ECLI:CZ:NSS:2011:4.APS.1.2011:50
sp. zn. 4 Aps 1/2011 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 41/2010 -
36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. SZ 047353/2010/KUSK REG/Pe,
č. j. 071833/2010/KUSK, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města
Kladna ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. Výst.1057/06/Če/330, č. j. OV/1057/06-45, kterým byla
zamítnuta žádost žalobce o povolení předčasného užívání stavby: rodinný dům, elektropřípojka
v B. u. v K. – D., na pozemku parc. č. 839 v katastrálním území Dubí u Kladna.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu označenou „Žaloba dle zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní z důvodu ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu“.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2010, č. j. 44 A 41/2010 - 25, postoupil věc
Městskému soudu v Praze. Toto usnesení napadl žalobce včasnou kasační stížností a navrhl
jeho zrušení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2010, č. j. 44 A 41/2010 - 29, vyzval
žalobce, aby soudu předložil plnou moc, kterou by osvědčil, že si zvolil pro řízení o kasační
stížnosti právního zástupce, a aby do deseti dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek
za podání kasační stížnosti, který činí 3000 Kč. Soud současně žalobce poučil, že nebude-li
soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno.
Žalobce v podání ze dne 25. 8. 2010 uvedl, že Nejvyšší správní soud nepožaduje právní
zastoupení v této věci, neboť bylo napadeno nezákonné usnesení soudu. Konstatoval, že nelze
připustit, aby zaplatil soudní poplatek, který vznikl na základě „nezákonnosti soudu“.
Dne 1. 9. 2010 předložil krajský soud spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 3. 9. 2010, č. j. 4 Aps 5/2010 - 35,
vrátil spis krajskému soudu s tím, že nezaplatí-li žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti, je na krajském soudu, aby při splnění zákonných podmínek řízení
podle §9 odst. 1 ve spojení s §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, zastavil.
Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 13. 10. 2010, č. j. 44 A 41/2010 - 36, řízení
o kasační stížnosti žalobce zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce kasační stížností napadl usnesení krajského
soudu o postoupení věci z důvodu místní nepříslušnosti. Soud jej usnesením vyzval k zaplacení
soudního poplatku a poučil jej o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení o kasační stížnosti zastaveno; toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 24. 8. 2010.
Žalobce na výzvu soudní poplatek ve stanovené lhůtě ani později nezaplatil, ani nepožádal
o osvobození od soudního poplatku, proto krajský soud řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Namítal
nezákonnost postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí o postoupení věci Městskému soudu
v Praze. Tento postup měl podle stěžovatele zajistit neprojednatelnost žaloby. Doplnil,
že rozhodnutí o postoupení věci nebylo realizováno, a proto je zmatečné. Stěžovatel dále namítal,
že usnesení o zastavení řízení není v pravomoci krajského soudu a domáhal se jeho zrušení.
Žalovaný v podání ze dne 15. 12. 2010 uvedl, že se ke kasační stížnosti nevyjádří.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, neboť podle jeho konstantní
judikatury „[V] řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost
proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí.“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[J]e-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle odst. 3
téhož ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené
lhůtě zaplacen.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2010, č. j. 44 A 41/2010 - 29, stěžovatele
vyzval k zaplacení soudního poplatku a stanovil mu k tomu lhůtu deseti dnů. Stěžovatel
však v této lhůtě, ani později soudní poplatek nezaplatil, ačkoliv byl řádně poučen o následcích
nezaplacení poplatku. Stěžovatel tedy navzdory poučení nesplnil poplatkovou povinnost,
což vedlo krajský soud k vydání rozhodnutí o zastavení řízení.
Námitky proti usnesení krajského soudu o postoupení věci Městskému soudu v Praze
nejsou pro posouzení důvodnosti projednávané kasační stížnosti relevantní, proto se jimi kasační
soud nezabýval.
K námitce stěžovatele, že usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti nebylo
v kompetenci krajského soudu, Nejvyšší správní soud poukazuje na §3 odst. 4 zákona
o soudních poplatcích, podle něhož ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti rozhoduje krajský
soud.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k zaplacení soudního
poplatku a navzdory poučení o možnosti zastavení řízení této výzvě nevyhověl, proto Krajský
soud v Praze postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže řízení o kasační stížnosti podle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí,
a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010,
č. j. 44 A 41/2010 - 36, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nad rámec plnění běžných povinností nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu