ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.3.2011:106
sp. zn. Nao 3/2011 – 106
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
proti žalovanému: Kancelář veřejného ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3155/2009, o námitce podjatosti
vznesené vůči soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmile Ďáskové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmila Ďásková je v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodování v právní věci vedené Krajským soudem v Brně
pod sp. zn. 31 A 2/2010.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2009, č. j. PDCJ 2830/2009 odmítl poskytnout
žalobci informaci na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
týkající se obsahu zprávy, průběhu šetření a o obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce
práv ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že poskytnutí
informace brání především ust. §7 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv,
podle něhož je ochránce povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl
při výkonu funkce. Stejnou povinnost mají i zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv.
Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3155/2009, svoje odmítnutí potvrdil a setrval
na stávajícím odůvodnění.
[2] Žalobce se poté, co žalovaný žalobci nevyhověl, obrátil na Krajský soud v Brně s žalobou
proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu. Řízení o této žalobě vede krajský soud
pod sp. zn. 31 A 2/2010.
[3] Žalobce podáním ze dne 30. 12. 2010 vznesl v dané věci námitku podjatosti vůči
soudkyni JUDr. Jarmile Ďáskové, neboť pro její osobní poměr vůči jeho osobě lze mít, dle
názoru žalobce, důvodné pochybnosti o její nestrannosti a nepodjatosti. Svoje tvrzení odůvodnil
tím, že se dne 14. 11. 2005 zúčastnil jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn.
57 Ca 102/2003, během kterého měla soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková jednat vůči žalobci
ponižujícím způsobem. Z tohoto důvodu žalobce podal dne 23. 11. 2005 stížnost k předsedovi
Krajského soudu v Brně. Dopisem ze dne 21. 12. 2005, č. j. St 18.501/2005 předseda Krajského
soud v Brně, JUDr. Jaromír Pořízek shledal stížnost na chování soudkyně
za nedůvodnou. Žalobce následně podal na soudkyni žalobu na ochranu osobnosti, kterou
projednal Krajský soud v Praze, sp. zn. 36 C 40/2006 a v odvolacím řízení pod sp. zn.
1 Co 54/2008 Vrchní soud v Praze. Oba soudy žalobu zamítly.
[4] K vznesené námitce se vyjádřila soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková, která uvedla, že k této
věci nemá žádný vztah. K osobě žalobce Mgr. Š. ovšem uvedla, že od doby, kdy převzala věc, ve
které vystupoval žalobce v pozici obecného zmocněnce, ji napadnul stížností u předsedy
Krajského soudu v Brně na průtahy. Po zjištění, že soudkyně osobně průtahy nezpůsobila, podal
na ni žalobce žalobu na ochranu osobnosti po údajně jím vyvolaném incidentu u jednání
v přestupkové věci. S ohledem na výše uvedené okolnosti, pokládá za správné, aby byla z této
věci z rozhodování vyloučena z důvodů ust. §8 odst. 1 s. ř. s. Na žádost soudu v doplnění svého
vyjádření uvedla, že na svém vyjádření trvá a svůj poměr k žalobci je takový, že by bylo vhodné,
aby byla z projednání této věci vyloučena.
[5] Soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl
k závěru, že JUDr. Jarmila Ďásková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené
Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 2/2010.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. odst. 1 představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu
příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 – 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu
však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet
pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost,
že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti
soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal
conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno
v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate
doubt in this respect).
[9] Rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce proto nemůže být
ani hodnocení subjektivního pocitu soudce, ani hodnocení osobního vztahu k zástupci účastnice
řízení, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít
za to, že soudce by mohl být podjatý.
[10] Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti
zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
by mohla být v dané věci podjatá. Přitom soud vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků
bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.
[11] Z námitky žalobce jasně plyne, že z jeho subjektivního hlediska pochybuje o nestrannosti
a podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Ďáskové vůči jeho osobě. Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
ve svém vyjádření uvedla, že její poměr k žalobci je takový, aby byla z důvodu vhodnosti
z projednávání vyloučena. Vztah k projednávané věci a k zástupcům účastníků žalobce ani
soudkyně neuváděli. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo ve vzájemném vztahu shodné.
[12] Po skutkové stránce bylo zjištěno, že mezi soudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou
a žalobcem Mgr. M. Š. v minulosti vznikl spor, týkající se výkonu funkce soudce, který vyústil
podáním stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně a podáním žaloby na ochranu osobnosti
ze strany žalobce vůči osobě soudkyně. Ze spisové dokumentace mimo jiné vyplynulo, že ačkoliv
z prokázaných výroků soudkyně k osobě žalobce ani prvoinstanční soud ani soud odvolací
nedovozují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, jednalo se o výroky kterých se
měla soudkyně z profesních důvodů zdržet. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 12. 2008,
č. j. 1 Co 54/2008 - 158 mimo jiné uvedl: „odvolací soud přihlíží k tomu, že na jednání soudce jsou
kladeny vyšší nároky, že je to soudce, který podle §117odst. 1 o.s.ř. má dbát na to, aby jednání probíhalo
důstojně a nerušeně. Jestliže proto, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, se druhá žalovaná
při jednání Krajského soudu v Brně ve věci sp.zn. 57 Ca 102/2003 uchýlila, ať již z jakýchkoliv důvodů,
k prokázaným výrokům, byť v prokazatelně napjaté atmosféře, kterou sama nevyvolala, nelze takovéto jednání,
byť jím nedošlo neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, považovat za profesionální.“
[13] Nejvyšší správní soud má tedy zato, že konflikt mezi osobou žalobce Mgr. M. Š. a
soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmily Ďáskové, kumulací všech výše uvedených
okolností přerostl do rozměrů osobního konfliktu. Soud vzhledem k poměru soudce
k účastníkovi je toho názoru, že lze mít z objektivního hlediska pochybnosti o nepodjatosti
soudce, což má za následek vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu