ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.10.2011:71
sp. zn. 3 Ads 10/2011 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. V.,
zastoupeného JUDr. Miloslavem Petrželou, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti
žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí
generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 21. 4. 2008, č.j. 2007/7557/30, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č. j. 7
Ca 156/2008 – 46, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
27. 10. 2010, č. j. 7 Ca 156/2008 – 46, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného
ze dne 21. 4. 2008, č.j. 2007/7557/30, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím
generální ředitel Generálního ředitelství cel zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele
Celního ředitelství Brno ze dne 1. 10. 2007, č. j. 7087-03/07-010100-90, kterým byl žalobce
propuštěn ze služebního poměru celníka podle §42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze
zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti. Uvedl, že vydání nového rozhodnutí o odvolání žalobce by bylo
ve zřejmém protikladu k důvodům podání kasační stížnosti. Pro Celní správu ČR by mohlo
znamenat nenahraditelnou újmu spočívající ve vydání rozhodnutí, které být vydáno nemělo.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Podle
§73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nenahraditelné újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
[Dle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou
újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit
žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006,
čj. 6 Ads 99/2006-33, www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, čj. 1 Afs 106/2004-49, publ.
pod č. 982/2006 Sb. NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně
nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky
soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu, jímž
bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala by
se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Právě na problematickou situaci, kdy by žalovaný mohl v souladu s názorem Městského
soudu v Praze vydat rozhodnutí, ohledně něhož by Nejvyšší správní soud posléze dospěl
k závěru, že nemělo být vydáno, poukázal žalovaný ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden
uvedeným názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovaným
namítaný nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní
jistoty, a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Současně
usoudil, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. února 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu