ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.106.2012:15
sp. zn. 6 Ads 106/2012 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
INDUSTRY stavební a obchodní s.r.o., se sídlem Těšínská 45, Hrdějovice, zastoupené
Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice,
proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, Opava,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2010, č. j. 1662/1.30/10/14.3, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012,
č. j. 38 Ad 51/2010 - 34,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zast av uje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 14. 7. 2010, č. j. 1662/1.30/10/14.3 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu
práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 10. 5. 2010, č. j. 2710/5.40/10/14.3, kterým byla
žalobkyně uznána vinnou ze spáchání jiného správního deliktu podle ustanovení §26 odst. 1
písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o inspekci práce“) a kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost
nahradit náklady řízení.
[2] Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou ze dne 16. 9. 2010
s argumentací, že její odpovědnost za správní delikt zanikla, neboť uplynul 1 rok od zahájení
správního řízení, protože předmětné správní řízení trvalo dle žalobkyně déle než jeden rok.
[3] Krajský soud v Ostravě ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 38 Ad 51/2010 - 34 ze dne
27. 6. 2012, kterým žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že u žalobce byla
provedena kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších
předpisů, a zákona o inspekci práce. K zahájení správního řízení došlo podle závěru krajského
soudu nikoli provedením této kontroly, ale doručením příkazu ze dne 19. 2. 2010; odpovědnost
žalobkyně za jiný správní delikt proto nezanikla.
[4] Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012, č. j. 38 Ad 51/2010 - 34,
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 16. 7. 2012.
[5] Podáním ze dne 10. 8. 2012 stěžovatelka vzala svou kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012, č. j. 38 Ad 51/2010 - 34, zpět.
[6] Podle ustanovení §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí
návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
[7] Protože stěžovatelka vzala svou kasační stížnost ze dne 16. 7. 2012 proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012, č. j. 38 Ad 51/2010 - 34, zpět, rozhodl Nejvyšší
správní soud tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil podle ustanovení §120 s. ř. s.
za přiměřeného použití ustanovení §47 písm. a) s. ř. s.
[8] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení (v tomto případě řízení o kasační stížnosti) zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu