ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.55.2011:109
sp. zn. 3 Ads 55/2011 - 109
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: A. G.,
zastoupené JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 10, Český Těšín, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2009, č. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, č. j. 19 Cad 135/2009 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, č. j. 19 Cad 135/2009 – 68 (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2009, č. X
(dále jen „napadené rozhodnutí“).
Napadeným rozhodnutím žalovaná rozhodla o odnětí částečného invalidního důchodu
podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), v návaznosti na posudek Okresní správy
sociálního zabezpečení Karviná (dále jen „OSSZ v Karviné“) ze dne 16. 2. 2009, podle něhož
nebyla částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25 %, přičemž podle ustanovení §44 zákona
č. 155/1995 Sb. je třeba poklesu nejméně o 33 %.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalované stěžovatelka uvedla, že na padené
rozhodnutí je nesprávné, její zdravotní stav odpovídá plné invaliditě a byl chybně posouzen,
neboť se naopak ještě zhoršil. Stěžovatelka stručně shrnula svou anamnézu, podle níž od 18 let
začala užívat léky, rehabilitovat a dostávat „opichy“. Po desítky let dostávala infúze a byla r ovněž
hospitalizována. Od prosince 2004 pobírala plný invalidní důchod, který jí byl v listopadu 2007
odebrán s tím, že jí zůstane stálý částečný invalidní důchod. Ten jí však byl ke dni 18. 6. 2009
odebrán, ačkoliv je pořád v péči lékařů. Stěžovatelka namítla, že má celodenní bolesti, nemůže
spát a bere silné léky. Je často hospitalizovaná a musí rehabilitovat. Nemůže dlouho chodit a musí
často odpočívat, nemůže stát na místě a nesnese ani nejmenší zátěž. I sedět vydrží jen chvíli,
pak s bolestí vstává a nemůže se narovnat a rozchodit to. V posteli se nemůže obrátit. Má dvě
francouzské hole a ortézu. Kromě uvedených námitek proti posouzení zdravotního stavu
poukázala na nevhodné chování posudkového lékaře, který se jí údajně vysmál a sdělil
jí, že s holemi může chodit každý. Stěžovatelka navrhla nové posouzení svého zdravotního stavu
a zpětné navrácení ušlých dávek invalidního důchodu.
Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel kromě správního spisu žalované
a posudkového spisu OSSZ obsahující lékařskou dokumentaci zejména ze dvou posudků
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“), a to posudku
ze dne 9. 12. 2009 vyhotoveného PK MPSV, detašované pracoviště v Ostravě a posudku ze dne
4. 3. 2010, vyhotoveného PK MPSV, detašov ané pracoviště v Brně, a dvou doplnění tohoto
posudku ze dne 12. 8. 2010 a 29. 10. 2010. Dále hodnotil i stěžovatelkou předložený znalecký
posudek MUDr. A. D., CSc., znalce z oboru zdravotnictví (odborného neurologa).
Z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 9. 12. 2009 vyplynulo, že stěžovatelka byla
přítomna jednání PK MPSV a byla s posudkovým závěrem ústně seznámena. Posudková komise
hodnotila odborné nálezy z let 2005 – 2009, které byly vyhotoveny mj. lékaři MUDr. F., MUDr.
O. a MUDr. B. V posudkovém hodnocení PK MPSV v Ostravě uvedla, že u stěžovatelky šlo
k datu vydání rozhodnutí žalovanou o nepříznivý zdravotní stav s dominantním vertebrogenním
nálezem. Šlo o bolestivý syndrom bederní páteře při opakovaně prokázaných protruzích L 3/4 a
L4/5 bez útlaku durálního vaku či nervových struktur, dle vyšetření EMG s chronickou inaktivní
lehkou kořenovou lézí L5 vpravo (která nebyla podle EMG vyšetření z roku 2008 prokázána).
Klinický nález je trvale bez progrese s občasným zhoršením dynamiky bederní páteře, ale nikdy
nebyla prokázána akutní kořenová léze. Nález lehké inaktivní kořenové léze L5 vpravo je
potencován polyneuropatickými změnami. Nebyly nikdy shledány žádné parézy ani poruchy
svěračů ani svalové atrofie, proto přiznání plné invalidity 2. 5. 2005 při t omto lehkém funkčním
nálezu byl v přímém rozporu s předloženými důkazy – odbornými nálezy neurologickými včetně
EMG a následné CT bederní páteře proveden é následně. PK MPSV v Ostravě dospěla k závěru,
že při shledání plné invalidity v roce 2004 šlo o závažný posudkový omyl. Stejně tak došlo
k posudkovému nadhodnocení při změně plné invalidity na částečnou k datu 12. 11. 2007, neboť
ani tehdy nešlo o postižení uvedené v kapitole XV, oddílu F, položky 2 písm. c) přílohy č. 2 vyhl.
č. 284/1995 Sb., v platném z nění. Nešlo totiž o recidivující silnější projevy nervového a
svalového dráždění prokázané EMG, neboť chronický inaktivní nález byl spíše lehký. PK MPSV
v Ostravě dospěla k posudkovému závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky k datu vydání napadeného rozhodnutí byl bolestivý syndrom L
páteře při degenerativních změnách plotének v oblasti bederní páteře, při protruzích L 3/4 a L
5/S1 s chronickou lehkou inaktivní lézí L5 vpravo, na které se podílí i polyneuropatie. Toto
rozhodující zdravotní postižení odpovídalo postižení uvedenému v kapitole XV., oddílu F,
položce 2, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., přičemž v rámci tam uvedeného
rozmezí činil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti 25 %.
K námitkám stěžovatelky proti obsahu tohoto posudku, který podle ní neodpovídal
nejdůležitějším lékařským nálezům, i jeho podkladům krajský soud zadal vyhotovení doplňujícího
posudku PK MPSV v Brně. Z tohoto posudku ze dne 4. 3. 2010 vyplynulo, že stěžovatelka
se zúčastnila jednání posudkové komise, ale nebyla s posudkovým závěrem seznámena.
PK MPSV v Brně posuzovala zdravotní stav stěžovatelky podle léka řských nálezů MUDr. T. H.,
praktického lékaře, a odborných neurologů MUDr. M. F. a MUDr. B. z roku 2009. K dalším
nálezům a k nálezům předloženým při jednání PK MPSV v Brně uvedla, že nepřinášejí nová
posudkově významná fakta. Stěžovatelka byla při jednání komise i vyšetřena. V posudkovém
hodnocení PK MPSV v Brně uvedla, že při zjišťovací prohlídce dne 25. 10. 2004 a i při kontrolní
lékařské prohlídce dne 2. 5. 2005 a 12. 11. 2007 došlo k nadhodnocení zdravotního stavu
posuzované stěžovatelky, neboť se neprokázalo trvalé těžké postižení funkce více úseků páteře
s trvalými silnými projevy dráždění nervů a svalů, závažnými parézami (kde by závažnost
postižení musela být doložena EMG vyšetřením), výraznými svalovými atrofiemi, zpravidla
s poruchami funkce svěračů, příp. středně těžké postižení více úseků páteře s recidivujícími
silnějšími projevy nervového a svalového dráždění prokázané EMG vyšetřením se středně těžkou
statickodynamickou insuficiencí. K datu vydání napadeného rozhodnutí se podle PK MPSV
v Brně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s rozhodujícím podílem vertebrogenního
algického víceetážového syndromu v terénu spondylartrotických změn, pandiskopatie bez útlaku
durálního vaku či nervových struktur, dle EMG vyšetření s lehkou chronickou radikulopatií L5
l.dx. bez kompresívních změn, bez regenerací. Byl shledán i podíl zcela frustní převážně
senzitivní polyneuropatie DKK. Ve zprávě MUDr. J. K. ze dne 19. 1. 2010 nově uváděná stenoza
páteřního kanálu a instabilní spondylolistéza L2-3 nemá objektivní oporu v provedených
vyšetřeních. PK MPSV v Brně po zhodnocení veškeré doplněné zdravotní a spisové
dokumentace zjistila, že u posuzované se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
způsobený vícečetným zdravotním postižením s rozhodujícím podílem vertebrogenního
algického syndromu s výše popsaným funkčním nálezem, a proto byla stanovena míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti se zřetelem na výše uvedený klinický nález dle položky
2.b), oddílu F, kapitoly XV přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění platném ke dni
vydání napadeného rozhodnutí žalované na 25 %. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byla stanovena v uvedené položce 2.b) na horní hranici procentního rozmezí po
komplexním posouzení s ohledem na závažnost dalších zdravotních postižení a s ohledem
k dosaženému základnímu vzdělání (nevyučená).
Jelikož stěžovatelka i poté popírala správnost údajů uvedených v anamnéze
a diagnostickém souhrnu posudku PK MPSV, mj. popřela, že by podstoupila operaci štítné žlázy
ani operaci prsu a žlučníku; rovněž tak popřela onemocnění patními ostruhami, hypertenzi,
tetanii a léčbu na kardioambulanci, a předložila jako důkaz tzv. výdaje pojištěnce , vyžádal
si krajský soud doplňující posudek PK MPSV v Brně ze dne 12. 8. 2010. V tomto posudku
PK MPSV v Brně uvedla, že při vypracování posudkového hodnocení v posudku ze dne
4. 3. 2010 došlo v citaci zprávy praktického lékaře MUDr. T. H . a MUDr. A. S. ze dne 15. 1. 2009
skutečně k administrativní chybě, kdy poslední věta „Jizva po CHCE, operaci štítné žlázy a narvu
(překlep naevu) na levém prsu, krku a břichu“ se do tohoto textu dostala technickým pochybením PK
MPSV v Brně a tyto údaje se tedy netýkaly stěžovatelky. Pouze ostruhy patních kostí a tetanie
v anamnéze jsou uvedeny dle zdravotní dokumentace z období 10/2004 a 4/2005. Za toto
pochybení se PK MPSV v Brně omluvila a vysvětlila, že při samotném jednání PK MPSV v Brně
se o operaci žlučníku, štítné žlázy ani odstranění naevu na levém prsu, břichu a krku nehovořilo a
nejsou zmíněny ani ve zdravotní anamnéze, ani v diagnostickém souhrnu ani posudkovém
hodnocení, a proto tato formulace neovlivnila v žádném případě posudkové hodnocení ani
posudkový závěr. PK MPSV v Brně při vypracování posudkového hodnocení přihlédla ke všem
posudkovým kritériím a znovu konstatovala, že pro posouzení k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci posudkového lékaře a
veškerou další zdravotní dokumentaci. Stěžovatelka přitom využila možnosti doplnit zdravotní
dokumentaci a předložila nálezy z roku 2009, které již měla PK MPSV v Brně k dispozici, nálezy
staršího data a nálezy z roku 2010, ze kterých byly pořízeny kopie.
Proti tomuto doplňujícímu posudku stěžovatelka předložila znalecký posudek
MUDr. A. D., CSc., znalce z oboru zdravotnictví (odborného neurologa), z něhož vyplynulo, že
znalec hodnotil jak předloženou zdravotní dokumentaci, posudky lékařské posudkové služby a
provedl vlastní vyšetření stěžovatelky. Dle posudkového závěru se u stěžovatelky jedná o
vícekořenový zánikový pravostranný LS sy (L4, 5, S1), polytopn í vertebrogenní syndrom,
svalovou dysbalanci s lehkými známkami polyneuropatie. Funkčně se podle jeho názoru jednalo
o středně těžké postižení více úseků páteře (krční a bederní), recidivující silnější projevy
nervového dráždění, které opakovaně vyžádaly hospitalizaci a jsou prokázané EMG, středně
těžkou statickodynamickou insuficienci s instabilitou páteře, která vede k úvaze o
spondylochirurgickém zákroku. Celková situace je podle znalce komplikována osteoporózou a
projevy polyneuropatie, dále pak interními onemocněními. Nesoulad mezi posudkovým
zhodnocením PK MPSV a hodnocením klinických pracovišť podle znalce vyplynul ze
skutečnosti, že posudkový závěr se prakticky v plném rozsahu opírá o výsledky pomocných
vyšetření, která je nutno považovat za doplňková. Znalec hodnotil zdravotní stav stěžovatelky
především na základě klinického obrazu, jeho dynamiku popisovanou v dokumentaci a dobrou
korelaci nálezu s výsledky pomocných vyšetření jako klinicky vyjádřený vícekořenový zánikový
pravostranný LS sy (L4,5, S1), polytopní vertebrogenní syndrom, svalovou dysbalanci a lehké
známky polyneuropatie. Funkčně se jednalo o středně těžké postižení více úseků páteře (krční
a bederní), recidivující silnější projevy nervového dráždění (kořenový syndrom), které opakovaně
vyžádaly hospitalizaci a jsou prokázané EMG, středně těžkou statickodynamickou insuficienci
s instabilitou páteře.
Krajský soud znovu požádal PK MPSV v Brně o doplnění jejího posudku stran reakce
na závěry znaleckého posudku MUDr. A. D., CSc. PK MPSV v Brně v tomto doplňujícím
posudku ze dne 29. 10. 2010 opětovně potvrdila své dřívější závěry ohledně hodnocení
zdravotního stavu. Dále konstatovala, že znalecký posudek MUDr. A. D., CSc. staví na stejném
objektivním nálezu jako její posudek ze dne 4. 3. 2010. Ve znaleckém posudku na DKK
popisované vpravo oslabení plantární flexe palce na 4+ dle svalového testu, dorsální flexe na 3+
dle svalového testu je v korelaci s dřívějšími klinickými nálezy i EMG vyšetřením. Jde o lehké
oslabení dle svalového testu a funkčně pro chůzi nevýznamné postižení. Ostatní objektivně
vyšetřením zjištěné skutečnosti se podstatně neodlišují od objektivních nálezů citovaných a
hodnocených v posudkovém hodnocení. PK MPSV v Brně tak nesouhlasila se závěrem
znaleckého posudku, že se funkčně jednalo o středně těžké p ostižení více úseků páteře (krční a
bederní), ale jde i nadále o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s rozhodujícím podílem
vertebrogenního algického víceetážového syndromu v terénu spondylartrotických změn,
pandiskopatie bez útlaku durálního vaku či nerv ových struktur, s lehkou chronickou radikulopatií
L5 l.dx. bez kompresívních změn, bez regenerací a změn v nálezu od roku 2003. EMG vyšetření
potvrdilo i podíl zcela frustní počínající, převážně senzitívní polyneuropati i DKK, a proto bylo
toto zdravotní postižení hodnoceno jako lehké funkční postižení více úseků páteře podle kapitoly
XV, oddílu F, položky 2.b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění platném k datu
vydání napadeného rozhodnutí s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 25 %.
PK MPSV v Brně uzavřela, že dodaný znalecký posudek MUDr. A. D., CSc. ze dne 16. 8. 2010
nemá zásadní vliv na závěr posudkového zhodnocení posudku ze dne 4. 3. 2010 doplněného dne
12. 8. 2010. Proto setrvala v plném rozsahu na závěru posudku ze dne 4. 3. 2010, jehož závěry
jsou platné k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované 21. 5. 2009.
Krajský soud vyložil ustanovení §43, §44 odst. 1 a §39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.
ve spojení s ustanovením §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a dovodi l, že pro uznání částečné
invalidity musí dojít k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %, anebo
musí být zjištěno zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. Z provedeného
dokazování krajský soud vzal za prokázané, že u stěžovatelky se jedná o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, který byl stabilizován a jehož rozhodující příčinou ke dni vydání napadeného
rozhodnutí byl bolestivý syndrom L páteře při degen erativních změnách plotének v oblasti
bederní páteře, při protruzích L3/4 a L 4/5 bez útlaku durálního vaku či nervových struktur,
s chronickou lehkou inaktivní lézí L5 vpravo, na které se podílí i polyneuropatie, který
stěžovatelce způsoboval 25 % pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti podle ustanovení
kapitoly XV, oddílu F, položky 2.b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Nejednalo se o žádné
postižení uvedené v příloze č. 3 a 4 citované vyhlášky a zdravotní stav stěžovatelky nebyl
svým funkčním dopadem a důsledky srovnatelný s postiženími uvedenými v příloze č. 4 citované
vyhlášky. Posudky PK MPSV v Ostravě a v Brně nejsou ani v rozporu s posudkem lékaře OSSZ
v Karviné. Z uvedených posudků nebylo prokázáno, že by u stěžovatelky docházelo k poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti alespoň v míře 33 % ani nebyl zjištěn zdravotní stav,
který by značně ztěžoval její obecné životní podmínky, neboť nebylo prokázáno onemocnění
uvedené v příloze č. 4 citované vyhlášce, nejsou v souhrnu naplněny podmínky částečné invalidity
podle ustanovení §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Nelze proto stěžovatelku považovat
za částečně invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí. PK MPSV v Ostravě a v Brně
se podle názoru krajského soudu řádně vypořádaly s tím, proč stěžovatelka již není částečně
invalidní. Shodně popsaly rozhodující příčinu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Tyto posudky splňovaly podmínky úplnosti,
celistvosti a přesvědčivosti. Nevyplývá z nich, že by PK MPSV cokoliv z lékařské dokumentace,
kterou měly k dispozici, nevzaly na vědomí nebo opomenuly. Naopak přesvědčivě zdůvodnily,
že přiznání plné invalidity ke dni 2. 5. 2005 bylo v přímém rozporu s předloženými důkazy a šlo
o závažný posudkový omyl. Stejně tak došlo k posudkovému nadhodnocení při změně plné
invalidity na částečnou invaliditu ke dni 12. 11. 2007. Důkazní návrh stěžovatelky na vyhotovení
znaleckého posudku krajský soud neshledal důvodným, neboť o správnosti a úplnosti posudků
PK MPSV neměl pochybnosti, kromě toho navíc samotné subjektivní pocity stěžovatelky nejsou
důvodem pro vypracování znaleckého posudku. Stěžovatelkou předložený znalecký posudek
MUDr. A. D., CSc. pak krajský soud vyhodnotil tak, že se stran objektivního zjištění zdravotního
stavu stěžovatelky neliší od diagnózy v posudcích PK MPSV v Ostravě a v Brně. Ohledně
odlišného stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně pak krajský
soud poukázal na to, že MUDr. D. není znalcem pro odvětví posudkového lékařství a tudíž se
k této problematice nemohl odpovědně vyjádřit. Tento znalec měl při vypracování posudku
oproti posudkovým komisím k dispozici pouze subjektivní názor stěžovatelky o charakteru jejích
potíží a její vyšetření s časovým odstupem více jak jednoho roku. Z uvedených důvodů krajský
soud žalobu zamítl.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka n amítla následující
důvody pro zrušení napadeného rozsudku: Stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu,
neboť ten si nesprávně vyhodnotil všechny získané podklady. Stěžovatelka požadovala
vypracování znaleckého posudku, který by zhodnotil její zdravotní stav. Ke zdravotní
dokumentaci stěžovatelka uváděla, že není úplná a jsou v ní uváděny nepravdivé informace
o tom, že stěžovatelka prodělala operace, které ovšem ve skutečnosti neprodělala, a proto
navrhovala vyžádání zprávy ze zdravotní pojišťovny, z níž by vyplynulo, jaká ošetření a lékařské
úkony stěžovatelka absolvovala. Stěžovatelka rovněž navrhovala také výslech MUDr. H ., svého
ošetřujícího lékaře, který jí měl sdělit, že nechápe, proč jí byl důchod odebrán. Stěžovatelka
upozornila na chyby v odůvodnění, které spočívají v nepřesných údajích o jejím ošetření – dne
25. 10. 2004 vůbec ošetřena nebyla, ani nebyla ošetřena chirurgem. Dále je v napadeném
rozsudku uvedeno, že jí vznikla plná invalidita dne 4. 10. 2004, naproti tomu však na jiném místě
odůvodnění je uvedeno, že plná invalidita byla přiznána dne 2. 5. 2005. Stěžejní námitky
stěžovatelka vznesla proti posudkovým závěrům PK MPSV v Brně a tvrdila, že ji posudkoví
lékaři „fakticky ani neviděli“ ani neudělali žádné vyšetření, ale dospěli k jednoznačnému závěru,
že není invalidní, a to přes vytýkané nesrovna losti ve zdravotní dokumentaci. PK MPSV v Brně
se podle názoru stěžovatelky ničím nezabývala, jen vycházela z posudku PK MPSV v Ostravě
a také neuznala znalecký posudek MUDr. A. D., CSc. Stěžovatelka popírá, že by někdy trpěla
patními ostruhami, jak je uvedeno na str. 3 napadeného rozsudku, dále se také nikdy neléčila na
kardioambulanci a nezná MUDr. B ., který ji nikdy nevyšetřoval. Ze znaleckého posudku podle
stěžovatelky vyplývá, že mezi posudkovým hodnocením PK MPSV a klinickými nálezy je
nesoulad, a to vyplývá ze skutečnosti, že posudkový závěr se prakticky v plném rozsahu opírá o
výsledky pomocných vyšetření, která je nutno považovat za doplňková. Ze znaleckého posudku
jednoznačně vyplývá, že jde o středně těžké postižení více úseků páteře (krční a bederní),
recidivující silnější projevy nervového dráždění (kořenový syndrom) středně těžkou
statickodynamickou insuficienci s instabilitou páteře, které způsobuje částečnou invaliditu
stěžovatelky. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení
věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. K tomu uvedla, že krajský
soud provedl důkaz posudky zdravotního stavu stěžovatelky a její schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí, které byly vyhotoveny PK MPSV
v Ostravě a PK MPSV v Brně. Posudkové závěry PK MPSV se vzájemně shodují a odpovídají
i posudku o invaliditě ze dne 16. 2. 2009 vypracovaného lékařem lékařské posudkové služby
OSSZ v Karviné. Podle těchto závěrů se u stěžovatelky jedná o nepříznivý zdravotní stav
způsobený vícečetným zdravotním postižením s rozhodujícím podílem vertebrogenního
algického syndromu, polyartralgie, tzn. zdravotního postižení uvedeného v kapitole XV, oddílu F,
položce 2 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu
soustavné výdělečné činnosti v rozmezí 15 – 25%. Tato posudková hodnocení se žalované jevila
jako dostatečně přesvědčivá a podložená.
Ze spisu OSSZ v Karviné a přiložené zdravotní dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil
následující skutečnosti relevantní pro posouzení kasačních námitek stěžovatelky.
Z dřívější anamnézy stěžovatelky dokumentované ve spisech OSSZ v Karviné vyplývá,
že stěžovatelce byl v roce 2004 přiznán plný invalidní důchod (vznik invalidity ke dni 4. 10. 2004)
z důvodu zdravotního postižení vícesegmentálních spondylotických a diskogenních změn L
páteře hodnoceného podle kapitoly XV., oddílu F, položky 2 písm. e) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Plný invalidní důchod jí byl ode dne 18. 1. 2008 odňat a byl jí přiznán pouze
částečný invalidní důchod. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobovalo zdravotní
postižení uvedené v kapitole XV., oddílu F, položce 2 písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č . 284/1995 Sb. a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven na 40 %.
V přiložené zdravotnické dokumentaci je založen lékařský nález MUDr. M. B. z Fakultní
nemocnice Ostrava ze dne 25. 6. 2009. V anamnéze je uvedeno, že pacientka A. G. se objednala
ke kontrole, protože jí byl odebrán částečný invalidní důchod . Diagnóza z vyšetření uvádí, že
stěžovatelky trpí chronickým LS syndromem s intermitentním LIS vpravo na podkladě dysfunkce
LSp při degenerativních změnách, s maximální L4-S1 a bez evidentní komprese nervových
struktur. MUDr. B. v závěrečném doporučení uvádí, že mu nepřísluší vyjadřovat se
k posudkovým otázkám.
Z prohlídky ošetřujícího lékaře MUDr. T. H. a MUDr. A. S. ze dne 15. 1. 2009 mj.
vyplývá, že stěžovatelce byly diagnostikovány patní ostruhy (oboustranně) a hypertenze.
Podle lékařského nálezu odborné neuroložky MUDr. M. F. ze dne 11. 8. 2008 byla
stěžovatelce zjištěna vyšetřením EMG inaktivní lehká kořenová léze L5 i S1 dx s podílem i zcela
frustní incipované, převážně senzitivní polyneuropatie DKK.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod je závislé především
na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou
správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojišt ění
posuzuje podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové
komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst . 2 s. ř. s.,
avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem
rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných
pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku
mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnocovaly podle charakteru zdravotního postižení na základě
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., s účinností do 31. 12. 2009, přičemž zdravotní postižení
podřazovaly podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy
a současně byly povinny odůvodnit stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále byly posudkové komise povinny uvážit i rozsah
a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení
základního bodového hodnocení.
Všechny námitky uplatněné v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud podřadil
pod kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a to nepřezkoumatelnost spočívající
v jiné vadě řízení před soudem (z pohledu tvrzeného nedostatečně zjištěného skutkového stavu),
mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Z uvedených důvodů
se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda oba posudky PK MPSV v Ostravě a v Brně naplňovaly
kritéria úplnosti a přesvědčivosti a zda se krajský soud nedopustil uvedené vady řízení, pokud
vzal závěry těchto posudků ve světle ostatních provedených důkazů za skutkový základ svého
rozsudku.
Hlavní kasační námitkou stěžovatelky proti správnosti napadenéh o rozsudku je především
tvrzení, že krajský soud nesprávně vyhodnotil důkazy o zdravotním stavu stěžovatelky, neboť
mezi posudkovými závěry posudků PK MPSV v Ostravě ze dne 9. 12. 2009 a PK MPSV v Brně
ze dne 4. 3. 2010, 12. 8. 2010 a 29. 10. 2010 a klinickými lékařskými nálezy panuje nesoulad.
Stěžovatelka však neoznačila žádný konkrétní lékařský nález, který by vyvracel posudkové
hodnocení, k němuž shodně dospěly PK MPSV v Ostravě a v Brně. V projednávaném
případě obě posudkové komise zasedaly v řádném složení a stěžovatelka byla přítomna jednání
a byla v komisi vyšetřena. Jak vyplývá z předmětných posudků a jejich doplnění, dospěly
obě detašovaná pracoviště PK MPSV ke stejnému posudkovému závěru, a to k hodnocení
stěžovatelčina zdravotního stavu jako dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobeného
vícečetným zdravotním postižením s rozhodujícím podílem vertebrogenního algického syndromu
s lehkým funkčním nálezem. Ve všech posudcích vyhotovených v rámci řízení o žalobě byla
rovněž stanovena shodná míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, a to podle
položky 2.b), oddílu F, kapitoly XV přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění
platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované – 25 %. Zároveň se tyto posudky
shodují jak co do diagnózy rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
tak co do určení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Těmito posudky tak byl
plně potvrzen závěr posudkového lékaře OSSZ v Karviné ze dne 16. 2. 2009, že se u stěžovatelky
jedná o víceetážové postižení páteře v důsledku spondylolistezy L2, L3 a diskopatie LS páteře
spolu s radikulárním iritačním syndromem L3, 4 vpravo a radikulopatie iritační C 6, 7 vpravo.
Všechny tyto posudky byly vyhotoveny na základě zhodnocení lékařskýc h nálezů MUDr. H.
(ošetřujícího lékaře), MUDr. F. (odborné neuroložky) z období let 2008 – 2009, tzn. období
předcházejícímu datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Vzhledem k tomu, že krajský
soud vyhodnotil tyto posudky ve vzájemné souvislosti za úplné, celistvé a přesvědčivé, považoval
je za stěžejní důkaz prokazující zdravotní stav stěžovatelky k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované. Argument stěžovatelky o „nesouladu“ mezi závěry posudků a podkladových lékařských
zpráv pramení z názoru znalce MUDr. A. D., CSc. uvedeného ve znaleckém posudku pořízeném
na náklady stěžovatelky. Jak však krajský soud správně uvedl, dotyčný znalec není znalcem
z oboru posudkového lékařství a nemohl se tedy vyjádřit k tomu, zda posudky PK MPSV
správně hodnotily jednotlivé lékařské zprávy, nýbrž pouze k tomu, jaká je diagnóza stěžovatelky a
funkční dopad na zdravotní stav a schopnosti stěžovatelky.
K tomu se váže další námitka stěžovatelky, že PK MPSV měla „uznat“ znalecký posudek
znalce MUDr. A. D., CSc., tzn. přizpůsobit svůj posudkový závěr jeho názoru, že stěžovatelka
trpí středně těžkým postižením více úseků páteře (krční a bederní), recidivujícími silnější projevy
nervového dráždění (kořenový syndrom), které opakovaně vyžádaly hospitalizaci a jsou
prokázané EMG, středně těžkou statickodynamickou insuficienci s instabilitou páteře. Nejvyšší
správní soud zdůrazňuje, že se tu nejednalo o znalecký posudek nařízený krajským soudem, nýbrž
pořízený na náklady stěžovatelky (tzn. „mimo řízení“). Znalec se od posudkového hodnocení PK
MPSV v Ostravě a v Brně odchýlil pouze stran hodnocení výsledků vyšetření EMG, jemuž
nepřikládal takovou důležitost, jako subjektivním obtížím stěžovatelky. Vyhláška č. 284/1995 Sb.
ovšem v příslušném ustanovení kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. c) vyžaduje jako
podmínku pro hodnocení zdravotního postižení v tomto druhu „silnější projevy nervového a svalového
dráždění prokázaného EMG“, na rozdíl od položky 2 písm. b) téhož oddílu a kapitoly přílohy č. 2
citované vyhlášky, podle něhož byl zdravotní stav stěžovatelky výsledně hodnocen. Výsledky
EMG vyšetření (neurologický nález MUDr. F. ze dne 11. 8. 2008) však tento příznak nepotvrdily,
a proto nelze než souhlasit s názorem krajského soudu, že pro účely posudkového hodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky z hlediska její invalidity je třeba se ztotožnit se závěry obou PK
MPSV, které hodnotily průkaznost projevů nervového a svalového dráždění na rozdíl od znalce
MUDr. A. D., CSc. v souladu s požadavky citované vyhlášky. V tomto kontextu se jeví jako
přesvědčivý i závěr PK MPSV v Ostravě a v Brně, že v letech 2004 a 2008 došlo vzdor
obdobným výsledkům vyšetření EMG k posudkovému nadhodnocení zdravotního stavu
stěžovatelky.
K tomu Nejvyšší správní soud poukazuje na svou předchozí judikaturu, podle níž je
na místě dokazovat zdravotní stav účastníka řízení prostřednictvím ustanovení znaleckého
posudkového orgánu na nejvyšší odborné úrovni (Ústavu posudkového lékařství – Institut
postgraduálního vzdělávání) tehdy, jsou-li pochybnosti o dosud zjištěném zdravotním stavu,
zejména o stanovení určujícího zdravotního postižení (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 7. 2003, č. j. 4 Ads 19/2003 - 48, přístupný na www.nssoud.cz). Tyto podmínky
v tomto případě nebyly dány, neboť – jak již bylo uvedeno – všechny posudky stanovily
jako rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky vertebrogenní algický syndrom, a mezi
účastníky jsou sporné pouze dopady tohoto zdravotního postižení na dochovanou schopnost
výkonu soustavné výdělečné činnosti. Rovněž tak by na zjištěném skutkovém stavu nic ne mohl
změnit výslech stěžovatelčina ošetřujícího lékaře MUDr. T. H ., neboť ten by nebyl kompetentní
vyjadřovat se k otázce kvalifikace zdravotního postižení pacienta pod příslušné ustanovení
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Krajský soud se tedy nedopustil při dokazování žádné vady
řízení a prostřednictvím vyžádaných posudků PK MPSV v Ostravě a v Brně dostatečně zjistil
skutkový stav.
Další námitky stěžovatelky se vztahují k samotné zdravotní dokumentaci,
o níž stěžovatelka tvrdí, že není úplná a jsou v ní uváděny nepravdivé informace. Jak je patrno
z doplňujícího posudku PK MPSV v Brně ze dne 12. 8. 2010, v předchozím posudku byly
uvedeny některé skutečnosti nesprávně, což PK MPSV opravila a omluvila se za tento
nedostatek. Stěžovatelkou popíraná onemocnění (ostruhy patních kostí, hypertenze) však jsou
ze zdravotní dokumentace zjistitelná (zejména lékařský nález ošetřujícího lékaře MUDr. H .
ze dne 15. 1. 2009). Tyto skutečnosti však nemohly mít a také nem ěly vliv na samotné posudkové
hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky. Pokud
navíc stěžovatelka tvrdí, že tyto obtíže nemá a ani k datu vydání napadeného rozhodnutí neměla,
a PK MPSV k nim přesto při posudkovém hodnocení přihlédla, pak se tak stalo ve prospěch
stěžovatelky. Pokud stěžovatelka dále tvrdila, že nezná MUDr. B ., který ji nikdy nevyšetřoval,
je třeba toto tvrzení konfrontovat s lékařskou zprávou jmenovaného lékaře ze dne 25. 6. 2009
(FN Ostrava, neurochirurgická klinika), podle níž tohoto dne stěžovatelka absolvovala u tohoto
lékaře kontrolní vyšetření. Tento nález je také citován v posudcích PK MPSV. Další namítaná
nepřesnost v odůvodnění napadeného rozsudku týkající se data vzniku plné invalidity
a nepřesných údajů o ošetření stěžovatelky chirurgem rovněž jsou sice opodstatněné, ale nikoliv
relevantní ve vztahu k posouzení invalidity. Podle záznamu o jednání OSSZ v Karviné ze dne
25. 10. 2004 bylo skutečně stanoveno datum vzniku plné invalidity poprvé dnem 4. 10. 2004,
a nikoliv 2. 5. 2005 (datum kontrolní lékařské prohlídky). Tuto chybu v odůvodnění napadeného
rozsudku lze považovat za pouhou chybu v psaní. Datum 25. 10. 2004 uvedené v napadeném
rozsudku se pak nevztahuje k „ošetření“ stěžovatelky, jak se tato mylně domnívá, nýbrž
k již zmíněné prohlídce lékařem OSSZ v Karviné, při níž byla shledána plně invalidní.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený
rozsudek netrpí žádnou z namítaných vad. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí
žalované v souladu se zákonem, provedl potřebné dokazování a získané podklady správně
vyhodnotil. Kasační stížnost tedy nebyla důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu
nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu