ECLI:CZ:NSS:2011:2.AZS.30.2011:127
sp. zn. 2 Azs 30/2011 - 127
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Zdeňka Kühna,
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: G. A., zastoupen JUDr. Alžbětou Prchalovou,
advokátkou se sídlem Dřevařská 25, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2010, č. j. OAM -84/ZA-13-ZA12-
2010, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 6. 9. 2011, č. j.
56 Az 38/2010 – 112,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o změnu
advokáta v řízení o jeho kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 4. 3. 2011,
č. j. 56 Az 38/2010 – 76. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl stěžovatelovu žalobu proti výše
uvedenému rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o mezinárodní ochranu shledána
nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle §25 písm. i) téhož
zákona.
V kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu stěžovatel požádal
o ustanovení advokáta, jenž by jej v řízení o této kasační stížnosti zastupoval, což odůvodnil tím,
že nemá dostatečné finanční prostředky k úhradě povinného zastoupení. Usnesením ze dne
7. 6. 2011, č. j. 56 Az 38/2010 – 93, soud ustanovil jeho zástupkyní advokátku JUDr. Alžbětu
Prchalovou, kterou posléze vyzval k odstranění vad podané kasační stížnosti a k jejímu doplnění.
Ustanovená zástupkyně kasační stížnost doplnila dne 22. 7. 2011.
Podáním doručeným krajskému soudu dne 16. 8. 2011 stěžovatel požádal o změnu
advokáta. Uvedl, že poté, co kontaktoval svou soudem ustanovenou zástupkyni, neobdržel
žádnou odpověď, pročež se domníval, že zastoupení má v jeho případě jen formální význam.
Domáhal se toho, aby mu byl ustanoven advokát sídlící v blízkosti Litoměřic, kde v uvedenou
dobu pobýval.
Krajský soud jeho žádost nyní napadeným usnesením zamítl s tím, že ustanovená
advokátka k výzvě soudu kasační stížnost doplnila. Kasační stížno st je díky tomu projednatelná
a může být předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. Skutečnost, že advokátka
nereagovala na jeden přípis stěžovatele, nebyla za dané situace důvodem pro ustanovení jiného
advokáta. Soud rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Azs 28/2010.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost tohoto usnesení, aniž by ovšem blíže
specifikoval, v čem konkrétně tato nezákonnost spočívá. Uvádí, že si je vědom toho, že v řízení
o kasační stížnosti musí být povinně zastoupen advokátem, přiče mž zdůrazňuje, že jako žadatel
o mezinárodní ochranu nedisponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě tohoto
zastoupení. Současně požaduje, aby mu byl ustanoven zástupcem advokát se sídlem v Kostelci
nad Orlicí (nebo v blízkém okolí), který by jeho kasační stížnost doplnil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s.,
pokud splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 s. ř. s.). V daném případě je kasační stížnost přípustná.
Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak
nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Vymezením
institutu nepřijatelnosti se soud již podrobně zabýval např. ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (publ. pod. č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Nyní posuzovaná věc však
typově nespadá pod žádný z případů přijatelnosti kasační stížnosti uvedených ve výše citovaném
usnesení.
Stěžovatel v kasační stížnosti podrobně nerozvedl její v ěcné důvody. Uvedl pouze to,
že napadené rozhodnutí krajského soudu považuje za nezákonné, a domáhal se toho, aby mu byl
ustanoven advokát sídlící v blízkosti jeho současného místa pobytu. Lze mít tedy za to,
že stěžovatel s napadeným rozhodnutím nesouhlasí z toho důvodu, že krajský soud neakceptoval
jako důvod pro změnu advokáta skutečnost, že byla stěžovateli, pobývajícímu v té době
v Litoměřicích, ustanovena zástupkyní advokátka se sídlem v Brně, pročež byla značně omezena
možnost osobního kontaktu advokátky s jejím klientem. V žádosti o změnu advokáta stěžovatel
sice namítl také to, že ustanovenou zástupkyni kontaktoval, ale n eobdržel odpověď, v kasační
stížnosti však neuplatnil žádnou námitku proti způsobu, jakým se krajský soud s tímto tvrzením
v napadeném usnesení vypořádal.
Nejvyšší správní soud v dané věci odkazuje na svůj rozsudek ze dne 8. 9. 2005,
č. j. 6 Ads 64/2005 – 25, v němž uvedl: „Ustanovil-li krajský soud stěžovateli zástupce z řad advokátů
působících v obvodu tohoto krajského soudu a opřel -li za tohoto stavu krajský soud svůj závěr o ustanovení
zástupce o důvod spočívající v procesní ekonomii, pak tent o důvod nepovýšil nad žádné stěžovatelovo subjektivní
právo ani nad žádný jeho právem chráněný zájem. Pokud jde o konkrétní náplň povinností, jež ustanovenému
zástupci napadené usnesení přineslo, pak ta je do budoucna závislá na aktuálních potřebách, jež p o dobu trvání
takového zastoupení vyplynou jak z přímých pokynů stěžovatele, tak ze strany soudu, přitom budou záviset
na procesním vývoji sporu. U probíhajícího soudního sporu, kde je zástupce soudem ustanoven, probíhá
komunikace právního zástupce se soudem zpravidla bezprostředně. Jde tu tedy zřetelně o průběžně vykonávanou
činnost, k níž povinnost ustanoveného zástupce nastupuje často automaticky, bez dalšího výslovného pokynu
ze strany zastoupeného či třetí osoby. Stěžovateli tento stav zajišťuje určitý stupeň právního komfortu, jehož
se mu dostává prostřednictvím jistoty, že je správa jeho právních záležitostí v konkrétním soudním sporu trvale
svěřena do rukou jeho zástupce. Za tohoto stavu, uváží- li soud, že v rámci zastoupení stěžovatele přichází v úvahu
nahlížení do soudního spisu i do správního spisu, který se po dobu řízení před soudem nachází u tohoto soudu,
možná následná procesní reakce ustanoveného zástupce vůči soudu, účast na jednání soudu apod., pak není
řešením nelogickým ustanovit stěžovateli zástupce z obvodu soudu, který řízení vede, a z místa, kde soud
rozhoduje, pokud vzdálenost mezi obcí Jilemnice, kde stěžovatel trvale žije, a Libercem, kde je umístěna pobočka
krajského soudu, který má věc projednat a rozhodnout, nepřesahuje 50 km. Jde zároveň o řešení, jež nenaráží
na žádnou ze základních zásad, jichž je třeba při rozhodování o této otázce šetřit, a není v rozporu ani se žádným
ustanovením procesního předpisu, kterým je řízení před krajským soudem .“
V nyní posuzovaném případě sice stěžovatel v době, kdy bylo krajským soudem
rozhodnuto o ustanovení advokátky, jakož i v době podání žádosti o její změnu, pobýval
na adrese D.n. 10, L. takže vzdálenost mezi místem jeho pobytu a obvodem krajského soudu,
v němž má sídlo i stěžovatelova zástupkyně, několikanásobně převyšovala 50 km. Krajský soud
však při rozhodování o ustanovení zástupce musel vycházet též ze skutečnosti, že stěžovatel
v průběhu řízení místo svého pobytu opakovaně měnil. V době podání žaloby se zdržoval na
adrese V.48, B., později v pobytovém středisku v Z. u B. a v pobytovém středisku v K. n. O.,
v době podání kasační stížnosti proti rozsudku ve věci samé na adrese Š. 2530, L., poté v L. a
v současné době opět v pobytovém středisku na adrese R. a. 1000, K. n. O. Pokud by tedy
krajský soud vyhověl stěžovatelově požadavku na ustanovení zástupce se sídlem v místě jeho
tehdejšího pobytu, nastala by v případě další jeho změny situace, jež by z hlediska procesní
ekonomie byla stěží udržitelná, neboť by stěžovatele zastupoval advokát se sídlem v místě
vzdáleném stěžovateli i soudu.
Bez významu není ani skutečnost, že stěžovatel o advokáta se sídlem v blízkosti svého
bydliště nepožádal v žádosti o jeho ustanovení, ačkoliv byl dle stávající judikatury Nejvyššího
správního soudu oprávněn žádat dokonce o ustanovení konkrétní osoby, nýbrž teprve poté,
co mu krajský soud k jeho obecně formulované žádosti ustanovil advokátku, která již vyhověla
výzvě soudu k doplnění kasační stížnosti. (viz zejména rozsudek rozšířeného senátu tohoto soudu
ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, publ. pod č. 1995/2010 Sb. NSS, a dále též
rozsudek ze dne 7. 10. 2010, č. j. 3 Azs 28/2010 – 43),
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky uplatněné v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Kasační stížnost stěžovatele lze interpretovat i jako žádost o ustanovení jiného advokáta
pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku ve věci samé. Nejvyšší správní soud však
nepovažoval za nutné se touto žádostí zabývat, neboť stěžovatel je v tomto řízení zastoupen
JUDr. Alžbětou Prchalovou. Žádost stěžovatele o změnu advokáta byla krajským soudem
zamítnuta jako nedůvodná a kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu v této věci shledal
zdejší soud nepřijatelnou z výše uvedených důvodů. Stěžovatel ostatně svůj požadavek
odůvodňuje toliko potřebou doplnit jeho kasační stížnost, ačkoliv tato byla již doplněna a její
vady byly odstraněny výše jmenovanou advokátkou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu