ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.2.2011:33
sp. zn. 1 As 2/2011 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: I. V. V., zast. JUDr. Evou
Fajtlovou, advokátkou se sídlem Mojžíškové 738/4, Ostrava-Muglinov, proti žalované: Policie
České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2010,
čj. CPR-4696-1/ČJ-2010-9CPR-C249, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2010, čj. 22 A 105/2010 - 9, a o návrhu na přikázání věci
Krajskému soudu v Ostravě,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Věc v současnosti vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 105/201 0
se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje .
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobou ze dne 23. 8. 2010 žalobce napadl rozhodnutí žalované o zrušení povolení
k dlouhodobému pobytu na území ČR ze dne 29. 7. 2010. Současně navrhl odložení jeho výkonu
až do doby, než soud v řízení o žalobě na zrušení rozhodne.
[2] Žaloba na zrušení a návrh na odložení výkonu výše uvedeného rozhodnutí byly podány
u Krajského soudu v Ostravě, který nyní napadeným usnesením věc postoupil Městskému soudu
v Praze. V odůvodnění svého usnesení krajský soud odkázal na §7 odst. 2 s. ř. s., na základě
kterého dovodil svou nepříslušnost. Jelikož se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí
žalované, která má sídlo v Praze a zvláštní zákon nestanoví jinak, je k řízení dle názoru krajského
soudu místně příslušný Městský soud v Praze.
II.
Námitky žalobce v kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Usnesení krajského soudu o postoupení věci napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne
22. 9. 2010 včas podanou kasační stížností, kterou se domáhá jeho zrušení. V doplnění kasační
stížnosti ze dne 8. 11. 2010 stěžovatel blíže uvádí důvody, pro které usnesení napadl. Trvá
na projednání věci před Krajským soudem v Ostravě jednak z důvodu hospodárnosti (jak vyplývá
ze spisu, stěžovatel bydlí v Ostravě – pozn. NSS), jednak proto, že „skutek se stal v Severomoravském
kraji“. Podpůrně přitom odkazuje na §9 odst. 2 s. ř. s.
[4] Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu a z důvodů v kasační
stížnosti uvedených (§109 odst. 2 s. ř. s.)
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Přestože stěžovatel kasační důvod výslovně nepodřadil pod žádné zákonné ustanovení,
v daném případě přichází v úvahu pouze kasační námitka podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy
nesprávné posouzení otázky místní příslušnosti krajským soudem.
[8] Základní pravidlo o určení místní příslušnosti soudů k projednávání žalob ve správním
soudnictví obsahuje §7 odst. 2 s. ř. s., dle něhož je místně příslušným soud, „v jehož územním
obvodu má sídlo správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho,
kdo se domáhá soudní ochrany“, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. V případech řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 s. ř. s. je nutno za žalovaný orgán jakožto
účastníka řízení považovat správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán,
na který jeho působnost přešla (§69 s. ř. s.). Ve věci stěžovatele rozhodovala v posledním stupni
Policie České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3. Dále je v §7 odst. 6 s. ř. s. stanoveno, že „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh
podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.“
[9] V nyní posuzovaném případě vydala rozhodnutí v řízení podle §65 s. ř. s. v posledním
stupni žalovaná se sídlem v Praze (viz bod [8]). Jak krajský soud správně uvedl, v tomto řízení
může být žalovaným správním orgánem (účastníkem) pouze orgán, který je určen podle výše
cit. pravidla stanoveného v §69 s. ř. s. Z tohoto důvodu je místně příslušný krajský soud, v jehož
obvodu má tento správní orgán sídlo, tj. Městský soud v Praze. Skutečnost, že řízení
před Krajským soudem v Ostravě by bylo pro stěžovatele hospodárnější, nebo že „skutek se stal
v Severomoravském kraji“, je pro určení místní příslušnosti bez významu.
[10] Jediná kasační námitka je tedy nedůvodná. Krajský soud proto postupoval správně,
když podle §7 odst. 6 s. ř. s. žalobu postoupil místně příslušnému krajskému soudu.
IV.
Návrh na tzv. delegaci vhodnou
[11] Druhou část kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil z hlediska jejího
obsahu, a to jako návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z hlediska vhodnosti
(návrh na tzv. delegaci vhodnou ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jin ému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné . Podle
nálezu sp. zn. I. ÚS 144/2000 ze dne 15. 11. 2001 (N 172/24 SbNU 281) „pokud soud přikáže věc
jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo
zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“ . Jak vyplývá
z nálezu sp. zn. IV. ÚS 222/96 ze dne 7. 10. 1996 (N 97/6 SbNU 201), „obecná místní příslušnost
soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu
je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.“ [zvýraznění
doplnil NSS; srov. k tomu též usnesení sp. zn. II. ÚS 544/02 ze dne 8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU
429)].
[13] „Vhodnost“ delegace, kterou připouští §9 odst. 2 s. ř. s., je tedy výjimkou ze zásady
trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori; k tomu srov. např. usnesení NSS ze dne 12. 6. 2003,
čj. Nad 52/2003 - 28, publ. pod č. 27/2003 Sb. NSS ) a z ústavní zásady zákonného soudu
a soudce, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech , v nichž by projednání
věci jiným než místně příslušným krajským soudem znamenalo z komplexního pohledu
hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Skutečnost, že stěžovatel nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, proto není sama
o sobě důvodem postačujícím pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §9 odst. 2 s. ř. s.
(shodně usnesení NSS ze dne 22. 4. 2004, čj. Nad 138/2003 - 26; srov. též usnesení ze dne
24. 6. 2004, čj. Nad 89/2004 - 26, podle něhož „musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání věci
jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy. Pouhá lepší dostupnost soudu […]
nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu. “).
[14] Samotným předmětem řízení před místně příslušným krajským soudem má být
posouzení otázky, zda bude zrušeno rozhodnutí, kterým se zrušuje povolení k pobytu žalobce
z důvodu vydání trestního příkazu okresním soudem. Ani skutečnost uvedená v kasační stížnosti,
že skutek, pro který byl stěžovatel trestním příkazem odsouzen, se stal v Severomoravském kraji,
proto nemůže být důvodem pro postup stanovený v §9 odst. 2 s. ř. s. Předmětem řízení
před krajským soudem bude otázka zákonnosti vydání rozhodnutí správního orgánu druhého
stupně, nikoliv otázka trestní odpovědnosti stěžovatele, kterou řešil trestní soud.
V.
Závěr
[15] Nejvyšší správní soud tedy shledal námitku stěžovatele nedůvodnou. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O druhé části kasační stížnosti pak rozhodl v souladu s jejím obsahem jako o návrhu na přikázání
věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu; Krajskému soudu v Ostravě však ze shora
uvedených důvodů nebyla věc přikázána.
[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo. Žalované
nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné nákla dy, a proto jí Nejvyšší správní soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu