ECLI:CZ:NSS:2012:3.ADS.8.2012:19
sp. zn. 3 Ads 8/2012 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobkyně: MUDr. J. V.,
zastoupené JUDr. Alešem Uhlířem, advokátem se sídlem K Hájku 122, Frýdek - Místek, proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2, o
přezkoumání rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 16. 5. 2008, č. j. MZDR 10877/2008,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9.
2011, č. j. 9 A 22/2011 – 127, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2011,
č. j. 9 A 22/2011 – 127, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí ministra
zdravotnictví ze dne 16. 5. 2008 č. j. MZDR 10877/2008, a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Tímto rozhodnutím ministr zdravotnictví zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí
Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. 3. 2008 č. j. 38797/2006, jímž nebyla žalobkyni přiznána
specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře v oboru psychiatrie podle
§44 odst. 1 věty šesté zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné
způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního
lékaře a farmaceuta.
V kasační stížnosti žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze
zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Uvedl, že je bez ohledu na podání kasační stížnosti povinen pokračovat
v řízení, se zřetelem na právní názor Městského soudu v Praze nelze vyloučit, že bude vydáno
kladné rozhodnutí. V důsledku rozhodování Nejvyššího správního soudu by však mohlo
„obživnout“ původní zrušené správní rozhodnutí. V takovém případě by vedle sebe existovala
dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Žalovaný by musel zvážit řešení této situace pomocí
mimořádných opravných prostředků. Pokud by žalovaný na základě rozsudku Městského soudu
v Praze rozhodl záporně, lze si představit další správní žalobu, což je stav pramálo přehledný
a stavící žalovaného do pozice správního orgánu, který činí úkony pro úkony.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle
§73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na straně
žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou nepochybně
představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. [Dle dosavadní
judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat „nenahraditelnou újmu“
(pojem obsažený v §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2011) způsobenou žalovanému
v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového
pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33,
www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb.
NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná
správní rozhodnutí, poukázal žalovaný ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden uvedeným
názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovaným namítaný
nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty
a současně představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout žalobkyni či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu