ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.47.2011:92
sp. zn. 8 As 47/2011 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra, v právní věci žalobce: D. A. H., zastoupeného
Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalované: Policie ČR,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované
ze dne 10. 3. 2010, čj. CPR-10791-2/ČJ-2009-9CPR-V227, o kasačních stížnostech žalobce a
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, čj. 3 A 22/2010 - 45,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku její kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
I.
[1] Městský soud v Praze výrokem I. shora označeného rozsudku zrušil k žalobě žalobce
a ve vztahu k výroku „Tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí.“ rozhodnutí
žalované ze dne 10. 3. 2010, čj. CPR-10791-2/ČJ-2009-9CPR-V227, v rozsahu, jímž bylo
zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké
policie České Budějovice, Inspektorátu cizinecké policie Jindřichův Hradec ze dne 27. 5. 2009,
čj. CPCB-8597-54/ČJ-2008-63KP. V tomto rozsahu městský soud také vrátil věc žalované
k dalšímu řízení. Výrokem II. městský soud zamítl žalobu ve zbývající části.
II.
[2] Žalobce i žalovaná brojili proti rozsudku městského soudu kasačními stížnostmi.
[3] Žalovaná požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrdila, že tak učinila
ve veřejném zájmu a kvůli případnému vzniku nenahraditelné újmy.
[4] Veřejný zájem žalovaná spatřovala v tom, aby správní orgány rozhodovaly „v souladu
se zákonem a v obdobných případech postupovaly shodně“.
[5] Podle žalované rozhodnutí o správním vyhoštění vydaná po 23. 11. 2005 neobsahují
pojem platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, ale používají pojem „doba, po kterou nelze
cizinci umožnit vstup na území“. Od účinnosti zákona č. 435/2005 Sb. správní orgán určuje
dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, od tzv. vykonatelnosti rozhodnutí
o správním vyhoštění. Kdyby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, vydal by podle
žalované správní orgán nové rozhodnutí s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup
na území, která je určena např. nabytím právní moci rozhodnutí. Kdyby poté bylo vyhověno
kasační stížnosti a doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území by byla „stavěna“,
nebylo by možné v nových rozhodnutích určit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup
na území v souladu se zákonem a se závěry Nejvyššího správního soudu.
[6] Žalovaná tvrdila, že „snížená míra právní jistoty v meritorních rozhodnutí, a to i pro správní orgány
1. stupně, by v důsledku výkonu nebo jiných právních následků tak způsobily nenahraditelnou újmu“.
III.
[7] Nejvyšší správní soud především připomíná, že odkladný účinek kasační stížnosti
lze přiznat pouze v případě nenahraditelné újmy hrozící stěžovateli v důsledku výkonu
rozhodnutí nebo jeho jiných následků, pokud se přiznání odkladného účinku nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem
(§73 odst. 2 s. ř. s. za použití §107 s. ř. s.).
[8] Tento soud jistě souhlasí s žalovanou, že je ve veřejném zájmu, aby správní orgány
rozhodovaly zákonně a v souladu s judikaturou správních soudů. Žalovaná však nebyla schopna
srozumitelně vysvětlit, proč by nepřiznání odkladného účinku její kasační stížnosti muselo vést
k nezákonnému rozhodnutí nebo nerespektování judikatury. Navíc je třeba dodat, že ochrana
veřejného zájmu není důvodem pro přiznání odkladného účinku – tím je pouze nenahraditelná
újma hrozící stěžovateli (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2005,
čj. 1 Afs 106/2004 - 49, č. 982/2006 Sb. NSS, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
také na www.nssoud.cz). Odkladný účinek nesmí být v rozporu s veřejným zájmem – jedná
se však o situaci, kdy jeho existence může být překážkou pro přiznání odkladného účinku (pokud
by byly v rozporu), nikoliv důvodem pro jeho přiznání (pokud by byly v souladu, ale nebyla
by prokázána hrozba nenahraditelné újmy).
[9] I v případě, kdy se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti domáhá žalovaný správní
orgán tak musí být splněna podmínka hrozící nenahraditelné újmy, jakkoliv bude v podobných
případech z povahy věci přiznání odkladného účinku jen zcela ojedinělé a výjimečné
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2006, čj. 6 Ads 99/2006 - 33,
nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
čj. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS). Nenahraditelná újma, která by stěžovateli
při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout a jež je základní
podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, totiž musí představovat výjimečný
a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 10. 2004, čj. 6 Afs 25/2003 - 59). Nenahraditelnou újmou a důvodem
pro přiznání odkladného účinku není bez dalšího ani zájem na jednotném postupu v obdobných
případech do rozhodnutí o kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 12. 2004, čj. 4 As 52/2004 - 70, č. 528/2005 Sb. NSS).
[10] V nyní posuzované věci pak Nejvyšší správní soud i vzhledem ke shora předestřené
argumentaci shrnul, že žalovaná poměrně obecně tvrdila ohrožení právní jistoty, ale její tvrzení
se míjela s kritérii pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyplývajícími ze soudního
řádu správního i z bohaté judikatury správních soudů. Z návrhu na přiznání odkladného účinku
tak nebylo možno dovodit, že by žalované hrozila nenahraditelná újma, a tím méně byla hrozba
takové újmy prokázána.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal návrh na přiznání odkladného účinku důvodným,
proto jej zamítl (§73 odst. 2 s. ř. s. za použití §107 s. ř. s.). Tím tento soud nijak nepředjímá
své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně 29. června 2011
JUDr. Jan Passer
předseda senátu