ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.82.2012:33
sp. zn. 6 Ads 82/2012 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupen JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2012, č. j. 41 Ad 75/2011 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba a o náhradě
nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Žalobou ke krajskému soudu stěžovatel napadal rozhodnutí žalované o námitkách ze dne
8. 12. 2011, č. j. X1, kterým žalovaná námitky proti prvoinstančnímu rozhodnutí zamítla a
napadené prvoinstanční rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2011, č. j. X, kterým byla zamítnuta
žádost stěžovatele o starobní důchod z důvodu nesplnění podmínek §56 odst. 1 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, potvrdila. Stěžovatel v námitkách podaných žalované
namítal, že dobu pojištění od 1. 5. 1989 do 1. 5. 1992 má potvrzenu na základě čestného
prohlášení dvou svědků, a uváděl, že v tomto období byl veden jako umělec u PKS a u
společnosti Pragokoncert. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách uvedla, že na základě čestného
prohlášení pana V. S. nelze jednoznačně určit konkrétní období, ve kterém měl stěžovatel
vykonávat uměleckou činnost. Svědek také nebyl zaměstnancem stejné společnosti jako
stěžovatel, nebyli v rodinném ani jinak blízkém vztahu, pouze se v blíže neurčených časových
intervalech nahodile setkávali při spolupráci. Toto čestné prohlášení tedy není možné brát jako
relevantní svědectví jednoznačně prokazující dobu pojištění stěžovatele. Žalovaná tedy dospěla
k závěru, že stěžovatel nedoložil věrohodná prohlášení dvou svědků a nevyhověl tak požadavkům
§85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, proto nelze
uvedenou dobu pojištění stěžovateli zhodnotit.
[2] Krajský soud odůvodnil svoje rozhodnutí tak, že prohlášení pana V. S. neprokazuje dobu
pojištění od 1. 5. 1989 do 1. 5. 1992, neboť svědek nepůsobil pod Pragokoncertem ale pracoval
jako technik hudební skupiny Bacily v Severočeském kulturním středisku v Ústí nad Labem a se
stěžovatelem spolupracoval při častých kulturních akcích. Podle názoru soudu člověk, který
nepracoval se stěžovatelem v uvedeném období ve stejné organizaci, pouze s ním spolupracoval
při různých kulturních akcích a vykonával zcela jinou profesi, nemůže skutečnost, že stěžovatel
působil pod Pragokoncertem jako výkonný umělec, dosvědčit. Druhý svědek, V. V., působil od 1.
5. 1989 do 30. 9. 1990 jako zvukař pod PKS a následně do konce roku 1992 již byl osobou
samostatně výdělečně činnou. Podle názoru krajského soudu také nemůže potvrdit, zda
stěžovatel působil jako kaskadér pod Pragokoncertem v období od 1. 5. 1989 do 1. 5. 1992, když
pod pragokoncertem sám nepůsobil. Pokud se jedná o prohlášení svědka A. H., tento svědek
tvrdil, že stěžovatel působil jako člen kaskadérské skupiny filmových kaskadérů Barandero
v období roku 1989 a 1990. Svědek sám byl v této době vedoucím skupiny. Krajský soud uvedl,
že na tomto prohlášení není ani úředně ověřený podpis svědka a není tak najisto postaveno,
že uvedené prohlášení skutečně sepsal a podepsal, navíc prohlášení nepotvrzuje období let 1991
a 1992. Uvedené prohlášení nemá potřebné náležitosti, aby bylo možno najisto postavit,
že stěžovatel v letech 1989 a 1990 působil jako člen skupiny filmových kaskadérů Barandero
pod Pragokoncertem.
[3] Krajský soud uzavřel, že stěžovateli se nepodařila na základě prohlášení nejméně
dvou svědků a žadatele o důchod tvrzená doba pojištění prokázat.
II. Kasační stížnost
[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne
16. 5. 2012. V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že uplatňuje stížnostní důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel ve své kasační stížnosti tvrdí, že z jeho podání v rámci správního a následně
i soudního řízení je zřejmé, že navrhoval svědeckou výpověď pana V. S. a pana V. V. k prokázání
doby pojištění v období od 1. 5. 1989 do 1. 5. 1992. Ačkoliv ani správní orgán ani soud důkaz
svědeckou výpovědí neprovedl, soud přesto v odůvodnění napadeného rozsudku případný obsah
svědecké výpovědi hodnotí.
[6] V kontextu zásadních společenských změn v období 1989 - 1992, které se rovněž
dotýkaly činnosti svobodných umělců, nelze po stěžovateli požadovat, aby dokládal dobu
pojištění listinnými důkazy a potvrzeními od již zaniklé organizace. Stěžovatel nabídl za daného
stavu jediné možné důkazy - svědecké výpovědi. Neprovedení těchto svědeckých výpovědí je
podle názoru stěžovatele výrazem přílišného formalismu a nepřiměřené tvrdosti. Za daného stavu
stěžovateli nezbývá žádný důkazní prostředek, kterým by prokázal, že skutečně působil jako člen
skupiny filmových kaskadérů Barandero pod Pragokoncertem a že doba této činnosti má být
započítána jako doba pojištění. Potřebné archivní materiály byly zničeny při povodních
v roce 2002. Za situace, kdy jsou možné důkazní prostředky velmi omezené, je nepřijatelné,
aby vůbec nebyl proveden navrhovaný důkaz svědeckými výpověďmi.
[7] Podle názoru stěžovatele tedy řízení bylo stiženo vadou spočívající v tom, že ani správní
orgán ani soud neprovedli pro posouzení věci zcela zásadní důkaz. Teprve po tom, co bude
proveden důkaz svědeckými výpověďmi, bude možno i tento důkaz hodnotit a následně ve věci
rozhodnout.
[8] Závěrem stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu napadeného kasační
stížností a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila podáním ze dne 6. 9. 2012,
ve kterém pouze uvedla, že nemá výhrady k rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba
stěžovatele zamítnuta, a proto nevyužívá možnosti podrobněji se vyjádřit ke kasační stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je též zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s).
[11] Nejvyšší správní soud nejprve zohlednil skutečnost, že podle rozhodnutí žalované ze dne
3. 8. 2012, č. j. 480 620 189, došlo ke zvýšení starobního důchodu stěžovatele v důsledku
započtení nově prokázané doby pojištění, a učinil dotaz na stěžovatele, zda i za této situace
na kasační stížnosti trvá. Stěžovatel soudu sdělil podáním ze dne 20. 9. 2012, že na kasační
stížnosti stále trvá, neboť vydaným rozhodnutím žalované nebylo stále dostatečně zohledněno
období let 1989 - 1992, kdy byl stěžovateli starobní důchod neprávem odepřen.
[12] Stěžovatel kromě vad řízení před správním orgánem (tvrzené neprovedení důkazu
svědeckými výpověďmi), což je tvrzená vada řízení před správním orgánem podřaditelná
pod stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tvrdí také vadu řízení před soudem
(neprovedení důkazů svědeckými výpověďmi v řízení před soudem), což je tvrzená vada řízení
před soudem podřaditelná pod stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. d).
[13] Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že správní orgán neprovedl důkaz svědeckými
výpověďmi již ve správním řízení, je třeba konstatovat, že tuto námitku uplatnil stěžovatel
až v kasační stížnosti. Podle ust. §104 odst. 4 s. ř. s. „kasační stížnost není přípustná, opírá-li se
jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“ Nejvyšší správní soud odkazuje
na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsudek č. j. 2 Azs 134/2005 - 43 ze dne
28. 7. 2005, ze kterého se podává, že „důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní
či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta třetí
s. ř. s.), a tedy alespoň v základních rysech formulovány v žalobních bodech [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby)
upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány. To platí jen za předpokladu, že uvedené právní
či skutkové důvody mohl stěžovatel v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit.“
[14] Vzhledem k tomu, že námitky ohledně neprovedení důkazu svědeckou výpovědí
ve správním řízení stěžovatel neuplatnil v žalobě ke krajskému soudu, nejedná se o přípustně
uplatněnou námitku v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud se tedy touto námitkou
stěžovatele věcně nezabýval.
[15] Toliko obiter dictum Nejvyšší správní soud poukazuje na ust. §85 odst. 5 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, které předpokládá prokazování
dob pojištění v případech, kdy je nelze prokázat jinak, čestným prohlášením žadatele a nejméně
dvou svědků, nikoliv svědeckou výpovědí.
[16] K námitce stěžovatele, že krajský soud neprovedl důkaz svědeckými výpověďmi pana V.
S. a V. V. k prokázání sporné doby pojištění je třeba konstatovat, že stěžovatel ve své žalobě ke
krajskému soudu ze dne 29. 12. 2011 soudu nenavrhoval provedení důkazu svědeckou výpovědí
jmenovaných. Stěžovatel v žalobě uvedl: „Navrhuji přezkoumání všech dokumentů, hlavně svědectví,
protože nikdo nebyl schopen mně vysvětlit odůvodnění o zamítnutí rozhodnutí, že toto potvrzení může vydat pouze
„spoluúčastnická organizace“.“ Z této formulace nevyplývá návrh na pro vedení důkazu svědeckými
výpověďmi jmenovaných a krajský soud také (jak je patrno z odůvodnění jeho rozsudku) tuto
formulaci takovým způsobem neinterpretoval. Stěžovatel navrhoval přezkoumání dokumentů a
konkrétně jmenoval hlavně svědectví, z čehož nelze dovodit nic jiného, než že stěžovatel navrhoval
přezkoumání čestného prohlášení svědků obsaženého ve správním spise. V těchto intencích také
postupoval krajský soud, když v odůvodnění rozhodnutí pouze hodnotil důkazní hodnotu
čestných prohlášení obsažených ve spise. Nelze proto souhlasit se stěžovatelem, že by soud
hodnotil obsah svědecké výpovědi, aniž by ji provedl jako důkaz.
[17] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalované nenáleží právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu