ECLI:CZ:NSS:2011:8.AFS.56.2011:137
sp. zn. 8 Afs 56/2011 - 137
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. F., zastoupen
JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem se sídlem Holečkova 31, Praha 5, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2005, čj. 6749/140/2004-PK-OJ-29/Pa, v
řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 6. 2011, čj. 31 Af 4/2011 - 112,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2004,
čj. 139212/04/228931/4213, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 200 000 Kč za porušení
povinnosti nepeněžité povahy dle §37 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci
Králové. Krajský soud rozsudkem ze dne 22. 12. 2006 a ze dne 25. 1. 2010 zrušil napadené
správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; oba rozsudky Nejvyšší správní soud
posléze zrušil. Poté, co kasační soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, krajský soud
rozsudkem nyní posuzovaným opět rozhodnutí žalovaného zrušil; v odůvodnění vyložil,
že správce daně nebyl oprávněn pokutu uložit.
Posléze uvedený rozsudek napadl žalovaný kasační stížností, kterou opíral o §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy namítal nesprávné posouzení právní otázky a dále nerespektování závazného
právního názoru kasačního soudu vysloveného v předchozích rozhodnutích v posuzované věci.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, mimo jiné tím, zda
kasační stížnost byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze tak mohla být meritorně projednána.
Rozsudek krajského soudu byl žalovanému (stěžovateli) doručen prostřednictvím datové
schránky. Stejným způsobem stěžovatel podal kasační stížnost. Podle §42 odst. 1 s. ř. s. „soud
doručuje písemnosti do datové schránky, a není-li možné písemnosti doručit tímto způsobem, doručuje je soud
soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo
prostřednictvím veřejné datové sítě“. V souvislosti s doručováním do datové schránky soudní řád
správní v poznámce pod čarou 8a) odkazuje na zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“).
Podle §17 odst. 1 zákona č. 308/2008 Sb. platí, že umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán
veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje
na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická
osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím
datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto
zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí. Citovaný zákon tak
zakládá pro orgány veřejné moci povinnost obligatorního doručování prostřednictvím datových
schránek, je-li takový postup možný. Podle §17 odst. 3 citovaného zákona dále platí, že dokument,
který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která
má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové schránky
osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento
dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení
(odst. 4 téhož ustanovení).
Výkladem těchto ustanovení se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud např. v usnesení
ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010 - 79, publikovaném pod č. 2131/2010 Sb. NSS. Došel
k závěru, že „[l]hůta stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li
podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty dodáno ve formě
datové zprávy do datové schránky soudu (§40 odst. 4 s. ř. s.).“ V citovaném usnesení soud dále uvedl,
že „pro posouzení včasnosti podání účastníka řízení učiněného vůči soudu, je-li předmětná lhůta stanovena
soudním řádem správním, není rozhodný ani prvotní okamžik odeslání datové zprávy, ani okamžik, kdy
se do datové schránky soudu přihlásí oprávněná či pověřená osoba, nýbrž okamžik jejího dodání soudu.
Pro úplnost lze konstatovat, že ustanovení §18 zákona č. 300/2008 Sb. mezi skupiny osob, které činí úkony
vůči orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky, zahrnuje pouze fyzické osoby, podnikající fyzické
osoby a právnické osoby, tedy nikoliv jiné orgány veřejné moci vystupující v určitém vztahu v jiném postavení, nežli
vrchnostenský úřad. Vzájemné doručování mezi orgány veřejné moci prostřednictvím datové schránky předpokládá
§17 zákona č. 300/2008 Sb. Je-li však orgán veřejné moci jedním z účastníků řízení, musí být v souladu
se zásadou rovnosti účastníků soudního řízení v rovném postavení s ostatními účastníky (§36 odst. 1 s. ř. s.).
Je tedy zcela nepřípustné, aby při posuzování zachování lhůty stanovené soudním řádem správním platila
pro účastníky odlišná pravidla.“
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, založeného v soudním
spise, kasační stížností napadený rozsudek byl dodán do datové schránky stěžovatele v pátek
29. 7. 2011 a téhož dne mu byl i doručen. Tento den určil počátek běhu lhůty pro podání kasační
stížnosti. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti tak byl pátek 12. 8. 2011. Kasační
stížnost stěžovatele však byla dodána do datové schránky krajského soudu až v pondělí
15. 8. 2011, tedy po marném uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti.
Jelikož byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle §46 odst. 1
písm. b) ve spojení §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu