ECLI:CZ:NSS:2011:7.AS.62.2011:73
sp. zn. 7 As 62/2011 - 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká televize,
se sídlem Kavčí hory 1, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. 8 A 197/2010 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2011, č. j. 8 A 197/2010 - 45, zamítl
žalobu, jíž se Česká televize (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí R ady
pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) ze dne 22. 6. 2010, sp. zn./Ident:
2008/1304/vav/ČTV a sp. zn./Ident: 2008/1685/vav/ČTV, kterými byly stěžovatelce uloženy
pokuty ve výši 50 000 Kč (celkem tedy 100 000 Kč) za porušení povinnosti stanovené v ust. §48
odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 5. 2010 (dále jen „zákon
o vysílání“) pro vysílání reklam a teleshoppingu, kterého se stěžovatelka dopustila tím,
že v červenci 2008 ve 21 případech a v srpnu 2008 ve 12 případech zařadila na programu ČT 1
do vysílání obchodní sdělení na časopis Marie Blaire (mutace 1 a 2), která naplňovala definiční
znaky reklamy a nebyla zřetelně zvukově, obrazově, či zvukově – obrazově oddělena od ostatních
částí programu.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které namítala, že městský
soud nesprávně posoudil otázku, zda se v dané věci jednalo o zařazení reklamních sdělení
či sponzorských vzkazů. Proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného
ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence a nebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Napadený rozsudek městský soud doručoval stěžovatelce v souladu s ust. §42 odst. 1
s. ř. s. do datové schránky. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky vyplývá,
že stěžovatelce byl doručen dne 11. 2. 2011 v 15:36 hodin, kdy se pověřená osoba s právem
přístupu ke zprávě přihlásila do datové schránky. Dnem, který v daném případě určil počátek
běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, byl tedy pátek 11. 2. 2011 a posledním dnem lhůty
tak byl pátek 25. 2. 2011.
Kasační stížnost podala stěžovatelka rovněž prostřednictvím datové schránky. V detailu
zprávy z datové schránky městského soudu je uvedeno, že tato zpráva byla městskému soudu
dodána dne 28. 2. 2011 ve 13:21 hodin a doručena téhož dne ve 13:33 hodin.
Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 15. 7. 2010 , č. j. 9 Afs 28/2010 - 79 (publikováno
pod č. 2131/2010 Sb. NSS; dostupné též na www.nssoud.cz) vyložil a podrobně odůvodnil,
že „[l]hůta stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li podání
učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty dodáno ve formě datové
zprávy do datové schránky soudu (§40 odst. 4 s. ř. s.)“. Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti je tedy
rozhodné datum dodání datové zprávy do datové schránky městského soudu.
Protože v daném případě byla kasační stížnost do datové schránky městského soudu
dodána dne 28. 2. 2011, byla podána opožděně, a proto ji Nejvyšší správní soud odmítl
podle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu