ECLI:CZ:NSS:2011:4.ADS.143.2011:78
sp. zn. 4 Ads 143/2011 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: M. M.,
zast. JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem, se sídlem Ruská 2887/101, Ostrava - Vítkovice,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.
9. 2011, č. j. 4 Ad 68/2011 - 38,
takto:
I. Výrok I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ad 68/2011 - 38,
se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011,
č. j. 4 Ad 68/2011 - 38, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ad 68/2011 - 38, neosvobodil
žalobkyni od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 6. 2011, č. j. 2011/26436-421, 2011/41541-421. Žalovaný tímto
rozhodnutím podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí
Úřadu práce v Ostravě ze dne 28. 1. 2011, č. j. OTA-718/2011-K5, kterým žalobkyni nebyla
přiznána podpora v nezaměstnanosti.
Soud ve zmíněném usnesení uvedl, že žalobkyně dne 7. 9. 2011 požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Základní podmínkou pro osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. je doložit, že účastník nemá dostatečné
prostředky. K ustanovení zástupce se podle §35 odst. 8 s. ř. s. mj. vyžaduje, aby byly splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z vyjádření žalobkyně ze dne 7. 9. 2011
a z „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce“ soud zjistil, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s manželem a zletilou dcerou.
Žalobkyně je nezaměstnaná, nepobírá podporu v nezaměstnanosti, důchod ani jiné sociální
dávky; na základě dohody o provedení práce obdržela v červenci odměnu 1350 Kč; uvádí dluh
vůči finančnímu úřadu ve výši 18 000 Kč. Manžel žalobkyně podniká od jara 2011;
jeho průměrný měsíční výdělek činí 13 000 Kč čistého, přičemž má půjčku z důvodu platební
neschopnosti ve výši 10 000 Kč. Dcera je zaměstnána s výdělkem 9 000 Kč čistého. Majetkem
žalobkyně větší ceny je zahradní chata, byt 3+1, který je součástí společného jmění manželů
a osobní automobil zn. Škoda Octavia, r. v. 1998.
Soud při posuzování, zda je splnění poplatkové povinnosti v reálných možnostech
žalobkyně, uvedl, že lze použít jako referenční kritérium částku životního minima podle zákona
č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, což vyplývá
i z judikatury představované rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010,
č. j. 6 Ads 71/2010 - 102. Pro účely výše životního minima se společně posuzují příjmy rodičů
a zletilých dětí, pokud s rodiči společně užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými
osobami. V případě žalobkyně a její rodiny podle závěru soudu činí životní minimum 8080 Kč.
Doložený příjem členů domácnosti však činí přibližně 22 000 Kč. Soud vycházel při posuzování
podmínky „nedostatečných prostředků“ podle §36 odst. 3 s. ř. s. z porovnání výdělkových
a majetkových poměrů žalobkyně s výší soudního poplatku a dalšími náklady řízení. Na základě
toho uzavřel, že měsíční příjem domácnosti žalobkyně dosahuje téměř trojnásobku životního
minima a výše disponibilních prostředků činí přibližně 14 000 Kč. Žalobkyně není osobou zcela
nemajetnou; byt, zahradní chata a osobní automobil jsou ve společném jmění manželů. Uváděné
dluhy dosahují výše 28 000 Kč. Z těchto skutečností vyplývá, že žalobkyně disponuje
dostatečnými finančními prostředky, aby ji náklady řízení nezatížily způsobem, který by ve svém
důsledku znamenal odepření přístupu k soudu. Soud se současně vymezil vůči svému
předchozímu rozhodnutí v jiné právní věci žalobkyně, kdy ji od soudních poplatků osvobodil.
K tomu uvedl, že v mezidobí se změnily podmínky, neboť dcera nastoupila do zaměstnání
a manžel začal podnikat, čímž domácnost žalobkyně získala pravidelné příjmy ve výši 22 000 Kč.
Protože soud neshledal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, nebyly splněny
ani podmínky pro ustanovení zástupce.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) namítla, že soud
nesprávně vyložil příjmy jejího manžela a dcery. Uváděnou částku 13 000 Kč čistého
totiž nesprávně odvodil z výpisu z účtu manžela za červenec 2011. Tím vznikl nesprávný závěr,
že jde o čistý příjem manžela. Stěžovatelka doložila výpisy z účtu manžela za období červenec
až září 2011, na kterých jsou „příjmové a výdajové položky realizované bezhotovostními platbami
jak v souvislosti s podnikáním tak i v souvislosti s chodem tříčlenné domácnosti. Jednotlivé výpisy pak doplňuje
v tabulkové části o další údaje, zejména na straně výdajů, které byly jak manželem v rámci podnikání vydány
v hotovosti, tak další v hotovosti vydané výdaje z titulu chodu domácnosti resp. osobní spotřeby některého člena
rodiny.“ Stěžovatelka blíže specifikovala jednotlivé položky za uvedené období po stránce
příjmové a výdajové. Vytkla soudu, že se nezabýval údaji z hlediska příjmů a výdajů.
V této souvislosti stěžovatelka dodala, že manžel kompenzuje propad příjmů půjčkami,
o kterých ona neví, o čemž svědčí příjmy a výdaje za uvedené období. Stěžovatelka zdůraznila,
že výdaje její rodiny jsou vyšší než její příjmy a není způsobilá nést náklady soudního řízení
z příjmů rodiny, které jsou dotovány půjčkami manžela. Z uvedených důvodů stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011,
č. j. 4 Ad 68/2011 - 38, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom shledal v postupu a rozhodnutí
Městského soudu v Praze vady, ke kterým je ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s. povinen přihlédnout
z úřední povinnosti. Konkrétně se jedná o vadu podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť řízení
a rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo zmatečné.
Podle Nejvyššího správního soudu je třeba považovat řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 6. 2011, č. j. 2011/26436-421, 2011/41541-421, za osvobozené
od soudních poplatků podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), což podle odstavce 3 písm. f)
téhož zákona platí i pro řízení o kasační stížnosti. Tytéž závěry přitom učinil Nejvyšší
správní soud již v rozsudku ze dne 27. 8. 2008, č. j. 4 Ads 25/2008 - 76, www.nssoud.cz,
který se taktéž týkal věci, v níž žalobci nebyla rozhodnutím úřadu práce přiznána podpora
v nezaměstnanosti. V rozsudku ze dne 26. 10. 2004, č. j. 6 Ans 1/2003 - 101, www.nssoud.cz,
který byl zmíněn v napadeném usnesení, sice Nejvyšší správní soud dovodil, že zákon
č. 549/1991 Sb. neobsahuje osobní ani věcné osvobození pro řízení ve věcech uchazečů
o zaměstnání, avšak tento závěr byl učiněn ve vztahu k úkonu úřadu práce, kterým byl žalobce
vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. V posuzovaném případě se však žalobou napadené
rozhodnutí nezabývalo vedením stěžovatelky v evidenci uchazečů o zaměstnání. Jím totiž bylo
potvrzeno rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti, což je peněžité
plnění poskytované ze státního rozpočtu uchazečům o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti.
Toto peněžité plnění je proto nutné považovat za státní dávku ve smyslu §11 odst. 1 písm. b)
zákona č. 549/1991 Sb., takže řízení o takové věci je osvobozeno od soudních poplatků.
Za těchto okolností nebylo na místě stěžovatelku vyzývat k zaplacení soudního poplatku
a následně rozhodovat o její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud tak soud přesto
učinil, naplnil důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
neboť pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků nebyly dány podmínky řízení.
Nejvyšší správní soud se dále bude zabývat námitkou stěžovatelky, jíž lze podřadit
pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle něj lze podat kasační
stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatelka důvodnost této námitky spatřuje ve skutečnosti, že v jejím případě jsou dány důvody
pro ustanovení zástupce.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle Nejvyššího správního soudu tedy
stěžovatelce lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jejích práv.
Ačkoliv je řízení podle §11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích od soudních
poplatků osvobozeno, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího neznamená splnění jedné
z podmínek pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Ostatně předmětné ustanovení
hovoří o předpokladech pro osvobození od soudních poplatků (které jsou dány v §36 odst. 3
s. ř. s.) a nikoliv o již nastalém osvobození od soudních poplatků. Soud proto musí posuzovat,
zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků v konkrétních případech,
kdy je jinak účastník řízení obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona. Nejde
o logický rozpor, nýbrž o proces ustanovení zástupce, který je mj. odvislý od konkrétních poměrů
účastníka řízení. V opačném případě by se z rozhodování o ustanovení zástupce vytratil prvek
konkrétnosti a individualizace. Ostatně i podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz, „přiznané osvobození od soudního poplatku
je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může totiž předseda
senátu ustanovit navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, na návrh zástupce. Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení. Podstatou osvobození od soudních poplatků,
jakož i oprávnění žádat o ustanovení zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům
do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu.“ Nejvyšší
správní soud v daném ohledu shrnuje, že soud postupoval správně, když zjišťoval osobní,
majetkové a výdělkové poměry stěžovatelky v rámci posouzení splnění podmínek pro ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77,
www.nssoud.cz, přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem
pro prominutí dalších nákladů řízení, k nimž patří i náklady spojené s povinným zastoupením
advokátem. Osvobození od soudních poplatků i bezplatné zastoupení se váže k posouzení
poměrů konkrétního žadatele a splnění či nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků přímo podmiňuje i právo na bezplatné zastoupení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 23. 2. 2006, č. j. 4 Ans 3/2005 - 148, www.nssoud.cz, v současné době nejsou
v platném právu vyjádřena objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození
od soudních poplatků, resp. jejich tíživosti. Osvobození od soudních poplatků je tak věcí úvahy
soudu; při rozhodování o něm soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši
soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze
uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. K tomu je třeba doplnit závěry uvedené
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 1 As 23/2009 - 95, www.nssoud.cz, podle kterých při úvaze o splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel
disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí;
to však samo o sobě není překážkou osvobození od soudních poplatků.
Shora uvedenými závěry se v nyní posuzovaném případě řídil i Městský soud v Praze.
Ten v odůvodnění přezkoumávaného usnesení uvedl, jaké skutečnosti zohlednil a jaké závěry
z nich učinil. Na základě údajů obsažených ve stěžovatelkou předloženém a vyplněném „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození do soudních poplatků a ustanovení zástupce“,
jakož i dalších údajů, které mu stěžovatelka předložila v žádosti ze dne 7. 9. 2011, dospěl
k závěru, že vzhledem k majetkovým poměrům stěžovatelky a její rodiny nejsou splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Tím ani podle soudu nebyly splněny podmínky
pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry
ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud nehodlá zlehčovat finanční situaci stěžovatelky a její rodiny.
Nicméně nelze odhlédnout od některých skutečností. Stěžovatelka uvedla, že vlastní zahradní
chatku, společně s manželem disponuje bytem 3+1 a dále uvádí, že manžel vlastní osobní
automobil. I když je účastníkem řízení stěžovatelka, žije s manželem a zletilou dcerou ve společné
domácnosti, přičemž jak manžel, tak i dcera mají své příjmy a jimi by se měli podílet na hrazení
nákladů domácnosti. Pokud stěžovatelka relativizuje správnost závěrů soudu ohledně průměrné
čisté měsíční mzdy manžela ve výši 13 000 Kč, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento závěr
učinil soud na základě údaje poskytnutého samotnou stěžovatelkou v „Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození do soudních poplatků a ustanovení zástupce“. Uvedený
závěr přitom nijak nevyvrací doložené výpisy z účtu manžela, neboť není vyloučeno, že některé
příjmy byly získány bezhotovostně. Jestliže stěžovatelka zahrnuje mezi výdaje domácnosti i výdaje
manžela vynaložené v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, Nejvyšší správní soud dodává,
že tyto náklady nemohou být zohledněny a zahrnuty jako výdaje domácnosti. Stěžovatelka
dále nijak nedoložila, že částka 10 000 Kč, která byla vložena na účet jejího manžela, pocházela
z půjčky. Pokud stěžovatelka uvádí, že výdaje její rodiny převyšují příjmy, což dokládá výpisy
z účtu manžela, vyvstává otázka, z čeho stěžovatelka a její rodinní příslušníci hradí vzniklý rozdíl
a pokrývají náklady spojené s vlastnictvím bytu, zahradní chatky, s provozem automobilu
a základními životními potřebami. Celou situaci především neulehčuje fakt, že stěžovatelka
předkládá pouze výpisy z účtu jejího manžela. V něm lze jen těžko odlišit, které částky byly
jeho příjmem, které byly případným příjmem stěžovatelky či dcery a hlavně, jaké výdaje byly
vynaloženy v souvislosti s podnikatelskou činnosti (např. zálohy na povinné platby)
a které s ní naopak nesouvisely. To je případ uváděných nejasných výdajů na benzín, internet,
mobilní telefon, platby v autoservisu, pneumatiky, pracovní pomůcky, atd. Stranou nelze
ponechat ani to, že rodina, přes uváděnou svízelnou situaci, je s to měsíčně platit stavební spoření
(1000 Kč) či životní pojištění (530 Kč). Z přiložených tabulek rovněž vyplývá, že řada plateb byla
realizována přímo v hotovosti, přičemž z výpisu z účtu manžela není patrné, že by došlo k výběru
příslušné hotovosti, resp. že by z něj byla nějaká hotovost vůbec vybírána. Vzniká tak otázka,
nakolik byly doložené údaje správné a úplné. Nejvyšší správní soud kladně hodnotí,
že stěžovatelka se pokusila vyjádřit komplexní finanční situaci rodiny, nicméně jí předložené
podklady nejsou kompletní a úplné. Je proto třeba vycházet z toho, co stěžovatelka uvedla
a doložila.
Na základě zjištěných a doložených skutečností přitom nelze učinit závěr, že stěžovatelka
nemá dostatečné prostředky a splňuje tak jednu z kumulativních podmínek pro ustanovení
zástupce uvedenou v §35 odst. 8 s. ř. s. Za této situace se již Nejvyšší správní soud nemusel
zabývat tím, zda ustanovení zástupce pro žalobní řízení je třeba k ochraně práv stěžovatelky
a zda tak byla splněna druhá z kumulativních podmínek obsažená v §35 odst. 8 s. ř. s. Splnění
této podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě navíc Nejvyššímu správnímu soudu
nepřísluší posuzovat, neboť touto otázkou se po učinění závěru o nesplnění první z kumulativně
stanovených podmínek pro ustanovení zástupce nezabýval ani Městský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že kasační
stížnost směřující proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Oproti tomu však shledal důvodnou
kasační stížnost ve vztahu k výroku I. napadeného usnesení. Proto podle §110 odst. 1 věty první
s. ř. s. výrok I. napadeného usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odstavce třetího téhož ustanovení vázán výše
vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V dalším řízení tedy bude Městský
soud v Praze vycházet z toho, že řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2011,
č. j. 2011/26436-421, 2011/41541-421, je osvobozeno od soudních poplatků.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 věty druhé s. ř. s. Stěžovatelka totiž byla úspěšná ve vztahu k výroku I. napadeného
usnesení, zatímco žalovaný byl úspěšný ve vztahu k jeho výroku II. Úspěch účastníků řízení
o kasační stížnosti byl tedy stejný, takže žádný z nich nemá právo ani na náhradu poměrné části
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu