ECLI:CZ:NSS:2011:9.ANS.9.2011:44
sp. zn. 9 Ans 9/2011 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: G.
I., zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské nám.
21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci ochrany proti nečinnosti správního
orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 20. 6. 2011, č. j. 5 A 63/2011 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Blanketní kasační stížností podanou elektronicky dne 11. 7. 2011 brojí žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud)
ze dne 20. 6. 2011, č. j. 5 A 63/2011 - 27, kterým byla zastaveno řízení o jeho žalobě
ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to pro zpětvzetí žaloby.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 odst. 1 s. ř. s.,
které stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil, případně nejbližším
pracovním dnem, připadne-li poslední lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadené
usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2 2. 6. 2011. Součástí doručeného usnesení bylo
poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou týdnů po doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím městského soudu.
Okamžikem doručení usnesení stěžovateli ve středu 22. 6. 2011 tak nastala
zákonem předpokládaná skutečnost pro určení počátku lhůty ve smyslu ustanovení §40
odst. 1 s. ř. s. Konec lhůty počítané podle týdnů je dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. určen
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti byla s ohledem na výše uvedené
středa 6. 7. 2011, což byl stát ní svátek. V souladu s ustanovením §40 odst. 3 s. ř. s.
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den, a proto byl v projednávané věci posledním dnem
pro podání kasační stížnosti čtvrtek 7. 7. 2011. Kasační stížnost však byla podána až dne
11. 7. 2011, tedy po zákonem stanovené lhůtě. Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., věta
poslední, nelze zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti prominout.
Dle závěrů rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. 2 Ads 54/2003 - 78 (všechna zde uvedená rozhodnutí NSS jsou dostupná
na www.nssoud.cz), není v případě, že je kasační stížnost podána opožděně, na místě
odstraňovat její jiné vady či nedostatek právního zastoupení. Z toho důvodu
v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud neshledal nutnost vyzvat stěžovatele
k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. V souladu
se zásadou ekonomie řízení nebyl stěžovatel též vyzýván ani k zaplacení soudního
poplatku za podanou kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti napadenému usnesení městského
soudu z výše uvedených důvodů podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., odmítl, neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu
první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu