoliv občan byl aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost volby
kandidátů zvolených i v jiných krajích, než ve kterém mohl vykonat svoje aktivní volební právo,
je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu v přímém rozporu se zněním citovaného
zákonného ustanovení a odporuje rovněž srovnání tohoto řízení se soudním přezkumem jiných
typů voleb (volby do Senátu, volby do krajských a obecních zastupitelstev). Je tak zřejmé,
že i pokud by navrhovatel vyhověl výzvě soudu k odstranění vad návrhu a označil by další
zvolené poslance, byl by tento návrh věcně projednatelný toliko ve vztahu k těm
kandidátům, kteří byli zvoleni ve volebním kraji, kde je stěžovatel zapsán do stálého seznamu,
tzn. v Olomouckém volebním kraji. Zbývající část návrhu (tzn. ve vztahu k volbě kandidátů
z ostatních 13 volebních krajů) by musel Nejvyšší správní soud odmítnout z důvodu chybějící
aktivní legitimace navrhovatele .
[8.] Ve vztahu k návrhu na neplatnost volby kandidátů MUDr. Ch. a prof. Š. (sub II.) soud
konstatuje, že navrhovatel je aktivně legitimován a návrho vý petit je srozumitelný a věcně
projednatelný. Vlastní argumentace se nicméně omezuje na jedinou námitku: na údajně
podvodnou registraci politické strany TOP 09. Tato námitka však není nikterak vysvětlena.
V podání ze dne 11 6. 2010, kterým navrhovatel r eaguje na výzvu soudu k odstranění vad,
je totiž pouze opakovaně konstatováno, že předmětná politická strana byla zaregistrována
podvodně a proto nesměla kandidovat a neměly být vytištěny její hlasovací lístky. V původním
podání ze dne 7. 6. 2010 je dál e uvedeno, že stanovy TOP 09 neuvádějí způsob stanovení
členských příspěvků a proto tato strana neměla být zaregistrována, resp. že jsou právně neplatné
úkony přípravného výboru TOP 09, a to včetně přijímání členů.
[9.] K těmto námitkám soud uvádí, že se vůbec netýkají procesu voleb, nýbrž registrace
politické strany TOP 09 a podávání kandidátní listiny. Zde je vhodné připomenout, že volební
proces je rozdělen na několik fází, kdy i účinná soudní ochrana proti možným pochybením musí
následovat bezprostředně poté, co k nim dojde. Není proto možné akceptovat situaci,
kdy by případná pochybení, samostatně soudně přezkoumatelná v soudním řízení, bylo možno
účinně napadnout až v řízení o neplatnosti volby kandidáta.
[10.] Jak totiž uvedl zdejší soud již v usnesení sp. zn. Vol 11/2004 (č. 471/2005 Sb. NSS),
v rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle §90 a násl. s. ř. s. nelze brojit
proti vadám v registraci přihlášky (kandidátní listiny). K napadání registrace kandidáta slouží
samostatné řízení týkající se ochrany ve věcech registrace, upravené v §89 s. ř. s. a v §86
volebního zákona. Občan zapsaný do stálého volebního seznamu „ vůbec není osobou legitimovanou
k podání návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci přihlášky určitého kandidáta, a rozhodn utí o registraci
nemůže tím spíše zpochybňovat ani prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo neplatnosti volby
kandidáta, tedy v jiném řízení s jiným předmětem. Tento závěr je plně v souladu s účelem a smyslem registračního
řízení, v rámci nějž pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu toliko přezkoumává formální náležitosti podané
přihlášky. Jedná se tedy o vztah mezi tím, kdo podává přihlášku k registraci, a pověřeným obecním úřadem
se sídlem ve volebním obvodu; volič jím nemůže být n a svých právech nijak zkrácen, a proto je logické,
že ani rozhodnutí o registraci či o odmítnutí registrace nemůže s úspěchem napadat návrhem u soudu.“
[11.] Tento názor je konzistentní i s právním názorem, který Ústavní soud vyslovil v usnesení
ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. I. ÚS 699/02 (http://nalus.usoud.cz): „Toto taxativní omezení aktivní
legitimace přitom nelze považovat za protiústavní. Jeho účelem je zajištění soudního dohledu nad dodržováním
rovných podmínek politické soutěže o získání senátorského mandátu a realizace ústavně zaručeného rovného
přístupu k voleným funkcím, avšak takovým způsobem, který by neumožňoval volby mařit, např. zjevně účelovým
soudním napadáním provedených registrací. Případné maření voleb, které by usilovalo o zablokování soutěže,
je totiž také porušením pravidel soutěže. Proto jsou aktivně legitimováni účastníci předmětné politické soutěže,
protože právě konkurenti jsou případným porušováním pravidel nejvíce poškozováni a protože jsou zároveň nejlépe
informováni o průběhu soutěže (jde o bohatě empiricky ověřený předpoklad). “
[12.] K uvedenému proto zbývá dodat, že ve věcech registrace je soudní ochrana primárně
zaměřena na případy rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny, které by mohlo být nezákonnou
překážkou svobodné soutěže politických stran, resp. politické plurality. Je-li kandidát
(resp. politická strana) registrován, pak je již na svobodné úvaze voličů, zda jej zvolí či nikoliv.
Tato koncepce plně odpovídá teoretické konstrukci pasivního volebního práva, které je založeno
na individuálním přístupu, a jehož cílem je umožnit svobodnou soutěž politických sil
v demokratické společnosti ve smyslu článku 22 Listiny základních práv a svobod. Rozhodne-li
se určitá osoba vykonat své pasivní volební právo a utká-li se v rámci již zmíněné svobodné
soutěže politických sil se svými politickými soky, pak v této soutěži bojuje sama za sebe,
a v mezích pravidel (zejména v souladu s principy čestnosti a poctivosti volební kampaně,
a rovnosti kandidátů, které jsou neodmyslitelnými předpoklady skutečné svobodné soutěže)
usiluje o své zvolení.
[13.] Ze všech shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že ve vztahu ke kandidátům MUDr. Ch. a prof. Š. byl navrhovatel k podání návrhu aktivně
legitimován, nicméně nebyla zjištěna protizákonnost jejich volby v tom směru, jak argumentoval
navrhovatel, a proto byl v této části návrh podle ustanovení §90 s. ř. s. zamítnut.
[14.] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s.,
podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu