ECLI:CZ:NSS:2011:13.KSS.9.2011:125
sp. zn. 13 Kss 9/2011 - 125
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl
dne 8. 11. 2011, v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů
JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava P otužníka, JUDr. Michala
Žižlavského a JUDr. Dany Hrabcové, Ph. D., o návrhu předsedy Městského soudu v Praze ,
proti JUDr. I. Š., soudkyni Městského soudu v Praze, zastoupené JUDr. Přemyslem
Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1,
takto:
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. I. Š.,
narozená X,
soudkyně Městského soudu v Praze,
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že
jako soudkyně Městského soudu v Praze porušila povinnost zdržet se ve vztahu k zástupcům
účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení negativních postojů, a dále povinnost
zachovávat náležitou úctu k jiným osobám vykonávajícím právnická povolání tím, že se dne
3. 1. 2011 chovala při jednání nevhodným způsobem k JUDr. T. F., zástupci žalobce ve věci 33
Cm 210/2009,
č í m ž se m ě l a d o p u s t i t
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
protože skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Žalobce, předseda Městského soudu v Praze podal dne 24. 6. 2011 u Nejvyššího
správního soudu jako soudu kárného žalobu na kárné řízení proti JUDr. I . Š., soudkyni
Městského soudu v Praze. V žalobě uvedl, že dne 17. 1. 2011 byla Městskému soud u v Praze
doručena stížnost advokáta JUDr. T . F. na chování soudkyně JUDr. I. Š. Ve stížnosti stěžovatel
podrobně popsal události, které se odehrály před jednáním konaném dne 3. 1. 2011 i během něj,
ve sporu vedeném pod sp. zn. 33 Cm 210/2009, projednávaném žalovanou soudkyní. Ve
stížnosti poukázal především na nevhodný přístup soudkyně k jeho osobě, neboť se k němu
opakovaně chovala povýšeným, arogantním a mentorským způsobem, a to i ve věcech, které se
netýkaly předmětu řízení (např. poté, co si advokát odložil kabát na volnou lavici, byl nevhodným
způsobem vyzván, aby si jej pověsil na věšák). Také v průběhu samotného jednání bylo chování
jmenované soudkyně podle vyjádření advokáta nestandardní. Vzhledem k tomu, že se v dané věci
rozhodovalo rozsudkem pro zmeškání, nebyly popsaným skutečnostem přítomny jiné osoby než
JUDr. Š. a JUDr. F. Avšak vyjádření JUDr. Z. M., advokátního koncipienta čekajícího před
jednací síní na další jednání, plně potvrzuje verzi JUDr. F . co do dění před vstupem do soudní
síně. Na chování soudkyně JUDr. I. Š. k účastníkům řízení i jejich zástupcům byly již v minulosti
zaznamenány stížnosti, které byly projednávány pod sp. zn. Spr 4668/2005, St 324/2007, St
22/2007, St 139/2008, St 4537/2006, St 4830/2005 a St 4758/2005. Ve všech těchto stížnostech
účastníci řízení, případně jejich zástupci, shodně upozorňovali na nevhodné, povýšenecké a
arogantní chování soudkyně, které se neslučovalo s vážností soudcovské profese a se samotnou
rolí soudce ve společnosti a civilním procesu. Již tyt o minulé stížnosti byly se jmenovanou
soudkyní projednávány a byla opakovaně upozorněna na nevhodnost svého chování, v tomto
smyslu napomenuta a upozorněna, že došlo-li by k dalším excesům, bude nutné zvážit podání
návrhu na zahájení kárného řízení. V případě soudkyně JUDr. I. Š. se tedy nejedná o první
a výjimečný exces, neboť se opakovaně v minulosti dopouštěla chování, které bylo účastníky
řízení a jejich zástupci hodnoceno jako nevhodné a arogantní, čímž vícekrát jednala v rozporu
se svými povinnostmi vyplývajícími z jí zastávané funkce.
Proti soudkyni JUDr. Š. již bylo v minulosti vedeno kárné řízení před Vrchním soudem v
Praze pod sp. zn. 1 Ds 3/2005, v němž byla uznána vinnou kárným proviněním spočívajícím v
nečinnosti, kterou způsobila neodůvodněné průtahy v několika jí přidělených věcech.
Žalobce navrhl, aby soudkyni JUDr. I. Š. za vytýkané provinění bylo uloženo kárné
opatření podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. spočívajícího ve snížení platu o 20 %
na dobu jednoho roku.
Kárně obviněná soudkyně se k podané žalobě vyjádřila písemností ze dne 5. 8. 2011.
Jednak vznesla námitku promlčení (od této námitky v průběhu ústního jednání ustoupila)
a jednak namítla, že se popisovaného kárného provinění nedopustila a navrhla vydání
zprošťujícího rozhodnutí. V kárné žalobě namítaný její opakovaný povýšený, arogantní
a mentorský způsob chování není specifikovaný, v čem měl spočívat. Za technické vybavení
soudu soudce neodpovídá, proto neodpovídá za to, že snad se z reproduktoru ozvalo
nesrozumitelné hlášení. Akustika v budově soudu není dobrá, hlasy se na chodbě rozléhají,
jednací síně nejsou zvukově izolované. Snadno se může stát, že účastník, který na chodbě hovoří,
přeslechne vyvolání věci, zvláště když je na chodbě více lidí. Advokáta se neptala,
proč se dostavil k jednání, protože byl obeslán. V případě, že je žalovaným společnost, které jsou
písemnosti doručovány fikcí a která fakticky nereaguje, se po seznámení se způsobem doručení
žalovanému se dotáže žalobce, zda trvá na žalobě, nebo ji bere zpět s ohledem na vykonatelnost
a náklady. Důvod rozhodnutí žalobce ji nezajímá a neptá se na něj. V daném případě pořizovala
protokol o jednání s použitím digitálního diktafonu. Hluk na chodbě ruší samotné jednání
a znesnadňuje přepis diktafonového záznamu a jeho srozumitelnost. Přítomného advokáta
u jednání nežádala, aby šel zklidnit telefonujícího kolegu na chodbě, a pokud tak učinil sám,
tedy slyšel hluk z chodby, nešlo určitě o „sotva slyšitelný šum hovoru“. Není pravdivé tvrzení
advokáta, že neakceptovala předložení kopie technického průkazu vozidla při účtování v rámci
nákladů řízení i náhrady cestovních výdajů, neboť zaprotokolovala její předložení a náhradu
nákladů i v této části přiznala. Dokazování u jednání neprováděla, o čemž svědčí protok ol
o jednání, neboť žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání a byly splněny předpoklady
pro takové rozhodnutí. Za standardní považuje ověření účtovaných nákladů řízení
pro rozhodnutí, zda náklady cestovného jsou účelně vynaloženy v případě, když účastník sídlí
v Praze, soudní řízení se vede v Praze a účastník udělí plnou moc advokátovi, který sídlí jinde.
Kárně obviněná má zato, že jednání vedla v souladu se zákonem standardním způsobem.
Kárným návrhem vytýká navrhovatel kárně obviněné soudkyni její chování k zástupci
účastníka řízení – žalobce JUDr. T. F., advokátovi, ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 33
Cm 210/2009 před jednáním a v průběhu jednání dne 3. 1. 2011. Poznatky o tomto jednání
získal navrhovatel ze stížnosti JUDr. T. F. ze dne 11. 1. 2011, která je zapsána pod sp. zn. St
13/2011 Městského soudu v Praze.
Spisem sp. zn. St 13/2011 Městského soudu v Praze provedl kárný soud důkaz.
Ve stížnosti ze dne 11. 1. 2011 JUDr. F. uvádí, že se dostavil včas k jednání v uvedené
věci nařízeném na 14 hodin a protože se před jednací sín í setkal s advokátem předvolaným na
další věc, krátce s ním pohovořil. Když se z reproduktoru nad jednací síní ozval hlas, avšak
nebylo rozumět, co říká, zaklepal na dveře a vstou pil do jednací síně a zeptal se, zda začíná
jednání v jeho věci, a přitom odložil kabát na lavici pro veřejnost. Soudkyně na to opáčila, že
kdyby na chodbě nekřičel, tak by musel slyšet, že je předvolán a byl vyzván, aby použil věšák. Pak
byl dotázán, zdali ví, proč je u jednání, což ho pře kvapilo a bylo mu vysvětleno, že k jednání
chodí advokáti, aniž znají obsah spisu. Soudkyně poté oznámila, že používá diktafon, na chvíli se
odmlčela a v tu chvíli bylo slyšet, že na chodbě někdo hovoří. Slova nebylo rozumět, jenom
šuměl hlas. Soudkyně však prohlásila, že nahrávací zařízení je velice citlivé a že nemůže jednat a
nahrávat. Navrhl proto řešení a zašel na chodbu, kde telefonoval kolega advokát a požádal ho,
aby hovor ukončil, což se také stalo. Ke konci jednání účtoval náklady řízení a v jejich rámci
jízdné, přičemž byl požádán o předložení originálu technického průkazu vozidla, neboť jeho
kopie, kterou předložil, jí nestačila k rozhodnutí. Dále byl požádán, aby sdělil RZ vozidla a
protože si ji nepamatoval, byly soudkyní vzneseny pochybnosti o jeho vlastnictví předmětného
automobilu. Také mu soudkyně navrhla, zda by nebylo lepší vzít žalobu zpět, protože druhá
strana je zřejmě ve finančních potížích. Na to jí sdělil, že jeho klient s ohledem na účetní odpisy
pohledávek si přeje ve věci rozhodnutí. Na to se ho zeptala, proč klient používá mimopražského
advokáta, když se jedná o jednání v Praze. Stěžovatel JUDr. T. F. v závěru stížnosti uvedl, že
„takový projev arogance jsem vskutku dlouho nezažil a doufám, že nezažiji.“
Kárný soud vycházel také z obsahu vyjádření kárně obviněné soudkyně ke stížnosti
JUDr. T. F. ze dne 11. 1. 2011 založeného ve spisu sp. zn. St 13/2011 Městského soudu v Praze.
Kárný soud provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Cm 210/2009,
v němž je založen pod č. l. 40,41 protokol o jednání ze dne 3. 1. 2011. Z protokolu o jednání
vyplývá, že jednání ve věci žalobce REFLEX CZ, s.r.o., proti žalovanému VK TECHNICKÉ
ZAŘÍZENÍ a.s., se zúčastnili ze strany soudu kárně obviněná soudkyně JUDr. I . Š. a za žalobce
JUDr. T. F., advokát. Žádné jiné osoby nebyly přítomny. Jednání bylo zahájeno ve 14 hodin.
Zástupce žalobce po seznámení se způsobem doručování žalovanému trval na žalobě. Jednáno
bylo podle §101 odst. 3 o. s. ř. Zástupce žalobce přednesl podstatné údaje žaloby a jejího
doplnění a navrhl zavázat žalovaného rozsudkem pro zmeškání. Poté účtoval náklady řízení,
mimo jiné jízdně z Kardašovy Řečice do Prahy a zpět osobním vozidlem v držení zástupce
žalobce (RZ v protokolu není uvedena), s tím, že zástupce předložil kopii technického průkazu.
Poté byl vyhlášen rozsudek, zástupci žalobce byly přiznány náklady řízení a jednání skončilo ve
14.30 hodin. K dotazu soudu zástupce žalobce sdělil, že nežádá o reprodukci diktafonového
záznamu z jednání, ani o zaslání protokolu o jednání. Protokol o jednání vyhotovila podle
zvukového záznamu P. V. (pracovnice Městského soudu v Praze). Na č. l. 42 spisu je evidenční
karta diktafonového záznamu protokolu o jednání ve věci sp. zn. 33 Cm 210/2009-42.
Kárný soud vyslechl JUDr. T. F. jako svědka o okolnostech před jednáním a během
jednání a po skončení jednání dne 3. 1. 2011 ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Cm
210/2009 a JUDr. Z. M., jako svědka o stejných okolnostech avšak s tím rozdílem, že tento
svědek nebyl přítomen přímo v jednací síni při projednávání uvedené právní věci a proto k těmto
okolnostem vyslýchán nebyl.
K provedeným důkazům výše uvedenými spisy a výpovědím svědků se průběžně
vyjadřovala kárně obviněná soudkyně, která jinak využila svého práva jako účastnice řízení
nevypovídat.
Z provedených důkazů spisy Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Cm 210/2009,
St 13/2011, výpovědí svědků JUDr. T . F. a JUDr. Z. M. a vyjádření kárně obviněné soudkyně
zjistil kárný senát tyto skutečnosti:
Před jednáním ve věci sp. zn. 33 Cm 210/2009 nařízeném na den 3. 1. 2011, ve 14 hodin,
se před jednací síní sešli zástupce žalobce v uvedené věci svědek JUDr. T. F. a JUDr. Z. M.,
předvolaný k jednání v následující věci a začali spolu hovořit. V průběhu jejich hovoru se podle
obou svědků ozval z vyvolávacího zařízení hluk, slovům nebylo rozumět, avšak svědek JUDr. F .
usoudil, že se může jednat o vyzvání ke vstupu do jednací síně v jeho věci a proto do jednací síně
vstoupil a zeptal se, zda se jedná o jeho právní věc. Svědek F. v písemné stížnosti tvrdil, že mu
na to soudkyně řekla, že „kdybych na chodbě nekřičel“, při své výpovědi před kárným soudem
tvrdil, že použila slov, že „kdybych poslouchal a nehlučel“, tak musel slyšet, že se jednalo o výzvu
ke vstoupení do jednací síně. Dále mu soudkyně sdělila, že se mohlo stát, že by bylo rozhodnuto
bez něho, kdyby na výzvu nereagoval. To, že rozhovor v tomto duchu mezi soudkyní a svědkem
proběhl, nevylučuje ani kárně obviněná soudkyně ve svém písemném vyjádření ke kárné žalobě a
k písemné stížnosti svědka ve spisu St 13/2011. Protože svědek JUDr. F. si odložil plášť na lavici
pro veřejnost, byl vyzván soudkyní, aby použil věšák, jak uvádí v písemné stížnosti ze dne 11. 1.
2011. Takovou výzvu připouští i kárně obviněná soudkyně. Ve své výpovědi před kárným
soudem JUDr. F. tvrdil, že se ho soudkyně zeptala, zda mají doma věšák. Plášť na výzvu
soudkyně pověsil na věšák. V písemné stížnosti ze dne 11. 1. 2011 (spis St 13/2011) dále
stěžovatel JUDr. T. F. tvrdil, že se ho soudkyně zeptala, zda ví, proč je u jednání, což ho
překvapilo a bylo mu vysvětleno, že k jednání chodí advokáti, aniž znají obsah spisu, přičemž dále
byl dotázán, zda zná obsah spisu. Takovéto dotazy kárně obviněná soudkyně vyloučila, neboť
JUDr. T. F. jako zástupce žalobce byl obeslán k jednání. Průběh jednání chtěla soudkyně
zaznamenat na diktafon, avšak podle svědka JUDr. T . F. se zarazila s tím, že přístroj je velmi
citlivý a proto potřebuje klid. Ve chvíli když nikdo v jednací síni nemluvil, uslyšel i svědek
JUDr. T. F. z chodby nějaký šum a proto, jak vypověděl svědek JUDr. T . F. u ústního jednání
v kárné věci i v písemné stížnosti ze dne 11. 1. 2011, navrhl řešení a vyšel z jednací síně a tam
požádal JUDr. Z. M., který na chodbě telefonoval, aby hovor ukončil, že ruší paní soudkyni. To,
že telefonoval na chodbě soudu, připustil i svědek JUDr. Z. M., který rovněž potvrdil, že svědek
JUDr. T. F. vyšel z jednací síně a požádal ho, aby hovor ztlumil anebo se zdržel telefonování před
jednací síní, protože to předsedkyni senátu ruší. Proto telefonický hovor JUDr. Z. M. ukončil.
Poté proběhlo jednání, svědek JUDr. T. F. navrhl vydání rozsudku pro zmeškání a pak účtoval
náklady řízení, přičemž podle jeho výpovědi i písemné stížnosti ze dne 11. 1. 2011, předložil kopii
velkého technického průkazu, avšak soudkyní byl požadován originál tohoto dokladu. Toto kárně
obviněná soudkyně vylučuje, s tím, že JUDr. T. F. předložil kopii velkého technického průkazu a
náklady řízení na základě tohoto dokladu mu byly přiznány, přičemž odkázala na protokol o
jednání ze dne 3. 1. 2011. Ze spisu 33 Cm 210/2009 a protokolu o jednání ze dne 3. 1. 2011
vyplývá, že zástupce žalobce předložil kopii velkého technického průkazu a náklady řízení na
základě tohoto dokladu mu byly přiznány. Dále svědek JUDr. T. F. tvrdil, že byl soudkyní
dotázán na RZ automobilu, a protože si ji nepamatoval, vyslovila soudkyně pochybnosti o jeho
vlastnictví k němu. Také jako svědek tvrdil, že se ho dotázala , proč jeho klient používá služeb
mimopražského nebo venkovského advokáta, když jednání je v Praze. V písemné stížnosti ze
dne 11. 1. 2011 tvrdil, že soudkyně použila výrazu mimopražského advokáta. Ve vyjádření ke
kárné žalobě kárně obviněná soudkyně nevylučuje posledně učiněný dotaz, neboť jí šlo o
účelnost vynaložených nákladů, protože cestovné může činit podstatnou část celkových nákladů
řízení. Podle svědka JUDr. T. F. kárně obviněná soudkyně při jednání nezvyšovala hlas a
nepoužila žádného urážlivého výrazu, ale „mluvila normálním hlasem peskující paní učitelky“. Po
skončení jednání vyšel svědek JUDr. T. F. z jednací síně a tam svěřil JUDr. Z. M. průběh
předcházejícího jednání. Podle obsahu výpovědi svědka JUDr. Z . M. to byly stejné skutečnosti,
které tvrdil svědek JUDr. T. F. ve své výpovědi a v písemné stížnosti ze dne 11. 1. 2011.
Podle §80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) odst. 1 soudce a přísedící
je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet
všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé,
nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, odst. 2 písm. b) v zájmu záruk nezávislosti
a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména je povinen chovat se tak, aby nezavdal
příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, odst. 6 soudce
je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím
právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního
řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen
se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.
Ve věci 33 Cm 2 10/2009 postupovala kárně obviněná soudkyně podle o. s. ř. – zákona
č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řízení.
Podle §117 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje
a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání,
a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla
být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.
Požadavky na důstojnost jednání jsou vyjádřeny v §11 až 16 jednacího řád u (vyhlášky
ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb.).
Podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích kárným proviněním soudce je zaviněné
porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů.
V chování kárně obviněné soudkyně k zástupci žalobce JUDr. T. F. u jednání dne 3. 1.
2011 ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 33 Cm 210/2009 spatřoval kárný ža lobce kárné
provinění podle výše citovaného ustanovení. Kárně obviněná soudkyně porušení svých
povinností a spáchání kárného provinění vylučovala.
Po provedeném dokazování dospěl kárný soud k závěru, že kárně obviněná se tvrzeným
a v řízení o kárné žalobě prokázaným chováním kárného provinění nedopustila. Přihlížel přitom
ke všem provedeným důkazům. Ve věci vycházel kárný soud z toho, že v jednací síni dne
3. 1. 2011 ve věci sp. zn. 33 Cm 210/2009 byli jen kárně obviněná soudkyně a zástupce žalobce,
tedy svědek JUDr. T. F. O průběhu jednání byl vyhotoven protokol o jednání pomocí
diktafonového záznamu pořízeného kárně obviněnou soudkyní. K jeho obsahu kárný soud
přihlížel, neboť jde o veřejnou listinu, byl hlasitě diktován a přítomný zástupce žalobce proti jeho
obsahu nic nenamítal. Kárný senát si však byl vědom toho, že protokol o jednání diktovaný
kárně obviněnou soudkyní nemusel zaznamenat naprosto všechno, co bylo v jednací síni
proneseno. Z toho důvodu na návrh kárného žalobce vyslechl svědka JUDr. T. F. a vycházel i
z důkazu provedeného spisem Městského soudu v Praze sp. zn. St 13/2011, který obsahuje
jednak písemnou stížnost tohoto svědka ze dne 11. 1. 2011, jednak písemné vyjádření kárně
obviněné soudkyně k ní. Z těchto provedených důkazů má kárný soud za prokázáno, že
atmosféra jednání dne 3. 1. 2011 ve věci sp. zn. 33 Cm 210/2009 nebyla od počátku příznivá o
čemž svědčí již příchod svědka JUDr F. do jednací síně, jemuž na dotaz, zda bylo vyvoláno
jednání v jeho věci, se dostalo odpovědi, že kdyby nehlučel na chodbě, musel to slyšet a dostalo
se mu poučení, že případně mohl jednání i zmeškat. Je však také skutečností, že v době vyvolání
věci se svědek JUDr. F. se svědkem JUDr. M. na chodbě skutečně bavili, což zřejmě přes zavřené
jednoduché dveře jednací síně bylo slyšet. Bylo prokázáno, že kárně obviněná soudkyně vyzvala
svědka, aby si plášť, který odložil na lavici, pověsil na věšák. Nevhodná forma této výzvy nebyla
prokázána. „Konsternován“ nebo „vyděšen“ z této výzvy, jak popsal svůj stav svěde k JUDr. F.,
být nemusel, protože jako profesionál – advokát navštěvující často jednací síně měl vědět , kam se
odkládají svršky v jednací síni. Nebylo prokázáno, že by kárně obviněná soudkyně se svědka
JUDr. F. tázala, zda ví, proč je u jednání a pak mu sdě lila, že k jednání chodí advokáti, aniž znají
obsah spisu. Bylo prokázáno, že při potřebě použití diktafonu kárně obviněná soudkyně
prohlásila, že přístroj je velmi citlivý a proto potřebuje klid, přičemž z chodby do jednací síně
pronikal šum – hluk. Svědek JUDr. F. nabídl řešení a šel na chodbu a tam požádal telefonujícího
JUDr. M. o ukončení hovoru. Nebylo prokázáno, že by kárně obviněná soudkyně požádala
svědka JUDr. F., aby šel na chodbu a požádal tam telefonující osobu o ukončení hovoru. Pokud
jde o otázku nákladů řízení a s tím související otázku předložení kopie velkého technického
průkazu, pak je prokázáno, že svědek JUDr. F . předložil kopii velkého technického průkazu a
náklady řízení mu v tomto směru byly přiznány. Kárně obviněná soudkyně však připustila, že
když požadovala příslušné doklady, a svědek jí předložil kopii, prohlásila, že kopie není originál.
Bylo prokázáno, že při vyúčtování nákladů řízení se kárně obviněná soudkyně svědka JUDr. F.
zeptala, proč jeho klient používá služeb mimopražského advokáta. Tento dotaz považuje kárný
soud za nevhodný a nepřípustný, protože je na vůli účastníka řízení, kým se nechá v řízení
zastoupit. Kárně obviněná soudkyně tento dotaz vysvětlila tím, že zkoumala účelnost
vynaložených nákladů.
Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k jiným osobám vykonávajícím právnická
povolání a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků
nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti
nebo negativních postojů. Kárný soud nemá zato, že by vztah kárně obviněné soudkyně
k zástupci žalobce – svědku JUDr. F. u jednání dne 3. 1. 2011 ve věci 33 Cm 210/2009 byl
negativní. Nezvyšovala na něj hlas, nepoužívala žádné urážlivé výrazy. Nad míru svědkem
tolerovanou jej však poučovala a jak svědek tvrdí „peskovala“. Podle názoru kárného soudu
to nebylo potřebné ani vhodné. Její kárným senátem výše zjištěné a popsané jednání
podle názoru kárného soudu v daném případě nepřekročilo míru, kterou by narušila důstojno st
soudního jednání. Ani dotazem proč klient svědka JUDr. F. používá služeb mimopražského
advokáta, který kárný soud považuje za nevhodný, neprojevila, vzhledem k dalšímu svému
postupu, negativní vztah k svědku F., neboť jí šlo, jak vysvětlila, jen o účelnost vynaložených
nákladů a požadované náklady účastníku -žalobci zastupovanému JUDr. F. přiznala. Je však
skutečností, že otázku účelnosti vynaložených nákladů neměla zjišťovat takovými dotazy
v průběhu jednání, ale měla ji řešit až v rozhodnutí o nákladech řízení. Jak již výše uvedeno,
v daném případě náklady řízení žalobci přiznala. V žádném případě ze zjištění, že klient svědka
JUDr. F. používá služeb mimopražského advokáta, nevyvodila žádné pro žalobce a jeho
zástupce, tedy svědka JUDr. F. negativní závěry (kdyby takové závěry v rozhodnutí vyvodila,
učinila by tak v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti, které by mohl přezkoumat odvolací
soud nikoliv soud kárný).
Na podporu svých tvrzení navrhl kárný žalobce výslech svědka JUDr. Z . M., který před a
po jednání ve věci sp. zn. 33 Cm 210/2009 hovořil před jednací síní se svědkem JUDr. T . F. a
následně absolvoval jednání ve své věci u kárně obviněné soudkyně. Kárný soud tohoto svědka
vyslechl, pro posouzení projednávané kárné žaloby však tento důkaz neměl, s výjimkou výpovědi
o jeho rozhovoru se svědkem JUDr. F. a okolnostech při vyvolání věci svědka JUDr. F . a
v průběhu jednání tohoto svědka a po skončení jeho jednání, vliv. Průběh jednání ve své právní
věci následující po věci svědka F., hodnotil svědek JUDr. M. jako nestandardní, jednání kárně
obviněné soudkyně jako arogantní a emotivní, na dotaz v čem to spočívalo, nedokázal
odpovědět.
Kárný žalobce také tvrdil, že kárně obviněná soudkyně byla už v minulosti uznána vinnou
kárným proviněním a to rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ds 3/2005. Kárný soud
si uvedený spis vyžádal a z něj zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18.11.2005,
č.j. 1 Ds 3/2005 nabylo právní moci dne 15.12.2005. Protože uplynula doba 1 roku od právní
moci rozhodnutí, je nutno na kárně obviněnou hledět jakoby nebyla pro kárné provinění stíhána
(§24 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění do 30.9.2008).
Kárný žalobce dále tvrdil, že na chování kárně obviněné soudkyně podávají účastníci
řízení a jejich zástupci častěji stížnosti než na jiné soudce příslušného úseku. O tom předložil
přehled za roky 2005 až 2011, v nichž se stížnosti kárně obviněné soudkyně týkají v devíti
případech. Kárný žalobce také označil spisovými značkami stížnosti týkající se kárně obvin ěné
soudkyně a kárný soud si příslušné spisy vyžádal. Z předložených spisů zjistil: Spr 4668/2005 byla
stížnost na chování soudkyně se závěrem, že je nedůvodná; St 22/2007 byla stížnost na chování
soudkyně se závěrem, že je nedůvodná; St 4758/2005 byla stí žnost na chování soudkyně
se závěrem, že je nedůvodná; St 4830/2005 byla stížnost na nevyplacení znalečného soudkyní
se závěrem, že je důvodná; St 4537/2006 byla stížnost na postup soudkyně při pořizování
zvukového záznamu se závěrem, že je důvodná; St 324/2007 byla stížnost na postup soudkyně
v řízení se závěrem, že je nedůvodná; St 139/2008 byla stížnost na chování soudkyně se závěrem,
že je důvodná; St 224/2009 byla stížnost na chování soudkyně se závěrem, že je nedůvodná;
St 13/2011 byla podána stížnost na chování soudkyně JUDr. T. F. (tato stížnost byla podnětem
kárného žalobce k podání kárné žaloby v této věci). Uvedené stížnosti byly podány v rozmezí
téměř 7 roků a více jak polovina z nich byla příslušným orgánem posouzena jako nedůvodná.
Poslední jako důvodná byla posouzena stížnost na nevhodné chování kárně obviněné soudkyně,
zapsaná pod St 139/2008, tedy před třemi roky.
Ustanovení §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích upravuje, co je kárným proviněním
soudce. Je jím zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání,
jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné,
odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Nikoliv každé porušení povinností soudce,
jakož i zaviněné chování nebo jednání soudce je kárným proviněním. Aby se tak stalo,
tedy aby byla naplněna skutková podstata kárného provinění podle výše citovaného ustanovení,
musí být naplněna intenzita porušení povinností soudce nebo jeho chování nebo jednání,
jímž narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné,
odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Tato intenzita v daném případě naplněna nebyla
a kárně obviněná soudkyně se kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích
nedopustila. Skutek, který jí byl kárnou žalobou vytýkán , není kárným proviněním.
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, senát vynese zprošťující rozhodnutí, dojde -li k závěru, že se soudce,
předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího
správního soudu nebo státní zástupce kárného provinění nedopustil nebo mu je nelze prokázat
nebo nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který se řízení vede, anebo te nto skutek není
kárným proviněním.
Kárný soud postupoval podle výše citovaného ustanovení a vynesl zprošťující
rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí v kárném řízení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně kárného senátu
pro řízení ve věcech soudců