ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.134.2011:60
sp. zn. 1 As 134/2011 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: K. V., zast. JUDr. Marcelou
Andrýskovou, advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 3. 2011, čj. JMK 151075/2010, sp. zn. S-JMK 151075/2010/OD/St, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2011, čj. 30 A 97/2011 –
37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobce jako řidič motorového vozidla byl dne 26. 2. 2010 zadržen hlídkou Policie ČR.
Ta mu sdělila, že ke dni 22. 9. 2009 pozbyl řidičské oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů
v bodovém hodnocení v registru řidičů. Žalobce trval na tom, že o pozbytí řidičského oprávnění
nebyl řádně vyrozuměn, a proto zaslal dne 2. 3. 2010 Magistrátu města Brna, odboru
dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) podání označené „Odvolání
a podání námitek“. Tímto podáním se domáhal jednak řádného oznámení o dosažení dvanácti
bodové hranice v bodovém hodnocení, jednak přezkoumání počtu přidělených bodů
za jednotlivé dopravní přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu
(dále jen „zákon o silničním provozu“).
[2] Ještě ve stejný den správní orgán I. stupně řádně doručil žalobci oznámení o dosažení 12
bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Poté, rozhodnutím
ze dne 1. 10. 2010, čj. ODSČ-579/B-09, zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů v registru
řidičů. Žalovaný odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl podle §90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutím ze dne 28. 3. 2011, specifikovaným v záhlaví
tohoto rozsudku.
[3] V mezidobí žalobce podal dne 28. 4. 2010 podnět k přezkoumání zápisu některých
bodů. Žalovaný přípisem ze dne 17. 1. 2011 žalobci sdělil, že přezkumnému řízení
v daném případě brání marné uplynutí lhůty podle §96 odst. 1 správního řádu, neboť tato lhůta
uplynula dne 26. 2. 2010.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2011 (viz bod [2] shora) podal žalobce žalobu
ke krajskému soudu. Ten jí v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného
rozsudku mj. uvedl, že pozdější řádné doručení oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidičů
neomezilo právo žalobce podat námitky proti oznámení; ten tuto možnost i využil.
Pokud byl přestupek projednán v blokovém řízení, nebylo možno již uvedený přestupek zvrátit
ani opravným prostředkem; žalobce by nemohl dosáhnout rozhodnutí, že se přestupku
nedopustil.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).
[6] Pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud nesprávně
konstatoval, že přestupek projednaný v blokovém řízení nelze zvrátit opravným prostředkem.
Správní řád v §94 výslovně umožňuje přezkoumání souladu pravomocných rozhodnutí
správních orgánů s právními předpisy, a to i v případě, kdy byl přestupek vyřešen v blokovém
řízení. Závěr krajského soudu v napadeném rozsudku však připouští výklad, podle něhož podnět
k přezkoumání řízení vůbec nemá vliv na počet zaznamenaných bodů v bodovém hodnocení
řidiče. Stěžovatel s tímto právním závěrem nesouhlasí a tvrdí, že je v rozporu s §97 odst. 3
správního řádu.
[7] Stěžovatel dále upozornil, že podnět k přezkumnému řízení podal. Žalovaný
ho však vyhodnotil jako opožděný, přičemž stěžovatel trvá na tom, že k marnému uplynutí lhůty
došlo v důsledku nesprávného postupu správního orgánu I. stupně při doručování oznámení
o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení.
[8] Z výše uvedených důvodů stěžovatel požaduje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen
a vrácen k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vadu, kterou by se musel
zabývat i bez návrhu.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Stěžovatel napadl žalobou rozhodnutí žalovaného o odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti záznamu bodů v registru řidičů.
Předmětem řízení v projednávané věci je tedy zákonnost záznamu bodů v registru řidičů.
Toto řízení tedy nelze směšovat s eventuálním zpochybňováním zákonnosti rozhodnutí
o přestupcích, na základě kterých byly stěžovateli zaznamenány body do registru řidičů.
[13] Stěžovatel přitom právě toto činí, totiž opakovaně směšuje námitky týkajícící se záznamu
bodů v registru řidičů s námitkami týkajícími se konkrétních přestupků, resp. s tvrzeními,
že se těchto přestupků nedopustil. V tomto případě však jde o dvě zcela odlišné skupiny námitek,
které nelze uplatňovat v jednom řízení. Zatímco cílem řízení, ve kterém byly uplatněny námitky
směřující proti záznamu bodů v registru řidičů, je jednoduše řečeno hodnocení,
zda byl zaznamenán správný počet bodů za příslušné přestupky, cílem přestupkového řízení
je posoudit podmínky odpovědnosti údajného pachatele přestupku. V obou uvedených případech
přitom obvykle rozhodují odlišné správní orgány a předmětem dokazování jsou jiné skutečnosti.
[14] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010 - 105,
konstatoval, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů
v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam,
tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1
a 2 zákona o silničním provozu, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu
s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu
o silničním provozu obsaženému bodovému hodnocení jednání. „‚Správní orgán v tomto řízení
však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam
proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný
orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce
správnosti aktů orgánů veřejné moci)“ (obdobně již rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009,
čj. 9 As 96/2008 - 44, odvolávající se na předchozí judikaturu krajských soudů).
[15] Krajský soud neměl pochybnosti o správnosti provedených záznamů. Současně
dostatečně a srozumitelně způsobem konstatoval, že rozhodnutí žalovaného není nezákonné.
S tímto závěrem krajského soudu ostatně stěžovatel ani nepolemizuje.
[16] Jedinou přípustnou kasační námitkou je stěžovatelova polemika s krajským soudem,
podle něhož prý nelze přestupek spácháný žalobcem zvrátit v přezkumném řízení [kasační důvod
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.)]. Stěžovatel má zajisté pravdu, že proti rozhodnutí vydanému
v blokovém řízení lze využít přezkumného řízení podle §94 násl. správního řádu. Ustanovení
§94 a násl. správního řádu upravuje přezkumné řízení jako zvláštní prostředek dozorčího práva,
na jehož využití ovšem účastník správního řízení nemá právní nárok. Podnět k takovémuto řízení
stěžovatel podal, přezkumné řízení však nebylo lze zahájit s ohledem na uplynutí roční lhůty,
stanovené §96 odst. 1 správního řádu. Stěžovatel má rovněž pravdu, že při jisté interpretaci
odůvodnění rozsudku krajského soudu by bylo možno dospět k závěru, že soud s možností
přezkumného řízení ve vztahu k blokovému řízení vůbec nepočítá. Nejvyšší správní soud
však má za to, že takováto interpretace odůvodnění krajského soudu není správná. Krajský soud
hovořil jen o prostředcích, na jejichž využití měl stěžovatel právní nárok. Současně stěžovatele
upozornil, že opakované doručování oznámení o dosažení 12 bodů nepřipravilo stěžovatele
o možnost bránit se proti tomuto oznámení námitkami. Jinými slovy, krajský soud zde upozornil
stěžovatele na to, že jeho žalobní bod se zcela míjí s podstatou věci, v níž šlo o námitky
proti oznámení o dosažení 12 bodů v registru řidiče. Námitka stěžovatele je proto nedůvodná.
[17] Nad rámec nezbytně nutného lze na závěr uvést, že první nezákonné doručení oznámení
o dosažení 12 bodů nemohlo připravit stěžovatele o možnost podat podnět k přezkumu
kteréhokoliv z rozhodnutí vydaných v blokovém řízení v zákonné lhůtě podle §96 odst. 1
správního řádu. Podání takovéhoto podnětu totiž není vázáno na doručení oznámení o dosažení
12 bodů v registru řidičů.
IV.
Závěr a náklady řízení
[18] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je nedůvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[19] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, a proto mu Nejvyšší správní
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu