ECLI:CZ:NSS:2011:4.AO.4.2011:59
sp. zn. 4 Ao 4/2011 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatelky: M. K., proti
odpůrci: Město Králíky, se sídlem Velké náměstí 5, Králíky, zast. Mgr. Bernardem Urbanem,
advokátem, se sídlem Pivovarské náměstí 557, Lanškroun, o návrhu na zrušení části opatření
obecné povahy „Územní plán Králíky“, schváleného usnesením zastupitelstva města Králíky ze
dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/084,
takto:
I. Opatření obecné povahy „Územní plán Králíky“, schválené usnesením zastupitelstva
města Králíky ze dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/084, se zrušuje v části týkající
se stavební parcely č. 43 a pozemkových parcel č. 201, 226, 227, 733 a 734 v katastrálním
území Dolní Hedeč dnem vyhlášení tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Podstata návrhu
Zastupitelstvo města Králíky usnesením ze dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/084, vydalo
formou opatření obecné povahy „Územní plán Králíky“.
Navrhovatelka se podáním ze dne 25. 5. 2011, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu
dne 27. 5. 2011, domáhá zrušení části tohoto opatření obecné povahy týkající se pozemkových
parcel č. 201, 226, 227, 733 a 734 a stavební parcely č. 43, vše v katastrálním území Dolní Hedeč.
Navrhovatelka je vlastníkem uvedených pozemků a dalších pozemků, které s nimi mají společnou
hranici. Tyto pozemky jsou k veřejné síti pozemních komunikací přístupné účelovou komunikací
vedenou po pozemku parc. č. 743/1 rovněž ve vlastnictví navrhovatelky. Přes pozemkovou
parcelu č. 201 vede vodovodní přivaděč pitné vody pro nemovitost č. p. 62, který navrhovatelka
vybudovala na základě stavebního povolení v 80. letech minulého století. Na stavební parcele
č. 43 se mimo jiné nachází zbořeniště Austova statku, které tvoří základové konstrukce
s dochovanou částí stropních konstrukcí nad sklepními prostory. Navrhovatelka poukázala
na svůj dlouhodobý záměr provést na dotčených pozemcích stavební činnost směřující k obnově
funkcí bydlení a zemědělského využití tak, jak byly v daném místě zastoupeny v první polovině
minulého století. Navrhovatelka proto podala připomínku k návrhu územního plánu, týkající
se navrženého funkčního využití pozemkových parcel č. 201, 226, 227, 733 a 734 a stavební
parcely č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč. Odpůrce tuto připomínku vyhodnotil
jako námitku, ale nevyhověl jí, což navrhovatelce výrazně ztíží či přímo znemožní realizaci
záměru. Navrhovatelka proto shledala, že ve smyslu ustanovení §101a odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
byla vydáním opatření obecné povahy zkrácena na svých právech.
Navrhovatelka namítala, že odpůrce rozhodl o podané námitce ke konceptu a návrhu
územního plánu a o žádosti o nápravu chybného rozhodnutí na základě sporných podkladů
pořízených úřadem územního plánování v rozporu s platnou zákonnou úpravou (např. podmínky
zjišťování stavu stavby a pozemku - stavební zákon, revokace rozhodnutí o námitkách podaných
ke konceptu a návrhu územního plánu - zákon o obcích, správní řád, stavební zákon, apod.).
Podklady pořízené úřadem územního plánování dávají podle navrhovatelky odpůrci nepravdivý
popis skutečného stavu a zákonných možností nápravy učiněných rozhodnutí. V postupu
a rozhodnutí odpůrce spatřovala navrhovatelka rozpor se stavebním zákonem, jeho prováděcími
vyhláškami a dalšími předpisy. Konstatovala, že územní plán v předmětné části neodpovídá cílům
a úkolům územního plánování, nezajišťuje řešení účelného využití a prostorového uspořádání
dotčeného území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejného a soukromého zájmu
na rozvoji území.
S ohledem na výše uvedené navrhovatelka uzavřela, že nezařazením pozemkových parcel
č. 201, 226, 227, 733 a 734 a stavební parcely č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč
do zastavěného území v územním plánu Králíky byla bez legitimního důvodu zkrácena
na svých právech.
II.
Vyjádření odpůrce
Odpůrce se k návrhu vyjádřil ve svém podání ze dne 8. 6. 2011. Označil jej za zjevně
nedůvodný a konstatoval, že navrhovatelka nebyla v důsledku schválení územního plánu
na svých právech jakkoli zkrácena.
Zdůraznil, že územní plán byl zpracován autorizovanou osobou v oboru územního
plánování a schválen zcela v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona
a jeho prováděcích předpisů. Poukázal na nekonkrétně a neurčitě formulovaný návrh,
v němž navrhovatelka podle jeho názoru nijak blíže nevymezila, která zákonná ustanovení
měl odpůrce porušit.
Odpůrce uvedl, že územní plán zahrnul výše specifikované pozemky ve vlastnictví
navrhovatelky do plochy Nzt - krajinná zeleň - zemědělská - trvalé travnaté porosty a zařadil
je do nezastavěného území. Řešené území bylo vymezeno na základě podrobného průzkumu
území, projednání konceptu územního plánu, projednání návrhu územního plánu a projednání
námitky k územnímu plánu s dotčenými orgány. Funkční zařazení pozemků v návrhu územního
plánu bylo zpracováno na základě posouzení stávajícího stavu území.
K posouzení námitky uplatněné navrhovatelkou odpůrce uvedl, že řešené území podložil
ortofotografií ze snímkování z roku 2008 a zajistil si vyjádření dotčených orgánů k požadavkům
navrhovatelky, včetně ohledání místa samého Městským úřadem Králíky za účasti pořizovatele
územního plánu. Odpůrce připomněl, že podle Krajského úřadu Pardubického
kraje není výstavba na parcelách č. 201, 226 a 227 v katastrálním území Dolní Hedeč v souladu
se zájmy zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, neboť tyto parcely jsou v katastru
nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost a nejedná se o zarovnání hranice zastavěného území.
Při ohledání na místě bylo zjištěno, že u stavební parcely č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč
druh pozemku (zastavěná plocha a nádvoří) a způsob využití (zbořeniště) neodpovídá
skutečnému využití; na řešeném území se nachází trvalý travní porost. Na pozemku
parc. č. 743/1 v tomtéž katastrálním území se nenachází komunikace a pozemek se využívá
k zemědělským činnostem, částečně je zarostlý dřevinami. V řešeném území není patrné,
kde by se komunikace měla napojovat na stávající silniční síť.
Odpůrce konstatoval, že výše označené pozemky navrhovatelky jsou travnatými porosty
(louky) a území je zarostlé dřevinami, řešené pozemky nejsou nikterak oploceny a navrhovatelka
ve své námitce neuvedla způsob, jakým vymezené parcely tvoří souvislý celek. Odpůrce shledal,
že řešené území neodpovídá ustanovení §2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Pozemkové parcely
č. 201, 226, 227, 733, 734 a 743/1, ani stavební parcela č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč
nejsou zastavěny stavbami, nenavazují na zastavěné území integrované obce Dolní Hedeč
a netvoří součást intravilánu, proto nenáleží do zastavěného území.
Podle názoru odpůrce postupoval zpracovatel územního plánu při vymezování
zastavěného území podle stavebního zákona, vymezil zastavěné území podle skutečného stavu
území, a zajistil tak ochranu nezastavěného území. Odpůrce uzavřel, že pro zařazení
předmětných parcel do zastavěného území nejsou splněny zákonné předpoklady,
neboť tyto parcely nenavazují na zastavěné území integrované obce Dolní Hedeč, nacházejí
se uprostřed zemědělských pozemků, přičemž stavební parcela č. 43 a pozemek parc. č. 201
v katastrálním území Dolní Hedeč jsou částečně zasaženy ochranným pásmem lesa.
Námitce navrhovatelky odpůrce nevyhověl, rozhodnutí odůvodnil a navrhovatelce
oznámil; veškerá komunikace s navrhovatelkou je součástí správního spisu. Při vyhodnocování
podnětů navrhovatelky po vydání územního plánu postupoval odpůrce v souladu se zákonem
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a stížnost navrhovatelky postoupil
Krajskému úřadu Pardubického kraje.
S ohledem na uvedené skutečnosti odpůrce navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh
v plném rozsahu zamítl jako nedůvodný.
Navrhovatelka se k vyjádření odpůrce již nevyjádřila, pouze navrhla rozšíření důkazů
o zprávu o výsledku šetření stížnosti ze dne 3. 12. 2010, č. j. 6309/2010/KU/MaM.
III.
Podstatný obsah správního spisu, skutkový stav
Územní plán Králíky schválilo zastupitelstvo města Králíky usnesením ze dne 14. 6. 2010,
č. ZM/2010/04/084, a v ydalo jej ve formě opatření obecné povahy s účinností od 1. 7. 2010.
Vydání územního plánu bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 15. 6. 2010,
č. 6267/2010/UPaSU/HS. Součástí opatření obecné povahy je také rozhodnutí o námitce
navrhovatelky k návrhu územního plánu.
Navrhovatelka ve svém podání ze dne 8. 3. 2010, označeném jako připomínka
ve věci projednání návrhu územního plánu Králíky, žádala, aby stavební parcela č. 43
a pozemkové parcely č. 201, 226, 227, 733 a 734 v katastrálním území Dolní Hedeč
byly vymezeny jako zastavěné území. Uvedla, že předmětné území je podle stavebního zákona
považováno za zastavěné, k veřejné síti pozemních komunikací je přístupné účelovou komunikací
vedenou po pozemku parc. č. 743/1. Stávající zbořeniště, které je v katastru nemovitostí vedeno
s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití - zbořeniště, a další pozemkové
parcely, tvořící funkčně souvislý celek, by podle navrhovatelky měly být podle §58 a §2 odst. 1
písm. c) stavebního zákona a metodického výkladu Ministerstva pro místní rozvoj zahrnuty
do zastavěného území. Navrhovatelka uzavřela, že obnovou funkcí bydlení a zemědělského
využití s vazbou na stávající zástavbu, které zde byly v minulosti zastoupeny, nedojde k zásahu
do krajiny.
Krajský úřad Pardubického kraje ve stanovisku ze dne 23. 4. 2010,
č. j. 25298/2010/OŽPZ/PI, vyslovil, že předložené připomínky nesměřují svými požadavky
proti zájmům svěřeným do působnosti krajského úřadu, orgánu ochrany přírody a krajiny.
Z hlediska zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších
předpisů, krajský úřad konstatoval, že parcely č. 201, 226 a 227 v katastrálním území Dolní Hedeč
jsou v katastru nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost, výstavba na parcelách není v souladu
se zájmy §3 a §4 zákona; u daných parcel se nejedná o zarovnání hranice zastavěného území
správního obvodu obce. Krajský úřad trval na dodržení ustanovení §55 odst. 3 stavebního
zákona. Ve vztahu ke stavební parcele č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč krajský úřad uvedl,
že není zřejmé její funkční využití, zda se jedná o zemědělský půdní fond či nikoliv. Pořizovatel
územního plánu by měl podle krajského úřadu nejprve vyřešit nesoulad mezi skutečným využitím
pozemku a stavem zápisu v katastru nemovitostí, a to podle §1 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb.
a následně u katastrálního úřadu.
Městský úřad Králíky ve vyjádření ze dne 20. 5. 2010, č. j. 3223/2010/ŽP/RM/2,
poukázal na ohledání na místě samém z téhož dne, při kterém bylo zjištěno, že stavební parcela
č. 43 v katastrálním území Dolní Hedeč není zastavěna a nenachází se na ní žádná stavba
ani zbořeniště, pouze trvalý travní porost. Vyřešení nesouladu mezi skutečným stavem a stavem
zápisu v katastru nemovitostí musí podle městského úřadu předcházet procesu podle §5 odst. 2
zákona č. 334/1992 Sb.
Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2010, č. ZM/2010/04/083, zastupitelstvo města Králíky
námitce navrhovatelky nevyhovělo. V odůvodnění se uvádí, že navrhovatelka je vlastníkem
řešených pozemků, proto její připomínku vyhodnotil pořizovatel jako námitku, zajistil si vyjádření
dotčených orgánů a o námitce rozhodlo zastupitelstvo města. Dále je v odůvodnění citováno
stanovisko krajského úřadu a vyjádření městského úřadu. Při ohledání místa pořizovatel zjistil,
že na pozemku parc. č. 743/1 v katastrálním území Dolní Hedeč se nenachází komunikace,
pozemek je využíván k zemědělským činnostem. Námitce nebylo vyhověno, neboť na stavební
parcele č. 43 se nenalézá žádná ze staveb ve smyslu ustanovení §2 katastrálního zákona.
V reálném stavu se jedná o parcely v otevřené krajině využívané jako trvalé travní porosty
s dřevinami. Návrh nové zastavitelné plochy v rámci stavební parcely č. 43 není v souladu
s cíli a úkoly územního plánování, jmenovitě s komplexním řešením účelného využití
a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných
a soukromých zájmů na rozvoji území a s cílem ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní,
kulturní a civilizační hodnoty v území. Parcela se nachází uprostřed zemědělských pozemků
a je částečně zasažena ochranným pásmem lesa, zejména však nenavazuje na zastavěné území
integrované obce Dolní Hedeč.
Nejvyšší správní soud dále považuje za podstatné blíže popsat jednotlivé pozemky
ve vlastnictví navrhovatelky, které jsou zmiňovány v návrhu. Podle aktuálního výpisu z katastru
nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí
nad Orlicí jsou na listu vlastnictví č. 615 v katastrálním území Dolní Hedeč mimo jiné zapsány:
• stavební parcela č. 43 o výměře 526 m
2
, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří,
způsob využití: zbořeniště,
• pozemek parc. č. 201 o výměře 2033 m
2
, druh pozemku: trvalý travní porost, způsob
ochrany: zemědělský půdní fond,
• pozemek parc. č. 226 o výměře 209 m
2
, druh pozemku: trvalý travní porost, způsob
ochrany: zemědělský půdní fond,
• pozemek parc. č. 227 o výměře 378 m
2
, druh pozemku: trvalý travní porost, způsob
ochrany: zemědělský půdní fond,
• pozemek parc. č. 733 o výměře 231 m
2
, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití:
ostatní komunikace,
• pozemek parc. č. 734 o výměře 40 m
2
, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití:
ostatní komunikace,
• pozemek parc. č. 743/1 o výměře 2212 m
2
, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití:
ostatní komunikace.
Uvedené pozemky spolu sousedí a byly ve vlastnictví navrhovatelky již v době vydání
napadeného opatření obecné povahy.
IV.
Postup soudu
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 30. 5. 2011, č. j. 4 Ao 4/2011 - 22, poučil účastníky
řízení mimo jiné o svém záměru rozhodnout o věci samé bez nařízení jednání. Navrhovatelka
i odpůrce výslovně soudu sdělili, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
Při posuzování přípustnosti a důvodnosti návrhu vycházel Nejvyšší správní soud
ze své ustálené judikatury soudu, zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 740/2006, www.nssoud.cz, v němž soud formuloval obecný postup při přezkumu
opatření obecné povahy. Vyslovil, že „algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§101d
odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné
povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze
zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy
bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska
rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu
vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“
Soud při přezkumu postupuje od prvého kroku k dalším s tím, že pokud u některého
z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací
dalších kroků se již věcně nezabývá, ledaže by povaha věci, zejména s ohledem na dopad
soudního rozhodnutí na další průběh řízení o vydání opatření obecné povahy naznačení dalšího
postupu vyžadovala, zejména z důvodů eliminace případných příštích opakovaných soudních
sporů postavených na argumentaci vznesené již v projednávaném návrhu.
V.
Přípustnost návrhu
Podle §101a odst. 1 s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn
podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním
soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým
návrhem.
Navrhovatelka tvrdila a prokázala, že je vlastníkem stavebního pozemku č. 43 a pozemků
parc. č. 201, 226, 227, 733, 734 a 743/1 v katastrálním území Dolní Hedeč, které byly napadeným
opatřením obecné povahy zařazeny do nezastavěného území (zahrnuty do plochy Nzt - krajinná
zeleň - zemědělská - trvalé travnaté porosty). Navrhovatelka v návrhu poukázala
na svůj dlouhodobý záměr provést na dotčených pozemcích stavební činnost směřující k obnově
funkcí bydlení a zemědělského využití. Nezařazení předmětných pozemků do zastavěného území
navrhovatelce brání v realizaci uvedeného záměru, v čemž navrhovatelka spatřuje zkrácení
na svých právech. Za dané procesní situace nemá Nejvyšší správní soud žádné pochybnosti
o tom, že navrhovatelka je k podání návrhu aktivně legitimována.
VI.
Věcné posouzení návrhu
Navrhovatelka nijak nezpochybňovala otázky související s pravomocí odpůrce k vydání
napadeného územního plánu a Nejvyšší správní soud pokládá za zcela zřejmé, že zastupitelstvo
města (obce) je podle §6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona nadáno pravomocí vydat
v samostatné působnosti územní plán. Nejvyšší správní soud neshledal ani překročení zákonem
stanovených mezí působnosti orgánu vydávajícího napadené opatření obecné povahy, ostatně
nic takového ani navrhovatelka netvrdila.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 3. 9. 2010,
č. j. 2 Ao 4/2010 - 109, www.nssoud.cz, jímž byl zamítnut návrh na zrušení téhož opatření
obecné povahy. Ani tehdy soud v prvním a druhém kroku algoritmu nezjistil žádné pochybení.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval třetím krokem algoritmu soudního přezkumu,
tedy posouzením, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem.
Pod tento krok algoritmu spadá také otázka, zda napadené opatření obecné povahy vyhovuje
zákonným požadavkům na odůvodnění, resp. zda je přezkoumatelné.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu i v odůvodnění opatření obecné povahy
je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil
při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§68 odst. 3 a §174 odst. 1 správního řádu z roku 2004).
Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 1795/2009, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud zjistil, že se odpůrce v odůvodnění napadeného opatření obecné
povahy, i v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky, při posuzování charakteru
výše specifikovaných pozemků vůbec nezabýval ustanovením §2 odst. 1 písm. c) stavebního
zákona, které má zásadní význam pro úvahu, zda mají být pozemky navrhovatelky zahrnuty
do zastavěného území.
Odpůrce správně vycházel z §58 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého do zastavěného
území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vinic, chmelnic, pozemků zemědělské půdy určených
pro zajišťování speciální zemědělské výroby (zahradnictví) nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu
navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, a to
a) zastavěné stavební pozemky,
b) stavební proluky,
c) pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území,
d) ostatní veřejná prostranství,
e) další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků
vinic, chmelnic a zahradnictví.
Zastavěné stavební pozemky si však odpůrce definoval podle svého,
aniž se jakkoliv vypořádal s definicí tohoto pojmu upravenou v §2 odst. 1 písm. c) stavebního
zákona.
Podle §2 odst. 1 písm. c) téhož zákona v tomto zákoně se rozumí zastavěným stavebním
pozemkem pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla
pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu bylo povinností odpůrce vyhodnotit
každý jednotlivý pozemek vyjmenovaný v námitce navrhovatelky z toho hlediska, zda splňuje
podmínky stanovené v citovaném ustanovení, tedy zda se jedná o zastavěný stavební pozemek,
který musí být zahrnut do zastavěného území.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že používá-li ustanovení §58 odst. 2 stavebního
zákona pojem „zastavěné stavební pozemky“, není správní orgán oprávněn domýšlet si vlastní definici
tohoto pojmu s poukazem na skutečnost, že stavební pozemek není zastavěn žádnou stavbou
ve smyslu katastrálního zákona, ale musí vycházet z toho, jak je obsah tohoto pojmu stanoven
v §2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, a s touto definicí charakteristiku předmětných pozemků
porovnat.
Odpůrce takto nepostupoval a ustanovení §2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona
navzdory jeho významu pro rozhodnutí, zda patří pozemky navrhovatelky do zastavěného území
či nikoliv, zcela pominul.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěr odpůrce,
že stavební parcela č. 43 a pozemky parc. č. 201, 226, 227, 733 a 734 v katastrálním území Dolní
Hedeč nemohou být zahrnuty do zastavěného území, nemá dostatečnou oporu v odůvodnění,
neboť odpůrce nehodnotil tyto pozemky z hlediska ustanovení §2 odst. 1 písm. c) stavebního
zákona. V tomto smyslu a v tomto rozsahu je napadené opatření obecné povahy
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že v případě pozemku
parc. č. 43, který je v katastru nemovitostí evidován jako stavební parcela, se jedná o naprosto
zřejmé porušení stavebního zákona ze strany odpůrce, neboť tento pozemek musí být ve smyslu
ustanovení §2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona považován za zastavěný stavební pozemek
bez ohledu na to, zda na něm stojí nějaká stavba či nikoliv. V tomto směru není podstatný
faktický stav pozemku ani způsob jeho využití, neboť stavební zákon neumožňuje tyto okolnosti
zohlednit, když zastavěný stavební pozemek definuje odkazem na evidenci v katastru
nemovitostí.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje také na stanovisko Krajského úřadu
Pardubického kraje a vyjádření Městského úřadu Králíky ze dne 20. 5. 2010, která shodně
apelovala na nutnost vyřešení nesouladu mezi skutečným stavem a stavem zápisu v katastru
nemovitostí. Zjišťování skutečného stavu pozemků by napříště pro větší objektivitu
měla být účastna i navrhovatelka a případně též nezávislá nezúčastněná osoba.
Zahrnutí ostatních pozemků navrhovatelky, které se stavební parcelou č. 43 sousedí,
do zastavěného území závisí na úvaze správního orgánu, zda tyto pozemky rovněž vyhovují
definici zastavěného stavebního pozemku, tedy zda je lze považovat za „další pozemkové parcely
zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami“, či nikoliv.
Takovou úvahu však odpůrce do odůvodnění napadeného územního plánu, resp. rozhodnutí
o námitce navrhovatelky, nepojal, což jen podporuje závěr Nejvyššího správního soudu
o nepřezkoumatelnosti opatření obecné povahy v části týkající se pozemků ve vlastnictví
navrhovatelky označených v návrhu.
Na okraj Nejvyšší správní soud doplňuje, že odpůrce, resp. Krajský úřad Pardubického
kraje si pojem „zastavěné území“ nesprávně vykládá, domnívá-li se, že na každém pozemku
zahrnutém do zastavěného území může být realizována výstavba. Pokud krajský úřad vyslovil,
že výstavba na pozemcích parc. č. 201, 226 a 227 v katastrálním území Dolní Hedeč
není v souladu se zájmy na ochraně zemědělského půdního fondu, nelze toto vyjádření
považovat za relevantní nesouhlas se zahrnutím předmětných pozemků do zastavěného území.
VII.
Další kroky algoritmu soudního přezkumu
V rámci třetího kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy,
tedy v rámci přezkumu zákonnosti postupu odpůrce při vydávání územního plánu, Nejvyšší
správní soud shledal důvod pro zrušení napadené části opatření obecné povahy, spočívající
v nepřezkoumatelnosti této části územního plánu pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud
proto „Územní plán Králíky“ v části týkající se stavební parcely č. 43 a pozemkových parcel
č. 201, 226, 227, 733 a 734 v katastrálním území Dolní Hedeč podle §101d odst. 2 zrušil dnem
vyhlášení tohoto rozsudku.
Za dané procesní situace již nemusel ani nemohl pokračovat dalšími dvěma kroky
algoritmu, tj. posuzováním souladu územního plánu s hmotněprávní úpravou a testem
proporcionality, neboť nedostatečnost odůvodnění opatření obecné povahy takovýto přezkum
napadeného aktu znemožnila.
Nejvyšší správní soud se nezabýval ani okolnostmi, které nastaly po vydání napadeného
opatření obecné povahy (žádost navrhovatelky o nápravu chybného rozhodnutí, stížnost
proti postupu správního orgánu), neboť tyto okolnosti nemohou mít žádný vliv na správnost
či zákonnost opatření obecné povahy, které tvoří výlučný předmět soudního přezkumu
v tomto řízení.
VIII.
Náhrada nákladů řízení
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §101d odst. 5 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu