ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.29.2011:37
sp. zn. 7 As 29/2011 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. I., t. č. Zařízení
pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, Bělá – Jezová, Bělá pod Bezdězem, zastoupený Asociací pro
právní otázky imigrace, o. s., se sídlem Moravská 9, Praha 2, proti žalovanému: Oblastní
ředitelství služby cizinecké policie Praha, se sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6 - Ruzyně,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010,
č. j. 11 A 159/2010 - 22,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010,
č. j. 11 A 159/2010 - 22 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 11 A 159/2010 - 22,
nebylo žalobci (dále jen „stěžovatel“) přiznáno osvobození od placení soudních poplatků
a záloh pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 1. 6. 2010,
č. j. CPR-1639-24/PŘ-2010-004112, jímž byl stěžovatel podle §129 odst. 1 a 3 zákona
č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zajištěn za účelem jeho předání podle mezinárodní
smlouvy. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatel je cizincem, který pobývá
v zařízení pro zajištění cizinců a tvrdí, že nemá žádné finanční prostředky. Toto je však v rozporu
s tvrzením uvedeným v žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 8. 2010,
v němž stěžovatel zmínil dohodu se svým zástupcem, že v případě ukončení sporu v jeho
prospěch bude zástupci vyplacena odměna ve výši stanovené advokátním tarifem, tedy v částce
4800 Kč. Přitom není zřejmé, z jakých finančních zdrojů má být tato částka zástupci vyplacena.
Stěžovatel tedy neprokázal splnění zákonných předpokladů pro přiznání osvobození od placení
soudního poplatku.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti poukázal na to, že částka
4800 Kč bude jeho zástupci vyplacena pouze v případě ukončení sporu v jeho prospěch. Za této
situace pak bude plně aplikovatelný §60 odst. 1 věta první s. ř. s. a smluvní odměna tak bude
vyplacena z prostředků, které stěžovatel získá od žalované strany. Pokud spor nevyhraje,
nebo mu náhrada nákladů bude odepřena z jiného důvodu, k vyplacení smluvní odměny nedojde.
Dohoda o odměně mezi stěžovatelem a jeho zástupcem tak neimplikuje, že majetkové poměry
stěžovatele umožňují stěžovateli uhradit soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Platí tedy,
že v důsledku svého zajištění stěžovatel nedisponuje žádnými finančními prostředky. Navíc
pokud městský soud dospěl k závěru, že není zřejmé jak stěžovatel uhradí svému zástupci
smluvní odměnu, když nemá dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku, bylo nezbytné
jej vyzvat k objasnění této skutečnosti a nikoliv návrh na osvobození od soudních poplatků
zamítnout. Stěžovatel v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 30/2010 – 31, jehož právní závěry je podle jeho názoru nutné
analogicky vztáhnout i na jeho situaci. Napadené usnesení městského soudu je proto nezákonné.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno a věc byla vrácena městskému
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám
neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel byl vyzván přípisem městského soudu ze dne 5. 8. 2010,
č. j. 11 A 159/2010 - 12, aby prokázal své majetkové poměry pro účely přiznání osvobození
od placení soudního poplatku z podané žaloby. Stěžovatel ve stanovené lhůtě zaslal městskému
soudu vyplněné potvrzení, v němž uvedl, že pobývá v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová,
nemá žádné příjmy a nevlastní žádný majetek větší ceny. V podání stěžovatele ze dne 22. 8. 2010,
které bylo městskému soudu doručeno současně s potvrzením, bylo mimo jiné uvedeno,
že se stěžovatel a jeho zástupce dohodli, že v případě ukončení sporu ve prospěch stěžovatele
bude jeho zástupci vyplacena odměna ve výši 4800 Kč. Na základě tohoto údaje městský soud
dovodil, že není zřejmé, z jakých zdrojů bude tato částka zástupci stěžovatele vyplacena,
a proto toto ujednání není v souladu s tvrzením stěžovatele, že nedisponuje žádnými finančními
prostředky.
Uvedený závěr městského soudu byl učiněn předčasně, protože zmínka o vyplacení
odměny v podání ze dne 22. 8. 2010 nebyla dostačujícím a přesvědčivým údajem
o nevěrohodnosti údajů uvedených stěžovatelem o jeho výdělkových a majetkových poměrech.
V případě, že městský soud měl pochybnosti o údajích, které stěžovatel uvedl ve formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, měl jej vyzvat, aby svá tvrzení
upřesnil a doplnil. Teprve poté bylo možné uvažovat o aplikaci závěrů obsažených v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publikovaném
pod č. 1962/2010 Sb. NSS, podle kterých „účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních
poplatků a který byl soudem řádně poučen, je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné
pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud
žádost zamítne.“. I v případě tohoto judikátu byl žalobce nejprve vyzván, aby předložil vyplněné
potvrzení. Protože soud měl pochybnosti o věrohodnosti údajů v něm uvedených, byl žalobce
soudem vyzván k upřesnění některých sporných a nejasných skutečností. Soud tak nevzal
bez dalšího za relevantní pouze údaje uváděné v potvrzení. Teprve z dalších získaných informací
učinil soud svůj závěr. Tímto způsobem měl městský soud postupovat i v dané věci.
V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že v případě tvrzené nemajetnosti nelze
požadovat její prokázání. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikovaný pod č. 951/2006 Sb. NSS, podle kterého „postup krajského
soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení
o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný
majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel
tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti.“.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že městský soud pochybil v právním
hodnocení věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení.
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu
s ust. §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání,
neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu