ECLI:CZ:NSS:2012:1.AFS.31.2012:22
sp. zn. 1 Afs 31/2012 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna, v právní věci žalobkyně: REPMAX, s. r. o.,
se sídlem Sazovická 458, Praha 5, zastoupena JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem
Opletalova 39, Praha 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem
Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 2. 2009,
čj. 1921/09-1300-100924, čj. 2443/09- 1300-100924, čj. 2444/09- 1300-100924, čj. 2445/09- 1300-100924,
čj. 2446/09-1300-100924, čj. 2448/09- 1300-100924, čj. 2449/09- 1300-100924 a čj. 2450/09- 1300-100924,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010,
čj. 7 Ca 282/2009 – 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu
v Praze - Modřanech ze dne 19. 3. 2008, kterými byla žalobkyni doměřena DPH v celkové
výši 10 538 326 Kč. Žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími odvolání zamítl. Žalobkyně
podala dne 12. 6. 2009 proti rozhodnutím žalovaného o odvoláních správní žalobu k městskému
soudu. Ten jí odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro její opožděnost.
[2] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně („stěžovatelka“) domáhá zrušení
napadeného usnesení městského soudu. Usnesení považuje za nezákonné. Stěžovatelka
především detailně polemizuje s právními a skutkovými závěry obou správních orgánů, namítá
procesní chyby v daňovém řízení. Městskému soudu pak stěžovatelka vytýká nesprávné
posouzení lhůty k podání správní žaloby. Městský soud se vůbec nezabýval podstatou žaloby
a nezkoumal ani důvod opožděného podání. Tímto důvodem byla údajná intenzivní jednání
o mimosoudním vyřešení dané věci v době po vydání rozhodnutí žalovaného, kdy nebylo zcela
zřejmé, zda bude nutno správní žalobu podávat. Uvedený důvod je dle stěžovatelky hodný
zvláštního zřetele. Z tohoto důvodu navrhla, aby zdejší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti ani na výzvu soudu nevyjádřil.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby
lze napadnout jen z důvodu nezákonnosti tohoto rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla
mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí žaloby (viz např. rozsudek ze dne
21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, všechna zde cit. rozhodnutí
jsou přístupná na www.nssoud.cz).
[6] Jedinou kasační námitkou, kterou lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., je tvrzení
stěžovatelky, že městský soud nezákonně odmítl žalobu, neboť nesprávně posoudil lhůtu k jejímu
podání. Pouze tato námitka je přípustná a jen v tomto rozsahu je kasační stížnost projednatelná.
Ostatní námitky uplatněné v kasační stížnosti nesměřují proti napadenému usnesení, ale týkají
se věcného posouzení žaloby. Tyto námitky se tak zcela míjí s rozhodovacími důvody městského
soudu. Ten se meritem věci vůbec nezabýval, a proto k nim nemohl Nejvyšší správní soud
v tomto řízení přihlédnout.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že městský soud se vůbec nezabýval důvody
opožděného podání; přitom podání žaloby po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty
sama nijak nepopírá. Pouze dodala, že jí k tomu vedly důvody hodné zvláštního zřetele spočívající
ve skutečnosti, že bylo vedeno jednání o mimosoudním řešení uvedené věci.
[8] K uplatněné kasační námitce zdejší soud uvádí následující. Podle §72 odst. 1 s. ř. s.
lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení
nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zákon lhůtu jinou. Dále §40 odst. 1 s. ř. s. stanoví,
že lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Odstavec 2 cit. ustanovení pak určuje konec lhůty stanovené
soudním řádem správním, a to tak, že lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.
[9] Z obsahu správního spisu (doručenka na č. l. 1) plyne, že rozhodnutí žalovaného
o zamítnutí odvolání bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 3. 2009. V souladu s výše uvedenými
pravidly tak lhůta k podání žaloby počala běžet následující den, tj. 21. 3. 2009, a skončila
uplynutím dne 20. 5. 2009. Pokud tedy byla žaloba podána až dne 12. 6. 2009 (což stěžovatelka
sama v kasační stížnosti uvedla), byla podána opožděně.
[10] Zmeškání této lhůty k podání žaloby nelze prominout (§72 odst. 4 s. ř. s).
Z tohoto důvodu nelze ani akceptovat argument stěžovatelky o existenci důvodů hodných
zvláštního zřetele. Toto tvrzení je pro danou věc zcela irelevantní. Soudní řád správní
totiž neumožňuje zmeškání této lhůty prominout ani v ojedinělých, zcela výjimečných případech.
Je pouze a jen na žalobkyni, aby svá práva hájila zákonem předepsaným způsobem;
pokud tak neučiní, musí počítat s negativními důsledky svého jednání.
[11] Zdejší soud proto konstatuje, že jediná kasační námitka stěžovatelky je nedůvodná.
[12] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto jí dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu