ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.12.2012:38
sp. zn. 1 As 12/2012 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: V. Z., zastoupena Mgr.
Danielem Krajčem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 36, České Budějovice,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952, České
Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2011, čj.
KUJCK/11819.3/2011/ODSH/ivmi, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2011, čj. 10 A 59/2011 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství
(dále jen „žalovaný“), zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně
proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Matričního úřadu, oddělení cestovních
dokladů a řidičských průkazů (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 2. 2011, o námitkách
proti záznamu bodů v registru řidičů.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který jí v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud konstatoval,
že neshledal postup žalovaného, resp. správního orgánu I. stupně, v rozporu s §3 správního
řádu. Uvedl, že v předmětném řízení (tj. řízení, ve kterém soud přezkoumával zamítavé
rozhodnutí o námitkách) již není místa ke zpochybňování rozhodnutí o přestupku, resp. uložení
pokuty v blokovém řízení. Žalovaný se proto nemohl zabývat skutkovými námitkami
vztahujícími se k přestupku (psychický nátlak ze strany policistů při projednávání přestupku
v blokovém řízení, neoznačení místa měření rychlosti, apod.), ale pouze přezkumem postupu
správních orgánů v řízení o námitkách podaných proti sdělení o dosažení 12 bodů v registru
řidičů. Z tohoto důvodu také dle názoru krajského soudu nemohly správní orgány provést důkaz
výslechem svědka, který žalobkyně navrhla.
[3] Krajský soud se vyjádřil i k tvrzení žalobkyně, že řidičský průkaz je pro ni nezbytný
pro výkon povolání (taxislužba) a představuje její jediný zdroj příjmů. K této otázce krajský soud
v podstatě uvedl, že právní normy použitelné na věc žalobkyně neumožňují zohlednění takového
argumentu v rámci přezkumu postupu žalovaného. Žalobkyně tak rozšiřuje výklad příslušných
právních norem v její prospěch, aniž by takový postup měl oporu v zákoně.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] V kasační stížnosti stěžovatelka především namítá, že se krajský soud nedostatečně
zabýval její opakovanou námitkou o nedodržení základních zásad správního řízení,
neboť dostatečně nevzal v úvahu skutečnost, že na ní byl v průběhu blokového řízení vyvíjen
psychický nátlak při ukládání blokové pokuty. K tomu uvádí skutečnosti týkající se samotného
průběhu projednání přestupku ze dne 5. 10. 2010, které uvedla již v žalobě. Stěžovatelka
dále tvrdí, že krajský soud dostatečně neprovedl dokazování - nevyslechl totiž jí navrženého
svědka. Stěžovatelka se proto domnívá, že krajský soud pochybil, neboť jednoznačně nevyvrátil
její tvrzení o psychickém nátlaku a ani neprokázal, jakým způsobem se tento nátlak projevil
na okolnosti, že na místě podepsala pokutový blok.
[6] Závěrem své kasační stížnosti stěžovatelka též znovu zdůraznila, že řidičský průkaz
potřebuje pro výkon jejího povolání, jakožto jediného zdroje jejich příjmů.
[7] S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2012 odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí,
jež stěžovatelka napadla žalobou, a na své vyjádření k žalobě. Je přesvědčen o oprávněném
„vybodování“ stěžovatelky a napadený rozsudek krajského soudu považuje za správný.
S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
i bez návrhu.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Z kasační stížnosti především vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí s postupem Policie ČR
při projednávání přestupku, kterého se měla dopustit dne 5. 10. 2010 v Českých Budějovicích.
Tímto tvrzením se pak snaží zpochybnit záznam příslušného počtu bodů do její karty v registru
řidičů a vyvrátit dosažení hranice 12 bodů. Stěžovatelka v kasační stížnosti podřadila důvod,
pro který považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný, pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ve skutečnosti ho však napadá z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., neboť tvrzení
o nedostatečném posouzení otázky psychického nátlaku na stěžovatelku se týkají údajných
vad řízení před správními orgány.
[12] Nejvyšší správní soud proto nejdříve posoudil, zda napadený rozsudek krajského soudu
skutečně trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů tak, jak namítá stěžovatelka
[III.A.; kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Touto námitkou by se ostatně zdejší
soud zabýval i bez návrhu (§109 odst. 4 s. ř. s). Poté, co shledal tuto námitku stěžovatelky
za nedůvodnou, soud posoudil, zda v daném případě krajský soud pochybil, pokud rozhodnutí
žalovaného nezrušil pro vytýkanou vadu o nedostatečném zjištění skutkové podstaty žalovaným,
resp. zda krajský soud v řízení o žalobě pochybil jiným způsobem, který by zakládal nezákonnost
rozhodnutí o věci samé [III.B.; kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.].
III.A.
Posouzení přezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu
[13] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka spatřuje v tom, že se krajský
soud nedostatečně vypořádal s její námitkou ohledně nedodržení základních zásad správního
řízení. Tuto námitku pak dále upřesňuje tím, že krajský soud dostatečně nezohlednil skutečnost,
že v průběhu správního řízení byl na ní vyvíjen psychický nátlak, v důsledku čehož podepsala
pokutový blok, s jehož obsahem však údajně nesouhlasila.
[14] K tomu zdejší soud uvádí následující. Posouzením přezkoumatelnosti rozhodnutí
krajských soudů se zdejší soud v minulosti zabýval již mnohokrát. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
čj. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí NSS
jsou dostupná na www.nssoud.cz), přitom dovodil, že „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě
a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy,
jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací,
ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“
[15] Ustanovení §3 správního řádu stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje
správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu,
který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2 správního řádu.
[16] Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud se námitce údajného porušení §3
správního řádu věnoval v bodech 11 a 13 napadeného rozsudku, a to v rozsahu téměř dvou stran.
Stěžovatelku přitom upozornil, že předmětem soudního řízení je pouze posouzení,
zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem a zda podkladem
pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, resp. zda počet zaznamenávaných bodů odpovídá
spáchanému přestupku. Správní orgán proto nemůže přezkoumávat správnost a zákonnost aktů
veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet
jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než eventuálně budou zákonem stanoveným
způsobem zrušeny.
[17] Vzhledem k takto vymezenému předmětu řízení krajský soud konstatoval, že žalovanému
v řízení o námitkách nepříslušelo zabývat se hodnocením skutkové stránky přestupku
(okolnostmi projednání přestupku), ani zaviněním stěžovatelky. V daném případě měl správní
orgán k dispozici řádně vyplněný blok na pokutu na místě nezaplacenou, podepsaný
stěžovatelkou. Pokutový blok tak představoval doklad, na základě kterého byly body do registru
řidičů zaznamenány zcela oprávněně a správně.
[18] V daném případě proto nelze přisvědčit stěžovatelce, že se krajský soud touto otázkou
zabýval nedostatečně, potažmo nepřezkoumatelně. Z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu je mj. zřejmé, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
stěžovatelky v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy
(k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52). Jeho závěr má oporu
v předloženém spisu.
[19] Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je proto nedůvodná.
III.B.
Posouzení otázky dostatečného zjištění skutkových okolností stěžovatelčina případu
[20] Předmětem správního řízení v projednávané věci je zákonnost záznamu bodů v registru
řidičů. Toto řízení nelze směšovat s eventuálním zpochybňováním zákonnosti rozhodnutí
o přestupku, na základě kterého byly stěžovatelce zaznamenány body do registru řidičů.
Právě to ovšem stěžovatelka činí. Opakovaně směšuje námitky týkající se záznamu bodů
v registru řidičů s námitkami týkajícími se konkrétního přestupku, resp. s tvrzením, že zjištěné
okolnosti spáchání přestupku neodpovídaly skutečnosti. V tomto případě však jde o dvě zcela
odlišné skupiny námitek, které nelze uplatňovat v jednom řízení. Zatímco cílem řízení,
ve kterém byly uplatněny námitky směřující proti záznamu bodů v registru řidičů, je hodnocení,
zda byl zaznamenán správný počet bodů za příslušné přestupky, cílem přestupkového řízení
je posoudit podmínky odpovědnosti údajného pachatele přestupku. V obou uvedených případech
přitom obvykle rozhodují odlišné správní orgány a předmětem dokazování jsou jiné skutečnosti.
[21] Nejvyšší správní soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti.
Stěžovatelka byla dne 5. 10. 2010 zastavena hlídkou policie poté, co nerespektovala červené
světelné znamení na křižovatce na ul. Strakonická v Českých Budějovicích. Svým jednáním
stěžovatelka naplnila skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního
provozu dle §22 odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění
(dále jen „zákon o přestupcích“). Za toto jednání jí byla udělena pokuta ve výši 2500 Kč
na základě pokutového bloku série JE/2006 č. E 1032656, který podepsala. Následně, dne
15. 10. 2010, bylo stěžovatelce doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení
a výzva k odevzdání řidičského průkazu ze dne 13. 10. 2010. Z výpisu bodového hodnocení
stěžovatelky vyplývá, že za uvedený přestupek jí bylo připočteno 5 bodů.
[22] Stěžovatelka podala dne 18. 10. 2010 námitky proti záznamu bodů za výše uvedený
přestupek k správnímu orgánu I. stupně. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka mezitím podala
podnět k zahájení přezkumného řízení týkajícího se výše uvedeného přestupku a výsledek tohoto
řízení mohl mít vliv na rozhodnutí v dané věci, správní orgán I. stupně správní řízení usnesením
ze dne 25. 11. 2010 řízení přerušil do 31. 1. 2011. Podnět k přezkumnému řízení byl vyřízen
sdělením, že po provedeném prošetření postupu policistů nebyl zjištěn rozpor s §84 odst. 1
zákona o přestupcích; z tohoto důvodu policejní prezidium přezkumné řízení nezahájilo. Správní
orgán I. stupně následně rozhodl o námitkách stěžovatelky rozhodnutím ze dne 24. 2. 2011
tak, že její námitky zamítl a provedený záznam 12 bodů potvrdil. Žalovaný toto rozhodnutí
potvrdil. Jeho rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011 je také předmětem tohoto soudního řízení.
[23] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010 - 105,
z kterého zjevně vycházel i krajský soud v napadeném rozsudku, konstatoval, že správní orgán
rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn
zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí
příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 zákona č. 361/2000 Sb.,
o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), zda záznam
v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet
připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému bodovému
hodnocení jednání. „‚Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů
orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet
jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným
postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“ (obdobně
již rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008 - 44, odvolávající se na předchozí judikaturu
krajských soudů).
[24] V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010 - 76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS,
pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]známení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení
dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal,
toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet
v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí
popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti
zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán
bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení
a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“
[25] Z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že jak správní orgán I. stupně,
tak žalovaný postupovali při posuzování rozhodných skutečností v souladu se zákonem.
Své rozhodnutí založili na vyžádaném pokutovém bloku jakožto pravomocném rozhodnutí
o spáchání přestupku stěžovatelkou. Za toto jednání přitom příloha k zákonu o silničním
provozu stanoví záznam 5 bodů. Krajský soud proto neměl pochybnosti o správnosti
provedených záznamů. Současně dostatečně a srozumitelným způsobem konstatoval,
že rozhodnutí žalovaného není z namítaných důvodů nezákonné. To ve skutečnosti stěžovatelka
ani netvrdí. Nebylo proto ani důvodu provádět důkaz výslechem svědka, kterým byl údajně
spolujezdec stěžovatelky. Krajský soud k této námitce uvedl, že takový důkaz by mohl
být proveden pouze v řízení o přestupku, bylo-li by nařízeno jednání, tj. pokud by stěžovatelka
nesouhlasila s projednáním přestupku na místě formou pokutového bloku. Z tohoto důvodu
návrh stěžovatelky na provedení výslechu svědka zamítl (viz protokol o ústním jednání ze dne
30. 11. 2011, čl. 45 soudního spisu).
[26] S uvedeným právním názorem krajského soudu se lze ztotožnit. Krajský soud
ani žalovaný nebyli oprávněni, natož povinni, takový důkaz v předmětném řízení provádět,
neboť ten by v dané věci nebyl způsobilý ničeho na provedených záznamech bodů změnit.
Navíc by takový postup odporoval obecné zásadě hospodárnosti řízení.
[27] Pokud stěžovatelka tvrdí, že k blokovému řízení svolila jen na nátlak ze strany
zasahujících policistů, není tento argument v tomto typu řízení relevantní. Takovýto argument
by mohl být relevantní v samotném řízení o zákonnosti rozhodnutí o přestupku,
nikoliv však v řízení o námitkách proti záznamů bodů do registru řidičů.
[28] Krajský soud proto postupoval správně, pokud rozhodnutí žalovaného neshledal
nezákonným. Nedopustil se přitom ani žádného dalšího procesního pochybení, které by mohlo
mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu je i tato námitka stěžovatelky
nedůvodná.
[29] Poslední stěžovatelčinou námitkou je, že řidičský průkaz potřebuje k výkonu
svého povolání, které představuje její jediný zdroj příjmů (stěžovatelka je řidičkou taxislužby).
K tomu soud jen stručně uvádí, že právní předpisy profesionální řidiče nevyjímají z dosahu
norem zákona o silničním provozu. Smyslem systému bodového hodnocení řidičů podle zákona
o silničním provozu je průběžné sledování kázně řidičů při provozu na pozemních komunikacích;
na straně jedné pozitivně motivuje řidiče, na straně druhé eliminuje ty řidiče, kteří se dlouhodobě
a opakovaně dopouštějí porušování předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích
(srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2009, čj. 2 As 19/2009 - 93). Pokud je taxislužba
jediným zdrojem příjmů stěžovatelky, což ostatně sama několikrát zdůraznila, je právě
a jen v jejím zájmu pravidla silničního provozu striktně dodržovat. Z výpisu bodového
hodnocení stěžovatelky v registru řidičů však vyplývá, že v průběhu let 2009 a 2010 tato pravidla
opakovaně porušovala, a to stejným jednáním (nedodržení maximální povolené rychlosti).
I tato námitka je proto nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[30] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu