ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.81.2011:136
sp. zn. 3 Ads 81/2011 - 136
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. V.,
zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2009, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 12. 2010, č. j. 72 Cad
132/2009 – 75,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Tomáši Čejnovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 3265,20 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2009, č. j. X. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek stanovených v §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve zněn í
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 24. 9. 2009 k závěru, že žalobce
není částečně invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 15 %. Krajský soud při svém rozhodování
vycházel z následujícího skutkového stavu:
Stěžovatel dne 14. 8. 2009 požádal o částečný invalidní důchod a to k datu 10. 4. 2009.
Lékař OSSZ Přerov ve svém posudku ze dne 24. 9. 2009 za hlavní příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele označil stav po traumatické ruptuře m. supra
a infraspinatus pravého ramene s lehkým omezením hybnosti pravého ramenního kloubu. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil podle kap. XV., odd. H, položky 7 přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 15 %. Stěžovatel nebyl shledán plně ani částečně invalidním,
nejednalo se o zdravotní postižení podle přílohy 3 a 4 vyhlášky č. 284/19 95 Sb.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ostravě. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace
praktického lékaře a jeho nálezu ze dne 24. 8 . 2009 (dokumentace je vedena od 4/2007) ,
z dokumentace gastroenterologické ambulance Nemocnice Nový Jičín, z nálezů založených
ve spise a z úplné spisové dokumentace OSSZ v Přerově. Stěžovatel nebyl jednání posudkové
komise dne 2. 4. 2010 přítomen. Podle posudkové komise byla podkladová dokumentace
dostatečná k jednání a přijetí posudkového závěru v nepřítomnosti stěžovatele. Posudková
komise v diagnostickém souhrnu konstatovala vředovou chorobu dvanácterníku t. č. v remisi,
vleklý zánět sliznice žaludku, inkompetenci kardie, stav po kontuzi pravého ramenního kloubu
dne 9. 4. 2009, revmatické onemocnění prokázáno nebylo, artrózu kyčelních kloubů II. st.,
valgózní palec levé nohy s počínající artrózou metakarpofalangeálního kloubu, vleklý bolestivý
páteřní syndrom při degenerativních změnách a minimální spondylolistéze L 4/5 (asi 3 -4 mm
vertikálně), bez radikulární léze, lehkou symetrickou polyneuropatii dolních končetin, stav
po krvácení do sklivce pravého oka 2007, stav po virové hepatitidě typu B 10/2006, zhojeno.
Stěžovatel nebyl k datu rozhodnutí žalované schopen práce fyzicky nadměrně náročné,
s přetěžováním páteře zvedáním a přenášením těžkých břemen, práce trvale ve vynucených
polohách – v předklonu, v nepříznivých klimatických podmínkách. Byl schopen pracovat
s využitím kvalifikace a praxe jako elektromechanik. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu posudková komise označila vředovou chorobu dvanácterníku
v remisi s vleklým zánětem sliznice žaludku a inkompetenci kardie. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti hodnotila podle kap. X., odd. B, položky 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., v rámci procentního rozmezí 5-10 % zvolila nejvyšší hodnotu 10 %, kterou
vzhledem k ostatním zdravotním postižením zvýšila o 5 %. Posudková komise tak rozhodující
zdravotní postižení stanovila odlišně než lékař OSSZ, neboť v udávaných zdravotních potížích
posuzovaného převažovaly potíže zažívacího ústrojí. Posudková komise uzavřela, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí nebyl stěžovatel plně ani částečně invalidní.
Vzhledem k námitkám stěžovatele a odlišnému hodnocení jeho zdravotního stavu
posudkovou komisí a lékařem OSSZ si krajský soud vyžádal srovnávací posudek od Posudkové
komise MPSV v Brně. Posudková komise vycházela ze spisové dokumentace krajského soudu,
spisové dokumentace OSSZ včetně záznamů o jednáních a lékařských nálezů, z lékařských nálezů
z traumatologie MUDr. K. z období 10. 4. 2009 až 18. 6. 2009, a dále ze zdravotnické
dokumentace praktického lékaře a jeho zprávy ze dne 24. 8. 2009 . Stěžovatel nebyl jednání
posudkové komise dne 16. 11. 2010 přítomen. B yl posuzován k profesi mechanika.
Posudková komise konstatovala, že posuzovaný trpí polymorfními obtížemi, ve kterých
dominují subjektivní stesky na obtíže zažívací, nevýkonnost, únavnost, slabost, bolestivost páteřní
i kloubní. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla u posuzo vaného prokázána
vředová choroba dvanáctníku s chronickým zánětem žaludeční sliznice a nedomykavostí kardie.
Vředová choroba byla v remisi, neboť akutní vředové leze nebyly opakovanými
gastrofibroskopickými vyšetřeními prokázány. Zánět žaludeční sliznice měl chronický charakter,
opakovanými gastrofibroskopickými vyšetřeními nebyly zjištěny známky erozivní gastritidy.
Posuzovaný nevykazoval známky těžké malnutrice, závažné podvýživy nebo značné váhové
nestability, nebyly zjištěny závažné odchylky v laboratorních nálezech. Provedenými vyšetřeními
nebylo prokázáno onkologické onemocnění v oblasti gastroduodena. Samotná přítomnost
Helicobacter pylori není posudkově rozhodná, podstatné jsou funkční následky z ní vyplývající,
kterými je u posuzovaného chronický zánět žaludeční sliznice. U posuzovaného se tak nejednalo
o maligní tumor žaludku, nejednalo se o operované formy vředové choroby, nejednalo
se ani o onemocnění s častými recidivami, neboť tyto nebyly opakovanými GFS vyšetřeními
prokázány, nebyla prokázána přítomnost erozivní gastritidy, nebyly prokázány těžké deformace
v oblasti gastroduodena, které by měly za následek poruchu pasáže potravy. Jednalo se o formu
onemocnění s chronickými obtížemi, zvládaného při konzervativní léčbě, bez přítomnosti
akutních vředových lezí nebo jejich častých recidiv. Z hlediska postižení pravého ramene bylo
léčbou dosaženo úpravy aktivní hybnosti ramene do horizontály, rezultovalo tedy lehké funkční
postižení hybnosti ramene vpravo. Z hlediska bolestí šlachových a kloubních nebylo prokázáno
závažné revmatologické onemocnění, byly prokázány degenerativní změny kyčelních kloubů
st. II. a kloubu palce pravé nohy bez závažného pohybového omezení. Ohledně vertebrogenního
algického syndromu nebylo prokázáno těžké dynamické omezení hybnosti páteře, nebyly
prokázány známky kořenového postižení, nebyly prokázány parezy končetin. EMG vyšetření
prokázala lehkou neuropatii na dolních končetinách bez závažného funkčního dopadu
na motoriku končetin. Pokles zrakové ostrosti nebyl posudkově významný. Stav po léčbě
hepatitidy B byl zcela stabilizován, onemocnění nevykazovalo známky aktivity a nebyly prokázány
závažné poruchy jaterních funkcí.
Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované
se u stěžovatele jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla
vředová choroba gastroduodena konzervativně léčená, bez častých recidiv, bez erozivní gastritidy.
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise hodnotila podle kap. X.,
odd. B, položky 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 10 %, tedy na horní
hranici rozpětí. S ohledem na ostatní zdravotní postižení s menší posudkovou významností toto
hodnocení zvýšila o 5 % v souladu s §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. , celkem tedy na 15 %.
Stěžovatel tak nebyl plně ani částečně invalidní. Posudková komise na rozdíl od lékaře OSSZ
stanovila pokles schopnosti podle jiné kapitoly citované vyhlášky, která lépe odpovíd ala
zjištěnému funkčnímu stavu, její hodnocení je v souladu s hodnocením Posudkové komise
MPSV v Ostravě. Pro stěžovatele nebyla vhodná práce nadměrně fyzicky i psychicky náročná,
byl schopen práce s využitím získaného vzdělání, kvalifikace i praxe.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, při posouzení dochované pracovní
schopnosti stěžovatele k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především
z posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 2. 4. 2010 a srovnávacího posudku
Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 16. 11. 2010, která závěr y prvně uvedené posudkové
komise zcela potvrdila. Posudkové komise vypracovaly své posudky v řádném složení
stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb., členy posudkových komisí byly též odborné lékařky
v oboru, do něhož byla zařazena nejzávažnější zdravotní postižení stěžovatele. Posudkové komise
dospěly stejně jako lékař OSSZ k závěru, že stěžovatel nebyl k datu vydání přezkoumávaného
rozhodnutí žalované plně ani částečně invalidní. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele však stanovily odlišně než lékař OSSZ, a to jako vředovou chorobu
gastroduodena, konzervativně léčenou, bez častých recidiv, bez eroze gastritidy . Zdravotní stav
stěžovatele odpovídal postižení uvedenému v kap. X., odd. B, položce 1, písm. a) přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti p osudkové
komise shodně stanovily na 10 %, s ohledem na další zdravotní postižení ji zvýšily o dalších 5 %.
Krajský soud považoval toto hodnocení za přiléhavé. Obě posudkové komise v posudku řádně
uvedly i pracovní omezení a podmínky, za kterých byl stě žovatel schopen práce ke dni
8. 10. 2009.
Krajský soud hodnotil posudek Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 16. 11. 2010
jako úplný, odborný a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku uvedla, z jakých
lékařských nálezů o zdravotním stavu stěžovatele vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak
je hodnotila. Vypořádala se rovněž se všemi námitkami a tvrzenými diagnózami stěžovatele.
Krajský soud v jejím posudku neshledal žádné mezery, vady, rozpory nebo pochybnosti,
na základě kterých by sám vyžádal další doplňující posudek. Určení rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako choroby dvanácterníku dokládají
i námitky stěžovatele, které se v průběhu celého soudního řízení soustředily právě na zažívací
potíže. Co se týče námitky ohledně nemožnosti nahlédnout do zdravotnické dokumentace,
krajský soud stěžovatele poučil o jeho právech podle §67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči
o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Těchto práv se může stěžovatel domáhat i soud ní
cestou. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel nedoložil k žalobě ani v průběhu soudního řízení
žádné lékařské zprávy. Soudní řízení správní je ovládáno dispoziční zásadou a žaloba
je přezkoumávána soudem v mezích žalobních bodů. Pokud stěžovatel k prokázání svých tvrzení
neučinil žádný další návrh na dokazování, neunesl své důkazní břemeno. Krajský soud
pak rozhodoval na základě výše uvedených důkazů. Krajský soud uzavřel, že stěžovatele nelze
k datu vydání rozhodnutí žalované považovat za částečně inv alidního. Žalobu proto zamítl
jako nedůvodnou ve smyslu §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b ) s. ř. s. Namítl, že krajský soud
při právním hodnocení jeho zdravotního stavu nevycházel ze správných podkladů a dokumentů
vypracovaných zdravotnickými ústavy. Stěžovatel vyslovil podezření, že se jedná o důkazy
zdravotnickými ústavy záměrně zfalšované, tudíž neoriginální a nevypovídající pravdivě o jeho
skutečném aktuálním zdravotním stavu. Tohoto přesvědčení nabyl poté, co mu zdravotníci
neumožnili nahlédnout do jeho zdravotní dokumentace, přestože jako pacient má na to právo.
Stěžovatel rovněž tvrdil, že soud ne chce nařídit důkladné vyšetření zcela mimo lékařské ústavy,
které navzájem kryjí své pochybení. Stěžovatel dále uvedl, že ke zhoršení jeho zdravotn ího
stavu došlo v roce 2006. První řádné vyšetření bylo provedeno teprve dne 9. 4. 2008, jednalo
se o gastronomické vyšetření na interní klinice. Zdravotnická i obrazová dokumentace z tohoto
vyšetření však zcela chybí, což je závažným porušením povinností vedení zdravotní
dokumentace. S ohledem na výše uvedené a na svůj zdravotní stav, který má tendence se spíše
zhoršovat, nikoli se ustálit, či se dokonce zlepšit, má stěžovatel za to, že splňuje podmínky
pro přiznání zpětné výplaty invalidního důchodu. Krajský soud pro vadu v řízení chybně
vyhodnotil skutkový stav a následně chybně právně posoudil právní otázku jeho zdravotního
stavu. Stěžovatel proto považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný. N avrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že nemá žádné výhrady
k provedenému důkaznímu řízení ani k samotnému rozsudku krajského soudu. Navrhla zamítnutí
kasační stížnosti jako nedůvodné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 3
s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani
žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise
vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá,
a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav
posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti
a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav
zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato
za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, přičemž zdravotní postižení podřadí podle
jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného
rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska
možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
V projednávaném případě Posudkové komise MPSV v Ostravě a Brně jednající v řádném
složení jednoznačně vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele jako vředovou chorobu gastroduodena bez častých recidiv, bez erozivní gastritidy .
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti shodně stanovily podle kap. X., odd. B, položky
1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 10 %, tedy na horní hranici r ozpětí.
S ohledem na ostatní zdravotní postižení toto hodnocení zvýšily o 5 % v souladu §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb., celkem tedy na 15 %.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítl, že kraj ský soud vycházel z nesprávných
podkladů a dokumentů vypracovaných zdravotnickými ústavy. Jak již bylo uvedeno výše,
soud může s posudkem posudkové komise MPSV nakládat jako s důkazem stěžejním
za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity
(srov např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50,
přístupné na www.nssoud.cz). Posudková hodnocení obou posudkových komisí tato kritéria
splňují, neboť jsou v souladu s hodnocenými lékařskými zprávami a jsou přesvědčivě
odůvodněna. Krajský soud tedy nepochybil, jestliže z těchto posudků vycházel jako ze stěžejních
důkazů a jejich závěry ohledně rozhodujícího postižení stěžovatele, resp. především závěry
srovnávacího posudku vypracovaného Posudkovou komisí MPSV v Brně, která závěry
Posudkové komise MPSV v Ostravě potvrdila, převzal.
Stěžovatel vyslovil podezření, že dokumenty o jeho zdravotním stavu byly
zdravotnickými ústavy záměrně zfalšovány, což dovozoval z toho, že mu zdravotníci neumožnili
nahlédnout do jeho zdravotnické dokumentace. Zde je nutno konstatovat, že stěžovatel se mohl
práva na nahlédnutí do své zdravotnické dokumentace, které vyplývá z §67b odst. 12 zákona
č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, domáhat soudní žalobou. Pokud však takto neučinil, nemůže
nyní na základě obecného tvrzení o zfalšování důkazů či záznamů zdravotnické dokumentace
zpochybňovat závěry posudkových orgánů, aniž by blíže uvedl, které konkrétní údaje, z nichž
posudkové orgány v projednávané věci vycházely, či které ve svých posudcích uvedly, byly
podle něj nepravdivé. Stěžovatel na žádné konkrétní rozpory v posudcích posudkových komisí
či konkrétní pochybení v hodnocení svého zdravotního stavu nepoukázal, Nejvyšší správní soud
pak žádné zásadní nesrovnalosti neshledal.
Stěžovatel dále namítl, že chybí zdravotnická i obrazová dokumentace z vyšetření ze dne
9. 4. 2008 na interní klinice. Nejvyšší správní soud k této námitce uvádí, že obě posudkové
komise ve svých posudcích vycházely z endoskopického vyšetření gastroenterologické ambulance
Nemocnice Nový Jičín ze dne 9. 4. 2008, dostatečné záznamy o provedení tohoto vyšetření jsou
tak nepochybně v dokumentaci gastroenterologické ambulance Nemocnice Nový Jičín obsaženy.
Stěžovatel má za to, že splňuje podmínky pro přizn ání zpětné výplaty invalidního
důchodu, neboť jeho zdravotní stav má tendence se spíše zhoršovat, nikoli se ustálit, či se zlepšit.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že obě posudkové komise řádně zhodnotily výsledný
zdravotní stav stěžovatele k datu vydání rozhodnutí žalované. Zkoumaly tedy, zda ke dni
8. 10. 2009 bylo opodstatněno rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti stěžovatele o přiznání
částečného invalidního důchodu právě z důvodu nedostatku zjištění částečné invalidity.
Své posudky posudkové komise vypracovaly zejména na základě lékařského nálezu interní
ambulance II. interní kliniky FN Olomouc MUDr. A . ze dne 13. 10. 2008, endoskopických
vyšetření z dubna a srpna 2008, interního vyšetření FN Olomouc ze dne 9. 9. 2009,
traumatologických vyšetření MUDr. K. z dubna až června 2009, dále z očního vyšetření MUDr.
V. ze dne 10. 4. 2009, RTG LS páteře ze dne 24. 1. 2007, neurologického vyšetření MUDr. D . ze
dne 3. 4. 2007, EMG vyše tření ze dne 6. 2. 2009, s onografie karotid a vertebrálních tepen MUDr.
S. ze dne 5. 5. 2009, CT mozku ze dne 9. 9. 2009, z infekčních vyšetření z období ledna 2007 až
července 2008. Posudkové komise tak vycházely z aktuálních poznatků o zdravotním stavu
stěžovatele, vzhledem k rozsahu hodnocené zdravotnické dokumentace nebylo možné dospět ani
k závěru o neúplnosti posouzení jeho zdravotního stavu. Co se týče namítaného zhoršování
zdravotního stavu, Posudková komise MPSV v Brně k rozhodujícímu zdravotnímu postižení
stěžovatele výslovně uvedla, že vředová choroba byla v remisi, neboť akutní vředové leze nebyly
opakovanými gastrofibroskopickými vyšetřeními prokázány, onemocnění bylo zvládáno
konzervativní léčbou. Nejvyšší správní soud dodává, že subjektivní pocity a tvrzení stěžovatele
o jeho zdravotních potížích, nejsou-li podloženy objektivně zjištěným zdravotním stavem,
nepochybně nemohou být kritériem pro posouzení invalidity.
Jestliže stěžovatel namítl, že posuzující orgány při hodnocení jeho zdravotního stavu
a pracovní schopnosti navzájem kryly svá pochybení, je nutno zdůraznit, že krajský soud právě
za účelem nezávislého posouzení zdravotního stavu stěžovatele vyžádal vypracování
srovnávacího posudku od odlišné posudkové komise. Nejvyšší správní soud pak dodává,
že nezávislost posudkových komisí nelze zpochybňovat na základě toho, že jsou obě orgánem
Ministerstva práce a sociálních věcí. Objektivita závěrů posudkové komise je garantována jejím
složením stanoveným v §3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení. Podle citovaného ustanovení vyhlášky jsou členy posudkových komisí nejen
posudkoví lékaři z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři
jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních
věcí. Jen v tom, že posudkové komise, které v této věci vypracovaly posudek, jsou orgány
Ministerstva práce a sociálních věcí, tudíž Nejvyšší správní soud nespatřuje důvod
k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů a důvod k tomu, aby ve věci byl ustanoven znalec
(k obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku
ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 – 35, publ. pod č. 33/2003 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne
30. 4. 2008, č. j. 6 Ads 92/2006 – 51, www.nssoud.cz). V této souvislosti Nejvyšší správní soud
poukazuje na to, že ani Ústavní soud v nálezu II. ÚS 92/95, ze dne 1. 11. 1995, neshledal
protiústavnost úpravy obsažené v §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., mimo jiné i s ohledem
na složení posudkových komisí upravené v §3 vyhl. č. 182/1991 Sb. a možnost provedení
dalších důkazů v rámci soudního přezkumu.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil závěru krajského soudu, že na základě posudk u
Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 2. 4. 2010 a posudku Posudkové komise MPSV
v Brně ze dne 16. 11. 2010 bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel nebyl ke dni 8. 10. 2009 plně
ani částečně invalidní. Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, netrpí nezákonností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) ani b) s. ř. s.,
z úřední povinnosti pak nebyly zjištěny ani vady po dle §103 odst. 3 s. ř. s. Kasační stížnost proto
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Ustanovenému zástupci
stěžovatele náleží v souladu v souladu s §9 odst. 2, §11 písm. b) , c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna
za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 1500 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Dále Nejvyšší
správní soud ustanovenému zástupci přiznal cestovné ve výši 321 Kč. Protože je ustanovený
advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající
dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7
s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 544,20 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů
v celkové výši 3265,20 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle
§60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu