ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.53.2011:23
sp. zn. Nao 53/2011 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Mgr. D. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petra Indráčka, vznesené
žalobkyní v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007, č. X, vedeném
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 38/2011,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček ne ní vyloučen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 38/2011.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Ostravě probíhá řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá
určení neplatnosti rozhodnutí žalované ze dne 27. 8. 2007, č. X, o stanovení výše starobního
důchodu.
Žalobkyně v podání ze dne 26. 5. 2011, doručeném krajskému soudu 27. 5. 2011, v reakci
na výzvu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2011, č. j. 18 Ad 38/2011 - 14, vznesla námitku
podjatosti soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petra Indráčka. Námitku opírá žalobkyně
o následující skutečnosti: jmenovaný soudce byl jedním ze soudců, kteří rozhodli zamítavým
způsobem o žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu. Takovému komunisticky
smýšlejícími soudci, navíc pokud byl členem KSČ k 17. 11. 1989 a je nedůvěryhodný, žalobkyně
již nevěří, a proto nechce, aby soudil její kauzu.
Krajský soud v Ostravě předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle §8 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věcně příslušný o námitce
podjatosti rozhodnout.
Nejvyšší správní soud o vznesené námitce podjatosti usoudil následovně:
Ke vznesené námitce podjatosti se soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr
Indráček vyjádřil tak, že mu nejsou známé žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno
pochybovat o jeho nepodjatosti se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení,
či k zástupcům účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, sp. zn. N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou
moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 Sb.NU 11).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní
moci jako pilíře demokratické společnosti.
Z námitky samotné i z předloženého spisu je zřejmé, že žádný z důvodů podjatosti
podle §8 odst. 1 s. ř. s. dán není a žalobkyně jej ani relevantně netvrdí. Námitku podjatosti
soudce krajského soudu JUDr. Petra Indráčka, jež rozhoduje v dané věci, dovozuje žalobkyně
ze skutečnosti, že podle jejího mínění je tento soudce, jenž byl členem KSČ k 17. 11. 1989,
nedůvěryhodný, žalobkyně mu nevěří, a proto nechce, aby soudil její kauzu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že takto formulovaná námitka nemůže založit
důvodnost podjatosti soudce. Jestliže totiž podjatost znamená osobní vztah soudce k účastníkům
řízení, resp. k předmětu řízení, a jeho existence by mohla zpochybnit objektivitu
jeho rozhodování, neplyne z bývalého členství v KSČ žádná indicie, která by mohla
tuto pochybnost bez dalšího založit (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 682/09). Z tohoto důvodu také nemůže zpochybnit nepodjatost předmět řízení
(námitky vůči soudci Krajského soudu v Ostravě neobstojí z týchž důvodů).
Zdejší soud vychází ze skutečnosti, že rozhodování každého soudce je dáno nejen
jeho odborností, znalostmi a dovedností vykládat a používat právní předpisy, nýbrž samozřejmě
též jeho životními hodnotami, zkušenostmi a postoji. Každý soudce ve svém životě prodělá
radostnější i méně radostné chvíle a při překonávání různých životních zkoušek více či méně
obstojí. Členství v KSČ v předlistopadovém období mezi takové životní zkoušky nepochybně
patří. Pro vstup do KSČ byly nicméně v každém individuálním případě dány zcela konkrétní
pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl hodnotit, musel by se zabývat např. tím,
v jaké době a v jakém věku k tomuto vstupu došlo, zda k němu došlo v důsledku vlastního
přesvědčení, rodinného zázemí anebo spíše jen pod tlakem okolností a vnějšího prostředí,
jestli k ukončení členství došlo z vlastní vůle ještě před listopadem 1989 nebo až po něm
a zejména jakým způsobem se daná osoba během svého členství i po něm ve svém osobním
i profesním životě skutečně chovala.
Soud má však za to, že takovéto hodnocení spadá spíše do oblasti morálky než práva
a odmítá si osobovat právo takovéhoto paušalizujícího posuzování. Samotné členství soudce
v KSČ před rokem 1989 totiž soudce apriori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu.
Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí
k ní přistoupit skutečnost další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající
ve vztahu k účastníkům řízení či k jeho předmětu.
Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně
a nezávislé pak není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení žalobkyně. Z uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud vznesené námitce podjatosti jmenovaného soudce nevyhověl,
což vyjádřil ve výroku tohoto usnesení (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu