ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.50.2011:11
sp. zn. Konf 50/2011 - 11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavel Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem Praha-východ, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 344/2010, o 13 300 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s. se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2,
IČO 60193336, a žalované M. F.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Prah a-východ
sp. zn. 4 C 344/2010, o zaplacení 13 330 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 1. 2011, čj. 4 C 344/2010 - 6,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 1. 6. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním a Okresním soudem Praha-východ, ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 4 C 344/2010, týkající se zaplacení 13 300 Kč s příslušenstvím.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), umožnila na základě
předávacího protokolu ze dne 10. 1. 2008 žalované, jako účastnici telefonní stanice číslo X,
v souladu s článkem 11. Všeobecných podmínek „Služby třetích stran“ objednat si od třetích
subjektů prostřednictvím sítě žalobkyně služby obsahu (např. různé erotické audiot exové služby,
dále horoskopy, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích apod.) Služby třetích stran nabízejí
svým jménem společnosti, kterým jsou Českým telekomunikačním úřadem přidělena příslušná
telefonní čísla (většinou začínající na 9xx). Žalovaná v průběhu smluvního vztahu využila těchto
služeb a to v období od 1. 4. 2010 do 16. 7. 2010. Za tyto služby se žalovaná zavázala uhradit
cenu objednávky a souhlasila s tím, že k výběru ceny je oprávněna žalobkyně. Společnost
Telefónica vyfakturovala žalované částku v celkové výši 13 300 Kč, kterou však žalovaná na
výzvu neuhradila.
Žalobkyně podala proti žalované dne 9. 12. 2010 u Okresního soudu Praha-východ
žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 27. 1. 2011, čj. 4 C 344/2010 - 6, výrokem
I. řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu, výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení soudního
poplatku. V odůvodnění uvedl, že „žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky z titulu
neuhrazených služeb z pevné sítě žalobce vyúčtované žalované v souladu s Všeobecnými
podmínkami společnosti Telefónica. Podle §129 odst. 1 tohoto zákona rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popř. uživatelem, Český
telekomunikační úřad. Toto ustanovení je podle soudu nutno aplikovat i v případě smluvní
pokuty, která je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb
elektronických komunikací. Vztah mezi porušením povinností a právem účtovat smluvní pokutu
je vztahem příčiny a následku a nelze je proto posuzovat odděleně (viz usnesení zvláštního senátu
sp. zn. Konf 34/2010).“ Z toho důvodu soud věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu.
Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 3. 2011.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že žalobkyně požaduje
po žalované dlužnou částku, která představuje cenu za služby třetích stran. Jedná se o objednávku
vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Poskytnutí této služby nelze
považovat za službu elektronických komunikací tak, jak je vy mezena v §2 písm. n) zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen zákon). Žalobkyně není jejím poskytovatelem, a smluvní vztah ji k poskytování takové služby
nezavazuje. Služby tohoto charakteru jsou podle §1 odst. 2 zákona vyjmuty z působnosti zákona
o elektronických komunikacích resp. rozhodovací pravomoci ČTÚ. Služby třetích stran tedy
nepředstavují služby elektronických komunikací, a proto je orgánem kompetentním
k rozhodování o ceně za tyto služby soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Spornou otázkou v konkrétní věci zůstává, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit cenu za služby třetích stran.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy
v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český telekomunikační úřad (§3 a §105
a násl. zákona o elektronických komunikacích) . Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) tohoto
zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle
§129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/20 10 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“. Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu
(srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz)
je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pra videl první
věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“ ; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zák ona o elektronických komunikacích „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozh lasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („ účastníkem se rozumí každý, kdo
uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování
těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b)
zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací
se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo
předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“ , přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elekt ronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka,
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi
původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Z výpisů
vycházejících z databáze navrhovatele a z obcho dního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně je osobou
vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje charakteristiku účastníka podle §2
písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této
věci by byla dána, pokud by šlo o spor o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací.
Z definice služeb elektronických komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích však vyplývá, že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu ,
která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její
sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení
jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytov atel (osoba vykonávající
komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických
komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycháze l ze Všeobecných
podmínek, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích
stran (bod 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.1 a 11.4). Z těchto
ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu (vyúčtování za služby ze dne
14. 5. 2010, 28. 5. 2010, 29. 6. 2010 a 29. 7. 2010 a připojený podrobný rozpis hovorů) vyplývá,
že žalované byly účtovány částky za uskutečněná spojení na telefonní čísla linky začínající
trojčíslím 906. Telefonní číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o č íslovacích plánech
sítí a služeb elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o e lektronických
komunikacích) „část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu
adresu koncového bodu sítí uvedených v §3 p ro přístup (…) ke službám elektronických komunikací
poskytovaným prostřednictvím těchto sítí.“ Podle §5 o dst. 3 a podle bodu 7 přílohy č. 1 citované
prováděcí vyhlášky počáteční číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup
ke službám elektronických komunikací s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 900 a 906
se takovými službami rozumí zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby, pro trojčíslí
908 hlasové služby.
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, kter é byly žalobkyní účastníkovi
zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám
odlišným od žalobkyně. Po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalované)
sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací.
Žalobkyně ovšem „služby obsahu“ sama neposkytovala, pouze jejich užití zprostředkovala.
Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi
žalovanou a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovanou za služby
odpovídající službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které
podle citovaného ustanovení nejsou službami elektronických k omunikací. Spor o zaplacení ceny
za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne
31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 - 7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní
pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem
k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatele
služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu (výběr ceny podle bodu 11.1 Všeobecných podmínek) je předmětem
právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní, jak žalobkyně ostatně sama
uvádí v žalobním návrhu, v němž svou aktivní legitimaci dále dovozuje z právní úpravy poukázky
dle §535 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně se považuje
za poukazníka, žalovanou považuje za poukázaného a poskytovatele služby obsahu
za poukazatele.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť p odle §7 odst. 1
o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní se nát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčníh o sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 1. 2011, čj. 4 C 344/2010 - 6.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud Praha- východ
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu