ECLI:CZ:NSS:2011:7.AZS.7.2011:78
sp. zn. 7 Azs 7/2011 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobce: I. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 7. 1. 2011, č. j. 63 Az 30/2009 – 62,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2011, č. j. 63 Az 30/2009 – 62,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 1. 2011, č. j. 63 Az 30/2009 - 62, neustanovil
žalobci (dále jen „stěžovatel“) zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2010, č. j. 63 Az 30/2009 - 38, kterým
nebyl stěžovateli ustanoven advokát jako zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „ministerstvo“) ze dne
16. 4. 2009, č. j. OAM-243/VL-18-08-2009. Krajský soud vyšel z toho, že se stěžovatel domáhá
podanou žalobou zrušení rozhodnutí ministerstva a vrácení věci k dalšímu řízení a že požádal
o ustanovení advokáta pro řízení o žalobě. Proto mu doručoval tiskopis vzor 060 o. s. ř.
v ukrajinském jazyce (vyjádření o osobních, výdělkových a majetkových poměrech). Stěžovatel si
tuto zásilku nepřevzal. Doručovaná písemnost byla proto vyvěšena na úřední desce soudu a takto
doručena stěžovateli dnem 17. 5. 2010. Usnesením ze dne 10. 6. 2010, č. j. 63 Az 30/2009 - 38,
pak rozhodl krajský soud tak, že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů. Proti tomuto
usnesení podal stěžovatel kasační stížnost a zároveň podal návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud pak předložil kasační stížnost
proti usnesení o neustanovení zástupce Nejvyššímu správnímu soudu, který věc vrátil
bez věcného vyřízení jednak s tím, že je třeba stěžovatele vyzvat k doplnění stížních bodů
a jednak proto, že je třeba posoudit stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti proti uvedenému usnesení. Krajský soud na základě těchto zjištění
dospěl k závěru, že není třeba, aby byl stěžovatel zastoupen advokátem v řízení o kasační
stížnosti proti předmětnému usnesení, a to pouze proto, že neprokázal své osobní a majetkové
poměry.
Stěžovatel podal v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a) až e) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí
jezdí pravidelně na propustky, a patrně proto mu nebyl doručen ani tiskopis vzor 060 o. s. ř.,
ani výzva k vyzvednutí písemnosti. Podle jeho názoru je napadené usnesení nezákonné
pro nesprávné posouzení právní otázky soudem, trpí vadami spočívajícími zejména v tom, že při
zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán vycházel, byl porušen zákon takovým
způsobem, který mohl ovlivnit zákonnost tohoto rozhodnutí a pro tyto vady ho měl krajský soud
zrušit, dále zjištění správního orgánu nemají oporu ve spise a jsou s ním dokonce v rozporu,
a proto zde nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí návrhu. Konkrétní skutečnosti,
v nichž spatřuje důvodnost kasační stížnosti však může uvést až v dodatečné lhůtě k výzvě soudu
prostřednictvím advokáta, o jehož ustanovení žádá. Tato žádost je odůvodněna jeho časovou
tísní a nedostatečnou orientací v právním řádu České republiky, pro kterou není schopen účinně
hájit svá práva, ale i nedobrou finanční situací, která mu znemožňuje nechat se zastupovat
advokátem, jehož by si sám zvolil. Stěžovatel, který současně požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků, navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu při vázanosti
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a přitom shledal vadu uvedenou v §109 odst. 3 s. ř. s. (nepřezkoumatelnost usnesení
pro nedostatek důvodů), k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu
ust. §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by totiž tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, byl do s. ř. s. zaveden zákonem
č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Ve věcech azylu je nyní kasační stížnost
mimořádným opravným prostředkem omezeným na případy objektivní nutnosti rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů bude kasační stížnost ve věcech azylu přijata
k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní Nejvyššímu správnímu soudu zároveň
plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního soudnictví.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je,
kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud též
nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky
znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu
řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního
soudu v tomto řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž
také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že kasační stížnost
se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu nebo jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost
v judikatuře může vyvstat na úrovni krajských soudů i Nejvyššího správního soudu. Kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je na místě změnit výklad
určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační
stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. V této
souvislosti je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že pokud by k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení, především procesního
charakteru, proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti.
V dané věci předmětem přezkumu usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto
o neustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu ze dne 10. 6. 2010, č. j. 63 Az 30/2009 - 38, jímž krajský soud neustanovil stěžovateli
zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva. Nejde tedy
o rozhodnutí krajského soudu, které by se věcně zabývalo otázkou opodstatněností zamítnutí
žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud při posuzování zákonných podmínek pro ustanovení zástupce v řízení
o kasační stížnosti nejprve v napadeném popsal průběh celého řízení až do vydání usnesení
ze dne 10. 6. 2010, č. j. 63 Az 30/2009 - 38, kterým stěžovateli nebyl ustanoven zástupce z řad
advokátů pro řízení o žalobě. Následně popsal obsah pokynu Nejvyššího správního soudu,
který vrátil spis bez věcného vyřízení a uzavřel celou věc tak, že není třeba, aby byl stěžovatel
zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti proti citovanému usnesení, a to pouze proto,
že stěžovatel neprokázal ke dni vydání usnesení své osobní a majetkové poměry.
Způsob, jakým se vypořádal krajský soud se žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
z řad advokátů ve vztahu k důkazům soustředěným k posouzení zákonných podmínek ve smyslu
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. tak nerespektuje zákonné požadavky na přezkoumatelnost
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud především poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního
soudu (viz např. nález ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94 a ze dne 26. 6. 1997,
sp. zn. III. ÚS 94/97), podle níž jedním z principů představujícím součást práva na řádný proces,
jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a s vobod, čl. 1 Ústavy)
a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky řádně a vyčerpávajícím
způsobem odůvodnit (ve správním soudnictví viz ustanovení §54 odst. 2 s. ř. s.). Z odůvodnění
proto musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně
jedné a právními závěry na straně druhé. Nepřezkoumatelné rozhodnutí proto nedává dostatečné
záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené
právo na spravedlivý proces.
Stěžovatel odůvodnil svou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů především tím,
že se nedostatečně orientuje v právním řádu České republiky, a proto může uvést konkrétní
skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost kasační stížnosti, jen prostřednictvím advokáta. Krajský
soud se s touto žádostí stěžovatele vypořádal v napadeném usnesení tak, že není třeba, aby byl
zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti proti usnesení, jímž mu nebyl ustanoven
advokát, a to pouze proto, že neprokázal ke dni vydání usnesení své osobní a majetkové poměry.
Tento závěr krajského soudu je nepřezkoumatelný, protože byl učiněn bez jakéhokoliv
vyhodnocení popsaných okolností a právní problematiky a bez odkazu na zákonné předpisy,
případně na judikaturu. Napadené usnesení tedy postrádá úvahy krajského soudu o vztahu mezi
skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry
na straně druhé, i když jde o nezbytné atributy řádného odůvodnění soudního rozhodnutí, které
vylučují libovůli při rozhodování a naplňují požadavky práva na řádný a spravedlivý proces.
Nad rámec uvedeného je třeba dodat, že pokud nebude spolehlivě vyřešena shora
uvedená otázka, je výzva krajského soudu, aby stěžovatel ve stanovené lhůtě doplnil kasační
stížnost a uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí krajského soudu a jaké
jsou konkrétní důvody kasační stížnosti (usnesení ze dne 7. 1. 2001, č. j. 63 Az 30/2009 - 65),
když tvrdí, že se neorientuje v právním řádu České republiky pouze formální úkon. Obdobně je
tomu i pokud jde o poučení krajského soudu, že podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné
zastoupení stěžovatele advokátem. Ve spise však není výzva krajského soudu, aby stěžovatel
v přiměřené lhůtě předložil plnou moc advokáta. Není možné pominout ani úvahu o vztahu doby
podání žádosti o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení ze dne
10. 6. 2010 (dne 7. 7. 2010) k závěru obsaženém v napadeném usnesení ze dne 7. 1. 2011,
že stěžovatel neprokázal ke dni vydání usnesení ze dne 10. 6. 2010 své osobní a majetkové
poměry.
Nejvyšší správní soud proto zrušil kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§103 odst. 1 písm. d/
s. ř. s .) a věc z tohoto důvodu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V tomto řízení bude na krajském soudu, aby se znovu zabýval žádostí stěžovatele
o ustanovení zástupce z řad advokátů, postupoval přitom ve smyslu názoru zaujatého Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku a poté vydal přezkoumatelné rozhodnutí odpovídající
zákonu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí ( §110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu