ECLI:CZ:NSS:2011:NA.206.2011:5
sp. zn. Na 206/2011 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky ve věci žalobce: O. Š., proti
žalovanému: Městský úřad Benešov nad Ploučnicí, se sídlem Náměstí Míru 1, Benešov nad
Ploučnicí, za účasti: České Radiokomunikace, a.s. se sídlem U Nákladového nádraží 3144,
Praha 3, v řízení o stížnosti na veškeré konání Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené
pod sp. zn. 47 C 9/2010,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu bylo doručeno podání žalobce ze dne 26. 8. 2011 označené
jako stížnost na veškeré konání Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené
pod sp. zn. 47 C 9/2010, v němž vyjádřil žalobce nesouhlas s tím, jakým způsobem bylo
rozhodnuto o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2006, č. j. SÚ OBEC–
3592/2005–Za, kterým bylo provedeno vyvlastnění ve prospěch Českých Radiokomunikací, a.s.
formou zřízení věcného břemene.
Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v §12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší
správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech
v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto
nebo zvláštním zákonem.
Od 1. 1. 2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení
vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu
zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné so udy
v občanském soudním řízení, a to soudy krajské , které přitom procesně postupují podle části páté
občanského soudního řádu (§244 a násl. o. s. ř.). To, že vyvlastňo vací správní akt byl vydán
před rozhodným datem, na tom nic nemění, protože zákon o vyvlastnění tuto otázku
v přechodných ustanoveních nijak odchylně neřešil; proto se od rozhodného data užije v plném
rozsahu nová právní úprava (viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 – 6,
publikované pod č. 1312/2007 Sb. NSS) .
V daném případě se žalobce domáhá přezkumu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 17. 3. 2011, č. j. 47 C 9/2010 – 38, vydaného v občanskoprávním řízení. Nejvyšší správní
soud ani specializované senáty krajských soudů, které rozhodují ve správním soudnictví, nejsou
věcně příslušné k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění. K tomu jsou příslušné soudy
v řízení podle občanského soudního řádu. Nejvyšší správní soud tedy není věcně ani funkčně
příslušný k vyřízení předmětného podání žalobce.
Č. j. Na 206/2011 - 6
Za této situace nebylo ani důvodu k postupu podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s., které stanoví,
že soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné
právní věci, o které má jednat a rozhod nout soud v občanském soudním řízení (...). V usnesení
o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci
usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Žalobou ve smyslu
citovaného ustanovení je nutno rozumět pouze podání, kterým se zahajuje řízení před soudem I.
stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoli však opravný
prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených
v občanském soudním řádu. Pro takový výklad svědčí užití pojmu žaloba a nikoli např.
obecnějšího pojmu podání nebo návrh. Použil-li zákonodárce pojem žaloba vedle pojmu návrh
či podání vedle sebe v ust. §46 odst. 2 s. ř. s., lze mít za to, že oprávnění účastníka v dodatečné
lhůtě podat návrh na zahájení řízení s účinky podání zachovanými ke dni podání původního
a podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s. odmítnutého návrhu se vztahuje jen na ta podání, která procesní
předpis, na jehož užití se v §46 odst. 2 větě druhé de facto odkazuje, tj. o. s. ř., považuje za žaloby,
tj. na podání, jimiž se podle občanského soudního řádu řízení před soudem I. stupně zahajuje.
Ostatně pouze pro podání, jimiž se zahajuje řízení, stanoví občanský soudní řád v ust. §82
odst. 3 zachování účinků podání žaloby do „nesprávné“ větvě soudnictví v případě, že po
odmítnutí podání bude žaloba podána v jednoměsíční lhůtě stanovené v ust. §46 odst. 2 věty
druhé s. ř. s. (v „obráceném gardu“ pak obdobná ustanovení obsahují §104b odst. 1 o. s. ř.
a §72 odst. 3 s. ř. s., resp. ve zvláštních případech §104b odst. 2 o. s. ř.). Pokud by zákonodárce
chtěl, aby účinky podání „nesprávné“ větvi soudn ictví platily i pro opravné prostředky a aby
se i na ně použil mechanismus upravený pro řízení podle s. ř. s., užil by jiného, obecnějšího
pojmu, a nikoli pojmu žaloba. Nejvyšší správní soud se proto vzhledem k výše uvedenému
nezabýval ani otázkou, jakým opravným prostředkem, jež jsou upraveny v o. s. ř., by mohlo
podání žalobce být, neboť i kdyby se některému z nich obsahově odpovídalo, nemá Nejvyšší
správní soud procesní prostředek, jak žalobce o možném dalším postupu kvalifikovaně poučit,
a tím méně prostředek, pro jeho postoupení věcně a funkčně příslušnému soudu rozhodujícímu
v občanském soudním řízení.
Příslušnost soudu je jednou z podmínek řízení, která musí být dána, aby soud mohl
o konkrétní věci rozhodovat. Není-li dána a nelze-li věc postoupit věcně a místně příslušnému
soudu či podání odmítnout podle §46 odst. 2 s. ř. s., musí to být důvodem k odmítnutí podání
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že ve věci musí
být dána věcná a funkční příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, je v daném případě
neodstranitelný, neboť není žádného soudu, který by o podání podatele mohl rozhodnout.
Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů návrh žalobce podle ust. §46 odst. 1
písm. a) za použití ustanovení §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 prvé v ěty za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu