ECLI:CZ:NSS:2011:9.AZS.16.2011:63
sp. zn. 9 Azs 16/2011 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipšra
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. V., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2010, č. j. OAM-257/LE-LE18-LE18-2010,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
28. 7. 2011, č. j. 56 Az 1/2011 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 26. 8. 2011 brojí žalobce (dále
jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne
28. 7. 2011, č. j. 56 Az 1/2011 - 47, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 11. 2010, č. j. OAM-257/LE-LE18-LE18-2010. Tímto
rozhodnutím byla jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), zamítnuta žádost stěžovatele o udělení
mezinárodní ochrany.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením §40 s. ř. s., které
stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná
běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Dle
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který
se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený
rozsudek krajského soudu, který rovněž obsahoval poučení o možnosti podat proti němu
kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu,
byl ustanovenému zástupci stěžovatele – Organizaci pro pomoc uprchlíkům – doručen
dne 4. 8. 2011 (č. l. 48 soudního spisu).
V daném případě byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti den doručení písemného
vyhotovení usnesení krajského soudu, tj. čtvrtek 4. 8. 2011. Konec lhůty pro podání
kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl
na den, který se svým pojmenováním shodoval s dnem určujícím počátek běhu lhůty,
tj. čtvrtek 18. 8. 2011. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti,
tj. pro její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit.
Poštovní zásilka obsahující kasační stížnost však byla držiteli poštovní licence
předána k přepravě až dne 26. 8. 2011 (obálka č. l. 52 spisu). Nejvyšší správní soud proto
dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, a z tohoto důvodu ji podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. , ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Dle usnesení rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. 2 Ads 54/2003 - 78, není v případě, že je kasační stížnost podána opožděně, na místě
odstraňovat její jiné vady či nedostatek právního zastoupení. Z toho důvodu
v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud neshledal nutnost rozhodovat o žádosti
stěžovatele o ustanovení právního zástupce, ani nutnost odstraňovat vady kasační
stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu
první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu