ECLI:CZ:NSS:2012:1.APS.8.2012:13
sp. zn. 1 Aps 8/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., o žalobě na
ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2012, č. j. 10 Na 38/2012 – 3,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 4. 12. 2012 se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 26. 10. 2012
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení krajského soudu.
Soudní poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti však nezaplatil. Proto ho zdejší
soud usnesením ze dne 7. 11. 2012, č. j. 1 Aps 8/2012 – 5, vyzval, aby soudní poplatek zaplatil
a doložil povinné zastoupení advokátem. K tomu stěžovateli určil přiměřenou lhůtu 7 dnů
od doručení uvedeného usnesení a poučil ho o následcích nevyhovění výzvy.
[2] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Z §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Výzva k zaplacení byla stěžovateli doručena dne 3. 12. 2012 (viz doručenka na č. l. 7). V daném
případě lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem 10. 12. 2012. Protože soudní
poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen, zdejší soud řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil.
[3] Dne 4. 12. 2012 byla zdejšímu soudu zaslána žádost stěžovatele o ustanovení právního
zástupce a o osvobození od soudních poplatků. V žádosti stěžovatel mj. uvádí, že nechce, aby mu
soud zasílal tiskopis pro vylíčení svých majetkových poměrů. Namísto toho tyto poměry
stěžovatel líčí sám. Uvádí, že jeho způsob bydlení je nenájemní, nevlastnické, samostatná
domácnost, výše zdanitelných příjmů je „/“, nezdanitelných přes tři tisíce, důvod nevýdělečné
činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků „tisíce“, způsobilost zcizovat „nenarušená“,
úvěrová bonita „- 2“ atd.
[4] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv doposavad zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele
rozhodoval, vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni devět senátů Nejvyššího správního
soudu eviduje 51 nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání
stěžovatele u zdejšího soudu za posledních pět let dosahuje téměř šesti set. Z celkové aktivity
stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své
žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo n ě j ak rozhodnuto.
Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních
rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku nadbytku volného času tímto svérázným způsobem
hledá únik právě v komunikaci se soudy. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány
k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit
nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.
[5] Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí žádosti, poté
o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze nahlížet jinak
než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků a na ustanovení
advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Na tom nemůže nic změnit ani
stěžovatelovo tvrzení, že žádost zneužitím práva nebo šikanou soudu není. Proto o této žádosti
rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.].
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu