ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.82.2011:32
sp. zn. Nao 82/2011 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců:
a) Ing. V. L., b) Ing. Z. L., proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem
Letenská 252/15, Praha 1, o námitce podjatosti uplatněné žalobci v řízení před Nejvyšším
správním soudem pod sp. zn. Nao 69/2011, o námitce podjatosti proti soudkyni
Městského soudu v Praze JUDr. Karle Cháberové rozhodující ve věci žaloby žalobců
proti nečinnosti správního orgánu vedené pod sp. zn. 6 A 262/2011,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková není
v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. Nao 69/2011.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“) se žalobci domáhají vydání správního rozhodnutí, kterým bude
potvrzeno, že žalobcům přísluší za období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2003 a dále za období
od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 právo na poskytnutí „náhrady za omezení vlastnického
práva“ z důvodu regulace nájemného. V souladu s rozvrhem práce připadla tato věc
k rozhodnutí senátu 6 A Městského soudu v Praze obsazenému předsedkyní senátu
JUDr. Karlou Cháberovou a soudkyněmi JUDr. Naděždou Treschlovou a JUDr. Danou
Černou.
Podáním ze dne 11. 8. 2011 vznesli žalobci námitku podjatosti předsedkyně
jmenovaného senátu JUDr. Karly Cháberové. Tuto námitku odůvodnili zjištěním,
že shora jmenovaná soudkyně byla členkou Komunistické strany Československa (dále jen
„KSČ“), čímž jsou dány důvodné pochybnosti o její nepodjatosti vzhledem k předmětu
řízení, který se týká soukromého vlastnictví, jež bylo KSČ potlačováno.
Na základě uplatněné námitky podjatosti městský soud předložil spis Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o ní. Věc vedená u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. Nao 69/2011 připadla podle rozvrhu práce druhému senátu, který žalobce poučil,
že ve věci bude rozhodovat senát ve složení JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Miluše
Došková a Mgr. Radovan Havelec. Zároveň byli žalobci poučeni o tom, že v případě
dlouhodobé nepřítomnosti některého z uvedených soudců může být senát doplněn
některým ze soudců, kterými jsou JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka
Kaniová a JUDr. Zdeněk Kühn. Současně byli žalobci poučeni o možnosti uplatnit
námitku podjatosti proti uvedeným soudcům.
Podáním ze dne 10. 10. 2011 žalobci vznesli námitku podjatosti vůči soudcům
uvedeným v poučení, kteří byli členy či kandidáty předlistopadové KSČ, a kteří jsou nebo
byli nájemci s regulovaným nájmem. V podání žalobci dále uvedli, že si jsou vědomi,
že samotná příslušnost soudců k předlistopadové KSČ není důvodem jejich vyloučení
z rozhodování o věci, nicméně důvodnost podjatosti spatřují ve vztahu k předmětu věci,
který je konkrétně ovlivněn příslušností k předlistopadové KSČ vzhledem k aspektu
ideologického vztahu soudce – komunisty k třídnímu nepříteli (soukromému
pronajímateli regulovaného bytu). Tento aspekt pak dle žalobců přímo vylučuje
nestrannost rozhodování soudců – komunistů. Konkrétně žalobci námitku podjatosti
uplatnili vůči JUDr. Miluši Doškové, a dále vůči JUDr. Marii Žiškové a JUDr. Josefu
Baxovi. Tato námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce předložena
k rozhodnutí devátému senátu zdejšího soudu, který nejdříve rozhodl o námitce
podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miluši Doškové, člence druhého senátu zdejšího soudu
příslušného o věci rozhodnout.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem pro případné vyloučení soudce je tedy
taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich
zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově
nepodjatosti. Nestrannost, či naopak podjatost, soudce je především subjektivní
psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci
(či účastníkům řízení a jejich zástupcům). Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, což znamená zkoumat, zda skutečně existují
objektivní okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce
v konkrétním případě. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být
založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl (viz nález Ústavního
soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, všechny zde uvedené nálezy Ústavního
soudu jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). Otázka podjatosti
nemusí (a obvykle ani nemůže být) ve všech případech postavena najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, je-li
evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01).
Při úvahách o vyloučení soudců z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s.
je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady,
podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu
i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odnětí věci
příslušnému soudci a její přikázání soudci jinému je vždy nutno chápat jako postup
výjimečný.
V nyní projednávané věci se podstata uplatněné námitky podjatosti vůči
JUDr. Miluši Doškové pojí s předchozí politickou angažovaností, konkrétně v souvislosti
s bývalým či současným nájemním vztahem k bytu s regulovaným nájmem. Předmětná
soudkyně ve vyjádření k námitce své podjatosti uvedla, že je sice pravdou, že byla před
listopadem 1989 členkou KSČ, zdůraznila však, že již 22 let není členkou nejen
komunistické strany, ale i jakékoli jiné politické strany. Před listopadem 1989 měla
nájemní bydlení, má však za to, že na základě této skutečnosti nelze usuzovat na negativní
vztah vůči vlastníkům bytů. Výslovně uvádí, že netrpí žádnými předsudky vůči vlastníkům
bytů.
Devátý senát o této námitce podjatosti uvážil v souladu s výše uvedeným takto.
Nejdříve posoudil vliv členství jmenované soudkyně v předlistopadové KSČ na její
způsobilost rozhodovat nestranně. V rovině obecné lze takto formulovanou výhradu
ke způsobilosti soudců rozhodovat odmítnout jako nepřípustně paušalizující a tedy
nezpůsobilou založit důvodnost podjatosti soudce. Jak již bylo výše konstatováno,
podjatost znamená osobní vztah soudce k účastníkům řízení (jejich zástupcům),
či k předmětu řízení, jehož existence by mohla zpochybnit objektivitu jeho rozhodování.
Bývalé členství v politické straně (včetně KSČ) však bez dalšího není způsobilé takovou
pochybnost založit (k tomu srovnej usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2011,
č. j. Nao 10/2011 - 63). Pouhý poukaz na členství určitého soudce v KSČ ke dni
17. 11. 1989 není sám o sobě důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
K tomu, aby byla založena podjatost soudce pro jeho bývalé členství v KSČ, by musely
přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci. Jak uvedl Ústavní soud
např. v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, „prosté členství v KSČ není
skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce
(např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě
s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.“ Tento závěr byl pak potvrzen rovněž v nálezu
Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, který se týkal problematiky
poskytování informací o členství soudců v KSČ. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl,
že jedním z důvodů, pro něž je nutno poskytovat informace o členství soudců v KSČ,
je to, že daná skutečnost může založit podjatost soudce v určitých věcech. Zároveň však
dodal, že posouzení takové podjatosti se musí řídit stejnými kritérii, jako posuzování
podjatosti z jiných důvodů; i v tomto případě je tedy třeba zkoumat, zda vztah soudce
ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že tento nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
Nejvyšší správní soud však zjistil, že žalobci námitku podjatosti nezakládají
na pouhém faktu příslušnosti k bývalé KSČ. Za důvod, na základě něhož nelze
dle žalobců vyloučit negativní vztah výše uvedené soudkyně s komunistickou minulostí
k předmětu řízení a účastníkům řízení (soukromým majitelům nemovitostí s nájemními
byty), považují aspekt ideologického vztahu soudce – komunisty k třídnímu nepříteli
(soukromému pronajímateli regulovaného bytu). Přes snahu žalobců námitku
konkretizovat a ve smyslu výše uvedeného poukázat na konkrétní skutečnosti, z nichž
by bylo možno dovodit poměr předmětné soudkyně k věci nebo účastníkům řízení
(žalobcům), musí zdejší soud konstatovat, že výše uvedené důvody bez dalšího nemohou
zakládat podjatost jmenované soudkyně. Pouze na základě skutečnosti, že by některý
soudce v minulosti či současnosti byl nájemcem bytu s regulovaným nájmem, nelze
dovodit, a to ani v souvislosti s ideologií předlistopadové KSČ, automaticky negativní
poměr k věci či účastníkům řízení týkající se otázky soukromého vlastnictví. Takto obecně
formulovaná námitka opírající se výhradně o ideologický aspekt předmětné politické
strany v souvislosti se soukromým vlastnictvím, které bylo touto ideologií potlačováno,
však bez jakýchkoli konkrétních indicií o tom, že by jmenovaná soudkyně ve vztahu
k žalobcům pro jejich postavení soukromých majitelů nemovitosti s nájemními byty
jakkoli negativně vystupovala, či že by na ně jakýmkoli způsobem reagovala nebo se snad
obecně proti vlastníkům nemovitostí negativně vymezovala, setrvává podle devátého
senátu zdejšího soudu de facto v rovině tvrzení o podjatosti vyplývající z pouhého
členství soudkyně v předlistopadové KSČ, k čemuž se již zdejší soud vyjádřil výše. Žádný
jiný důvod podjatosti jmenované soudkyně žalobci nepředestřeli. Proto devátý senát
zdejšího soudu rozhodl, že soudkyně JUDr. Miluše Došková není vyloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nao 69/2011.
Ve vztahu k námitce podjatosti uplatněné vůči JUDr. Marii Žiškové a JUDr. Josefu
Baxovi dospěl devátý senát k závěru, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího
správního soudu, která se opírá o usnesení ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, není
v tomto okamžiku třeba se touto námitkou zabývat (k tomu srov. např. usnesení ze dne
9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 - 208, nebo ze dne 14. 4. 2011, č. j. Nao 23/2011 - 225,
a č. j. Nao 24/2011 - 232). To proto, že v souladu s citovaným usnesením zásada
hospodárnosti velí postupovat při posuzování námitek podjatosti tak, „aby podjatost
jednotlivých soudců byla prověřována jen dotud, pokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou
ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat“. Vzhledem ke skutečnosti,
že devátý senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že soudkyně JUDr. Miluše
Došková, jako řádný soudce druhého senátu, není vyloučena z rozhodování o věci,
a druhý senát Nejvyššího správního soudu může ve složení předvídaném rozvrhem práce
ve věci jednat, nepovažuje tento senát za nezbytné rozhodovat i o námitkách podjatosti
směřovaných vůči JUDr. Marii Žižkové a JUDr. Josefu Baxovi, zástupcům za řádné členy
druhého senátu pouze pro případ dlouhodobé nepřítomnosti některého ze soudců tohoto
senátu.
Na závěr je devátý senát nucen se vyjádřit rovněž ke skutečnosti v daném řízení
vznesené námitky podjatosti vůči JUDr. Michalu Mazancovi, který je podle rozvrhu práce
jedním ze zástupců řádných členů devátého senátu. K tomu devátý senát konstatuje,
že v souladu s rozvrhem práce o námitce podjatosti proti soudkyni druhého senátu
JUDr. Miluši Doškové a proti zástupcům tohoto senátu JUDr. Marii Žiškové
a JUDr. Josefu Baxovi připadla věc k projednání a rozhodnutí devátému senátu
Nejvyššího správního soudu a je vedena pod sp. zn. Nao 82/2011. Řádnými členy
devátého senátu jsou předseda JUDr. Radan Malík a soudkyně JUDr. Barbara Pořízková
a Mgr. Daniela Zemanová. Vzhledem k dlouhodobé nepřítomnosti JUDr. Barbary
Pořízkové připadlo její zastoupení podle rozvrhu práce na Mgr. Davida Hipšra,
který rovněž v právě projednávané věci rozhodoval. Vzhledem k této skutečnosti nebylo
o námitce podjatosti vůči zástupci JUDr. Michalu Mazancovi třeba rozhodovat, neboť
tento soudce se na vydání tohoto rozhodnutí nepodílel (k tomu srov. též již výše uvedené
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34).
Za situace, kdy vůči přítomným členům devátého senátu ani vůči zástupci Mgr. Davidu
Hipšrovi nebyla žádná námitka vznesena, nic nebránilo tomu, aby ve věci devátý senát
v obsazení uvedeném v záhlaví rozhodl. Proto o námitce vůči soudci JUDr. Michalu
Mazancovi nebylo třeba jakékoli řízení vést (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu. ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 - 208, či usnesení ze dne 11. 2. 2011,
č. j. Nao 10/2011 - 63).
Ve světle výše předestřeného lze uzavřít, že u soudkyně JUDr. Miluše Doškové
nebyly shledány důvody pro její vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci vedené
pod sp. zn. Nao 69/2011, tj. řízení o námitce podjatosti vznesené proti soudkyni
Městského soudu v Praze JUDr. Karle Cháberové ve věci žaloby žalobců proti nečinnosti
správního orgánu vedené u městského soudu pod sp. zn. 6 A 262/2011. Jelikož tato
soudkyně nebyla vyloučena z projednání a rozhodnutí o věci, může druhý senát ve složení
předvídaném rozvrhem práce ve věci jednat. Za této situace již pozbývá smyslu - jak bylo
výše odůvodněno - posuzovat námitky podjatosti vznesené vůči případným zástupcům
řádných členů druhého senátu soudcům JUDr. Marii Žiškové a JUDr. Josefu Baxovi.
Devátý senát z výše uvedených důvodů považoval rovněž za nadbytečné rozhodovat
o námitce podjatosti JUDr. Michala Mazance, neboť tento soudce se na rozhodování
ve věci nepodílel.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu