ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.74.2012:19
sp. zn. 6 Ads 74/2012 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: E. S.,
zastoupen JUDr. Ivo Hešíkem, advokátem, se sídlem Lepařova 8, Opava, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2012, č. j. 18 Ad 2/2012 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2011, č. j. X1, o námitkách podaných proti rozhodnutí
žalované ze dne 3. 8. 2011, č. j. X, jímž byl žalobci odňat invalidní důchod od 22. 9. 2011 podle
ust. §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení Opava ze dne 20. 7. 2011 žalobce již není invalidní. O nákladech
řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ze žaloby podané ke krajskému soudu vyplývalo, že stěžovatel namítal, že Okresní správě
sociálního zabezpečení Opava nebyla zaslána všechna zdravotní dokumentace, konkrétně zpráva
týkající se neuropatie – poškození nervů, a měl za to, že v jeho případě mělo být hodnocení
poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 % - 40 %, což podle jeho názoru posudková komise
ve svém posudku ze dne 20. 7. 2011 takto nehodnotila.
Krajský soud vyšel z toho, že žalovaná rozhodnutím o námitkách ze dne 7. 11. 2011,
č. j. X1, rozhodla, že námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 8.
2011, č. j. X, se zamítají a rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu se potvrzuje. Žalovaná při
svém rozhodování vycházela z vypracovaného posudku o invaliditě ze dne 27. 9. 2011 a 14. 10.
2011, podle kterého míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byla u žalobce určena ve výši pouze 20 %, a to podle kapitoly XIII, oddílu E,
položky 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely
invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a zvýšením podle ust. §3 odst. 2 citované
vyhlášky o dalších 10 % byla stanovena 30 %. Invalidita podle uvedeného posudku zanikla dne
20. 7. 2011. Na základě tohoto posudkového hodnocení bylo vydáno rozhodnutí žalované ze dne
3. 8. 2011, č. j. X, kterým byl žalobci invalidní důchod od 22. 9. 2011 odňat. Na základě podaných
námitek žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 11. 2011, č. j. X1, zamítla námitky žalobce a potvrdila
své rozhodnutí ze dne 3. 8. 2011, č. j. X.
Krajský soud v rámci dokazování nechal opětovně posoudit zdravotní stav stěžovatele
a ve věci byl vypracován posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR,
pracoviště Ostrava. Posudek byl vypracován dne 9. 3. 2012 posudkovou komisí za účasti
odborného lékaře – neurologa a posudková komise hodnotila zdravotní stav na základě
lékařských nálezů v posudkové dokumentaci, v dokumentaci k námitkovému řízení a vyžádala
si zdravotní dokumentaci ošetřující praktické lékařky MUDr. D. R. Stěžovatel byl jednání komise
přítomen a orientačně přešetřen. Lékařské nálezy, které posudková komise zhodnotila, ve svém
posudku uvedla a citovala z nich objektivní závěry příslušných odborných lékařů, a na základě
nich učinila posudkové zhodnocení. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková
komise chronický bolestivý syndrom bederní páteře, stav po opakované operaci dolní bederní
páteře, naposledy v říjnu 2010 dekompresní a stabilizační operace L4/4, při generativních
změnách na páteři, s přetrvávající dysfunkcí dolní bederní páteře a kořenovou iritací L5 vlevo,
s EMG známkami chronické neuropatie L4-S1 bez známek čerstvé radikulopatie. U stěžovatele
nejsou přítomny parézy, svalové atrofie, poruchy svěračů, chůzi má rytmickou, svede chůzi po
patách i špičkách. Uvedené funkční postižení pak posudková komise hodnotila nanejvýš jako
středně závažné. Ostatní zdravotní postižení, tj. přetlaková choroba, žilní městky bércové, stav po
operaci varixů LDK a artroskopii levého kolene, stav po přeléčené formě kožní boreliósy,
lipomatosa, stav po operaci tříselné kýly nezvyšují dále pokles pracovního potencionálu
stěžovatele. Pokles pracovní schopnosti hodnotila Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR, pracoviště Ostrava, podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy
k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, s tím, že nejsou splněna kritéria pro hodnocení
podle položky 1d uvedeného předpisu. Posudková komise zvolila dolní hrabici procentního
rozpětí uvedené položky jednak pro klinicky méně závažný nález a pro možnost využití získané
kvalifikace stěžovatele, případně rekvalifikace. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
posudková komise stanovila 30 %. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí posuzovaný nebyl invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb., neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.
Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav, tedy zdravotní stav stěžovatele byl
správně zjištěn a také v souladu s právními předpisy náležitě posouzen. Posudková komise
na základě zdravotní dokumentace hodnotila zdravotní stav stěžovatele na základě popisu
zdravotního stavu a závěrů vyšetření provedených odbornými lékaři v lékařských nálezech
uvedených a citovaných v posudku. Jednotlivá zdravotní postižení byla zhodnocena
podle těchto lékařských nálezů z hlediska funkčního. Krajský soud neměl důvod pochybovat
o objektivnosti posouzení zdravotního stavu stěžovatele a závěrech, které byly v posudku ze dne
9. 3. 2012 uvedeny a hodnotil ho jako úplný a přesvědčivý důkaz. Krajský soud
se tedy s posudkem posudkové komise a jeho závěry ztotožnil. Nebylo tedy prokázáno,
že zdravotní stav stěžovatele by odpovídal plné invaliditě či částečné invaliditě podle zákona
o důchodovém pojištění. Provedeným dokazováním byl zjištěn stejný skutkový stav, jaký vzal
za základ svého rozhodnutí správní orgán, krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
II. Kasační stížnost
Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne
2. 5. 2012. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu a se závěry uvedenými
v rozsudku napadeného kasační stížností. Poukazuje na kontrolní vyšetření z 29. 9. 2011
MUDr. M. B., který sám poukazuje na to, že „nelze t. č. jednoznačně vyloučit sekvestr“. Této
poznámce příslušná posudková komise nevěnovala podle stěžovatele pozornost a neosvětlila, zda
jednoznačně lze či nelze vyloučit sekvestr, když význam tohoto pojmu není stěžovateli znám.
Stěžovatel podotýká, že absolvoval dvě operace L páteře jak je uvedeno ve zprávě Slezské
nemocnice v Opavě z 13. 11. 2011 MUDr. M. K. Dále podotýká, že má přetrvávající potíže krční
a hrudní páteře, a i k tomu stavu komise řádně nepřihlédla a v převážné většině se zabývala podle
názoru stěžovatele pouze nálezem na bederní páteři po její opakované operaci.
Kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu považuje stěžovatel za nezákonný
pro nesprávné posouzení otázky v předcházejícím řízení podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
a to z důvodu neobjektivního posouzení zdravotního stavu. Dále stěžovatel uplatňuje důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, je v rozporu
s podklady ve spisech uvedených, což podle mínění stěžovatele mohlo ovlivnit zákonnost
rozhodnutí krajského soudu. Z obsahu podání pak lze dovodit, že stěžovatel uplatňuje důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé
Stěžovatel má za to, že měl být vydán nový posudek nezávislou posudkovou komisí Ministerstva
práce a sociálních věcí ČR mimo Moravskoslezský kraj, a to posudkovou komisí v Českých
Budějovicích. Stěžovatel proto navrhuje zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje výslovně stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Podle obsahu podání se stěžovatel dovolává důvodu obsaženého v §103
odst. 1 písm. b), tedy vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, je v rozporu
s podklady ve spisech uvedených, což podle mínění stěžovatele mohlo ovlivnit zákonnost
rozhodnutí krajského soudu. Dále podle obsahu podání se stěžovatel dovolává důvodu
obsaženého §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Neúplné
a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách důchodového pojištění
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud nejprve odkazuje na svou předcházející judikaturu, zejména
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 3 Ads 55/2011 - 109, dostupný
na www.nssoud.cz, ze kterého se podává: Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod
je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud
věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77
odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím
v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné
jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Dále Nejvyšší správní
soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 81/2009 - 46 ze dne
30. 11. 2009, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv
ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.
V projednávané věci stěžovatel nepolemizuje v kasační stížnosti se závěry posudku
Posudkové komise Ministerstva práce o sociálních věcí ČR, pracoviště Ostrava, ze dne 9. 3. 2012,
který byl proveden jako určující důkaz v řízení před krajským soudem, a jehož opis byl stěžovateli
řádně zaslán před nařízeným jednáním. Stěžovatel pouze uvádí subjektivní hodnocení nejenom
svých zdravotních potíží, ale i hodnocení posudkové komise s tím, že měl být vydán nový
posudek nezávislou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí mimo
Moravskoslezský kraj, a to posudkovou komisí v Českých Budějovicích. Nejvyšší správní soud
odkazuje na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého se podává:
Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise
(§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce
a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením
posudkových komisí předepsaným §3 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 182/1991 Sb., podle níž jsou členy
posudkových komisí nejen posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí,
ale i odborní lékaři jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních
věcí.
V projednávané věci posudek Posudkové komise provedený v řízení před krajským
soudem nevzbuzuje pochybnosti o své úplnosti s správnosti. V provedeném posudku
se Posudková komise MPSV ČR, pracoviště Ostrava, vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, i s těmi, které stěžovatel namítal, a své posudkové závěry náležitě odůvodnila.
Z posudku je zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně posouzen na základě úplné
zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím. V posudku je
uvedeno, že zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
a které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Posudek též obsahuje určení
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti určenou v souladu s příslušnými
právními předpisy s přihlédnutím také k ostatním zdravotním postižením stěžovatele. Námitka
stěžovatele týkající se požadavku na vypracování nového posudku není důvodná, neboť nebylo
namítnuto konkrétní pochybení posudkové komise při vypracování posudku a není důvod,
aby zdravotní stav stěžovatele byl znovu posuzován.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že poznámce vyplývající z kontrolního vyšetření
z 29. 9. 2011 MUDr. M. B., který sám poukazuje na to, že „nelze t. č. jednoznačně vyloučit
sekvestr“, nevěnovala posudková komise pozornost a neosvětlila, zda jednoznačně lze či nelze
vyloučit sekvestr, když význam tohoto pojmu není stěžovateli znám, Nejvyšší správní soud
uzavírá i vzhledem k výše uvedenému, že posudková komise má zjistit pokles míry pracovní
činnosti k datu vydání napadeného žalobou napadeného rozhodnutí žalované a není
její povinností se vyjadřovat ke každé lékařské zprávě.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a zamítl ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu