ECLI:CZ:NSS:2011:5.AS.65.2011:155
sp. zn. 5 As 65/2011 - 155
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobců: a) A. M., b) B. M., oba zastoupeni JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se
sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje,
odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti
osoby na řízení zúčastněné Obce Zděchov, se sídlem Zděchov 175, v řízení o kasační stížnosti
žalobců a) a b) jako stěžovatelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2011,
č. j. 29 A 123/2010 - 84,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobců, advokátovi JUDr. Františku Novosadovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4752 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský úřad Vsetín, odbor územního plánování, stavebního řádu a dopravy
rozhodnutím ze dne 4. 11. 2009, č. j. MUVS-S 14383/2008OÚPSŘ-330/Hr-12 nařídil odstranění
přístavby a stavebních úprav chaty č. e. 68 na pozemcích st. p. č. 680, parc. č. 1355/4 v k. ú.
Zděchov a uložil žalobcům a) a b) nahradit náklady řízení paušální částkou.
Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali oba žalobci odvolání, které
Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu svým rozhodnutím
ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 19032/2010 (dále též „první rozhodnutí žalovaného“) zamítl.
Městský úřad Vsetín, odbor územního plánování, stavebního řádu a dopravy
rozhodnutím ze dne 4. 11. 2009, č. j. MUVS-S 15745/2008OÚPSŘ-330/Hr-12 nařídil odstranění
stavby „kůlny“ a „altánu“ a žalobkyni a) uložil nahradit náklady řízení paušální částkou.
Žalobci a) a b) i proti tomuto druhému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali
odvolání, které Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu svým
rozhodnutím ze dne 6. 4. 2010, č. j. KUZL 20081/2010 (dále též „druhé rozhodnutí
žalovaného“) zamítl.
Oba žalobci se svým podáním ze dne 11. 10. 2010, doručeném Krajskému soudu
v Ostravě dne 12. 10. 2010, domáhali přezkumu výše uvedených správních rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě dne 26. 10. 2010 usnesením postoupil věc Krajskému soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému a krajský soud žalobu ze dne
11. 10. 2010 odmítl, neboť byla vůči oběma rozhodnutím žalovaného opožděná.
Krajský soud si ze správního spisu žalovaného ověřil, že první napadené rozhodnutí
žalovaného bylo žalobci a) i b) doručeno dne 14. 4. 2010 a druhé dne 9. 4. 2010. Podle
ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s ustanovením §40 odst. 4 s. ř. s. tak žaloba proti prvnímu
rozhodnutí žalovaného měla být podána nejpozději dne 14. 6. 2010 a proti druhému rozhodnutí
žalovaného nejpozději dne 9. 6. 2010. Z ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s. dále vyplývá, že zmeškání
lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Žaloba ze dne 11. 10. 2010 byla žalobci zaslána
správnímu soudu prostřednictvím držitele poštovní licence až dne 11. 10. 2010., tj. přibližně 4
měsíce po uplynutí lhůty pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí.
Žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé a) a b)“) rozhodnutí krajského soudu napadli
včasnou kasační stížností výslovně z důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy
z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Stěžovatelé prostřednictvím svého ustanoveného
zástupce navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil první i druhé rozhodnutí žalovaného a věc
vrátil žalovanému zpět k projednání.
Oba stěžovatelé v kasační stížnosti ze dne 8. 3. 2011 rozvádí genezi sporu
ohledně odstranění jejich staveb a argumentují porušením a zneužitím stavebních předpisů
a porušením pravomoci veřejného činitele.
Ustanovený zástupce stěžovatelů v doplnění kasační stížnosti doručené krajskému soudu
dne 4. 5. 2011 žádá o přezkum obou rozhodnutí žalovaného. Jako důvod kasační stížnosti
výslovně uvádí ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu, že správní orgán při svém
rozhodování nevyhodnotil řádně předložené důkazy a rozhodl v rozporu s předloženými
doklady, v důsledku čehož byl porušen zákon v ustanoveních o řízení takovým způsobem,
že to ovlivnilo zákonnost správních rozhodnutí. Obě rozhodnutí žalovaného byla také podle
zástupce stěžovatelů vydána v rozporu s dobrými mravy i s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Správní orgány nařídily odstranění staveb stěžovatelů v rozporu s ustanovením §129
odst. 1 písm. a) stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), přestože dotčené správní orgány, Správa
chráněné krajinné oblasti Beskydy a odbor životního prostředí Městského úřadu Vsetín,
se k umístění staveb v souladu s ochranou krajiny a životního prostředí vyjádřily kladně. Dle
názoru stěžovatelů byly předmětné stavby povoleny Obecním úřadem ve Zděchově v souladu
s tehdy platným zákonem č. 50/1976 Sb. a neohrožovaly život a zdraví osob nebo zvířat,
bezpečnost, životní prostředí nebo majetek třetích osob a nejsou v rozporu s obecnými
požadavky na výstavbu a s veřejným zájmem chráněným zvláštním předpisem.
Stěžovatelé prostřednictvím svého zástupce dále argumentují, že postupem správního
orgánu byly porušeny i základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v ustanovení §2 odst.
3,4 a ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s odmítnutím
žaloby krajským soudem pro opožděnost, neboť první rozhodnutí žalovaného bylo oběma
stěžovatelům doručeno dne 14. 4. 2010 a druhé dne 9. 4. 2010. Žaloba zaslaná správnímu soudu
dne 11. 10. 2010, tak byla podána po uplynutí lhůty dle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. a byla proto
podána opožděně.
K doplnění kasační stížnosti zástupcem stěžovatelů žalovaný uvádí, že předmětem kasační
stížnosti nemohou být první a druhé rozhodnutí žalovaného, ale usnesení krajského soudu, jímž
byla žaloba stěžovatelů odmítnuta pro opožděnost, neboť opravným prostředkem proti
rozhodnutí správního orgánu není kasační stížnost.
Žalovaný s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud ka sační stížnost
zamítl.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (§109 odst. 2
a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti a jejího doplnění plyne, že stěžovatelé brojí proti rozhodnutím
správních orgánů a nikoliv proti rozhodnutí krajského soudu. Jako zákonný důvod pro podání
kasační stížnosti stěžovatelé prostřednictvím svého zástupce označili §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tedy vadu řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Dle §102 s. ř. s. je však kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Zákonné důvody kasační stížnosti pak upravuje §103 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak
v řízení o kasační stížnosti přezkoumává pravomocné rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví a zkoumá tedy, zda rozhodnutí krajským soudem vydané a důvody o které
se rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem. Rozsah přezkumu rozhodnutí krajského soudu
je z povahy věci vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí.
Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu z povahy
věci pouze kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
je u kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby z povahy věci
vyloučen, když se sice jedná o rozhodnutí, jímž se řízení př ed soudem končí, ovšem nikoli
o rozhodnutí ve věci samé. Přitom toliko rozhodnutími soudu ve věci samé lze posuzovat vady
řízení před správním orgánem, včetně nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, jak jsou
definovány jako důvod kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Odmítl-li tak krajský soud žalobu jako opožděnou a nezabýval-li se jí věcně, Nejvyšší
správní soud v kasačním řízení nemůže přezkoumávat věcný obsah žaloby, ale jen to, zda krajský
soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65).
Stěžovatelé v kasační stížnosti, včetně jejího doplnění, brojí pouze proti rozhodnutím
správních orgánů a nikoliv proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost.
Za této situace kasační námitky stěžovatelů nemohly být shledány d ůvodnými a Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Žalovanému v tomto soudním řízení náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly, zdejší soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nep řiznal.
Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
protože jí v tomto řízení soud neuložil žádnou povinnost (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Stěžovatelům byl k ochraně jejich zájmů pro řízení o kasační stížno sti ustanoven
zástupcem advokát JUDr. František Novosad se sídlem advokátní kanceláře ve Vsetíně,
Smetanova 1101. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Ustanovený advokát na výzvu soudu nezaslal vyčíslení odměny
za poskytnuté úkony právních služeb a Nejvyšší správní soud proto postupoval podle vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a vycházel přitom ze skutečností zřejmých
ze spisu. Podle ustanovení §11 odst. 1 advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý
z úkonů právní služby v citovaném ustanovení uvedených. Podle §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu náleží odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Ustanovený advokát takovou poradu
neuplatnil. Ze spisu vyplývá, že v projednávané věci podáním ze dne 2. 5. 2011 doplnil kasační
stížnost stěžovatelů na základě výzvy krajského soudu ze dne 28. 3. 2011, č. j.
29 A 123/2010 - 114. Podání písemného doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 5. 2011 je úkonem,
za který náleží advokátu odměna podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Podle ustanovení
§12 odst. 4 advokátního tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou
nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu
mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Ustanovenému advokátu tak byla přiznána odměna
za jeden úkon právní služby u dvou osob snížená o 20 %, celkem tedy částka ve výši 3360 Kč,
spolu s náhradou hotových výdajů v částce 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč na jeden úkon právní služby
u dvou osob (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a 792 Kč jako částka odpoví dající dani z přidané
hodnoty. Celková částka přiznané odměny tak činí 4752 Kč a bude vyplacena ustanovenému
zástupci stěžovatelů z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu