ECLI:CZ:NSS:2011:9.AS.16.2011:71
sp. zn. 9 As 16/2011 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: RoBiN OIL s.r.o., se sídlem Libušina 172, Kladno, zastoupený JUDr. Liborem
Janků, advokátem se sídlem Májová 23, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo
dopravy, odbor silniční infrastruktury, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2010, č. j. 153/2010-910-IPK/8, ve věci
stavebního povolení, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic
a dálnic, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2010, č. j. 7 A 112/2010 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla z důvodu nevyčerpání
řádných opravných prostředků odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
kterým byla povolena stavba rychlostní silnice „R7 MÚK Vysočany- MÚK Droužkovice“.
Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti důvody dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen
„s. ř. s.“). Uvádí, že žalovaný vydal dne 4. 6. 2010 veřejnou vyhláškou stavební povolení
ve prospěch stavebníka Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa Chomutov, pro stavbu shora
uvedené rychlostní silnice. Ze základních údajů o stavbě vyplývá, že stavba bude mimo
jiné zřízena na nemovitostech v obci Hrušovany, katastrální území Vysočany
u Chomutova, a to na parcele parc. číslo 1043/23 o výměře 2851 m
2
a na parcele
parc. číslo 1043/24 o výměře 7769 m
2
. K těmto nemovitostem náleží vlastnické právo
České republice, s právem hospodaření ve prospěch stavebníka Ředitelství silnic a dálnic.
Stěžovatel je vlastníkem sousedních nemovitostí – parcely parc. číslo 928/10 o výměře
4460 m
2
a parcely parc. číslo 928/54 o výměře 1209 m
2
, vše v obci Hrušovany, katastrální
území Vysočany u Chomutova. Má za to, že je účastníkem stavebního řízení, avšak
žalovaný toto jeho postavení od samého počátku nerespektuje. Neoznámil stěžovateli
zahájení příslušného řízení, nepřizval jej ani k ústnímu jednání. Stěžovatel namítá,
že postupem žalovaného mu fakticky bylo znemožněno podat opravný prostředek,
a proto je oprávněn bránit se proti napadenému stavebnímu povolení přímo žalobou dle
ustanovení §65 s. ř. s.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že účastníkům řízení bylo
oznámení o zahájení řízení doručeno veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce
Ministerstva dopravy a také na elektronické desce Ministerstva dopravy. O tom ostatně
svědčí i dopis žalovaného ze dne 9. 7. 2008, č. j. 612/2008-910-IPK/2, adresovaný
žalobci, ve kterém výslovně stojí, že účastníci řízení budou o zahájení řízení vyrozuměni
veřejnou vyhláškou, která bude mj. vyvěšena také na úředních deskách obecních úřadů
obcí (fyzicky i elektronicky), jejichž katastrální území budou dotčena předmětnou stavbou.
Samotné oznámení o stavebním řízení i stavební povolení obsahují pouze dva účastníky
řízení, a to investora stavby Ředitelství silnic a dálnic ČR a společnost Valbek, spol. s r. o.,
v jejímž zastoupení investor o vydání stavebního povolení požádal. Ostatním účastníkům
řízení bylo doručeno zveřejněním veřejné vyhlášky ve smyslu ustanovení §144 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). V rámci stavebního řízení měli
všichni účastníci řízení možnost se vyjádřit či vznést ústní připomínky při veřejném
ústním projednání žádosti dne 26. 2. 2010.
Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté
přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené usnesení
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že jediným a současně rozhodným důvodem
kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud
již ve svém rozhodnutí ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaném
pod č. 625/2005 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že v případě podání kasační
stížnosti proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby přicházejí pro stěžovatele v úvahu
z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.
vázán.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že s ním nebylo jako s účastníkem
v předcházejícím řízení jednáno a rozhodnutí mu následně z tohoto důvodu nebylo
doručeno. Proto se nemohl bránit podáním odvolání, neboť postupem žalovaného
mu bylo toto právo fakticky odňato.
Podle ustanovení §5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv
jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon,
pokud nestanoví tento nebo zvláštní zákona jinak.
Z citovaného ustanovení soudního řádu správního vyplývá, že soudní ochrana
nenahrazuje správní přezkum, ale nastupuje teprve poté, kdy jsou vyčerpány veškeré
možnosti nápravy nezákonného či vadného správního rozhodnutí prostředky správního
řízení s tou podmínkou, že procesní předpisy správního řízení podání opravných
prostředků umožňují. Svých práv se tedy žalobou proti rozhodnutí správního orgánu
nemůže úspěšně domoci ten, kdo proti rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně opravný prostředek nepodal, s výjimkou případů, kdy rozhodnutí správního
orgánu bylo na újmu práv žalobce změněno k opravnému prostředku jiného. Tento
závěr vyslovil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 2005,
č. j. 2 Afs 98/2004 - 65, publikovaném pod č. 672/2005 Sb. NSS, podle něhož:
„Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§5,
§68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu
a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí
zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve
po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí
je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže
nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.“
Nejvyšší správní soud si vyžádal správní spis a ověřil, že v dané věci byla žaloba
podána proti rozhodnutí, jímž stavební úřad stavebníkovi povolil na základě provedeného
stavebního řízení realizaci v úvodu uvedené stavby. Oznámení o zahájení stavebního
řízení bylo dle ustanovení §144 správního řádu pro velký počet účastníků oznámeno
veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na příslušné úřední desce dne 1. 3. 2010
a sejmuta dne 24. 3. 2010. Součástí tohoto oznámení bylo nařízení ústního jednání
k projednání žádosti o stavební povolení a to na den 1. 4. 2010. Účastníci řízení byli
poučeni o svém právu uplatnit případné námitky nejpozději při tomto ústním jednání.
Součástí spisového materiálu je i žádost žalovaného o vyvěšení této veřejné vyhlášky
na úřední desce obecních úřadů dotčených obcí mimo jiné na úřední desce Obecního
úřadu v Hrušovanech. Obdobným způsobem bylo doručeno také napadené stavební
povolení.
Vydané stavební povolení je nepochybně rozhodnutím správního orgánu prvního
stupně, proti němuž byl přípustný řádný opravný prostředek, tj. podání rozkladu
k ministru dopravy a to do 15 dnů ode dne doručení. Ostatně o tom byli účastníci řízení
poučeni přímo v napadeném povolení.
Stěžovatel měl právo rozklad podat, přičemž tohoto svého práva nevyužil. Kasační
soud na základě výše uvedených skutečností ověřených ze správního spisu neshledal,
že by mu postupem žalovaného bylo právo podat opravný prostředek fakticky odňato.
Pro úplnost však zdejší soud uvádí, že právo podat řádný opravný prostředek
proti stavebnímu povolení není závislé na předpokladu, že napadené rozhodnutí
bylo účastníkům řízení řádně doručeno, jak tomu ostatně bylo i v nyní projednávané věci.
Toto právo svědčí i účastníku, kterému příslušné rozhodnutí nebylo doručeno, využít
jej může tedy kdykoliv, kdy se o existenci takového rozhodnutí dozví. Správní řád
je v takovém případě standardně vykládán tak, že i při odnětí možnosti účastnit se řízení,
vyúsťujícím v nedoručení rozhodnutí ve věci, lze nápravu zjednat použitím řádného
opravného prostředku (srov. Vopálka V., Šimůnková, V., Šolín, M.: Správní řád,
komentář, C. H. Beck, Praha 1999, poznámky k §14, §52 a §62). Účastníkem správního
řízení je totiž vždy ten, o němž to stanoví zákon, tedy bez ohledu na to, zda s ním správní
orgán jako s účastníkem řízení jednal či nikoli. Nejedná-li správní orgán s účastníkem
řízení, který jím ze zákona je, a nedoručí-li mu rozhodnutí, zatíží tím řízení závažnou
procesní vadou. Smyslem §5 a §68 písm. a) s. ř. s. je zamezit intervencím soudu
v případě, že správní orgán ještě neměl možnost sám zvážit důvody namítané
proti jeho rozhodnutí v rámci řízení o opravném prostředku a zaujmout k nim
své stanovisko. V případě stěžovatele by se odvolací orgán ve svém rozhodnutí musel
vypořádat mimo jiné s námitkou, že byl jako účastník řízení před stavebním úřadem
opomenut, tento závěr by pak bylo možno následně podrobit přezkumu ve správním
soudnictví.
Kasační námitka stěžovatele, v níž poukazoval na nezákonnost usnesení
o odmítnutí žaloby spočívající v tom, že proti rozhodnutí stavebního úřadu nemohli
podat odvolání, neboť s ním nebylo jako s účastníkem v předchozím řízení jednáno
a rozhodnutí mu nebylo doručeno, však z výše uvedených důvodů nebyla shledána
důvodnou.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch,
nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 5 s. ř. s. tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu pouze těch nákladů, které jim
vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil; případně jim soud
může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů
řízení. V daném případě však Nejvyšší správní soud osobě zúčastněné na řízení splnění
žádné povinnosti, v souvislosti s níž by jí vznikly náklady, neuložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu