ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.18.2011:18
sp. zn. Konf 18/2011 - 18
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana Fialy,
JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou , a dalších účastníků sporu
původně vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 106/2009,
o 12 529,50 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1,
Václavské náměstí 808/66, IČ 27646751, zastoupené JUDr. Romane m Majerem, advokátem
v Plzni, Úslavská 33, a žalovaného M. S.,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru
nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 106/2009, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 8000 Kč
s příslušenstvím, je soud.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 15. 2. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, mezi ním a Okresním soudem
ve Žďáru nad Sázavou ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 C 106/2009, týkající
se zaplacení 12 529,50 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela
se žalovaným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na jejímž základě žalovanému
poskytovala služby prostřednictvím mobilní telekomunikační sítě. Za tyto služby žalovanému
Telefónica vyfakturovala částku 12 529,50 Kč. Žalovaný neuhradil čtyři faktury na částku
v celkové výši 12 529,50 Kč.
Společnost Telefónica postoupila pohledávku ve výši 12 529,50 Kč žalobkyni,
která podala proti žalovanému dne 15. 9. 2008 u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žalobu
na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Uvedená částka sestávala z úhrady za poskytnuté telekomunikační služby ve výši
4529,50 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 8000 Kč, kterou byl účastník (žalovaný) povinen
zaplatit poskytovateli telekomunikační služby (žalobkyni) v případě, že nesplní, resp. poruší
některé ustanovení čl. 11 Všeobecných podmínek. Smluvní pokutu uvedenou ve Speciální
nabídce (sestávající z výčtu mobilních telefonů za zvýhodněnou cenu) přitom činila výše roz dílu
plné ceny a zvýhodněné ceny zboží nebo služeb uvedených v Ceníku mobilních telefonů.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 25. 2. 2010,
čj. 10 C 106/2009 - 86, řízení o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude
věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že podle
§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem,
popř. uživatelem na straně druhé, Český telekomunikační úřad. Spor o zaplacení ceny
poskytnutých telekomunikačních služeb je sporem vyplývajícím z porušení povinnosti u ložené
zákonem, k jehož rozhodování je dána pravomoc Českému telekomunikačnímu úřadu. Na tom
nic nemění skutečnost, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, která není osobou vykonávající
komunikační činnost. Z důvodu nedostatku pravomoci soud řízení zastavil s tím, že po právní
moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
Proti usnesení okresního soudu brojila žalobkyně odvoláním u Krajského soudu v Brně.
Dle žalobkyně o postoupené pohledávce nemá pravomoc rozhodovat Český telekomunikační
úřad, protože nejsou splněny podmínky uvedené v §129 zákona o elektronických komunikacích.
Český telekomunikační úřad řeší spory pouze mezi zákonem stanovenými subjekty, a to osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem nebo uživatelem na straně
druhé. Současně namítla, že žalobou uplatněný nárok z titulu nezaplacené smluvní pokuty
není finančním plněním spojeným s poskytováním telekomunikačních služeb;
jde tedy o akcesorický závazek sjednaný smluvně, na základě a v mezích jiné zákonné úpravy
než zákona o elektronických komunikacích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není osobou
vykonávající komunikační činnost a že žalobou uplatněný nárok není finančním plněním
spojeným s poskytováním telekomunikačních služeb, k rozhodování sporu je příslušný soud.
Krajský soud považoval odvolání za částečně důvodné. Uvedl, že pro určení příslušnosti
správního úřadu k rozhodnutí sporu není určující, že pohledávka telefonního operátora
za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena třetí osobě, která telekomunikační
činnost nevykonává. I spor z pohledávky takto postoupené je příslušný rozhodnout správní
orgán. Dlužná částka 12 529,50 Kč se však skládá z nezaplacených plateb za telekomunikační
služby a ze smluvní pokuty ve výši 8000 Kč. Dle krajského soudu se žalobkyně domáhala
zaplacení smluvní pokuty nikoliv pro neuhrazení poskytnuté telekomunikační služby,
nýbrž pro nesplnění závazku využívat sjednanou telekomunikační službu po dobu 24 měsíců,
na základě kterého byl žalovanému poskytnut telefon za „zvýhodněnou cenu“. Spory z prodeje
mobilního telefonu však nejsou spory týkající se povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě a jejich rozhodování tedy nepřísluší Českému
telekomunikačnímu úřadu. Krajský soud proto usnesení okresního soudu o zastavení řízení
ohledně částky 8000 Kč, o které podle jeho právního názoru má pravomoc rozhodovat soud,
změnil tak, že řízení se v této části nezastavuje a věc Českému telekomunikačnímu úřadu
postoupena nebude.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, vázaný právním názorem odvolacího soudu,
rozsudkem ze dne 7. 12. 2010, čj. 10 C 106/2009 - 122, ve věci rozhodl tak, že žalovaný
je povinen zaplatit žalobkyni částku 8000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny
a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám,
jako orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastníh o
porušení povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty ve výši 8000 Kč s přís lušenstvím se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se nejdříve zabýval otázkou, zda o postoupené pohledávce (ať se smluvní
pokutou či bez ní) může rozhodovat navrhovatel. Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu
vymezuje §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká
povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory
v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky,
převzetí dluhu, přistoupení k závazku. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku“.
Zvláštní senát proto uzavřel, že pro určení pravomoci ČTÚ je prvý předpoklad splněn,
vznikl-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem (uživatelem).
Postoupení pohledávky takovýto charakter sporu nezměnilo; proto i k návrhu postupníka
(a nikoli již osoby vykonávající telekomunikační činnost) bude rozhodovat Český
telekomunikační úřad. Charakter sporu vymezený v §129 zákona o elektronických komunikacích
je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej nemění.
Spor v konkrétní věci je však omezen pouze na to, kdo má pravomoc rozhodovat
o povinnosti zaplatit smluvní pokutu; okresní soud měl za to, že tímto orgánem je navrhovatel
(ČTÚ), krajský soud tuto pravomoc přiřkl soudu; zavázal tak okresní soud svým právním
názorem, který jej posléze akceptoval ve svém rozsudku. Proto bylo třeba řešit i druhý
předpoklad pravomoci ČTÚ („pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě“).
Tento předpoklad nemá zvláštní senát za splněný, a to ani s ohledem na právní závěry
navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008. Otázkou pravomoci k rozhodování
o smluvní pokutě se zvláštní senát zabýval ve zmíněném usnesení (publikováno v e Sb. NSS
pod číslem 1738/2009) v tom smyslu, že vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti
vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě
uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/ 2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán,
který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
Jádrem argumentace je právní názor, že smluvní pokuta je soukromoprávním institutem,
jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení
nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování
pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě
nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah
mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou
a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou
pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat
ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl
nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud
se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační
činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník
neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český
telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení
(např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě
plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud (srov. k tomu např. usnesení
ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatura
v tomto ohledu je zcela stabilní.
Předmětem řízení v posuzované věci je „smluvní pokuta“ spočívající v nedoplatku kupní
ceny za mobilní telefon. Žalovaný – v rámci speciální nabídky služeb – koupil od právní
předchůdkyně žalobkyně za zvýhodněnou cenu mobilní telefon a zavázal se využívat
poskytovaných telekomunikačních služeb nejméně po dobu stanovenou ve smlouvě
(Všeobecných podmínkách); jinak se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pok utu ve výši rozdílu
plné ceny a zvýhodněné ceny mobilního telefonu. Na tento doplatek vznikl žalobkyni podle
jejího tvrzení nárok. Český telekomunikační úřad svou pravomoc rozhodovat o nedoplatku kupní
ceny nepopírá, avšak nedůvodně. Při prodeji movité věc i (mobilního telefonu za zvýhodněnou
cenu) jde o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní a žalovaným, nikoli o službu elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Rozhodování o těchto
věcech uvedený zákon nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu a z kompetence soudů
se proto tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout
o věci, pokud jde o „smluvní pokutu“ de facto spočívající v doplatku kupní ceny za dotovaný
mobilní telefon (8000 Kč), je v soudní pravomoci. Otázkou pravomoci k rozhodování
o nedoplatku kupní ceny za mobilní telefon se zvláštní senát již zabýval v usnesení ze dne
3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003 - 19 (publikováno ve Sb. NSS pod číslem 47/2004). Uvedený závěr
dále podpořil i Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 24. 4. 2008,
sp. zn. 20 Cdo 3557/2006, na které odkázal ve svém rozhodnutí již odvolací soud a podle něhož
rozhodování o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevyužívání telekomunikačních služeb
(související s prodejem mobilního telefonu za zvýhodněnou cenu) nepřísluší Českému
telekomunikačnímu úřadu, i když se jedná o závazek obsažený ve smlouvě. Ve zbytku žalované
částky správní úřad svou pravomoc rovněž nepopírá, okresní soud v této části řízení zastavil
a odvolací soud jeho rozhodnutí v této části nezměnil; kompetenční spor tu proto nevznikl.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. září 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu