ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.148.2012:12
sp. zn. 2 As 148/2012 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 9. 3. 2011, č. j. 653/11, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 8. 10. 2012, č. j. 11 A 109/2011 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým
mu nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatel sice doložil,
že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, avšak ani nemajetnému
účastníku řízení nelze přiznat osvobození od soudních poplatků v případě, pokud soud dospěje
k závěru, že jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný. Stěžovatel v žalobě napadl rozhodnutí, jímž
mu žalovaná k jeho žádosti určila konkrétního advokáta k zastupování v blíže specifikovaném
dovolacím řízení. Jinak rozhodnutí o určení advokáta pouze přímo či nepřímo cituje, případně
v některých aspektech konkretizuje, zákonná pravidla obsažená v jednotlivých ustanoveních
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zejména v §18 (určení
advokáta Komorou a jeho podmínky) a v §19 (odmítnutí poskytnutí služby). Námitky žalobce
proti napadenému rozhodnutí jsou tak v podstatě nesouhlasem s podmínkami, které
pro poskytování právních služeb určeným advokátem stanoví samotný zákon. V posuzovaném
případě žalovaný stěžovatelově žádosti o přidělení advokáta v plném rozsahu vyhověl a stanovil,
že advokát bude poskytovat právní služby bez nároku na odměnu. Stěžovatel v žalobě vznáší
námitky proti tomu, že žalovaný učinil obsahem rozhodnutí některá obecná pravidla poskytování
právních služeb stanovené v zákoně, v tomto případě nesouhlasí s povinností hradit hotové
výdaje; takové polemika se zákonnými pravidly je však předem odsouzena k neúspěchu. Městský
soud došel tedy k závěru, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná a žalobci osvobození od soudních
poplatků nepřiznal. Stěžovatel shora uvedené usnesení městského soudu napadl kasační stížností.
V ní namítá, že městský soud neaplikuje zákony, ale judikaturu. Vytýká soudu libovůli, jelikož
v jiném procesu stěžovatele se sp. zn. 11 A 290/2011 od soudních poplatků osvobodil,
ač předmětem řízení bylo taktéž rozhodnutí o určení advokáta. Stěžovatel je přesvědčen,
že žalovaná mu nevyhověla tak, jak si představoval a v neposlední řádě namítá, že soud
nedostatečně rozebírá žalobní důvody a plytce odůvodňuje své rozhodnutí. Stěžovatel rovněž
uvádí námitky, které zjevně nesouvisí s napadeným usnesením a jsou pouze obecnou reakcí
stěžovatele na rozhodování soudů v jeho věcech.
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně nepodřazuje zákonu důvody, na jejichž základě
se dovolává přezkumu výše označeného soudního usnesení. Nicméně nedostatek podřazení
kasačních námitek zákonu není nedostatkem návrhu, který by bránil projednání věci (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, publikovaný pod
č. 161/2004 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl zdejší soud k závěru, že se stěžovatel domáhá
přezkumu řízení z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval splněním podmínek řízení o kasační stížnosti.
Ze soudního spisu totiž vyplývá, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek spojený s podáním
kasační stížnosti (§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů) a také není v řízení zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ (k tomu srovnej
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, ze dne
6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012 – 13). Kasační stížnost lze tedy i při absenci těchto podmínek
projednat a jedná se rovněž o kasační stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109
odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s
Osvobozením od soudních poplatků se zdejší soud ve své předchozí judikatuře
již několikrát zabýval. Tento institut je zakotven v českém právním řádu, aby dával všem bez
rozdílu možnost domáhat se soudní ochrany i přesto, že se nachází v tíživých majetkových
poměrech. Z dikce ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být zčásti
osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků. Má-li být žadatel osvobozen od soudních poplatků úplně,
musí k tomu být zvlášť závažné důvody (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2012, č. j. 2 As 113/2012 – 12). V daném případě stěžovatel požádal o osvobození
od soudních a zároveň doložil, že trpí nedostatkem finančních prostředků. Městský soud naopak
dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna zákonná podmínka osvobození
od soudních poplatků spočívající v tom, že podaný návrh na zahájení řízení není zjevně
neúspěšný.
Třetí věta §36 odst. 3 s. ř. s. k rozhodnutí soudu o žádosti o osvobození od soudních
poplatků stanoví: „Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne“ Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že soud takto postupuje v situaci,
kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených v návrhu je zcela
zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud si je vědom toho,
že odmítnutím návrhu na osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému omezení
práva účastníka na soudní ochranu, avšak na druhou stranu výhoda spočívající v osvobození
od soudních poplatků může být účastníku poskytnuta pouze při současném naplnění zákonem
stanovených podmínek. V posuzovaném případě stěžovatel svou žalobou vůbec nebrojí
proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým bylo stěžovateli v plném rozsahu vyhověno,
neboť mu byl ustanoven k bezplatnému právnímu zastoupení advokát. Stěžovatel se brání pouze
proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých aspektech zastupování
ustanoveným advokátem. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem městského soudu,
že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž bylo věcně
stěžovateli v plném rozsahu vyhověno. Dále je stěžovatelova žaloba zjevně nedůvodná, neboť
nenapadá konkrétní zásah do svého práva, avšak stěžovatel v ní pouze polemizuje s podmínkami,
které plynou přímo ze zákona, a jimiž by proto musela být vedena a omezena činnost jakéhokoli
advokáta, který by takto byl žalobci určen k poskytování právních služeb. Z těchto důvodů
považuje zdejší soud odůvodnění rozhodnutí městského soudu za dostatečné.
Městský soud také rozhodl správně, pokud poukázal na dřívější rozhodovací činnost
zdejšího soudu vztahující se k obdobnému případu. S užitím judikatury v rozhodování
se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 15. 12. 2010, č. j. 6 Ads 109/2010 – 47, kde
jasně uvedl, že judikatura sice nemá normativní charakter, ale je významným argumentačním
instrumentem při rozhodování obdobných případů. Poukaz městského soudu na judikaturu
zdejšího soudu je případný i z toho důvodu, že Nejvyšší správní soud je zákonem povolán
ke sjednocování judikatury správních soudů ve smyslu ust. §12 odst. 1 s. ř. s. Z toho důvodu
považuje zdejší soud argumentaci městského soudu rozsudky Nejvyššího správního soudu
za správné a vhodné.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, došel Nejvyšší správní soud k závěru, že podaná
kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl podle §110 odst. 1, věty poslední s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalované žádné
náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žalované náhradu nákladů řízení
nepřiznává
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu