ECLI:CZ:NSS:2011:KONF.63.2011:5
sp. zn. Konf 63/2011 - 5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Okresního soudu Praha-východ, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 20,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským úřadem v Brandýse nad Labem-
Staré Boleslavi, se sídlem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Masarykovo nám. 1, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 465/2006,
o námitkách v územním řízení; žalobci: a) MUDr. M. D., b) Š. K., c) L. H., a d) K. K., všichni
zastoupeni JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Bezová 1658,
a žalovaných: 1) J. N., zastoupený JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4,
Táborská 29, a 2) D. N.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci uplatnění námitek v rámci územního řízení,
vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 465/2006, je správní orgán.
II. Výzva a usnesení Městského úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, odboru
stavebního úřadu, ze dne 9. 10. 2006, čj. Výst. 29878/2006-přerUR/VJ,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 24. 6. 2011 se Okresní soud Praha-východ (dále též
„navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále též „zákon o některých kompetenčních sporech“) rozhodl
kompetenční spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona mezi ním
a Městských úřadem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi týkající se námitek vznesených
žalobci dne 29. 5. 2006 v rámci územního řízení.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalovaní se návrhem (ze dne 19. 6. 2006) domáhali vydání územního rozhodnutí
o umístění stavby (stavba dvou apartmánových domů na pozemcích parc. č. 1573, 1572/1 v ulici
Seifertova, v kat. území Brandýs nad Labem). Žalobci podali do zahájeného územního řízení
námitky, že výstavbou dvou apartmánových domů dojde k zásahům do jejich vlastnického práva,
a to ke ztrátě jejich soukromí, k zastínění jejich domů a pozemků a obtěžování hlukem, prachem
a emisemi nad míru přiměřenou poměrům.
Podle protokolu o ústním jednání spojeném s místním šetřením ze dne 3. 10. 2006
nedospěli přítomní účastníci ohledně vznesených námitek k dohodě; stavební úřad rozhodl,
že dále bude postupovat podle stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb., v tehdy platném znění)
a správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v tehdy platném a účinném znění),
načež výzvou ze dne 9. 10. 2006, čj. Výst.29878/2006 – přer.ÚR/VJ, vyzval žalobce,
aby nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy předložili stavebnímu úřadu důkaz, že u soudu byl
podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci.
Žalobci dne 9. 11. 2006 podali žalobu k Okresnímu soudu Praha-východ, jíž se domáhali
určení důvodnosti námitek, že zhotovením stavby apartmánových domů na pozemcích
stp. č. 2119 a par. č. 1572/1, včetně kanalizačních přípojek do obou domů po pozemcích
par. č. 1573, 1572/1 v ulici Seifertova s napojením obou domů na stávající elektrickou
a vodovodní přípojku v katastrální území Brandýs nad Labem, dojde k zásahu do vlastnického
práva žalobců, ke ztrátě jejich soukromí, k zastínění jejich domů a pozemků, ke všem negativním
jevům spojeným s výstavbou dvou apartmánových domů, spočívající zejména v obtěžování
hlukem, prachem a emisemi nad míru přiměřenou poměrům.
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 10. 4. 2007, čj. 4 C 465/2006 - 23, řízení
zastavil a věc postoupil stavebnímu úřadu - Městskému úřadu v Brandýse nad Labem-Staré
Boleslavi. Soud uvedl, že je v pravomoci stavebního úřadu posoudit všechny vznesené námitky
a pro nedostatek své pravomoci řízení zastavil, aniž se námitkami zabýval.
Žalobci podali proti citovanému usnesení odvolání, v němž uvedli, že k uplatnění svých
námitek soudní cestou byli odkázáni místně příslušným stavebním úřadem, což formou podané
žaloby ve stanovené lhůtě učinili a domnívají se, že daná věc na základě údajů uváděných v žalobě
spadá do pravomoci soudů.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2007,
čj. 28 Co 440/2007 - 29, tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že právnímu
posouzení věci soudem prvního stupně nelze nic vytknout, když se jedná o námitky územně
technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad posoudí ve své pravomoci,
aniž by účastníky řízení odkazoval na soud podle §137 odst. 2 stavebního zákona a musí
o námitkách žalobců rozhodnout sám.
Žalobci podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání; namítali v něm, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedli, že jejich námitky jsou podstatné
a rozhodnutí o nich přesahuje pravomoc stavebního úřadu a navrhli zrušení usnesení odvolacího
soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 31. 8. 2010, čj. 22 Cdo 3125/2008 - 52,
shledal dovolání důvodným, zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007,
čj. 28 Co 440/2007 - 29, a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 4. 2007,
čj. 4 C 465/2006 - 23, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. Dovolací
soud uvedl, že podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, je věcí soudu, má-li za to, že pravomoc soudu
není dána, vyvolat vlastním návrhem kompetenční spor; zastavení řízení pro nedostatek
pravomoci soudu podle §104 o. s. ř. a postoupení věci správnímu orgánu tu nemá místa.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 citovaného zákona spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Stavební úřad v předcházejícím správním řízení popřel svou pravomoc rozhodnout
o vznesených námitkách (jež považuje za občanskoprávní), navrhovatel (projednávající
občanskoprávní spor) popírá svou pravomoc rozhodnout v civilním soudním řízení, neboť
je toho názoru, že posoudit vznesené námitky (které považuje za tzv. námitky „budoucích imisí“)
je oprávněn stavební úřad; zvláštní senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem o některých
kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. Č. 485/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud za účinnosti předchozí právní úpravy (srov. §137 zákona
č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) zaujal ve shodě s dřívějšími závěry
Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 572/2003, jež veřejnosti
dostupný na webové stránce www.nsoud.cz, a dále např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 4. 2008, čj. 9 As 61/2007 - 10, ze dne 25. 7. 2007, čj. 1 As 1/2007 - 104 , ze dne
14. 5. 2008, čj. 1 As 46/2007 - 150, publikované na www.nssoud.cz), že občanskoprávní námitky
vznesené účastníky ve stavebním řízení lze (v souladu se zněním tehdy účinného stavebního
zákona) rozdělit na dvě skupiny. Do první náleží námitky, které překračují pravomoc stavebního
úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy, typicky jde o námitky zpochybňující vlastnické
právo, jeho rozsah, námitky vydržení či existence věcného břemene; stavební úřad zde má pouze
povinnost pokusit se o dosažení dohody mezi stranami sporu, která by předešla soudnímu řízení.
Pokud k dohodě nedojde, má stavební úřad pravomoc učinit si o námitce úsudek sám. Pokud
by však námitka v případě její oprávněnosti znemožnila uskutečnit požadované opatření, nebo
ho umožnila jen v jiné míře či formě, je stavební úřad povinen odkázat příslušného účastníka
řízení (namítatele) na soud a stavební či jiné řízení přerušit, o těchto námitkách může s konečnou
platností rozhodnout pouze soud. Druhou skupinou námitek jsou takové, které nepřekračují
pravomoc stavebního úřadu, a ten je proto povinen o nich rozhodnout; typicky se jedná
o námitky směřující proti přepokládané hlučnosti, prašnosti, zastínění, odstupu stavby apod.
(tj. námitky budoucích imisí), stavební úřad je povinen o nich rozhodnout na základě právní
úpravy - stavebního zákona, jeho prováděcích předpisů či jiných obecně závazných předpisů.
Souladně s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu
upravuje námitky účastníků stavebního řízení §114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu účinného od 1. 1. 2007); podle odst. 1 citovaného ustanovení
„účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo
požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou
provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě.“; dle odst. 3
„o námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných
požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka
nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad
si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu
vlastnických práv.“
Zvláštní senát nemá žádného důvodu ke korekci vyložené (konstantní) judikatury (byť
vycházející z předchozí právní úpravy) obou nejvyšších soudů, neboť judikované závěry obstojí
i ve světle nové právní úpravy.
Obavy žalobců v zásadě vycházejí z možného zhoršení pokojného stavu v místě bydlení
v důsledku stavebních úprav sousedních nemovitostí, následného výhledu z nemovitostí
a z případné provozní činnosti uskutečněné v upraveném objektu. Žalobci se určovací žalobou
domáhají rozhodnutí o námitkách proti zásahu do svého vlastnického práva, odkazují
na ustanovení §127 odst. 1 obč. zák., které upravuje tzv. „sousedská práva“. Žalobci však brojí
proti hrozícímu zásahu, vznesené námitky se nepochybně týkají tzv. budoucích imisí, neboť
žalobci se nedomáhají určení práva majícího základ v ryze soukromoprávní úpravě - typicky
např. vlastnického práva, platnosti nájemní smlouvy, či věcného břemene; podstatou jimi
vznesených námitek je jejich snaha domoci se posouzení dopadů možné negativní změny v místě
bydlení v důsledku uvažovaných stavebních úprav, a to ještě před jejich realizací.
Z vyloženého je tedy zřejmé, že rozhodnutí o vznesených námitkách přísluší stavebnímu
úřadu, který je ve stavebním řízení povinen tyto námitky posoudit v rámci přezkumu souladu
stavby s obecnými požadavky na výstavbu (dle stavebního zákona a prováděcích předpisů).
Zvláštní senát z těchto důvodů rozhodl, že příslušným k rozhodnutí o oprávněnosti
vznesených námitek je správní orgán, jímž je stavební úřad - Městský úřad v Brandýse
nad Labem-Staré Boleslavi, odbor stavebního úřadu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
Podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zvláštní senát zrušil výzvu
a rozhodnutí stavebního úřadu, které výroku zvláštního senátu odporuje, a kterým stavební úřad
pravomoc k jednání popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Správní orgán bude tedy po právní moci tohoto
rozhodnutí pokračovat v řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu